Zadní dům: Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542477/bmid_zadni-dum-denik.jpg
4
3396
3396
Annelies Marie Franková (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Anne Franková si vedla deník v dopisech od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ 3., opravené vydání... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2024 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Ačkoli se o této knize mluví jako o hodně silné, za mě se mi dotknul v podstatě pouze doslov. Tím nechci knihu nijak shazovat, o tom svědčí i mé hodnocení. Jedna z mála knih v povinné četbě, která by tamměla nadále zůstat.
Upřímně, u této knihy mi bylo několikrát opravdu hodně smutno. Bohužel toto byla/je realita, kterou musela/musí některé rodiny žít. Po dočtení jsem si najednou začala opravdu hodně vážit toho, jaký život mám. Je to napsané dobře a určitě by si to měl přečíst každý. Tato kniha zůstane navždy v mém srdci kam se hluboce zaryla.
Jedno z nejlepších děl jaké jsem četla. Kniha se hluboce dotkla mého srdce a vyvolala ve mě řadu emocí. Člověk si přeje aby to dopadlo jinak i když už předem zná konec. Autorka dokázala nadčasově zachytit myšlení a pocity dospívající dívky a dokázala psát s vtipem i s vážností. Je to jedna z knih, která zůstane v mé domácí knihovně.
Kniha sa ma páčila, Anna písala naozaj dobre. Bolo to ale smutné čítanie, mala toľko snov, bolo mi vždy hrozne smutno pri pomyslení, že ani jeden nich sa nesplní.
Na Nezletilou kritičku Zorku (10 let) Deník Anny Frankové velice zapůsobil: "...myslím si, že by ho lidé měli číst, aby věděli, co se dělo a čím si Anna a ostatní Židé museli projít. Skrývajíce se, se museli hodně omezit, dva roky nemohli ven, ani na procházku, lezli si na nervy a pořád se báli, aby je gestapo nenašlo. Anna i přesto věřila, že se svět vrátí do starých kolejí, což se sice stalo, ale ona dva měsíce před osvobozením koncentračního tábora zemřela. Zemřela strašně mladá a ty dva roky skrývání byly na její život strašně dlouhé. Moc toho nezažila. Deník pomoci k tomu, abychom nikdy neudělali stejnou chybu jako Hitler (i když Putin ho asi nečetl). Kdybyste se chtěli vydat uctít památku Anny a její sestry Margot a dalších lidí, kteří zahynuli kvůli válce, zajeďte se jako my podívat do Německa do Bergen Belsenu, kde má Anna a Margot svůj náhrobek, kam jim můžete přivézt něco drobného, klidně jen kamínek nebo obrázek. Nebo můžete navštívit Annin úkryt v Holandsku ve městě Amsterdam, v ulici Prinsengracht a projít si celý zadní domek, ve kterém žilo dva roky osm lidí ukrytých před německou policií. " Celou recenzi najdete ve facebookové skupině Nezletilí kritici.
Kniha se čte velmi dobře a Anne byla opravdu nadaná, když dokázala v takovém věku psát květnatým jazykem a přitom se jasně vyjadřovat. Kdybych měla porovnat se svým deníkem z tohoto věku, asi bych se také ošívala tím, že to nemohla napsat takhle mladá holka, a že se do deníku muselo zasahovat. Stejně jako si to tu myslí zřejmě mnoho uživatelů a má to za naprostou pravdu, na kterou sami svou chytrostí přišli. Slovy Anne Frankové - někteří lidé by potřebovali natřást jako polštář, třeba by se jim ty zmatené mozky poskládaly líp!
Ačkoli byl Deník Anny Frankové v povinné četbě, dostala jsem se k němu až v dospělosti a jsem za to celkem ráda. Nemyslím si, že bych ho jako teenagerka dokázala ocenit.
Ze začátku jsem byla dost překvapená vyjadřováním a ostrostí třináctileté dívky a bylo zajímavé ji sledovat růst a měnit názory. Vidět, jak se kriticky dívá na svou vlastní osobu. Díky tomu bylo pro mě snadné se vžít do jejích vnitřních pocitů. Anne byla na svůj věk rozhodně mentálně velmi vyspělá a nezasloužila si, co se jí nakonec stalo. Ale to tenkrát nikdo.
Deník, který Anna zanechala pro příští generace je jednou z nejzajímavějších věcí, jaké jsem vůbec četla a posílilo to moji touhu dozvědět se více o osudu lidí kteří prošli druhou světovou válkou. Protože jak jinak se můžeme poučit z vlastních chyb?
Opět přečteno jako maturitní četba a opět silný prožitek. Příběh mladé Anny Frankové, dívky z židovské rodiny, která si za 2. sv. války píše deník a kterou válka okrade doslova o vše, co dosud měla. Kniha se mi zdála velice zajímavá, neboť nám umožnila nahlédnout do života lidí v tak brutální době. Obzvláště poutavé mi přišly popisy všedního dne během ukrývání v ,,zadním domě", u nichž čtenář často zatajuje dech. Celou čtecí atmosféru pak umocňuje fakt o skutečnosti těchto událostí. Kromě Anniných deníkových záznamů dílo obsahuje také stručné dodatky a části doplňující informace o Anne a ostatních postavách. Je mi smutno, když vím, jakým směrem se ubraly cesty takových nevinných, avšak houževnatých lidí. DOPORUČUJI.
K teto knize jsem dochazela postupne. Zajimam se o 2.sv.v., predevsim o osudy zidu. Kdyz to nekdo slysi, jako prvni se ozve "To si urcite cetla denik Anne Frankove". Ne jeste ne Se jmenem sem se setkala i v knize Sestry z Osvetimi nebo v korespondenci pana Voskovce, ktery hral otce pana Frank v divadelni hre. Avsak knihu samotnou sem precetla az nyni. A rozhodne nelituji. Je to jedna z nejlepsich knizek, kterou sem cetla. "Mila Kitty"- Duvod proc byl denik napsan, zpusob jakym byl psan, me uchvatil a to o to vic kdyz uvazite, ze jej psalo dospivajici devce ve veku 13-15 let. Obdivovala jsem cilevedomost mlade autorky, ktera snila o tom, ze bude novinarkou a pozdeji spisovatelkou. Po skonceni valky se denik mel stat predlohou ke knize s nazvem Zadni dum. Krome sveho deniku psala i povidky. I pres ukryvani a cekani na konec valky se dale vzdelavala v jazycich, zajimala se o historii, sestavovala rodokmeny, sledovala aktulni deni, mela rada recke baje, filmove hvezdy, vaznou hudbu, milovala knihy. V jedne kapitole popisuje, co stihne za den a pritom ten mel pouhych 24 hodin stejne jako ten dnesni. Nejobdivuhodnejsi byla jeji vira, ze to jednou skonci a ona pojede na rok do Parize a pote do Londyna, kde se bude venovat studiu umeni. Kniha ma cloveku hodne co rict a pro me osobne je i velice inspirativni. "Buh me nenechal samotnou a samotnou me nenecha" Tvoje Anne M. Frankova
Úvod: Deníku dávám maximální hodnocení, neboť jsem názoru, že by si jej měl přečíst každý. Nebudu však hodnotit způsobem líbí / nelíbí. Deník je souborem událostí, které se prokazatelně stali a v zájmu osudu pisatelky, její rodiny a ostatních, mi nepřijde vhodné psát - "kniha se mi líbila".
2. Července 2022
O osudu Anne Frankové jsem slyšel, četl i viděl pár dokumentů. Přemítám nad tím, proč jsem deník předtím nečetl a napravil to až nyní v dospělosti. Snad proto,
že mé vědomí žilo iluzí - tedy už vím vše. Dnes však více vnímám tíživost událostí,
jak je mi to líto a co se nejen jí stalo.
Dnes v noci, jsem však deník dočetl. Do první poloviny, jsem si nebyl jistý, co si mám myslet. Snad proto, že čtu zápisky mladé slečny z vyšších kruhů, která dospívá a nastupuje období vzdoru a já tomu asi nerozumím... Ale později mi to došlo.
Jak píše Anne v deníku, každá mince má i svůj rub. Tak mladá dívka s chutí žít a objevovat, v sobě netuše nalezla ohromný talent na psaní. Proto jsem chvílemi byl překvapený, jakým stylem píše a čemu všemu dává pozornost. Dělalo to na mě dojem, že text psal někdo dospělí. Anne už však dospělá byla, ale postupně k tomu docházela, což v zápiscích popisuje.
Deník čtenáře uvrhne velmi brzo do událostí, které nepříjemně a s napětím eskalují do samotného konce, který v žádném článku či dokumentu není zaznamenán. To mě přiznám se dostalo. I v těch nejtěžších chvílích strachu, dokáže Anne v detailech vzpomenout drobnosti, při kterých se účastníci deníku dokáží zasmát a odbourat alespoň na chvíli pocity hrůzy.
Deník doporučuji přečíst. Dává větší váhu uvědomění si, jak jsou války zbytečné, jak jsme malicherní a žijeme v tendencích odsuzovat jiné z důvodů, které jsou zcela zbytečné.
Děkuji Anne
Po čtyřech knihách, které mě vůbec nezaujaly, jsem sáhla po této s očekáváním. To bylo maximálně naplněno. Vždy, když jsem si uvědomila, že to není "jen" příběh, ale skutečný deník, mě to zasáhlo. Plány a úvahy o tom, co bude, až skončí válka... Anne byla na svůj věk vyspělá a velmi poutavě psala. Věřím, že by vydala ještě další knihy, kdyby mohla.
Silné, skvělé, zanechává ve mně stopu.
Knihu jsem četla s velkým očekáváním - nezklamalo. Četla jsem před několika lety a nyní jsem se k ní vrátila díky četbě mého syna. Byť jsem věděla, jak příběh dopadne, do konce jsem pořád pevně věřila, že těch pár dní do konce války dopadnou pro Annu dobře. Perfektně popsané odlišné charaktery lidí, které musí žít ve specifických podmínkách. Z pohledu dospívající dívky pěkné. Pak jsem četla ještě jako verzi "převyprávění" a velice pěkně podáno pro děti.
Smutné, pravdivé svědectví o kruté době.
Kniha, která se čte jedním dechem a na kterou se nedá zapomenout.
Anna Franková byla úžasné mladé děvče. Anna Franková byla citlivá, s velikým talentem na psaní. Anna Franková mohla být skvělá novinářka anebo ještě lépe spisovatelka. To by však nesměla svůj krátký život prožít za německé okupace za druhé světové války... Z vět, které pro další a další generace Anna zanechala, nejenom mrazí, ale dokáží i vykouzlit úsměv na tváři, tu jejich naivitou, jindy zase díky tomu, jaká Anna prostě byla. Samotný závěr a doslov (věta "Tady deník Anny končí.") pak opravdu dojímají, jak krutý a absurdní osud tuto úžasnou dívku potkal...
Velice smutné čtení, při kterém si člověk opět uvědomuje, kolik mladých životů bylo za Druhé světové války zmařeno. Co všechno mohli v dospělosti dokázat, čím vším mohli být a jak mohli obohatit a usnadnit život nás všech. Anna bohužel se přidala k těm , kteří se už nevrátili a podala nám prostřednictvím svého deníku svědectví o svém životě.
Knihu radšej nehodnotím*
Milá kniha o pubertáčke, ktorá prežíva konflikty s rodičmi a ich spolubývajúcimi, prvú lásku a niekde tam vzadu je priblíženie vojny a ukrývania sa Židov.
Kvôli kultu tejto knihy som čakala niečo, čo by viac vystihovalo dobu v ktorej boli Židia prenasledovaný a perzekvovaní... áno nikde tam úplne 'vzadu' to bolo písané.
Teraz napíšem niečo hnusné a mnohými nepochopiteľné, ale ak by nebola židovka, ktorú zabili v koncentračnom tábore, ale obyčajné dievča žijúce na pozadí 2. Sv vojny, z tejto knihy by sa rozhodne nestal kult...
Za mňa a moje cynické srdce nič moc...
Denník sa viedol vo viac menej pokojnom štýle (s ohľadom na roky 1942-44) s minimom záznamov o politike a vojne, bol síce plný obáv, aj vykreslenia hádok a "ponorkovej choroby", no duch denníka bol povznášajúci vďaka vnímavému (a roztomilému) dievčaťu, ktoré veľmi chcelo žiť a zanechať významnú stopu - čo sa nakoniec aj podarilo. Aj keď som záver poznal, kontrast nádeje a očakávania v dobrý koniec, kde zvlášť od záznamu v denníku zo 6.6.1944 bol viac citeľný, ma doslov o tragickom konci obyvateľov zadného domu prikoval na stoličku a zarmútil - ťažko sa mi čítalo ako všetci nezmyselne umreli a je mi ľúto všetkých Anien Frankových, mám Anien Frankových, Petrov, Margot, mladých, starších, ktorí zomreli zbytočne a tak strašne. Nikdy úplne nepochopím ako sa toto masové vyvražďovanie a dehumanizácia mohli diať. Čím je holokaust a 2 sv. vojna vzdialenejšia história, treba si ju o to viac pripomínať. Historická pamäť sa scvrkáva a treba ju (hlavne na školách a v diskusiách) pravidelne osviežovať.
Je poměrně těžké začít číst takovou knihu, či vlastně deník, a vědět o nešťastném konci jeho pisatele. Je těžké číst o trápeních, ale i o štěstí a zejména nadějích člověka a současně mu u každého zápisu odečítat zbývající čas. Je hodně těžké smířit se s faktem, co lidé byli, a stále jsou, schopni spáchat za zvěrstva na jiných.
Síla tohoto deníku není v jeho literární formě. Neslouží ani jako kniha o výpovědi válečných hrůz. Je to jen výpověď mladé dívky plné snů, které bohužel nemohly být naplněny.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Jak dlouhý asi musel být každý den Anny a její rodiny, kdy každý malý sramot mohl znamenat konec? A přesto byla Anna schopná uvěřit, že lidé jsou ve své podstatě dobří. Knihy, kterou by si měl každý povinně přečíst.