Záhada Modrého vlaku
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464991/bmid_zahada-modreho-vlaku-ASw-464991.jpeg
4
517
517
Hercule Poirot série
< 6. díl >
Vražda atraktivní dívky během jízdy luxusní soupravy, motivovaná snad loupeží, láskou či nenávistí – v Záhadě Modrého vlaku (1928) rozplétá Hercule Poirot další zapeklitý případ. Musí odhalit falešné existence, falešné city i pokřivené vztahy. A také zachránit nevinnou, vnímavou bytost, která navíc zažila své první milostné vzplanutí. Jak však už bylo dokázáno mnohokrát – a i díky tomu se díla Agathy Christie dodnes těší takové oblibě –, na malé šedé buňky svérázného belgického detektiva si žádný zločinec nepřijde.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2021 , KalibrOriginální název:
The Mystery of the Blue Train, 1928
více info...
Přidat komentář
K teto knize jsem se vratil po cca 20 letech od prvniho precteni a byla to spravna volba. Prijemne cteni, atmosfera doby, kdy se vlakem z Anglie jezdilo na Rivieru a k tomu vsemu puntickar Hercule Poirot :) sede bunky zarungovaly opet bravurne a ja stravil prijemne 4 vecery s marnym hledanim pachatele :)
Četla jsem v češtině i v anglickém originále. Skvělá kniha. Nepočítaje Černoušky, je tohle ta nejlepší kniha A. Christie, na kterou jsem dosud narazila. Ani Vražda v Orient Expresu mě tolik nebavila. Velmi jsem si oblíbila postavy a příběh je úžasný.
Poslouchal jsem jako audio.
Trochu slabší než ostatní Poirotova dobrodružství. Sám detektiv nastupuje na scénu poměrně pozdě a začátek vypadá jako podobná špionážní záležitost jako Velká čtyřka.
Na Agathu trochu moc rozlehlé prostředí a velký rádius vyšetřování, pořád se cestuje mezi několika místy a vlastně by tento případ Poirot ani sám nevyřešil nebýt velké pomoci dvou zúčastněných dam. A stejně jako Kathrine i já jsem začal pachatele tušit někde v půlce příběhu a podobně jako Lennox jsem viděl několik děr v celkovém řešení případu. A to se mi nikdy nestává, přes veškeré přemýšlení bývám rozřešením zaskočen, ale tady jsem byl napřed i před samotným velkým detektivem.
Moje nejoblíbenější autorka mě ani tentokrát nezklamala! ;-) Na setkání s Herculem Poirotem jsem se jako obvykle moc těšila a případ, který vyšetřoval, se mi opravdu líbil. Kniha jako taková má trochu pomalejší rozjezd, protože se čtenář nejdříve seznamuje s jednotlivými postavami, aby později pochopil, proč vůbec k činu došlo. A také, jaké byly okolnosti celého případu. Ruth je dcera milionáře a pozdější oběť. Že by ale byla nějak zvlášť sympatická, to se tedy opravdu říct nedá ;-). Má v plánu se rozvést s manželem, kterého si vzala víceméně proti své vůli. A potom dojde k její vraždě právě ve vlaku, který pod názvem "Train Bleu" skutečně až do roku 2007 pendloval mezi Paříží a francouzskou Riviérou... Podezřelých není sice zrovna celá řada, ale i přesto se dlouho dokonce ani Poirotovi nedaří pachatele odhalit. Naštěstí však ve finále dá svým šedým buňkám mozkovým pořádně zabrat a případ zdárně vyřeší! :-)))
I téměř po sto letech pořád neuvěřitelně čtivá detektivka z krásného prostředí pohodlných vlaků a francouzské Riviéry. Rozuzlení jsem neodhadl, Agatha mě hezky tahala za nos :) Vytkl bych snad jenom příliš mnoho postav a to, že Poirotovi k odhalení vraha kromě šedých buněk pomohlo i několik náhod.
Viděla jsem nejdřív filmové zpracování, ale vzhledem k tomu, že jsem si nepamatovala pointu, tak to bylo napínavé i napodruhé.
Klasika. A přitom můj první Hercule Poirot v knižní podobě. Televizního Davida Souchetta jsem si oblíbil. A v knižním jsem neviděl nikoho jiného. Bohužel jako detektivka to bylo slabší. Dorothy Sayersová má lepší psychologii postav, A. C. Doyle lepší zápletku. Ale oproti Wallaceovi má Poirot své kouzlo lidské. Takže nakonec vlastně spokojen.
Rozhodně si nemyslím, že by se tato detektivka autorce nepovedla, právě naopak. Knihu jsem si užila, takže za mne jasných 5 hvězdiček.
Nesedělo mi to nějak.
Zprvu, jak jsem myslela, kvůli tomu, že jsem se musela nezvykle často vracet, abych si připomněla situaci, za které padlo to nebo ono tvrzení, místo, či identitu osoby. Moje nepozornost, říkám si. Ale ztrácela jsem nit i v Poirotově konání, přesunech a úvahách.
Uměle na mě působila míra jeho zaujetí pro "parťáctví" s Katherine. Jakkoliv to byla žena sympatická; zejména v závěru už pro mne jisté okamžiky jejich totožného vlnového naladění (občas neupřesněného verbálně) postrádaly logiku. A na tu já jsem u Poirota pes. A tady ten pes neskákal přes oves, ale - ztrativ pachovou stopu, proskákal se spletitou dějovou intrikou ku konci a...
Bezradně jsem nakoukla na komentáře a hned u marlowa našla odpověď.
Psychická autorčina nepohoda... Nikdy ten román (dle vlastních slov) neměla ráda...
Nechci si hrát na médium, já ale přesně tohle z textu cítila. Chlad, pres, mus, nelad...
Čímž vůbec nechci tvrdit, že by ten titul byl špatný (to bych si nedovolila).
Já mám ale ráda jinou Agathu - a asi i Poirota.
Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, prostě klasika. Ale přiznám se, že ani ne týden po dočtení jsem si nemohla vzpomenout, cože jsem to vlastně četla za knížku. Takže... ne, co tak rychle vyprchá z hlavy, nemůžu ohodnotit nadprůměrem.
Předem děkuji uživateli Marlowe za zajímavé objasnění situace, za které tuto knihu Agatha psala.
Co se týče příběhu, přišel mi až zbytečně překombinovaný. Hercule je však skvělý jako vždy a ani toto ho nezastaví. Nehodnotil bych Záhadu Modreho vlaku tak kriticky jako někteří, ale uznavam, že jiné knihy se mi libily více.
Velice smutné mi přišlo, že jediný, kdo po zavražděné osobě truchlil byl otec.
Moje oblíbená detektivka ze zajímavého prostředí společenské smetánky, která jezdí luxusními vlaky na Riviéru. Sympatická hlavní hrdinka a vševědoucí Poirot, který se ale chová velmi laskavě.
Kniha byla trošku slabší než jsem od Agathy Christie čekala ale možná to bylo proto že jsem ji neustále srovnávala s Vraždou v Orient-Expressu. V první třetině jsem se ke čtení doslova nutila ale ve chvíli kdy přišel na scénu Hercule Poirot začne vše šlapat jako hodinky. Na knihách od této autorky se mi líbí jedna věc - nikdy netuším kdo je vrah. Ale tak to má asi být.
Modrý vlak nie je Orion Expres. Príliš prekombinované a na Agathu Christie aj pomerne nudné čítanie. Pointa prekvapivá, ale keďže príbeh bol koncipovaný tak, že ma vlastne ani nezaujímalo, kto je vrahom, ostáva to pre mňa jedno zo slabších diel autorky.
Po prečítaní komentáru od užívateľa marlowe už chápem, prečo to pre mňa nebola stará dobrá poirotovka.
Celkově devátá autorčina kniha, šestá ze série "Hercule Poirot".
Přestože Agatha psala Modrý vlak v psychické nepohodě (v časovém presu nakladatelských termínů a bezprostředně po nervovém zhroucení, které ji postihlo, když se jí manžel přiznal k nevěře) a nikdy tenhle román neměla ráda, na textu to znát rozhodně není. Ve skutečnosti jsem byl mile překvapen, protože některé autorčiny předchozí knihy mě popravdě zaskočily svojí (až se to bojím vyslovit) béčkovostí. Ale tady do sebe všechno zapadá, ve vyprávění se objevují i náznaky humoru (…byla velice úhledně oblečena v černém, jen špičku nosu měla červenou), mile chvástavý Poirot je zase tím Poirotem, jakého nám Agatha představila hned ve svém prvním románu a jakého máme rádi – a nikoli akčním supermanem z Velké čtyřky. Upřímně mi úplně nesedl jen ten závěr (včetně výsledného resumé) – proto ta jedna hvězda dolů.
Jinak v románu se poprvé objevuje zmínka o fiktivní vesnici St. Mary Mead (bydlí v ní Katherine Greyová) – ale je otázkou, jestli je to tatáž víska, ve které později bydlela slečna Marplová.
A nacházíme zde i jednu zmínku o v tomto díle neviditelném Poirotovu příteli:
Když odešel, pravil Poirot: „Slyšela jste mě mluvit o mém příteli Hastingsovi? – To je ten, který řekl, že jsem lidská ústřice. Eh bien, mademoiselle, ve vás jsem potkal sobě rovného soupeře…"
80%
Musím přiznat, že po první třetině knihy, tedy do okamžiku vraždy (což byla bohužel poměrně dlouhá třetina...), bych musel souhlasit s autorčiným názorem, že jde snad o její nejhorší knihu. Četl jsem dál, protože jsem věřil, že se to prostě zlomí a že se vlastně dočkáme hlavního hrdiny. A jakmile se začalo vyšetřovat a bylo na scéně více samotného Poirota, Agatha byla zase ve svém živlu a celé se to rozjelo. V tom je autorka přebornice. Zakončení a rozuzlení mě pak ale zase trochu zklamalo. Nějak toho bylo moc, měl jsem pocit. Celkově tedy bych se podepsal pod několik komentářů níže, že jde o takový autorčin průměr.
Sama Agatha Christie se o Modrém vlaku nevyjádřila nikterak pozitivně, ale myslím si, že autorka tady odvedla svůj standard.
Pokud se mi většina jejích detektivek líbila mnohem více, neznamená to, že bych tuto knihu navždy zatratil. Možná se k ní ještěněkdy vrátím. Mám doma kompletní sbírku s H.P. a průběžně si "osvěžuji paměť".
Štítky knihy
vlaky detektivní a krimi romány Hercule Poirot Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Vždy pokud potřebuji nějakou zaručeně perfektní detektivku a nechce se mi přemýšlet, po čem šáhnout, knihy od mistryně, královny, bohyně detektivek nikdy nezklame.
Všechny jsou skvělé, žádná není špatná. Originální, skvělé, nepřekonatelné.