Záblesk života
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413960/bmid_zablesk-zivota-SWo-413960.jpg
4
516
516
Personál reproduktivní kliniky poskytuje péči každému, kdo projde dveřmi. Toho rána však dovnitř vtrhne zoufalý rozrušený střelec a zahájí palbu. Všichni přítomní se rázem stanou jeho rukojmí. Na místo přispěchá policejní vyjednavač Hugh McElroy. Nechá budovu obklíčit a spřádá plány, jak komunikovat s útočníkem. Když mu zavibruje telefon, oznamující příchozí zprávu, s hrůzou zjistí, že uvnitř je jeho patnáctiletá dcera.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
A Spark of Light, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihy Jodi mají společné jedno a to kontroverzní a dle mého náročné téma, které se nedá vykládat černobíle. Každá ale je také ve svém pojetí originální. Dějová linka popisující události od konce na začátek byla opravdu zajímavá a zvolené téma mi dalo spoustu námětů k přemýšlení. Jediné, co mě mrzí, že jsem se vlastně nedozvěděla, jak to dopadlo s Beth, která byla sice vykreslována spíše jako vedlejší postava, ale v podstatě byla spouštěčem všech událostí. A Izzy rozhodně přeji šťastný konec, ve který sama nevěří.
Jodi Picoltová má v každé knize zajímavé a smutné téma na zamyšlení,který má rub a líc.Tato je na téma potratů na klinice kde začne střílet muž.... .Moc se mi kniha líbila jen bych zvolila od začátku děje a ne po hodině pozpátku,měla jsem tím pádem trochu zmatek.
Těžké téma interrupce skvěle zpracované a rozebrané ze všech stran.
I když jsem ze začátku vůbec nevěděla o čem to čtu, než jsem pochopila, že je příběh psaný pozpátku hodinu po hodině. A i když jsem si konec vlastně přečetla na začátku, tak na konci knihy ( vlastně na začátku příběhu jsem byla stejně překvapená.
Co mě doslova šokovalo, byla poznámka autorky a poděkování, že se něco takového děje v dnešní Americe.
Doporučuji!!!
Toto je moje třetí přečtená kniha od Jodi. Původně jsem myslela, že jí ani nedočtu,ale dala jsem jí. Bylo to pro mě skutečně náročné čtení. V porovnání s Vypravečkou a Časem odejít hodnotím spíše jako slabší průměr.
Když si v hlavě srovnáte způsob psaní od konce, tak nakonec dobré čtení. Mnoho témat k zamyšlení.
... první kniha, která je psaná od konce. Trochu mi to dělalo potíž číst, co se stalo před tím, a ještě před tím. A co bylo příčinou toho všeho, bylo předvídatelné. Ale dočetla jsem.
Asi nejslabší kniha od Jodi Picoult, co jsem četla. Pořád jsem čekala na nějaký zvrat a on nikde.
Dalo mi trochu práci se ze začátku zorientovat v postavách. Je to trochu drsnější, nicméně poutavé vyprávění, které jednoho nutí k zamyšlení a které přivede čtenáře k poznání, že svět ani lidé nejsou černobílí.
Už jsem od Jodi četla příběhy, které mě zaujaly více, ale i tak to bylo zajímavé čtení. Člověk si uvědomí, že žije v zemi, kde rozhoduje o svém těle a osudu sám a že v tomhle jsme daleko za Amerikou.
Kniha s velmi zajímavým tématem, byla jsem až v šoku jaké názory a zákony panují v "dnešní době". Vyvolávalo to ve mě občas naštvání, nepochopení a hněv. Jinak, ale styl psaní mě neoslovil, neorganizované přeskakování v čase (to mě asi vadilo ze všeho nejvíce), neustále se opakující děj (ikdyž vždy z pohledu jiné osoby), některé věci tam byly až navíc (popis umění). Napětí žádné, ale příběhy lidí byly zajímavé.
Na Jodi teda hodně slabé, ale zřejmě to bylo tím, jak byla kniha psaná. Dobře se to nečetlo, lepší je klasika - od začátku do konce :-) Ale příběh pěkný.
Klobouk dolů za téma a způsob zpracování. Další palec nahoru za odvahu jet od konce na začátek a vynechat tak moment zvratu. Nádherně vykreslený příběh.
Na této knize mě nejvíc zaujalo téma a reálná fakta na konci knihy. Pribeh mě jinak bohužel moc nechytil. To,že je vyprávěn od konce mu podle mě dost ublizilo.Je sice pravda,že až na konci se dozvíme,jak příběh dopadne,ale vlastně už mě to moc nezajímalo,nepřekvapilo. Jeden moment ovsem čtenář nepředpokládá,ale postrádala jsem u něj pointu a to už napinavost,kterou jsem očekávala,bohužel nezachránilo. Od J. Picoult jsem zvyklá na vyšší standard.
Nikdy mě nepřestane ohromovat to, jak důkladně se Jodi Picoultová věnuje každé své knize, jak velkou práci si musí dát už jen se samotnou rešerší informací, na jejichž základě pak stvoří vždy pravdivý a citlivý příběh. A ne, že by si to snad chtěla nějak ulehčovat, právě naopak. Témata, která si pro své knihy volí, jsou čím dál tím kontroverznější a po dočtení dostáváte místo odpovědí spíše více otázek, které vám nedají spát.
„Zákony jsou černé a bílé. Životy žen mají tisíc odstínů šedi.“
Ačkoli se to může někomu zdát z mé strany naivní a pokrytecké, nikdy by mě nenapadlo, že je v dnešním světě ve vyspělých zemích to, co Jodi popisuje ve své nejnovější knize, vůbec možné. Vždycky jsem považovala potraty za naprosto normální věc, o které každá svobodná žena může podle svého vlastního úsudku rozhodovat. Že existují nějací ochránci práva na život, no ano, pár takových by se asi našlo, ale že jich je tolik a jejich aktivita hraničí až s terorismem? Že dokonce zákony některých amerických států zasahují do toho, co je neoddělitelnou součástí života žen na celém světě? Ne, neměla jsem tušení.
„To, kudy vedeme hranici, se s životem mění - nejen mezi těmi, kdo zastávají právo na život a právo na volbu, ale u každé jednotlivé ženy v závislosti na tom, jak zrovna vypadá její život.“
Abych se vyjádřila k samotné knize - kromě tématu mě dějová linka příběhu nedokázala zasáhnout tak, jako u jiných knih z pera mé oblíbené spisovatelky. Možná to bylo retrospektivním vyprávěním, které mě neustále nutilo přemýšlet nad tím, co se už stalo a co ještě ne, a stejně jako většina komentujících si myslím, že by se kniha bez tohoto experimentu s radostí obešla. Nebo možná formou jednotlivých kapitol, kde se velmi často střídaly pohledy jednotlivých postav, kterých nebylo zrovna málo, takže mi dalo velkou práci se do jejich osudů dostatečně vžít a nezůstat pouze nezúčastněným pozorovatelem.
Takže ano, z Jodiiných knih je to její nejslabší dílo, co jsem zatím četla, ale přesto může spolehlivě konkurovat mnohým autorům současnosti.
„Co jestli nakonec nezjistíme, čemu doopravdy věříme, až tehdy, když si uvědomíme, proti čemu se bráníme?“
Romány Jodi Picoult mám rád, protože si vždy vybere nějaké poměrně kontroverzní téma a dokáže vedle sebe položit argumenty všech zúčastněných stran, které mě minimální nutí k zamyšlení a pochopení. Určitě se mi i stalo, že jsem minimálně uznal, že i když jsem byl přesvědčen o svém názoru na nějaké téma, tak že jsem pak pochopil, že opravdu málo co, je opravdu jednoduché a jasné. Při četbě "Záblesku života" mi toto dost chybělo, protože bych řekl, že tady autorka měla jasný názor, věděla na které straně stojí. Nicméně román je svým tématem zajímavý, dost jsem se dozvěděl (i když nevím jestli jsem vyloženě potřeboval nějaké detaily znát...). Asi nejzajímavější mi připadala postava lékaře a jeho "vypořádání se se svým svědomím a vírou). Určitě jsem od této autorky četl knihy, které se mi líbily víc.
Přiznám se, že jsem tuto knihu četla na dvakrát. Poprvé jsem byla totálně zmatená, nechápala jsem proč je to tak divně napsaný - pozpátku - a odradilo mě to. Teď jsem se k ní vrátila a nelituju. Na styl vyprávění si musíte zvyknout, nejde číst zaráz ještě milion dalších knih, jak mam ve zvyknu :D protože byste se ztratili. Je tam hodně postav a střídají se časové roviny. Samotný text je ale velmi čtivý, děj rychle běží, a přestože vlastně znáte od prvních stran konec, nenudíte se zbytek knihy ani na chvilku. Neskutečně oceňuju, jak autorka dokázala zpracovat téma potratů, ukázala snad všechny pohledy, ale nebylo znát, jaký názor má ona sama. Musela si dát neskutečnou práci s rešerší. Za to fakt tleskám. Každopádně si myslím, že bychom si ji měli všichni přečíst, protože plno věcí vám určitě změní názor, nebo minimálně vás donutí se nad tím zamyslet.
Další skvělá kniha od J.Picoult. moc dobře vykreslený příběh, prolínání času a postav mi z počátku dělalo trošku problém, ale brzy jsem se zorientovala
Za mě lehce zklamání. Od Jodi jsem přečetla snad už vše, ale tahle kniha je, bohužel, slabší kousek. Na konci chybí moment překvapení - překvapení tam sice je, ale žádný velký aha moment, který vás položí, jak to Jodi v jiných knihách umí. Tohle překvapení tak nějak nevyzní. Určitě silné téma, ale vyprávění od konce mu ubralo hrozně moc. Oproti jiným spisovatelům - skvělá kniha, oproti jiným knihám Jodi - slabší.
Štítky knihy
potraty společnost a komunity společenské rozdíly retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Trošku rozpačitá. Děj je vyprávěný pozpátku, takže hned vím. Víc než samotný děj mě fascinovala fakta. Klobouk dolů.