Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185774/bmid_zabijak-WrX-185774.jpeg
4
2084
2084
Román Zabiják se odehrává v temných krčmách Paříže druhé poloviny devatenáctého století. Čtenář v něm sleduje osudy mladé Gervaisy Macquartové, která se provdá za pařížského pokrývače Coupeaua. Rodinné štěstí netrvá příliš dlouho. Manžel se při práci zraní a během rekonvalescence ho posedne démon alkoholu, který po čase ovládne i Gervaisu. V době vydání bylo dílo většinou francouzské veřejnosti odmítnuto. Ta se cítila pobouřena autorovým drsným realismem a popisem chudoby, která přece do jejich salónů nepatřila. Čas dal za pravdu Zolovi. Román Zabiják je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Román byl napsaný velice poutavě. První polovina se mi líbila, fandila jsem hlavní hrdince, ale pak to s ní začalo jít z kopce a byl to opravdu "nářez". Byl to velmi odstrašující příběh. Myslím, že u této knihy platí, že jednou přečíst stačí. Vždycky jsem ráda četla romány z Francie 17.-19. století, ale vždy to bylo z prostředí smetánky. Tohle byl první příběh té nejspodnější chudiny. Opravdu děsivé prostředí.
(SPOILER)
Až si příště někdo povzdechne, jak dříve bylo líp, lidi si pomáhali, pracovali celý den a obecně to byla prostší, poctivější doba, dám mu přečíst Zabijáka. Jak někdo může místo toho, aby nastoupil do práce, jít a tři dny se v kuse opíjet? V době, kdy nemají žádné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, pracovněprávní ochranu? I dneska by někdo takový zřejmě letěl na místě a ještě by jej nikam jinam nepřijali. A tady se všichni vesele opíjejí jak je týden dlouhý před zavedením záchytek, zadlužují se bez dalšího před zavedením insolvencí.
A přitom to působí tak snadně, že? Gervaise začne jako pradlenka co tře bídu s nouzí, a za pár let je schopna si pronajmout krám? A stát se mistrovou, zaměstnat kolik, čtyři zaměstnankyně? A prostě si vesele podniká. Dneska abyste si oběhali deset povolení a razítek, všechno danili, platili sociální a zdravotní pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, hlídali BOZP a platili přesčasy svým zaměstnancům. Gervaise si prostě pronajme krám a hotovo.
A přestože toto všechno je o tolik jednodušší, než dnes, je Gervaise schopna všechno prochlastat a projíst. Po celou dobu jsem měl pocit, že za to nemůže alkohol. Pořád jsem čekal, v jaký moment se stane nějaká tragedie, která nažene manžele Coupeauovi do náruče alkoholu. Ale ono nic, Coupeau jen spadne a narazí se, nic hrozného, a pak si tak nějak svorně řeknou, že se jim vlastně pracovat nechce, a tím to hasne.
Jediný, kdo za nic nemohl, a jediný, kdo je tragickou postavou a nevinnou obětí románu, je nebohá malá Lalie.
K této knize jsem se dostala poprvé skrze maturitní četbu na střední a posléze jsem zjistila, že to je jedna z nejoblíbenějších knížek mojí mamky. :D Pamatovala jsem si, že se mi to celkem líbilo už kdysi a teď po letech jsem se rozhoupala si jí konečně pořídit a dát tomu repete. Knížka se krásně čte a i přesto, že tam je mnoho pasáží, které jsou rozhodně zbytečně natahované, tak to záhadným způsobem nijak extra nevadí. Postavy jsou skvělé, buď jsem k nim cítila opravdový odpor anebo soucit. A tak pomalu sledujeme/čteme nezastavitelný úpadek do špíny, bídy a alkoholu. A i přesto, že si za to mohou hlavní aktéři sami, tak mě to za ně stejně bolelo.
Zabijákem je alkohol - no samozřejmě. Když Émile Zola napsal "Zabijáka", alkohol byl jediným útočištěm od nuzné reality 19. století, to je nutné říct. Pakliže člověk měl málo motivace proč pokračovat - obzvláště pak někdo s povahou Coupeau, ruka byla v rukávě a na jaterní cirhózu bylo zaděláno. Žena trpí a muž chlastá, jasný motiv. V dnešní době se o problémech s alkoholem mluví. Vycházejí rozhovory s adiktology a lidé se v podstatě za svou závislost stydí. Této osvětě jistě svým přičiněním pomohl i Zola, jelikož do té doby nebylo obvyklé, že to někdo bral vážně. Kniha je dobře napsaná, srozumitelným jazykem. V povinné četbě bych ji také nahrazovat nechtěla ale stavět ji dnes na pomyslný literární piedestal je nesmysl.
Gervaisa je mladá, krásná a ochotná makat. A chvíli to vypadá skvěle. A pak její muž začne pravidelně propijet výplatu. A ona, místo aby ho jednou udusila polštářem, když je z chlastu napůl v bezvědomí, nechá to být. Chlapi chlastaji, tak co. A skončí špatně.
Bylo by to skvělé čtení, jen kdyby se vynechaly vsechny ty zbytečné pasáže. Treba veškeré popisy oslav a co se na nich jedlo. Proč musí 25 stran zabrat, jak někdo jí husu?
Po mnoha letech jsem sáhla po knize, kterou jsem kdysi četla a považovala jsem ji za nádhernou.
Bohužel jsem nyní knihu na straně 280 odložila. Pamatuju si ji samozřejmě i po těch letech, vím, jak se bude děj ubírat dál, že kniha graduje. Ale už to nebylo ono. Některé pasáže o ničem se odehrávaly na mnoho stránkách ( chystání slavnostního oběda), byla jsem nucena i přeskakovat, abych zjistila, že po dvaceti stránkách se jedl krocan, po dalších dvaceti otvírali víno....
Omlouvám se snad i sama sobě, že jsem toto velké dílo nedočetla.
Je užitečné si občas přečíst, jak se žilo ještě před několika málo desítkami let. Lidé by pak možná méně hořekovali nad dnešní strašnou dobou. Zola skvělý, postupný osobnostní rozklad a životní pád hlavních postav je krutě přesný. Těch písmenek a stránek je snad až zbytečně moc.
(Důrazně varuji před vydáním nakl. Omega, 2013. Chyby na každé stránce, přebývající čárky, špatně umístěné uvozovky, překlepy atd. Velmi špatná korektorská a editorská práce.)
Klasika a povinná četba.
Vcelku čtivý román, mohl by být kratší, místy až moc zdlouhavý a nudný.
Povinná předmaturitní četba, kterou jsem před více než padesáti lety sice absolvoval, ale i docela pochopitelně vzhledem k tehdejšímu svému věku i odflákl. A teprve ve věku značně dospělém jsem ji dokázal přečíst se zaujetím a pochopením.
Po delší době jsem se opět pustila do povinné četby. I když jsem Zabijáka tedy četla více z nutnosti než z vlastní vůle (věřím ale, že bych se k němu časem stejně dobrovolně dostala), určitě to je kniha, která by neměla být nikým opomenuta. Je to totiž (jako drtivá většina knižních klasik) krásné nadčasové dílo, které skrz postupné vykreslování tehdejší situace jedné z mnoha rodin, jež upadla do chudoby kvůli alkoholu, s sebou nese nejedno poučení a nutnost zamyslet se nad sebou a naší nynější společností.
Skvělá kniha, kterou jsem sice dlouho četla, ale stálo to za to. Taková literární klasika že středoškolských let a já ji přečetla až teď. Strhávám jednu hvězdičku na dlouhé popisování, ale v době naturalismu to tak bylo.
O této knize se učí na střední a myslím, že v tomto věku mladý člověk ještě nemůže naplno pochytit děj a myšlenky knihy. Čtu ji až teď po spoustě letech a zařazuji si ji do sbírky svých nejoblíbenějších knih.
Po 21 letech znovu přečteno a stejně působivé, jako tenkrát. Lantiera bych osobně označil za archetypálního politika - jenom kecá a vyžírá. :)
No, co tak říct o Zabijákovi. Asi jsme o něm už všichni učili ve škole a nějaký masochistický učitel určitě teď nutí náctiletá dítka, aby to přečetli a interpretovali. Já jsem z toho na škole četl jenom úryvky, a tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl Zabijáka přečíst teď. A rozhodně to není žádná odpočinková četba.
Kniha sleduje asi dvacetiletý úpadek Gervaisy. Hned v úvodu je ponechána na pospas osudu svým přítelem/snoubencem - Lantiriem a musí se sama a bez peněz protlouct životem. Protože je to ale zkušená pradlena a nebojí se práce nakonec si nežije docela špatně. Pořádně se vdá, muž je pracovitý a mají se dobře. To všechno změní jeden pád se střechy a z Coupeau se stane jenom darmožrout co na práci ani nesáhne a všechny těžce vydřené peníze projí a prochlastá. Gervaisa to stejně pořád zvládá, ale nakonec se přidá i druhej vyžírka - Lantier se vrátí. Gervaise to začne být tak nějak všechno jedno a jak na to všichni serou tak postupně i upadá jejich život. Až se na konec nestarají o nic jiného než jenom o to mít nějak ten žvanec a panáka. A po těch cirka dvaceti letech- Gervaisa chcípá v komůrce pod schody na balíku špinavé slámy, kompletně promrzlá a vyhladovělá.
Tohle rozhodně není pozitivní kniha a vykreslení chudiny Paříže je absolutně brutální. Ženský a děcka se mlátí hlava nehlava, výplata se musí rychle propít něž se budou hlásit věřitelé nebo domácí a na jídlo zítra prostě nějak bude. Je tu všechno – pedofilie, umlácení děcek i žen k smrti a úplný úpadek soucitu a morálky, když jde do tuhého a doslova bojujete o přežití. Je to dobrá kniha? Rozhodně ano, ale z tohohle zážitku se budu léčit dlouho, nevím jestli na Zolu ještě někdy šáhnu. I když možná jeden nebo dva frťánky pomůžou, to bude pak jednomu veselo a zítra nějak bude.
Zabijáka bych zařadila do seznamu nejnáročnějších knih, které jsem kdy četla. A to nemyslím po stránce čtivosti, jelikož styl psaní Zoly je naprosto geniální! Ale temná atmosféra, chátrání lidí a zejména čistý naturalismus, který z knihy přímo crčí je opravdou zkouškou vaší psychické odolnosti. Nadruhou stranu jsem opravdu ráda, že jsem tuto klasiku mohla držet v ruce a přečíst!
Souhlasím se Zuzanou215, také se mi kniha moc líbila, ačkoliv tomu nikdo nevěřil :)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Nekompromisní, realistické, smutné. Émile Zola zkrátka dokázal jednotlivým postavám opravdu vdechnout život, až jsem skoro měla pocit, že se jedná o reálnou autobiografii a ne o smyšlené dílo. Občas tedy bylo chování některých postav mimo mé chápání a přišlo mi hloupé a nelogické, ale i to je samozřejmě realita. Pokud mám svou myšlenku tedy nějak shrnout, kniha se mi až na přílišnou popisnost některých pasáží líbila. Musela jsem si sice chvíli zvykat na styl autorova psaní, ale později jsem už četla jedním dechem a kniha ve mně dovedla vyvolat emoce, které sice nebyly pozitivní (jednalo se převážně o smutek, vztek a trochu frustrace nad situací Gervaisiny rodiny), ale byly tam, což beru jako jedno z mnoha znamení, že se jedná o dobrou knihu.