Polednice přehled
Julia Franck
Těsně po skončení války utíká matka s osmiletým synem Petrem ze Sověty obsazeného Štětína, zanechá dítě samotné na malém nádraží v Pasewalku a už se nevrátí. Co je to za matku, která bezcitně ponechá dítě svému osudu uprostřed shonu a chaosu poválečných dní? Právě o tom vypráví román Polednice. Život „krkavčí matky“ Heleny se odehrává na pozadí půl století německé historie – od 1. světové války, která silně poznamená osud její matky a znamená smrt jejího otce, přes divoká dvacátá léta v Berlíně s jejich chtivostí po životě, přes dobu fašismu a války. Každá doba, každý zvrat v historii i v osobním životě zanechává v hrdince jizvy i nezhojené rány. Zklamání ji naučí mlčet a žít ze dne na den bez jakékoliv perspektivy. Helena vyrůstá na konci 1. světové války v Lužici, její těžce zraněný otec se vrací z války domů zemřít, její židovská matka se uzavírá do fyzické i psychické izolace a se světem kolem sebe a se svými dcerami nedokáže lidsky komunikovat. Helena po nějakou dobu vede otcovský podnik, první a poslední šťastné chvíle prožívá se svou sestrou Martou v Berlíně, kde se jí otevírá blyštivý svět salonů a nočního života, a hlavně ve vzplanutí ke Carlovi, který ovšem těsně před svatbou nešťastnou náhodou zahyne.Manželství s inženýrem Wilhelmem je pro položidovku peklem, muž ji sice zachrání, Helena musí však nejen přijmout novou identitu, ale také snášet jeho neustálé ponižování. Vyprahlost a ztráta citu je dovršena několikerým znásilněním sovětskými vojáky. Vnitřně vyhaslá, s „osleplým srdcem“, stejně jako její matka, nenachází Helena kontakt ke svému synovi a opouští ho. Román Polednice získal Německou knižní cenu za nejlepší německy psanou knihu za rok 2007. Porota na něm vyzvedla jazykovou naléhavost, intenzitu vyprávění a ztvárnění psychologie postav. Čtenářsky přitažlivý je způsob vyprávění se spoustou detailů, která oživují prostředí i děj.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Polednice. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Trochu se divím tomu zdejšímu nízkému hodnocení.
Jazykově výborné, dobře srozumitelná artová beletrie. Příběh upoutá dlouho nezodpovězenou otázkou:" jak se něco takového mohlo stát... A jak ta rodinná tragédie dopadne?"
Z některých popisovaných scén opravdu doslova mrazí (scény s Péťou mě poměrně hluboce zasáhly) a i když byl motiv úmyslného opuštění dítěte na vlakovém nádraží vysvětlen, nemohla jsem s matkou ani přesto sympatizovat.
Ztráta citu válkou poznamenané ženy je zde popsána zdařile a s nepatetickým odstupem.
Po čase jsem sice pozapomněla, ale ty nejsilnější scény ve čtenáři zůstávají i po letech.
Kniha je mírně nevyvážená, jsou tam slabší i silnější pasáže, každopádně doporučuji k přečtení.
Prolog knihy mě úplně uchvátil. Epilog mi ale přišel nějak navíc. Čtvrtá hvězdička je za část odehrávající se v Budyšíně. Ta mě nadchla. Od přesunu do Berlína se příběh nějak rozvláčněl, místy až nudil, viz pasáže s Wilhelmem, občas i Carlem. Skoro jsem měla chuť je přeskakovat, kdybych neměla obavy, že mi uteče něco zásadního....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Polednice v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 105x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 34x |
v Chystám se číst | 47x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Jak zničit duši člověka...Snadno.Děsivě snadno. Zůstane jen prázdná skořápka. Bez citu, bez emocí. Jen přirozená obrana člověka, který se bojí, že bude znovu zraněn.
Válka je strašná věc. Hrůznější však je, jak lidé dokáží ubližovat sami sobě navzájem.