Zády k sobě
Julia Franck
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127717/bmid_zady-k-sobe-127717.jpg
3
36
36
Další naléhavý psychologický román držitelky prestižní Německé knižní ceny. Východní Berlín a okolí ve druhé polovině padesátých a v první polovině šedesátých let minulého století. Násilně prosazovaná socialistická ideologie a její praktické důsledky, zejména stavba proslulé berlínské zdi uzavírající cestu na Západ, neblaze ovlivňují osudy dvou dorůstajících dětí a později mladých lidí. Ella a její o rok mladší bratr Thomas žijí s matkou, která má zájem pouze o svou práci – je sochařka – a o ideje socialismu. Děti jsou pro svobodnou matku jen jakási přítěž a zároveň hromosvod. Ella a Thomas jsou jako děti jeden druhému oporou, i když Thomas podléhá dominantnější Elle a na rozdíl od ní miluje krkavčí matku. Zády k zádům sedávají někdy sourozenci, když Ella vypráví smyšlené historky. Zády k zádům znamená ovšem nejen oporu, ale také rozdílný pohled na svět, rozdílné směřování, rozdílné cíle. Ella se ve své nevyrovnanosti utíká do hysterie a bezcitnosti, zvláště poté, co je zneužita agentem státní bezpečnosti, Thomas se naopak uzavírá do svého nitra, tiše trpí a miluje a cíleně směřuje k dobrovolné smrti. Protest proti nelidsky chladné matce a heslům její ideologie se tak promítá do slovních projevů jejích dětí – Ella si z bezradnosti vymýšlí slova, která mají znít jako čarodějné formule, zaklínající i uzdravující, Thomas píše básně, v nichž se soustřeďuje na tematické okruhy strachu a smrti. Básnické pokusy, které provázejí text a dokumentují vnitřní stav mladíka, jsou doslovně citované autentické pokusy autorčina strýce, který jako mladý muž v roce 1962 spáchal sebevraždu.... celý text
Přidat komentář
Není to lehké čtení. Autorka má velmi zvláštní poetiku, kterou ale skvěle vykresluje tísnivou atmosféru, která nás provází celým románem. Není to knížka, kterou bych se odvážila komukoli doporučit, ale její obrazy vidím pořád před sebou. Bylo to docela intenzivní.
Od autorky jsem četla Polednici a jestli se to tak dá říct, moc se mi líbila. Téma je až brutálně těžké, ale zpracované velmi dobře. Stejně tak tato kniha. Velmi těžké téma, těžký osud sourozenců a konec, který mě šokoval. Není to odpočinková četba a fakt se mi těžko čtou věci, kde děti trpí nedostatkem či absolutní absencí mateřské lásky, ale i takový je život a pro mě to má význam snad ten, že se snažím být lepší a lepší matkou a nedopustit ani náznak takového přístupu k dětem. Na druhou stranu pak člověk snad dokáže trochu pochopit lidi a jejich skutky, kteří takové dětství zažili a proč se jim takto formovala osobnost. Já mohu knihu určitě doporučit.
V půlce jsem knihu vzdala a po čase se k ní zase vrátila. Nevím čím to je, ale tu druhou půlku jsem přečetla jedním dechem. Tak intenzivní knihu jsem už dlouho nečetla. Postavy, ať jsou jakékoliv se mi dostaly pod kůži a asi o nich budu ještě dlouho přemýšlet.
Při nejbližší příležitosti se ráda podívám po dalších knížkách od téhle nadějné autorky.
Lyricky napsaný příběh dvou sourozenců poznamenaných odtažitým chováním jejich matky - nadšené komunistky, kterou zajímá jen její umění a o své děti se vůbec nestará. Velmi smutné, ale krásně napsané. Nebylo to snadné čtení, ale tento styl psaní mám ráda, takže se mi to hodně líbilo.
no..už jsem měl nutkání že to vzdám..jak může tak mladý člověk napsat tak depresívní knihu...:-)
Zajímavá, i když hodně depresivní a beznadějná kniha. Ale rozhodně nemůžu říct, že by byla špatná. Dva sourozenci a jejich poněkud zvláštní, psychopatická matka, zapálená pro ideály komunismu. Příběh se odehrává v poválečném Německu. Souhlasím s tím, že psychologie postav je napsaná výborně, ale děj mohl mít větší spád. Nicméně, tuto knihu jsem přečetla celkem s chutí, ale Polednici, od stejné autorky jsem se pokoušela přečíst dvakrát, ale nějak jsem se nedostala přes první čtvrtinu. Takže Polednici jako lepší dílo hodnotit nemůžu.
Komorně psaná, trochu depresivní kniha.Osudy jedné ,,obyčejné" německé rodiny,kterou nemilosrdně semlely ,,jistoty socialismu".Výborné charakteristiky postav ale děj bohužel trochu fádní.
Byla to moc hezka kniha, i kdyz Polednici nepredcila ani zdaleka. Tema bylo zajimave - o povalecnem Nemecku, budovani Berlinske zdi a formovani socialisticke NDR tolik knih neni. Dej ale nebyl nijak strhujici. Kniha mela zajimave napsane dialogy.
Strašně kruté. Četla jsem to na přeskáčku, prostřídávala s jinými knihami, protože na jeden zátah to nešlo. Už ten úvod s detailním popisem úklidu napovídal, že půjde o něco patologického, a žel, to se i splnilo. Napsané je to mistrně, působivě; myslím, že předchozí nízká ohodnocení jsou názorem na depresivní vyznění příběhu a ne na špatné autorčino "spisovatelství". Naopak - autorka má mimořádnou schopnost psát tak, že ty postavy doslova "vidíte".