Zadní dům: Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542477/bmid_zadni-dum-denik.jpg
4
3396
3396
Annelies Marie Franková (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Anne Franková si vedla deník v dopisech od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ 3., opravené vydání... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2024 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Co napsat...
Tohle jsem si chtěla opravdu přečíst. Rozhodně to stálo za to, i když je to dost smutné...
Snad nejznámější deník z období holokaustu.Dokonalý úkryt v "zadním domě" měl ochránit nejen Anninu rodinu,ale další 4 skrývající se Židy.Díky zápiskům v deníku si můžeme představovat každodenní "harmonogram", vcítit se do Anninných pocitů a sledovat její proměnu z dítěte v mladou slečnu,která díky všemu prožitému příliš rychle ukončuje její dětství...Není opomíjena ani solidarita těch,kteří o úkrytu věděli a přes veškeré riziko pomáhali.Dva roky ve společnosti týž lidí mohly dále pokračovat do ukončení války a osvobození,nebýt prozrazení.Kdo za tím stál se s jistotou neví...Z osmičlenné skupiny se z koncentr.táborů vrátil pouze Annin tatínek Otto Frank,který se zasloužil o to,aby deník jeho dcery- Anneliese Marie Frankové- byl vydán a zdramatizován.Za shlédnutí určitě stojí filmové zpracování z roku 2016
Audiokniha je zdařilým počinem. 2. světová válka zase v jiném pohledu a sice očima 13ti leté Anny, která se ukrývá spolu s dalšími Židy v ilegalitě. Bohužel se Anně nikdy nepovedlo splnit si sen a stát se spisovatelkou.
Jediné, co bych knize vytkla, byla velká orientace na pocity a emoce Anny, které se houpaly jak na horské dráze. Přišlo mi, že druhá půlka knihy byla jen o nich a byla jsem jimi přehlcená.
Ale jinak bezesporu hezká kniha, která nejspíš nikdy nezestárne a čtenáře si bude nacházet dál.
Tahle kniha je spíš společenským tématem, než samotnou nějakou literární a uměleckou věcí. Samozřejmě, je vše popisováno očima mladé dívky, která hodnotí výstřižky a jí zajímavé vjemy. Nicméně i na tak mladou osobu je deník moc hezky strukturovaný a vyvážený, zejména jazykove pestrý.
Přesně tady tu knihu jsem četla ve 12 letech v nemocnici na EEG - rezonanci. Měla jsem ji přelouskanou za dva dny, kdy mě pouštěli domů. Opět další silný příběh dívky, kterou dnes zná snad celý svět. Mladá dívka se musí skrývat spolu s rodinou a 4 dalšíma lidma v tajných místnostech kanceláře otce. Je to až šílené, ale krásné, že si v takovou hroznou dobu temna a ukrývání dokázala Anne najít čas na kluky, hry a sem tam i úsměv. Nechtěla bych zažít to, co oni. Všechny zákazy, segregace a konečné řešení židovské otázky známé dnes už jako holocaust prožít si na vlastní kůži by bylo neuvěřitelné.
Myslím, že tohle se objektivně hodnotit prostě nedá. Literární hodnota nevalná. Vypovídající hodnota o tehdejší době a o životě v úkrytu už o něco lepší. Nejvíce mě ale fascinovala to, že se dokázali skrývat tak dlouho a nezbláznili se z toho.
Nechápu, proč je stále na seznamech povinné četby.
Pardon, půjdu proti proudu, ale tohle se nedalo číst. Ačkoliv je to proti mému přesvědčení, tak jsem spoustu stránek jen přelétla a knihu dočetla se sebezapřením jen proto, abych si mohla odškrtnout bod do výzvy.
Samozřejmě, že ta doba a celá situace byla hrozná, ale když budu hodnotit pouze obsah bez přihlédnutí k historickým okolnostem, tak mě to teda hodně minulo...
No.... Ako, smutné, ukvapla by mi slzička, pokiaľ by mi tá každým adorovaná puberťačka Anna nešla na nervy tým, aká bola puberťačka... V dnešnej dobe takéto puberťačky potrebujú psychológa alebo pár faciek... Ja viem, že ma možno za to niekto bude chcieť zlynčovať, bo osud tej dievčiny bol fakt smutný, ale to je asi tak všetko, čo bolo v jej denníku podstatné - jej smutný osud. Tento smutný osud zažilo a prežilo aj neprežilo obrovské množstvo ľudí, niekoľko mojich predkov vrátane, kdežto ale oni po sebe nezanechali denníky, kde by párkrát zmienili, čo sa im dialo... Veľmi zle sa mi to čítalo. Skrátka príbeh strašne rozmaznaného decka, ktoré sa dostalo do osídiel fašistickej mašinérie.
Neměla jsem teď vůbec rozpoložení na čtení knih s válečnou tematikou, ale tato kniha mě už dlouho volala a prosila o přečtení.. No dobře tedy, na 13 leté děvče měla Anne opravdu pozoruhodný pisatelský talent.. Cením si jejího optimismu a houževnatosti.. při pasážích kdy popisovala co udělá, co si dá k jídlu, s kým se uvidí a kam půjde, až bude volná, mě mrazilo v zátylku.. jelikož si člověk ihned uvědomí ze nic z toho už ji nikdy nebude dopřáno .. DÍK!
Dlouho jsem odkládala čtení této knížky, ale nelituji, sice se to nečetlo lehce, ale vidět proměnu, hloubku myšlenek. n
Nemluvě o tom, jak náročné to pro ně muselo byt, a i přesto si uchovávali naději, že brzy bude konec války.
Ráno 12. června 1942 Annelies Marie Franková dostala ke svými 12 narozeninám deník, který v průběhu pojmenovala Kitty. 28. března 1944 večer se Annelies dozvěděla v rádiu Oranje, že po válce se uspořádá sbírka deníků a dopisů, tak Annelies každý den psala do deníku každý den o tom, co se jí ten den stalo. Na začátku srpna 1944 kdy se úkryt prozradil, ve kterém se Annelies a její rodina ukrývala před pronásledováním Židů. Annelies bohužel zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jenom její otec přežil, a po válce vydal Annin deník.
Konečně jsem si přečetla knihu, jež určitě patří na seznam povinné četby každého člověka.
Neskutečně upřímné vyprávění náctileté dívky, která se v mladém věku musela vyrovnávat s mnoha těžkostmi, spojenými také s podmínkami tehdejší doby.
Upřímně, kdybych nevěděla, kolik se toho muselo stát, aby tento deník vůbec spatřil světlo, tak bych mu tak vysoké hodnocení nejspíš nedala, v tomto případě však nemůžu jinak.
Nejvíce mě zasáhl až doslov, kde se dozvídáme, jak to všemi obyvateli Zadního domů dopadlo. Tam málem ukápla i slzička. :\
4,7/5*
Otřesná doba, která v sobě měla velmi málo světla, jedním z majáků té doby bylo právě smýšlení této dospívající dívky. Bohužel i toto světlo bylo uhašeno aby následně sloužilo jako důležité memento lidské nenávisti a zloby. Deník je smutný a nepřináší chvíli úlevy ani oddychu - přesně to, co prožívala Anna. Ať slouží osud této dívky jako výstraha všem, kteří by si chtěli hrát na bohy a vraždit nevinné pro uspokojení vlastních cílů, pro své fanatické domněnky nebo...ostatně už z jakéhokoli důvodu. O to smutnější a krutější je doba, kdy Anna zemřela - ač mi to nejde přes prsty, je to skoro symbolické, prorocké. Existuje celá verze Annina deníku, která symbolizuje vše, co si mladá dívka jejího věku přeje, já ji nečetla ale věřím, že v rukou inteligentního jedince by měla ještě hlubší dopad. Protože to děvče se od nikoho z nás nijak nelišilo. Za jiných okolností by na jejím místě mohl být každý z nás. Bez jakékoli znalosti toho, co nám krása dospívání nabízí.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst hodně dlouho. Zajímají mě knihy s touto tématikou. Zadní dům má navíc své kouzlo v tom, že víme, že se to opravdu stalo. Bylo mi úzko, když jsem četla myšlenky mladé dívky, která si plánuje, co bude dělat, až se nebudou moci schovávat. Zároveň se bojí, co když je najdou... Kniha by měla být na seznamu literatury k maturitní zkoušce.
Velmi emotivní kniha, člověk celou dobu tak nějak doufá, že to všechno dobře dopadne, i když od začátku ví, jak smutně a nešťastně tento příběh končí.
Anne byla obrovsky nadanou a inteligentní dívkou. Tohle napsat v období dospívání? Neskutečné!
(SPOILER) Za mě kniha, kterou by si měl přečíst každý. Je to zase „jiný” pohled na druhou světovou válku. Popis každodenního života skrývajících se Židů se zdá být nudný, avšak má svoje kouzlo. Nejvíce mě zasáhl doslov a myšlenka na to, jak se pro Anne a její rodinu zhroutil ze dne na den jejich svět, a tak nečekaně a rychle. Přistihla jsem se, jak se sama sebe ptám, jestli by Anne byla fakt spisovatelkou, jaká by asi byla a co by se stalo s Peterem a ní.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Smutný přiběh...