Zadní dům

28.01.2012

Tuto knížku jsem četla už mnohokrát a vždy se mi líbí. Ovšem musím na ni být vnitřně vyladěná...

28.12.2011

Pokaždé, když si na čtení jejího deníku vzpomenu si říkám, jak málo chybělo. Jak strašně málo chybělo, aby svůj boj vyhrála. A vždy mě přepadne smutek. Velmi obdivuji její vytrvalost a odhodlání, její vnitřní sílu. Stála tváří v tvář smrti, a přesto dokázala žertovat a snít o životě po válce, udržet si svůj optimismus a nevzdat se. Do paměti se mi vryly jedny z jejích posledních vět:

„Přesto ještě pořád věřím, navzdory všemu, na vnitřní dobro v člověku. Nejsem prostě schopna, abych celý svůj život a všechno budovala na základě smrti, bídy a chaosu. Vidím, jak se svět stále více přeměňuje v poušť, slyším stále dunivěji valící se hrom, cítím utrpení miliónů lidí. A přece, hledíme-li k nebesům, myslím si, že přestane i tato krutost, že se navrátí klid a mír."

24.10.2011

.. co k tomu napsat..je hrozné, že k něčemu takovému někdy došlo... kniha je opravdu zajimavá, postupné vyvýjení se člověka, jeho myšlenky, pocity, strach a nejistota... je smutné, že to takhle špatně dopadlo...

23.10.2011

Tohle píšu asi necelou minutu po přečtení a první co mě napadá je, že jsem očekávala něco lepšího. Bylo to sice nesmírně poučné, přínosné a dojemné, ale díky všem doporučením jsem čekala něco záživnějšího, než jen popisy toho, kdo zrovna loupe brambory, nebo kdo jde kdy na záchod. Ano jistě, o to v celé knize nešlo, je mi to jasné. Jednalo se o nesmírně houževnatou, sečtělou (a hodně často až moc přechytralou)mladou dívenku, která žije dva roky v zadní části jedné firmy a nevychází ven proto, že je Židovka a venku by ji čekal trpký konec. Její osud je hodně bolestivý, ale ona i tak neztrácí naděje a dokonce se zabývá takovými "triviálními" věcmi jako je láska, nebo hádky s matkou.Je nesmírně učenlivá, takže neustále jen leží v knihách a občas přemítá o filosofických otázkách.
Pravdou je, že nejsilnější na tom všem není samotný deník, ale Annin konec, který dojme snad všechny citlivé čtenáře.Jinak mě celkové zápisky příliš neuchvátily, některé pasáže jsem dokonce přeskočila. Anne je mi líto,obdivuji její spisovatelské nadání, i když myslím, že celkově dospěla až příliš brzy ,na druhou stranu v některých věcech byla naopak velice nevyspělá. Občas jsem nerozuměla jejím nadávkám vůči rodičům, které dle mě často byly velice neoprávněné a sobecké.Jinak je deník samozřejmě jedinečný a málokdo z nás si asi umí představit tu hrůzu, být takhle dlouho zavřený bez čerstvého vzduchu,a pořád s těmi samými lidmi.Nemluvě o době, kdy jí v koncentračním táboře oholili hlavu, vytetovali na paži identifikační číslo a ona musela snést mnohem horší podmínky... více by mě nejspíš dojaly a zajímaly její zápisky (kdyby byly) o dění z tábora, ale to je bohužel nemožné (nebo naštěstí?) asi bych se potom topila v slzavém údolí, protože je svět tak strašlivě nespravedlivý a já hodně citlivá. Abych to konečně stručně zhodnotila, samotné zápisky tak za dvě hvězdičky, ale když zhodnotím celou situaci a vybavím si, jak byla Anne v její situaci silná (já bych nebyla), dávám tři.

17.10.2011

Jak už tu několikrát padlo, čekala jsem od knihy více, neříkám, že není přínosná, určitě má svou vypovídací hodnotu, ale četla jsem již i více sugestivnější, přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla.

16.10.2011

Tuto knížku bych doporučila k přečtení, ...jaká těžká doba to byla pro Židy, pro lidi, kteří měli pochopení a těmto lidem pomáhali. V jakých podmínkách museli žít, ve strachu, v obavách a o hladu, jakoby byli méněcenní než Němci a ostatní lidé :( Anna svůj deník psala pěkným způsobem, šlo vidět, že to byla chytrá a nadaná dívka, která by jistě v životě něčeho dosáhla, jak si přála. Anna Franková zemřela na jaře roku 1945 a k osvobození koncentračního tábora došlo v dubnu 1945 anglickými vojsky...velká škoda, že k osvobození nedošlo o měsíc nebo dva dříve :(

01.10.2011

Opravdu mne těší, že se jmenuji A. Franková.. :)

Pozoruhodná kniha o osudech jedné lidské bytosti v extrémních časech.

18.09.2011

Díky tomuhle deníku je Anne živá i po své smrti, tak jak si přála. Tahle četba musela snad v každém něco zanechat a díky tomu Anne žije dál. Je těžko uvěřitelné, že tohle psala 13tiletá dívka. Anne měla nesmírný talent a je věčná škoda, že si nemohla splnit své sny a stát se spisovatelkou, jenom proto, že byla židovského původu. Tohle by si měl přečíst každý, aby pochopil, čím si tehdy lidé museli projít a aby se to už nikdy nemuselo opakovat.

12.09.2011

Naprosto souhlasím s komentářem -Lenicka-, taky jsem čekal trochu víc. Četl jsem hodně knih s touto tématikou a o hodně lepších, ale od čtenářů nedoceněných.

musím se přiznat, že u téhle knížky jsem dohromady probrečela tak 2 hodiny...je neuvěřitelný, sledovat myšlenky "puberťačky", která vlastně ani puberťačka není...a to je na tom to smutné, že dívka, která má taky vyspělý názory, ví, co v životě chce dělat, učí se v úkrytu každý den několik hodin, se toho života PO vlastně nedožije...život je prostě nespravedlivej..

16.05.2011

Určitě zajímavé a poučné čtení, ale na můj vkus moc dlouhé a a popisné .. dle kladných ohlasů jsem čekala něco trochu více, bohužel :-(

02.05.2011

Šokující zpověď toho co mnozí z nás ani nezažili. Každý by si ji měl přečíst, aby si vážil všeho co mu život nabízí. I když je to málo, ale pořád to stojí za to. Při každém slovu mi běhal mráz po zádech a tekly mi slzy.

16.04.2011

Knih jako tahle by si lidé měli vážit, je to jedinečné svědectví skutečných postav. Zajímavé čtení.

28.02.2011

Takové to knihy by se měly číst, aby se nezapomnělo na ty hrůzy

20.02.2011

Po uvědomění si, že toto se opravdu dělo nejen Anně, jsem měla celou knihu slzy na krajíčku. Tato kniha mě donutila k zamyšlení a přehodnocení mého chování (rozmazlenosti a ukřivděnosti, apod.).

30.01.2011

Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Jistě, není to krásná četba plná romantických klišé a přehnaných citů, je to kniha o realitě. O životě takovém, jaký doopravdy byl, pohledem dospívající dívky.
Co víc říct, než jen, že po dočtení v člověku jistě zanechá nemalou stopu.

23.01.2011

Jsem sedmnáctiletý taekwondista a když jsem to četl, rozbulel jsem se jako malý kluk. Anna mi byla vždycky velmi blízká; svou touhou po vzdělání, svou diferenciací od zbytku rodiny a místní společnosti, svým citovým životem. Je to překrásná mapa duše nádherné dívky, která nebyla árijské rase dost dobrá. R.I.P. Anne, stala jsi se tak dobrou spisovatelkou, o jaké se Ti ani nesnilo. Protože jsi do psaní dala celou Annu Frankovou.

30.11.-0001

Deník zachycuje různá období dospívající Anne a už jen díky tomu je velmi zajímavý. Když se k tomu připočítá situace, za níž byl psán, a osud autorky, je téměř jasné, že se stane slavným. Ovšem podle mě si to zaslouží. Anne by se jistě stala spisovatelkou, kdyby měla možnost. Talentu měla dostatek a odhodlání také. Zajímavá byla její touha po vzdělání, celé dny proseděla u učení a den jí připadal na vše příliš krátký...myslela jsem si, že taková jsem jen já:). I přes autorčin optimismus, naději a touhu po životě jde o velmi smutné čtení možná právě kvůli přítomnému optimismu, protože my víme, že se svých snů nedočkala a ani neměla možnost je uskutečnit...