Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185774/bmid_zabijak-WrX-185774.jpeg
4
2084
2084
Román Zabiják se odehrává v temných krčmách Paříže druhé poloviny devatenáctého století. Čtenář v něm sleduje osudy mladé Gervaisy Macquartové, která se provdá za pařížského pokrývače Coupeaua. Rodinné štěstí netrvá příliš dlouho. Manžel se při práci zraní a během rekonvalescence ho posedne démon alkoholu, který po čase ovládne i Gervaisu. V době vydání bylo dílo většinou francouzské veřejnosti odmítnuto. Ta se cítila pobouřena autorovým drsným realismem a popisem chudoby, která přece do jejich salónů nepatřila. Čas dal za pravdu Zolovi. Román Zabiják je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl.... celý text
Přidat komentář
Kniha, se kterou jsem se "mořil" od loňského května... což však s kvalitami díla nikterak nesouvisí. Zabiják je znepokojujícím exkurzem do světa pařížské chudiny, prakticky veškeré postavy se pomalu noří do stále hlubšího bahna zoufalství a zmaru (byť se rozhodně nedá říci, že si za něj často nemohou samy).
Zabiják neobsahuje žádné prvoplánově líbivé charaktery a ani na ty "kladné" nečeká nic dobrého. Zola téma rozpracoval na jasně daném prostoru části Paříže a i vzestup a pád hlavní hrdinky pradleny Gervaise je vlastně dost přízemní, ale o to více uvěřitelný.
Zolovy postavy se možná občas chovají v očích příslušníka řekněme střední třídy zdánlivě nesmyslně, musíme je však zařadit do kontextu doby. Navíc jsem se kvůli práci s některým současným figurkám v područí démona alkoholu setkal opakovaně osobně a mohu potvrdit, že v tomto prostředí jde zdravý rozum trochu stranou.
Naturalismus Émile Zoly tak působí nadčasově. Zabiják není příjemné ani oddechové čtení, není prvoplánové zábavný, ale zajímavý určitě. Šťastné konce lidských osudů by zde hledal jen úplný pošetilec. Vyspělejším čtenářům lze toto nastavené zrcadlo alkoholismu, alkoholikům a bídě samotné rozhodně doporučit.
Zkráceně? Klasika uměleckého směru naturalismus, která příliš nestárne. Zola v zabijákovi dláždí postavám cestu ze sklenek kořalky a ty se po ní postupně více než ochotně vydávají. Že na konci cesty čeká propast, ze které není návratu, snad nikoho nepřekvapí.
Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1 768. hodnotící.
Smutný příběh o tom, jak alkohol dokáže ničit životy a jak lidé, kteří mu propadnou, ničí nejen svoje životy ale i životy lidí kolem. V knize je ukázáno mnoho podob alkoholu, jedněm přináší obživu, druzí ho konzumují jen příležitostně při společenských událostech, další jsou sice pěkní "ožungři", ale stále jsou schopni fungovat a chodit do práce, až po tu krajnost, kdy člověk alkoholu zcela propadne a nechá se jím zabít. Kniha byla poměrně dost popisná, což je vzhledem k době jejího napsání naprosto normální. Pan Zola dokáže popisovat velmi barvitě a skvěle vystihnout ducha situace a celé doby. Občas jsem se musela i smát jeho černému humoru, například alkoholický třas v ruce "jeho ruka tančila čardáš" atd. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a celou dobu jsem jí fandila a doufala, že se dokáže sebrat. Nicméně nedokázala jsem cítit nad jejím osudem lítost, stále jsem měla pocit, že se celou knihou nese názor, že každý je svého štěstí strůjcem a je jen na něm, jak naloží s kartami, který mu život rozdává.
Naturalismus par excellence. Brrr, až čtenáři zůstává špína za nehty a sucho v ústech.
Geniálně popsaný pád a rozklad jedné ženy i pařížské společnosti 19. století. Jak to dopadne, když se rádi podíváte sklence na dno. Chlast už zničil tolik lidí. A všude přítomná bída. Jak my se máme krásně. Já Gervaise říkal, ať zůstane s kovářem...
Asi nejsmutnější je se dostat v knize do fáze, kde Gervaisa dosáhne na svůj vrchol a pak už jen sledovat postupný pád jak její, tak celé její rodiny. Alkohol nezabíjí hned, ale systematicky a spodina francouzské společnosti ukazuje, že každý, kdo si s ním začne, je takřka nenávratně ztracen. Je to depresivní četba, plná syrové reality - při určitě parafrázi bohužel aktuální i dnes. Kromě alkoholu je tu i zajímavá kritika pokrytecké společnosti, která s vámi vychází dobře, dokud jste úspěšní, ale obrátí se k vám zády, jakmile své postavení ztratíte.
Knihu jsem si vybrala k maturitní četbě. Trochu jsem se bála rozsahu knihy, rozhodně ale nelituji, že jsem se do ní pustila. Četla se skoro sama a dokázala mě vtáhnout do děje. Rozhodně jsem nečetla naposledy. Doporučuji knihu všem, skvěle vyobrazuje špatné lidské vlastnosti, alkohol jako zabiják lidských snů i životů a osobnost mladinké Gervaisy, kterou naprosto změní její okolí.
Moje první dočtená kniha od Zoly a nejspíš ne poslední.
Výborný naturalistický příběh hlavní postavy Gervaisy, kterou jsem v průběhu děje jak milovala tak nenáviděla.
Nejvíce na mě zapůsobila postava malé dívenky od sousedů, která se starala o své dva mladší sourozence, a do toho jejich otec. To ve mně emoce jen hrály.
Jsem zvědavá na pokračování v podobě Nany, jestli podělila vše zlé, co je v této knize popsáno.
Asi od poloviny je zřejmé, kdo je tím pravým zabíjákem. Knihu rozhodně neodkládejte!
Četla jsem ji někdy v mládí poprvé a stále se k ní vracím. Málo knih čtu dvakrát a více, ale tato mě vždy přitáhne.
Před 100 lety i za 100 let. Pořád bude alkohol jedním z největších zabijáků lidské důstojnosti.
Gervaise se spolu s dětmi přestěhuje do Paříže a zde začne pracovat jako pradlena. Začne žít s klempířem Coupeauem a otevře si vlastní prádelnu. Začne se jí dařit a život začíná být díky tomu skvělý, ovšem život je sinusoida a když Coupeau spadne ze střechy, začíná pomalý úpadek celé jejich rodiny, ale hlavně obou hlavních hrdinů. Kniha se dobře četla, reálný popis jak se z úspěšného člověka postupně stane notorický pijan a troska a jak se dá z vrcholu spadnout až na úplné dno
Za přečtení Emile Zola zcela určitě stojí. Má osobitý styl, který není zrovna nejjednodušší, jsou pasáže, kdy čtenář přeskakuje řádky, protože tuší, že se na nich nic zajímavého nedočte. Ale jsou pasáže, které jsou (dle mého názoru) přílišně zkrácené, stručné - odbyté. Gervaisin život je chvílemi tak klasický, že byste si řekli, proč o ní psal. Ale komplexní pohled na celou knihu je jasný vzkaz. Přečtěte si ji. !Spojler - když jsem dočítala poslední stránky a zavírala knihu, měla jsem v hlavě jedinou myšlenku: "Do *rdele, žádný dobrý konce nejsou..."
Knihu jsem asi po 10 letech četla podruhé. Pamatuju si, kdy jsem ji četla na střední škole, kniha pro mě byla od začátku velice čtivá a já celou dobu čekala, kdy tedy dorazí ten vrah, který to tam zmasakruje. Až za půlkou knihy mi došlo, že asi nikdo takový nepřijde :D Konec byl tenkrát pro mě strhující, hlavně jak nenápadně ten "zabiják" dorazí...
Po druhé se mi kniha četla o něco hůř. Rychle jsem se začetla, pak jsem se chvíli musela přemlouvat do čtení a nakonec byl opět závěr strhující. Za sebe určitě doporučuji, a já se konečně vrhnu i na Nanu, kterou si chci přečíst už těch 10 let :)
Skvělá knížka. Postavy jsou velice lidské a tím pádem i lehko zapamatovatelné, během knihy se mi názor na většinu z nich otočil snad desetkrát. Děj se mi kvůli uvěřitelnosti zaryl do paměti a myslím, že ho jen tak nezapomenu. (To je velice dobré.) Moc se mi líbí nadčasovost příběhu: kniha je sice z druhé poloviny 19. století, ale věřím, že by stačilo změnit jen pár nepatrných detailů a příběh by mohl být zasazen i do 21. století. Já - jako asi všichni, kdo mají v rodině alkoholika - byl během knihy neskutečně naštvaný a znechucený, což je dobře. O knize jsem nevěděl skoro nic, proto jsem netušil, co/kdo ten zabiják je, ale během čtení jsem rychle pochopil. Líbí se mi, že i ty nejtragičtější situace autor popíše velice nezaujatě, skoro jako nějakou zprávu do novin, nechá čtenáře, aby se sám rozhodl, co si o nich myslí. Jediné, co mi vadilo, byly dlouhé kapitoly, ale to je jen drobnost. Rozhodně doporučuju!
Naturalismus ve své celé kráse a syrovosti.Dobře čtivé,skvělý překlad Luďka Kárla.
Recenze-Zabiják
Naturalistický román, který patří do cyklu dvaceti románů Rougon Macquartové. Autorem je znamý francouzký spisovatel a jeden z předních představitelů naturalismu Émile Zola. Příběh odehrávající se ve Francii v 19. Století popisuje ničivý dopad alkoholu na uživatele a jeho okolí. Hlavní postavou je pradlena Gervaisa, která se snaží bojovat s démony svého manžela, jelikož už s jedním alkoholikem žila a ví, co za trápení to způsobuje . Bohužel je to běh na dlouhou trať a Gervaisa pomalu začíná docházet že to bude boj s větrnými mlýny. Nakonec se dostáva do problémů i ona sama.
Kniha na mě zapůsobila hlavně díky důkladnému popisu emocí u hlavních postav a postupné seznamovaní s postavami. Autor chtěl vytvořit pouto mezi čtenářem a postavami a vzbudit tak ve člověku, který tuto knihu čte lítost, soucit a strach o brzkou budoucnost hlavní postavy. Skvěle byl také vylíčen postupný dopad alkoholu na hlavní postavy. Hlavní hrdinové postupně ze střední třídy společnosti spadli až na samé dno, aniž by si toho čtenář zaujatý dějem všimnul. Při dočítaní posledních řádku jsem byl i já překvapený, kam až alkohol zavedl Gervaisu a obrátil jí život naruby.
Jedinou výtku s kterou se budu muset vypořádat já sám, je za mě až moc pochmurný konec. Na druhou stranu o tom naturalismus je a nemělo mě to překvapit
Shrnul bych to tím že kniha a poukázaní problémů s alkoholem je velice nadčasové, jelikož alkohol je mezi námi dodnes a spoustu lidí z nevinného laškování s ním ublížilo sobě, ale i svému okolí. Problémy a strasti by se měli určitě řešit jiným způsobem než tímto nebezpečným nápojem.
(SPOILER)
Děj se odehrává v Paříži. S hlavní postavou Gervaisou procházíme postupnými změnami v jejím životě i v myšlenkách. První manžel byl opilec, druhý taktéž. Velkou roli zde hraje alkohol, kterému podlehne i ona. Z chudoby k bohatství a zase zpět k chudobě.
__
Musím říct, že na můj vkus jsou v knize dlouhé obsáhlé pasáže popisujíc vše. Avšak celkový dojem z knihy je příjemný a určitě stojí za přečtení.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Moje nejoblíbenější knížka z povinné četby pro čtenářský deník. Tenkrát mi nevěřili, že jsem ji opravdu četla ..četla a ne jednou :)