Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459414/bmid_zabijak-aQu-459414.jpg
4
2084
2084
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1935 , Josef R. VilímekOriginální název:
L'Asommoir, 1876
více info...
Přidat komentář
Neskutečná sada! Špína, bída a chlast! Zola je mistr naturalismu a jeho popisování bídy se zažírá až pod kůži. Jakékoliv situace jsou popsány tak uvěřitelně, že si okamžitě celou situaci vybavíte před očima. Některé scény jsou v románu nezapomenutelné. Hlavně Coupeauvo delírium v blázinci anebo jeho postupná přeměna v ochlastu největšího rázu vyvolává mráz po celém těle. Celé dílo jasně směřuje za cílem, před kterým není úniku. Pozvolné padání Gervaisy s Coupeauem do stále většího bahna je temně depresivní. Mezi ústřední dvojicí se proplétají osudy dalších postav, charakterově tak vytříbených, že nemám slov. Těžko popisovat, tohle se musí přečíst. Já to četl jedním dechem a můžu Zabijáka označit za jednu z nejlepších knih, které jsem v životě přečetl.
Hezky psané, čtivé. Občas mi přišlo, že je tam zbytečně moc informací a že se to tak nějak táhne. Tak nějak jsem tušila, jak to skončí. Čím dál více se mi začínala Gervaisa hnusit. Je to smutný příběh plný bídy a smutku. Po přečtení této knihy už asi nebudu pohlížet na alkohol stejně jako doteď.
Zabiják je nesmrtelná trefa do černého. Alkohol a bída tu jsou od počátku věků a surová připomínka v rámci tak neuvěřitelně detailně popsaného díla je nasnadě. Co mám na Zolovi ráda, je jeho empatie-neempatie. Bez okolků vás vtáhne do díla, ale nechá vás stát za mléčným sklem, kterým se na děj díváte čistě až po vlastním výběru a zhodnocení příslušných emocí. Rozebere každičkou maličkost, návaznost, propletení příběhu, ale zbytek nechá na vás. Vypráví, ale nevciťuje se a proto je tak skvělý.
Miluji Zolovy kniha a tahle mne také velice zaujala. Jsou to sice drsné příběhy, které Zola popisoval, ale právě proto je to asi tak čtivé. A působivé.
Právě dočteno, no byla to síla. Ale myslím to v dobrém, od knihy jsem se nemohl odtrhnout, jen pozdní noc a vidina vstávání mně donutili přestat. Jak už někdo napsal přede mnou, nejvíc mně dojal osud dívenky Lalie.
Kéž bych mohl své hodnocení rozdělit. Nakonec jsem dal 4 hvězdičky za význam díla a přínosný pohled do života dělnické třídy Paříže 19. století rozebraný do nejmenšího detailu (kdo např. chce zjistit jak kdysi pracovaly pradleny, tak zde má jedinečnou příležitost se to dozvědět). Navzdory vysokému hodnocení se mi části knihy četly opravdu špatně. A to nemyslím ty části popisující bídu, hlad, násilí a utrpení. Né, že bych se v něčem takovém vyžíval (běhal z toho mráz po zádech), ale aspoň to bylo poutavé a čtivé. Za to části o drbech a úskocích závistivých lidí, kterým hlavní hrdinka ještě podlézala, místo, aby je nakopla... no tak tyhle části byly fakt hrozné. Chvílemi mi přišlo, že čtu odpornou knihu o odporných lidech (hlavně chlapech, panebože to byli tenkrát fakt zvířata!). Hlavní hrdinka není nezdolnou rebelkou, která by s nepřízní osudu zatočila, ne je to obyčejná ženská z dělnické třídy, která pomalu podléhá tlaku okolí. Zabiják není kniha o neobyčejných lidech a to jí právě dělá neobyčejnou.
Zajímavý příběh, který je čtivý. Mnohokrát mě Gervaisa naštvala svým chováním a jednáním. Mrzelo mě, jak příběh skončil a doufala, že se to zlepší, ale všechno to šlo postupem času do pytle.
Vždy, když jdu ve svém městě kolem nějaké lidské trosky, na Zabijáka si vzpomenu. Určitě si přečtu Štěstí Rougonů a potom pravděpodobně i celou sérii Rougon-Macquartů.
Šestá hvězdička, za esenci dokonalého příběhu, který mi poskytl Zola touto knihou.
Kniha o tom jak alkohol bere lidem jejich peníze, iluze, ambice, důstojnost a tak dále, až do hořkého konce, kde jsem se cítil jako by mnou cloumala pořádná kocovina.
Zaryje se vám pod kůži tohle vyprávění o Gervaise , jejich mužích, pomlouvačném okolí, to celé v prostředí prohnilé Paříže nasáklé vínem a kořalkou.
Špinavé a temné příběhy mám rád nejvíce ze všech a tenhle splňuje mé požadavky na sto procent, proto hodnotím jak hodnotím.
Strhující typické dílo naturalismu. Už od půli děje bylo jasné, že se hrdinové řítí do záhuby a nedokáží si pomoci. I takový je život. Knížka se mi dobře četla, ale jsem asi moc velký cíťa, mrzelo mě každé nesprávné rozhodnuté hrdinů...
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala v rámci povinné četby. Nadchla mě natolik, že jsem se rozhodla přečíst i navazující Nanu. Určitě je to jedna z knih, kterou si budu pamatovat, jelikož takhle syrově podaný příběh o úpadku jsem nikdy nečetla. Není to kniha, ke které bych se ještě jednou s nadšením vrátia, jelikož její trpký příběh a jeho pachuť si jasně pamatuji i několik let po přečtení.
Hrozně ponurý a smutný. Musí se nechat, že je to opravdu literární kousek, ale dlouho se budu vyhrabávat z hrůzy co jsem načetl. Reálně popsaná životní perioda vzletu a následného pádu na nejspodnější dno.
Upřímně nevím, co si mám o knize myslet. Celkově ji hodnotím jako zajímavou, určitě mě obohatila, ale rozhodně to není něco, co bych si vybrala ke čtení jen tak. Obdivuju Zolu, že vše dokázal popsat tak do detailu, aby to bylo uvěřitelné, mě ale některé pasáže přišly až moc přehnané. A taky mi vadilo, jak odporný život všichni vedli, jak se vyžívali v pomluvách. Takže realismus a naturalismus nejsou nic pro mě.
Alkohol je hnus. Alkohol je ZABIJÁK!
Dobře, v menší míře může být fajn, ale lidé by měli vědět, kdy přestat (ze sebe dělat blbce).
Naturalismus je v této knize opravdu viditelný. Někdy bylo dost těžké o tom číst, ale jinak to prostě nešlo.
Nejhorší na tom je, že prostě víte, jak to dopadne. A že to mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby se některé věci nestaly. Ale to je život, vážení. Tohle Vám pan Zola prostřednictvím Zabijáka milerád potvrdí. Silná kniha!
Smutné, brutální, upřímné, nádherné. Zolův Zabiják rozhodně stojí za přečtení, i přes všechny slzy, které mne čtením doprovázely :)
Emile Zola je jeden z mých oblíbených autorů. Další skvělá kniha z jeho úžasné tvorby, přečtená téměř jedním dechem!
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Povinná četba, která celkem zaujala. Je fascinující, jak spisovatel dokázal zachytit skutečnost tehdejší doby, ale to je asi tak všechno, Ničím jiným kniha zajímavá není, ale nejspíš to stačí. Já bych po ní tedy už znovu nesáhla, i když je to nejspíš ohromné dílo, alespoň podle mojí učitelky českého jazyka.