Záblesk v temnotě
Richard Dawkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323911/mid_zablesk-v-temnote-Nnp-323911.jpg
4
9
9
Druhý díl autobiografie nejznámějšího světového evolučního biologa, skeptika a ateisty se soustředí na dobu pozdějších úspěchů, kdy autor pokračuje na cestě intelektuálního vývoje a vědeckého zkoumání. Po vydání prvních knih, které se staly bestselery a přinesly s sebou i neočekávanou celosvětovou slávu, začaly přicházet pozvánky na světové konference a vystupování v televizi. Objevily se ale také první kontroverze, nesouhlas a boj s ignorancí, které však jen přispěly k posílení vlastních názorů a důrazu na otevřenou mysl. Kniha není psána vytvořena chronologicky. Jedná se spíše o řadu vzpomínek psaných s nadhledem, rozdělených tematicky a přerušovaných odbočkami a humornými historkami, jako je například televizní natáčení „taxíkové evoluční teorie“. Znovu se objevuje Oxford a další význačné univerzity – tentokrát jako místa, kde Dawkins vyučuje na profesorských postech. Spolu s autorem cestujeme po celém světě, připojujeme se k vědeckému výzkumu hmyzu v Panamském průplavu, želv na Galapágách či lemurů v Jižní Karolíně. Účastníme se vědecké konference na německém zámku, vystupování v japonské televizi nebo debaty týkající se náboženství na americké jižanské univerzitě.... celý text
Přidat komentář
Dawkins ako vedec má môj hlboký obdiv a preto ma jeho životná púť celkom zaujíma. Ale na rozdiel od jeho čisto vedeckých kníh viem, že k jeho autobiografii sa už v budúcnosti nevrátim. Bolo to zaujímavé čítanie, ale miestami dosť náročné. Niektoré kapitoly ma skutočne bavili, niektoré sa mi, naopak, neskutočne tiahli. Celkovo tam bolo spomenutých strašne veľa osôb a občas som sa v tom strácala, aj keď zakaždým ma veľmi potešilo, keď som nejaké meno spoznala, napríklad úžasný David Attenborough alebo Neil deGrasse Tyson, ale oveľa viac mien som teda nepoznala. Ale trochu mi pri čítaní bolo ľúto, že mne kniha Stopárov sprievodca galaxiou vôbec nesadla, podľa Dawkinsových pamätí Adams vyzerá ako skvelý človek. Okrem veľkého množstva mien sa mi zdalo, že mnoho informácií sa v knihe opakuje, takisto mi sem-tam vadilo celkom veľké množstvo ukážok z iných kníh. A čo ma mrzelo je to, že z Dawkinsovho osobného života sme sa toho dozvedeli celkom málo, že to bolo len o jeho vedeckých úspechoch, debatách, písaní kníh... Ale aj napriek týmto všetkým výhradám som veľmi rada, že som si knihu prečítala a že som aspoň takto mohla nahliadnuť do myslenia tohto skvelého vedca. Určite neľutujem, aj keď viem, že ku knihe sa pravdepodobne nevrátim. Ale za to sa teším na stretnutia, aj opakované, s inými jeho knihami.
Na úvod, (překvapivě) lepší číst pokud znáte Dawkinsovi knihy (což není můj případ), protože podstatná část textu jsou odkazy na jednotlivé části jeho knih, polemika s kritiky apod. Jednotlivé kapitoly jsou různorodé, jedna se věnuje autorově výuce na Oxfordu, jiná jeho biologickým experimentům, další o různých debatách a setkáních... Některé se mi četly lépe, jiné hůře. S komentářem "sysndrom falešné skromnosti" souhlasím, někdy mi to také přišlo trochu moc, na druhou stranu, kdy být neksromný než ve vlastních pamětech :-)
Podotýkám, že Dawkinsovy knihy vždy patřily k mým nejoblíbenějším, ale zdá se, že v jeho případě neplatí rčení, že s věkem přichází rozum...celá kniha se dá shrnout do diagnózy „syndrom falešné skromnosti”
Opět skvělé čtení. Zejména pasáže o Dawkinsově dráze lektora v Oxfordu jsou velmi inspirativní. (čteno v originále)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Boží blud |
| 1998 | Sobecký gen |
| 2002 | Slepý hodinář |
| 2011 | Největší show pod Sluncem |
| 2008 | Příběh předka |
Dawkinsovy knihy mi doslova změnily život: Sobecký gen byl iniciační zážitek (Standa Komárek už se potutelně usmívá a proč ne? ;-) ), jeho přednášky na zahraničních konferencích i na olomouckém AFO byly očekávatelně skvělé a za několik našich osobních setkání a poklábosení (tamtéž) jsem též vděčný.
Vzhledem k tomu, že zde reaguji na druhý díl jednoho životopisu, dovolím si okopírovat to, co jsem psal pod Záhadám vstříc:
Nejlépe píšící (žijící) biolog? Nejvíce inspirující (žijící) myslitel? Nejvíce provokující (žijící) hlava? (pardon, opakuju se) Těžké otázky, mnoho odpovědí. Ale v pomyslných i skutečných žebříčcích se poblíž vrcholu (a často i na něm) objevuje právě autor teorie sobeckého genu a mnoha dalších ideí: i kdyby Dawkins nesesumíroval nové evoluční myšlení 60.-70. let, zůstal by prvoligovým vědcem; pro příklady nemusím chodit daleko - Dawkinsův a Krebsův článek o evolučních závodech ve zbrojení (1979, Proc. R. Soc.) citujeme nejen my kukačkáři dodnes, když toto píšu, má tento jediný článek 2 750 citací (zdroj: Google Scholar).
Dawkinsův životopis jsem četl jen v originále a je to skvělá intelektuální jízda.
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.