Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56139/mid_zabijak-cEO-56139.png
4
2101
2101
Naturalistický román, který pojednává o Gervaise, venkovské dívce, která se spolu s dětmi přestěhuje do Paříže spolu se svým druhem Lantierem. Gervaisa pracuje jako pradlena a začíná se o ní ucházet klempířský dělník Coupeau, kterého si vezme za muže. Později si otevře prádelnu a narodí se jí dcera Nana. Zvrat nastane v okamžiku, kdy Coupeau spadne ze střechy a je dlouho upoután na lůžko. Coupeau si zvykne na nicnedělání a začne pít. Zpočátku chodí na skleničku s přáteli, později pije víc a víc...... celý text
Přidat komentář
Doteď si pamatuju, jak nám profesorka na střední, z knihy četla úryvek a já jsem pak pro ni hned musela běžet. Stojí za to!
Gervaiso, Gervaiso. Takovás´ byla nadějná paninka... Jenže to bylo před dvěma stovkami stran popisů ulic, domů a bytů, které jsme si mohli odpustit. Číst knihu od poloviny by plně postačovalo.
A pak se vrátil ten tvůj bejvalej a počala tvá cesta na dno. Společenské i lidské. S tímhle zabijákem je to stejné tehdy jako dnes - pokud nechceš sám, nepomůžou ti ani svěcený kočičky.
Émile, Émile. Chtěla jsem ti dát méně, kvůli tomu úvodnímu crcání, ale ten konec to vytáhl. Tak tě zdravím nahoru a díky za tvé knihy.
Knihu jsem četl s obrovským zaujetím. Perfektní popis dané doby Francie a démona alkoholu.
Na střední škole šlo o povinnou literaturu, čímž se u mě tento svazek automaticky dostal mezi ty, které jsem rozhodně číst nechtěl a k nimž jsem si jen sehnal výcuc od aktivnějších spolužáků. Zabiják byl ale součástí otcovy knihovny a začetl jsem se do něj krátce po absolvování ZVS. Pamatuji si, že jsem knihu přečetl velmi rychle, protože mě vyloženě zaháčkovala, a byl jsem moc rád, že jsem se jí dříve vyhnul, protože bych ji asi plně nedocenil. Ta atmosféra chudoby a zmaru v kombinaci se závislostí, která ničila veškeré sny a naděje, byla opravdu depresivní. Skvěle napsaná záležitost.
Ach Gervaiso, tak dobře jsi začala, a tak smutně jsi skončila.
Ale on by to asi nebyl Zola, kdyby to nebylo takto.
Kniha se mi nečetla nejlépe, měla jsem takový nějaký pocit, že oproti jiným Zolovým knihám, kde začínal naturalistický nářez v podstatě chvilku poté, co příběh začal, tady se to ze začátku tak nějak vleklo a nic extra se nedělo. Ale pak to nabralo opravdu neskutečně rychlý spád. A tak nějak se nedalo dělat nic jiného, než prožívat hluboký soucit s Gervaisou, starým Bru, Laliou a zároveň i znechucení nad všemi těmi sousedy a příbuznými, kteří dokonale reprezentovali klasické postoje opovržení a nadřazenosti. Konec byl opravdu smutný, v případě Coupeaua jsem asi nebyla vůbec překvapená, ale u Gervaisy jsem to asi takto nečekala.
Každopádně skvělý Zola. Těším se na Nanu.
Zajímavý obraz toho co s člověkem udělá alkohol a tak podobně, ale kdyby to autor zkrátil třeba na polovinu, četlo by se to líp.
Můj třetí a zatím nejdepresivnější a nejlepší Zola. Řekla bych, že nejzvláštnějším okamžikem v ději je moment, kdy se Gervaisa rozhoduje, zda zůstane v Paříži. Nemyslím, že by se Zolovi úplně podařilo vystihnout, proč se rozhodla tak, jak se rozhodla. Pravděpodobně by se to dalo vysvětlit tím, že byla svázána dobovými zvyklostmi a soudobému čtenáři bylo její jednání srozumitelné. Nadčasovost díla tím získává drobné trhliny. Jinak kniha trpí také obvyklým neduhem Zolových prací - rozvleklé líčení relativně málo významných momentů na úkor stručnějších významných scén. Snad nejvíce deprimující je dokreslující vedlejší linka o "malé mamince" ze sousedství.
Zola je autor, kterého následující mladší generace tvůrců nenáviděly, jelikož byl dokonalým ztělesněním naturalismu, jímž tolik opovrhovali. Ať už úděl ženy v dobové Francii nebo nebezpečný zabiják v podobě alkoholu, to všechno Zola do detailu rozpracovává a nenechává si ujít příležitost popsat všechno, co mu přijde pod ruku. Osobně nejsem fanda těchto extrémně realistických příběhů, ale po Zolovi v budoucnu určitě někdy znovu sáhnu... třeba zas něco z jeho "rodinné ságy".
Absolutně nechápu, proč jsem Zolu okázale ignorovala a naturalismus jsem četla hlavně ten český, Zabiják je naprostý skvost a jsem šťastná, že mám ještě komplet Zolu před sebou!
Zabiják ve mně zanechal hluboký dojem. Gervaisy mi bylo moc líto, kolikrát jsem ani nechtěla číst dál. Sledovat její postupný úpadek mě ničilo. Taky jsem si udělala obrázek o Paříži v 19. století, hrůza děs. Jsem ráda, že teď žijeme v jiné době.
Když se řekne Zola - vybaví se mi: Nana. Tak už vím, kdo jsou rodiči Nany a jak dopadli. Už se těším, až si ji přečtu...
Gervaisy mi bylo moc líto... jak rychle a lehce se dá padnout až na dno...
Pamatuji si, že v předmaturitním období, kdy tato kniha patřila do povinné četby, na mně zanechala hluboký dojem. No a po 20 letech tomu není jinak a musím dát 5 hvězdiček.
Je smutné sledovat postupný úpadek Gervaisy, pracovité dívky se zlatým srdcem a skromnými sny: "Pracovat, mít co jíst a kde bydlet, vychovat děti, nebýt bita a umřít ve vlastní posteli." Už před 20 lety jsem si tolik přála, aby to s Gervaisou dopadlo jinak. Bohužel by tím ale román ztratil na své poutavosti.
Jelikož se jedná o literaturu 19. století, je třeba počítat s květnatými a velmi bohatými popisy všeho. Mně osobně to ale nevadilo, naopak jsem dokázala lépe vstřebat tehdejší atmosféru.
Doporučuji k přečtení nejen proto, že nese důležité poselství (alkohol = pomalý zabiják lidské důstojnosti, hodnot, života), ale také proto, že díky podrobným popisům máme možnost srovnat, jak se za zhruba 150 let úplně změnil styl života a myšlení lidí. Například když jsem četla o porodu Gervaisy na rohožce a jejích prvních myšlenkách, že si chudák Coupeau bude muset sám ukrojit chleba k večeři, kterou mu uvařila v porodních bolestech... Musela jsem se vrátit do vzpomínek, na co jsem myslela já po porodu. No a určitě ne na to, jestli bude mít chudák manžel co večeřet - spíš něco v tom smyslu, že mu podvážu spodek :-)
A hrozně by mě zajímalo, co se bude honit hlavou lidem za 150 let, až budou číst knihu z naší doby. To se ale bohužel nedozvím (pokud v blízké době nevynaleznou zázračný elixír mládí :-)).
Nedočteno. Skončila jsem na straně 104 a dál pokračovat nebudu. Kromě scény v prádelně jsem nebyla schopná se pořádně začíst a čtení si užít. Bylo tam moc dlouhých scén, kdy se skoro nic nedělo, nudila jsem se. Jelikož má kniha přes 500 stran, vzdávám se už teď a jdu si přečíst něco jiného. Život je moc krátký na čtení knih, které mě nebaví.
Mistrné zachycení doby i života lidí, kteří přes svoji snahu dobře se uplatnit ve společnosti, se snaží mnohé těžkosti řešit alkoholem, který se stal jejich zabijákem. Bylo to čtení s názorným vykreslením, jakým zlem pro lidstvo je alkohol.
Knížka až děsivá, i když tak do půlky to ještě byla docela pohoděnka, o to horší byl konec. Ale hlavně se mi líbil styl psaní, všechno do detailu popsané a rozebrané, jenom příprava na hostinu byla asi na třiceti stranách. A to je asi rozdíl mezi "klasikou" a současnou literaturou. Jsem moc ráda, že jsem se ke klasice aspoň jednou zase vrátila. Jinak o tématu asi nemá cenu nic psát...
Musím říci, že knížka je velice dobrá, ale vlastně se tam nic neděje a přitom se tam toho děje tolik. Důležité ponauceni: Alkohol je metlou lidstva.
Původně jsem četla z důvodu povinné četby ve škole.. Ale kniha mě mile překvapila a příběh se mi opravdu líbil. Důležité a realistické téma, které se mi u čtení knih opravdu zamlouvá.
Nerad čtu o alkoholu, je to metla lidstva a když sleduji, že se opět začíná pít více a do toho i brát drogy jako samozřejmost, je mi z toho ouzko.
Co tedy říct ke knize. Surově realistické podání života chudiny, která se potýká s nedostatkem peněz a nadbytkem alkoholu. Životem nahoru, dolu, nahoru a sešupem do bahna. Co taky čekat s démonem. Leč, ač jsou příběhy sebezlejší, osudy sebetrýznivější, tak tu láhev nám u pusy nikdo nedrží. V tomhle jsem zkrátka cynik.
Knihu lze doporučit nejen jako odstrašující příklad, ale i jako pohled do života chudých, kterým v životě mnohé nezbývá.
Asi nejlepší z realistických románů 19. století. Je tak důkladně podrobný, barvitý, až to bere dech. Pravdivý obrázek životních podmínek v činžovním domě žijících pařížských drobných živnostníků a zaměstnanců. Ukazuje společnost bez obalu, odkrývá dobré i špatné stránky lidské povahy. Osud hlavních hrdinů, manželského páru nejprve srdce rve a poté obrní proti soucitu. Tohle je tedy vrcholné dílo! Všechno je hutně reálné, skutečné a navíc se odehrává v mnoha konkrétně určených uličkách pařížské čtvrti Goutte dOr poblíž Montmartre. Tato kniha to je krásně barevný ošklivý sen.
Štítky knihy
19. století Francie Paříž revoluce naturalismus alkoholismus historie měst, obcí a regionů světová literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
(SPOILER) No, abych pravdu řekl, zas takovej veletrh to není. Ono to vlastně ani není tak úplně o chlastu, spíš o nekonečné hlouposti, neschopnosti konat a o bídném vkusu na muže. Hlavní hrdinka si za svůj osud může sama a zcela zaslouženě chcípne hlady nedlouho po svým ožralým starým. V podstatě tady není jediná pozitivní postava, všechno vejlupci a zmetci, to autorovi uznávám, že vytvořil pěkný panoptikum. Nejvíc asi baví budižkničemu, hochštapler a vyžírka Lantier, ten v tom teda uměl chodit. Ale teď vážně, tohle je fikce vycházející asi z dobře nastudovaných reálií, nicméně při čtení člověk vidí, jak doba pokročila. Pro historky o alkoholicích si chodím spíš do práce než do knihovny a dneska ty lidi už nehladoví, neprodávají nábytek a osobní předměty do bazarů a nenalejvají se v nejrůznějších špeluňkách, ale lejou pěkně doma a do práce choděj se zbytkáčem, třesem rukou a rudejma očima. Všechno tohle jsem viděl mnohokrát. Nějak jsou moderní alkoholici schopní fungovat, dokud do toho úplně nespadnou. Ale v současnosti takhle podobně, jak popisuje Zabiják, dopadají feťáci, zejména mladá generace nasedla na tenhle vlak do pekla s mrazivou odhodlaností. Člověk je v podstatě marnej tvor a tupé hovado, které prostě touží likvidovat se dostupnými návykovými substancemi, vytrvale a nehledě na následky. Chlast, fet, cigára, kafe, energy drinky, to je tekutej oheň moderní společnosti a v člověku tohleto prokletí zůstává, jak v časech Zolových, tak i dnes.