Zachraňte Itálii

20.09.2024

Jako obvykle, Kuras se snaží vyvolat dojem, že všemu rozumí nejlíp. Pokud jde o víno, zdá se, že tomu nerozumí vůbec, jinak by nemohl napsat, že hlavním kriteriem kvality vína je jeho obsah alkoholu. Jinak hodně povrchní a odbytá knížka.

10.05.2023

V těch intermezzech je to nejsilnější, jinak spíš turistický průvodce bez fotek. Hodně ve stylu halabala, víno, jídlo... Není to špatné. Na cestu po Itálii, proč ne?

29.05.2022

Parádní cestopis. Je to knížka pro lidi co hledají neturistická místa. A taky vtipnē napsaná. Rozhodnē si ji hodlám přečíst znova.

14.02.2022

Uf, tak to teda byla síla. Musela jsem dost přemýšlet o tom, jestli to dočtu nebo ne, protože arogance a všeználkovství z toho doslova odkapávalo. Nakonec převládla zvědavost a láska k Itálii, ale jsem fakt znechucená :D

Několik postřehů:
- připravte se, že spojení "migrační toky" si v této knize přečtete asi tak 150x, tzn. asi na každé druhé stránce
- spoustu postřehů autora vychází ze zkušeností a zážitků nabytých v 70. a 80. letech minulého století, tzn. jsou občas i padesát let staré
- nejcennější se mi zdá "gastro" stránka této knihy - doporučení ve spojení s italskými názvy laskomin - to jediné mě bavilo a zdá se mi přínosné

Mohl to být krásný průvodce Itálií, kdyby text nebyl prošpikován "rádobyhumorem", který ovšem vyznívá převážně arogantně a jízlivě, někdy sklouzává až k senilní trapnosti. Ano, jistě známe názor tohoto "migračního toku", který se za komunistů přelil z východní Evropy do Londýna, "mistra" Benjamina Kurase, před migrací obyčejným Miloslavem Kurašem. Ale pokud si toto "dílo" nepřečtete, nechybíte... Přijdete o několik dnů strávených ve společnosti knihy prošpikované jedovatostmi jednoho starého šovinisty... Být to kniha nezapůjčená, letí do kamen. Toto si drahocenná Itálie opravdu nezasloužila.

17.07.2019

Trochu netradiční průvodce Itálií, kde se zastavit a kde raději ne, co si kde dát do nosu a k tomu pár ftipných politických komentářů... co si z toho beru je, že když se chcete vyčvachtat v Itálii, tak nejezdit do Bibione... jo a jedno doporučení bylo, přes České Budějovice jezděte jen v noci, přes den se to projet nedá..

31.01.2019

Kniha má podtitul Politicky nekorektní bloumání rodištěm evropské civilizace, což autor do puntíku splnil. Jedná se o staromilské vzpomínání na krásná místa v Itálii s radami, jak se ubytovat, kam ještě dojet, co si kde dát dobrého k jídlu či pití, jaká je obvyklá cenová hladina v různých turistických destinacích. To vše promícháno s historickým povídáním i povzdechy nad migračním tokem, který reálně hrozí překopat nejen Itálii, ale celou Evropu. Aneb je dobré znát naši historii, ráda se opakuje. Vše psáno hodně vytříbeným a příjemným jazykem.

05.09.2018

Pan Kuras bohužel začíná vidět svět hodně černobíle, a měl by svým novějším knihám věnovat více času a péče, aby nebyly příliš poplatné době a ventilování jejích problémů. Z této knihy mohl být krásný, ilustrovaný, poučený a staromilský průvodce jednou z nejúžasnějších zemí našeho pestrého kontinentu. Jenže Kurasovo civilizační rozhořčení, které většinou chápu, se už značně projevuje na kvalitě jeho knih, což je škoda. Je to prostě odbyté. A zde mě to mrzí dvojnásob, protože poznávací dovolená v Itálii opravdu stojí za to!

Signori, il libro è un cesso! Kniha je snůškou omezeneckých zpátečnických a nezřídka nenávistných výkřiků proložených povrchním geografickým popisem Itálie. Takové představení země někomu, kdo toho moc nenacestoval a rád by se utvrdil v tom, že lepší je nikam nejezdit, protože migranti, tetování a smrad kebabu.

09.07.2018

Kurase mám rád a vážím si ho. Avšak toto je to nejslabší, co jsem od něho četl. Jakoby už ztratil vtip a lehkost, tedy právě ty vlastnosti, díky kterým ho mám rád a vážím si ho. Ty tři hvězdy jsou víceméně jen za turistické informace o Itálii - kam zajet, co si dát, co vypít, co vidět, čemu se vyhnout apod. Ale to je prostě málo. Zvlášť když už asi ve třetině knihy je to asi stopadesáty kostel, devadesátý migrační tok, zcela neznámá odrůda vína a nějaký italský pokrm, jehož název zní absolutně stejně jako už dvacetkrát předtím. Kniha se stává čím dál víc stejnou a v důsledku je tak vlastně jedno, ve kterém italském městečku se zastavíte - katedrála, kostelík, palác, náměstí, trattorie... Na druhou stranu chápu, že právě v tomhle je krása Itálie - že není třeba jezdit podle jakýchkoli průvodců, ale opravdu je možné jet absolutně kamkoli a bude to nádhera. Proto chápu i název té knihy a obavy autora z toho, že právě tohle své unikum by Itálie mohla ztratit... podle něj... Trošku mě mrzí jeho zřejmá zapšklost vůči všemu co je made in EU nebo made in islam. V jeho dřívějších knihách bylo vše vyargumentováno a zdůvoděno, čtenář neměl důvod to brát na lehkou váhu. Tady je to zbytečně násilně roubováno do každého městečka: "a na schodišti katedrály sedí migrační toky" (pořád dokola; a když náhodou nesedí, tak je aspoň zmíněno, že tam migrační toky nejsou, zatím...). Kuras pro mě je borec, který bez obav řekne, co si myslí, a toho si na něm vždy budu cenit bez ohledu na to, jestli s ním stoprocentně souhlasím. Poslední z výtek - docela dost mě točila jeho překladatelská exhibice, kdy za každou cenu překládá vše jinak, než je ve spisovné češtině zvykem (jiné rody, jiné přípony, jiná výslovnost...) - proč? Jen pro to dokázat, co všechno vím? Závěrem: Tato bezesporu zajímavá kniha je bohužel spíchnuta velice horkou jehlou, vše působí zbytečně tlačené na sílu a v mnoha ohledech je škoda, že se autor nedržel hesla "méně je někdy více".