Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459414/bmid_zabijak-aQu-459414.jpg
4
2084
2084
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1935 , Josef R. VilímekOriginální název:
L'Asommoir, 1876
více info...
Přidat komentář
Drsný příběh, který snad nenechá nikoho zcela lhostejným. Zolův naturalismus tu je přímo hmatatelný, navíc dokáže vtáhnout do děje. Podrobné popisy jednotlivých scén jsou barvité a člověk má pocit, že ocitl přímo v dění. Knížka se mi moc líbila, myslím, že určitě patří na seznam knih, které bychom si neměli nechat ujít.
Číst Zolu v těsné blízkost po Balzacovi je z hlediska literárně-formálního úleva. Ne již tak zcela z hlediska příběhu. Kdepak je ten naturalismus? - říkala jsem si více než polovinu románu. Byla jsem velmi zvědavá, co může nabídnout tento literární styl. A nakonec musím říct, že se ke mně vplížil jako pravý zabiják. Postupně, stránku po stránce, jak nastával úpadek mravů a degradace svědomí hlavních postav, tak se i ke mně vplížil nepříjemný pocit. Možná to někoho donutí knihu odložit kvůli znechucení, možná naopak někteří nejsou schopni procítit všechnu tu marnost a lidskou ubohost, které do příběhu Zola vložil. Ale já se musím přiznat, že mě to nakonec zasáhlo a že nejspíš není dobré dočítat knihu před spaním (o důvod víc, proč rozečíst Nanu). O další knize jsem se přesvědčila, že ne nadarmo je jedním z velkých děl v doporučované literatuře a doporučila bych ji rovněž. Navíc věřím, že čtenářům, kteří jsou o podobné zabijácké zkušenosti trochu obohaceni z první či druhé ruky, z takového čtení může opravdu běhat mráz po zádech.
Tragický příběh odhalený ve své nahotě, nezmírněný a nezjemněný. Ponoření až na pomyslné dno života. Díkybohu, že jen skrze knihu.
Mistrovsky napsaná a ztvárněná chudoba, hnus a bída. Zabijákem nasátí milující manželé a otcové uprostřed té krásné a opojné dámy Paříže... Naturalismus a realismus v plné své kráse, nezkrášlen, nezjemněn a tak výborně a přesně popsán. Bída na vás z této knihy doslova dýchá svým chlastem nasátým dechem a zve vás na skleničku ať v ní utopíte celý svůj život...
Příběh, který se nečte úplně jednoduše ... příbeh, který budu nosit v hlavě jěště nějakou tu chvíli.
Velmi dobře zpracované téma alkoholové závislosti a co člověku může provést s životem, ukázat mu úplné dno, ze kterého už není cesty zpět.
Jakmile jsem knížku začala číst, jistým způsobem mě oslovila, moc se mi líbí, jak dokáže autor vykreslit dané situace, neměla jsem problém si něco představit nebo se vžít do postavy, s jeho psaním to bylo velmi snadné. Ale ne vždy příjemné, obzvláště v druhé polovině, kdy už čtenář vidí, jakým směrem hlavní hrdinka míří, že z toho nebude nic dobrého, nebo když Coupeau má halucinace a prožívá neskutečné záchvaty, to by si raději člověk ani nepředstavoval. Popis a nahození situace je rozhodně znamenité. Také charaktery se mi moc líbí a zároveň hnusí. S Gervaisou jsem na začátku velmi sympatizovala, ale od jisté chvíle se mi její počínání přestávalo líbit, až se mi dokonce i hnusilo a bála jsem se, kam až to může dopracovat. Děj rozhodně není jednoznačný, samozřejmě, že čtenář od jisté chvíle začne tušit, kam to celé spěje, ale až do konce si nemůže být jistý, jak moc alkohol hlavní hrdiny zničí. Velmi se mi také líbilo vykreslení vztahů, které mezi sebou tedy neměli moc hezké. Jak se láska mezi dvěma dokázala úplně vypařit, nebo jak jedna žena pomlouvala druhou za zády, podle toho jak se jí to zrovna hodilo. Nebo neskutečnou hamižnost a nepřejícnost Lorilleuxových, kteří by si snad i do mrtvoly kopli, kdyby za to dostali pár drobných.
Knihu hodnotím velmi kladně, jediné na co bych asi chtěla upozornit je, že člověk se musí připravit na to, že to nebude nijak veselé čtení a dopředu se proti tomu obrnit, protože společně s úpadkem hlavních hrdinů se čtenář může dostat do hodně hlubokých myšlenek či smutku. Ale na druhou stranu by si to spousta lidí měla přečíst, aby jim to trochu otevřelo oči. Protože tato knížka je úžasná a dokáže neuvěřitelným způsobem ukázat člověku, kam se může díky alkoholu dostat, a jak vypadá to temné černé nic na konci.
Jenda z knih, které jsem si vybrala k maturitě. S nadšením jsem se pustila do čtení, ale byla jsem zklamaná. Kniha mě hrozně nudila.
Námět nebyl špatný, zabijákem je alkohol, ale chybělo mi tam napětí, nedokázala jsem se na knihu soustředit a myšlenky létaly jinam. Dvě hvězdičky dávám právě za námět, ale to je asi vše, co mi na celku přišlo zajímavé.
Byla jsem velmi příjemně překvapena tím, jak lehce se mi kniha četla, skoro jako bych četla něco současného. Tím pádem jsem ani nevnímala nudné pasáže, protože mě všechny bavily, jak byly hezky napsané (velmi pěkný překlad, řekla bych.. alespoň u staršího vydání).
Zola je představitelem naturalismu - snaží se vyprávět příběh nezaujatě z jakékoliv osoby, což se mu myslím i docela podařilo.
Příběh byl vlastně sled událostí, jednotlivých situací v rozmezí cca 20 let točící se hlavně kolem osudu nešťastné ženy. Hlavním tématem byl ale skutečně zabiják, ačkoliv nikoli osoba, která spáchala vraždu, jak jsem celou dobu čekala. Jak jsem se v příběhu dostávala dál a dál, tak jsem si uvědomila, že zabiják byl vlastně přítomný celou dobu, až se nakonec dostal i ke Gervaise a nadobro jí zničil život.
Rozhodně ne moc veselé počteníčko, ale v životě jsou i světlé chvíle a stejně tak je tomu i v této knize.
Četla jsem už před léty a celou dobu jsem čekala, kdy se konečně objeví nějaký vrah, zabiják, mučitel. Až téměř u konce knihy mi došlo, že zabijákem není osoba, ale alkohol. Zola naturalista každým coulem.
Jsem strašně ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla. Dozvěděla jsem se o této knize z jednoho videa, kde ji jeden klučina naprosto vychvaloval, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
Strašně mě překvapil jazyk. Ačkoliv je kniha z 19. století, není naplněná staročeštinou, skrz kterou se mi nejde moc dostat.
Knihu jsem si začala užívat po téměř okamžitě, po prvních přečtených stránkách. I když jsem ji četla zhruba měsíc, nemyslím si, že je to zas taková ostuda.
Příběh hlavní hrdinky mě naprosto uchvátil, rozbrečel a dojal. Mám velký odpor k alkoholismu a alkoholu obecně. Je naprosto šílené si uvědomit, že drobný posun událostí, jedna nešťastná událost, a může se všechno takto zhroutit.
Kdo tedy přemýšlí o čtení této knihy k maturitě, nebo i jen tak, určitě doporučuji.
Když jsem brala tuto knihu do ruky (opět povinná četba mé dcery k maturitě) netušila jsem o čem bude. Dokonce mi dlouho ani nedošlo, proč název zabiják. Z knihy jsem šokovaná, nadšená i znechucená ..... jsem dcerou alkoholika a když pominu století, místo a společenské poměry, je to jako životopis. Ne, moje story není tak drastická, ale závěr knihy je pravdivým popisem alkoholického deliria spojené s lidskou degradací. Hodně mi to připomnělo.
Ale celkově je to krásné dílo, líbí se mi autorovy přesné popisy oblečení, popisy žehlení a praní, a ty nekonečné žranice :o)
Kdybych šla zítra k maturitě, tak to mám v kapse ....
Kniha ve mně zanechala rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě bavil příběh lidí z jedné francouzské ulice, kteří řeší běžné každodenní strasti. Na stranu druhou jsem podléhala pesimistickému podtextu, kdy si uvědomíte, co vše se může stát, když se člověk dá na špatnou cestu (propadne alkoholu). Můžu doporučit, měl by to každý číst.
Velice pěkně napsané, i když trochu pomalejší rozjezd. Pak jsem se již nemohla od knihy odtrhnout. Jedná se o velice smutný příběh, po přečtení poslední strany mi ještě několik minut běhal mráz po zádech. Vřele doporučuji.
Tohle dílo je geniální! Zola mě naprosto nadchnul svými syrovými, naturalistickými popisy, je to neuvěřitelné čtení, kdy na jednu stranu chcete knihu odložit, protože vám připadá, že víc už nezvládnete, ale na druhou stranu knihu čtete jak v transu, nemůžete se odtrhnout.
Krásně psaný román, jak lze od autora očekávat, nadčasové, depresivní téma, bohužel pro mě tím, jak je známý obsah i závěr, obtížné k dočtení...
Tahle kniha na mě udělala velký dojem. Prvních pár stran jsem byla sice trochu nejistá, ale postupně mě kniha naprosto vtáhla do děje a já prožívala každou událost, rozčilovala se nad chováním Coupeaua a později i Gervaisy, bylo mi líto Goujeta a především malé Lalie, jejíž osud mě donutil až k slzám. Kniha je působivým odkazem toho, co z člověka dokáže udělat alkohol. Rozhodně tuhle knihu nečtu naposledy a chystám se i na navazující příběh o Naně.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Odstrašující případ toho, co s vámi udělá alkohol.