Záhada panství Bainbridge
Laura Purcell
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474734/bmid_zahada-panstvi-bainbridge-laura-pur-yNK-474734.jpg
4
176
176
Když se mladá vdova Elsie přestěhuje na venkovské sídlo svého zesnulého manžela Ruperta Bainbridge, čeká ji kromě chladného přijetí od služebných a nekonečných hodin osamění i temné překvapení. V podkroví nalezne zvláštní dřevěné figuríny zvané tiší společníci. Brzy se v domě začnou dít prazvláštní věci – netrvá dlouho a řada nešťastných a nevysvětlitelných nehod začne Elsie přerůstat přes hlavu. Elsie se tak potýká nejen s duchy své minulosti, ale i se silami, nad kterými pomalu ale jistě ztrácí kontrolu. Když při strašlivém požáru skončí zmrzačená v ústavu pro duševně choré, má konečně možnost vyprávět svůj příběh – nic jiného jí ani nezbývá: buď pravda, nebo šibenice. Postupně chápavému doktorovi Shepherdovi odkrývá svůj příběh, ve kterém se prolíná lidské zlo s běsy dávné minulosti. Uvěří doktor jejímu příběhu a uchrání ji od oprátky?... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Silent Companions, 2017
více info...
Přidat komentář
Jak těžké to měly ženy v minulém století. Jak těžké to měly vdovy, nebo neprovdané ženy. Jen škoda, že si vůbec nedovedu představit, jak vypadaly figuríny, které se objevovaly na panství.
Strašně se mi líbilo prostředí, atmosféra, náznakovost místo polopatismu, neokoukané rekvizity, i to, že jsem si kvůli ději musela dávat chvíli pauzu, abych se nepropadla do deprese. Z téhle knihy prostě temnota sálá a světlo tu probleskuje jen v malinkých vzpomínkových paprscích, na které se velice rychle zapomene, hrdinové se prostě nemají čeho chytat a já se do toho zoufalství prostě pomalu propadala spolu s nimi. Skvěle napsáno. Jen konec mi přišel do jisté míry předvídatelný.
Tak to bylo dost dobré! Když už jsem si myslela, že vím jak to skončí, tak přišla poslední stránka a zůstali mi jen vytřeštěné oči...
No já nevim. Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Na muj vkus se to divne vleklo. Souhlasím s názorem, ze by si dějové linky zasloužily každá svou vlastní knihu, aby se vše poradně vysvětlilo. Začátek působil slibně, tesila jsem se, ale nedostavil se zadny tíživý pocit, ani mrazeni, jak tomu mám u Darcy. Je to Škoda, potenciál je tam obrovský.
Tohle tedy bylo počteníčko!
Mám ráda Anglii a opuštěná anglická sídla s temnou minulostí mám ještě raději, takže na doporučení jsem si knihu přečetla.
Četlo se to velice dobře, děj plynul svižně a za den jsem byla na konci.
Vůbec mi nevadilo, že jsou zde tři dějové linie - bez problému na sebe navazovaly, byť mi postupem času přišlo, že by si některé věci zasloužily dovyřešit a dovysvětlit. Takto se můžu jen dohadovat, jak to vlastně bylo???? A hlavně PROČ.
Tiší společníci - tohle byl naprosto úžasný prvek a upřímně mi z nich běhal mráz po zádech.. Když si představím, že se otočím a on je blíž než předtím.. Asi by mě buď sklátil infarkt nebo bych s jekotem vysprintovala z domu. Není taky vyloučeno, že by mě kleplo hned, jak bych z domu vypadla. :D
Tyhle postavičky jsou vážně hrozné a když si vezmu, že bych tohle měla dobrovolně doma, tak nezamhouřím oka.
Co se týče postav - převládají zde ženy, kde každá se potýká se svými problémy. A že to nejsou prkotiny. Upřímně ale řeknu, že jsem měla problém vytvořit si k nim po většinu knihy kladný vztah.
Nakonec jsem ale zjistila, že ne všechno je takové, jak se zdá být. Něco jsem si i domyslela (a správně).
Ale ten konec? WTF? To si prostě Elsie nezasloužila a moc bych si přála, aby autorka zakončila knihu jinak.
V každém případě stojí za přečtení, já se u knihy bavila.
(SPOILER) Výborne napísaná kniha, ale keď som videla, ako bleskovo sa dostávam k záverečným stránkam a dej mi ešte zďaleka nepripadal, ako že kniha už nemá čo povedať, bola som zmätená. Chápem, že niektoré knihy majú otvorený záver, ale tu ostalo otvorených, nedopovedaných a nevysvetlených príliš mnoho vecí. Bola Sára zlá od začiatku alebo ju len ovládol dom? V dome po požiari predsa boli aj telá Susan a Mabel - z ich vraždy Elsie nikto neobvinil? Je nejaké spojenie medzi Hettou a Sárou a Anne a Elsie - keďže za Hettine vraždy pykala Anne, za Sárine Elsie?
(SPOILER)
Nejlepší na knize byl konec.
Začalo to slibně. Dvě časové roviny, jeden společný hororový "nález" a spousta temných situací.
Ale tak nějak zásadní otázky si musím domyslet sama, ale to já nechci! Je jich moooc! Na jejich vysvětlení by bylo potřeba ještě dalších 350 stránek.
Anebo ne. Každou časovou rovinu napsat zvlášť a hezky na díly. Druhý díl o 200 let později...
Tady začíná spoiler, i když se ho snažím maskovat:
Odkud se to vzalo? Jen tak jako? Daruj a uteč? Co ten obchodník byl zač? Jako jen tak je a pak není?
Proč zrovna Elsie? Co chtěli? Proč jim nestačila Mabel či Helen či její manžel? Sára jim byla dobrá? Kvůli zranění? Ale přeci Mabel taky zranění - noha ve stropě - tak co mi uniklo?
Nebo tam Elsie fakt patřila a Sára má pravdu?
Máte-li někdo chuť, klidně mi napište váš názor, jak jste to pochopili vy. Budu ráda.
Jak už bylo řečeno. Kam se na ni hrabě D. Coates. Pro mě to bylo děsivé a i teď mám z ní pořád divný pocit. Ještě ta atmosféra Anglie v 19. století tomu dává um. Skvělý čtení.
Kdopak ještě nečetl nějaký ten horor ze starého zámku, kde to stále skřípe, vrže, vydávají se různé jiné zvuky za občasného zahřmění hromu. Také se něco objevuje a zase záhadně mizí a obyvatelé z toho všeho šílí a umírají. Tak v této knize si toho jistě užijete dost, pokud vás to ještě baví.
Čekala jsem pomalý táhnoucí se děj a ponurou duchařskou atmosféru 19. a 17. století. A přesně to jsem dostala.
Vypadalo to, že půjde spíše o styl D.Coates či J. McMahon, ale kniha je pro mě o třídu lepší.
Není to typická duchařina s duchy, přízraky, či démony. Děs přináší samotné místo, pověst o tom, že Bainbridge je prokletý, a proto v něm nechce pracovat nikdo z nejbližší vesnice. A pak tu jsou ti společníci… Nejprve je jen jeden, tedy jedna figurína, ale pak se objeví druhá… A obyvatelé domu často společníky nachází jinde, než byli ponecháni.
Od prvních stran víme jak špatně na tom hlavní hrdinka Elsie je - němá, popálená a v blázinci. K přítomnosti se přidají další dvě časové linky. Jedna sděluje co se Elsie stalo. Druhá je deníkovým zápisem Annie z roku 1635.
Trochu matoucí je, že byť Elsie postupně “vypráví” svůj příběh, píše ho v er formě. Takže, ačkoliv to působí jako oko vypravěče, jde o pohled Elsie, který může a nemusí být zkreslený - to je zřejmě na čtenáři.
Příběhem prostupují hlavně ženské postavy, které to nemají ve svém postavení zrovna jednoduché. Vdova Elsie, která je na sídlo Bainbridge spíše “odklizena”, Sára, která ač patří do rodiny Bainbridgů, nevlastní nic a je jen trpěnou příbuznou, hospodyně a služebné Helen s Mabel, pro které je panství jediným domovem. Annie a její postižená dcera.
Konec knihy je předvídatelný a ten kdo četl pozorně nemůže být překvapen.
Zůstalo i pár otázek a drobných nedomyšlených nelogičností. Přesto Záhada panství Bainbridge patří k těm lepším něžným horůrkům, které jsem za poslední rok četla.
Spoiler:
např. co byl ztracený obchodník zač? Prodal společníky cíleně, nebo šlo o náhodu? Vzhledem k jeho zmizení… byli společníci zvláštní ještě před tou “akcí” nebo až po tom? Lidé žijící v 17.století nepoznali velmi typické byliny? Annie o sobě tvrdí, že disponuje šestým smyslem, ale když ho potřebuje - a ne jednou, tak intuice najednou spí. Co ten stolek v blázinci?
Tak si představte, co dokáže taková tříska !
Samozřejmě mi tedy lepilo tak, že v noci jsem musela odložit poslech a nemohla usnout.
Skvělá hororová fantasy !
Kniha začína veľmi sľubne. Elsie je zatvorená v ústave pre psychicky chorých a nerozpráva. Vraj si ani nepamätá, čo sa stalo. Ale na popud svojho nového doktora začne písať svoj príbeh, ktorý má objasniť, prečo ju volajú vražedkyňa. To ma spočiatku celkom nadchlo a prebudilo vo mne veľkú zvedavosť, veľmi som chcela vedieť, čo presne sa na panstve Bainbridge odohralo. Prvé kapitoly boli fajn, blúdenie po dome, ozývajúce sa čudné zvuky... Len potom to pre mňa nejak stratilo šťavu. Tichí spoločníci mi prišli veľmi zvláštni a nejak sa im nepodarilo vzbudiť vo mne aspoň trošku tiesnivé pocity. Chýbala mi tam nejaká poriadna, hutná, atmosféra. Postavy to tiež veľmi nezachraňovali, nezaujali ma. Ako Elise, tak aj Sára boli také príliš obyčajné. Príbeh z dávnej minulosti ma bavil možno o trošku viac, Anne mala aspoň trošku šťavy a chcela som vedieť, čo viedlo k tomu, že v dome straší. Lenže rozuzlenie sa mi nepáčilo. A ani celý záver knihy sa mi nepáčil, pretože nemám rada veľmi nejasné konce. Zanechalo ma to dosť na pochybách a nesadlo mi to. Škoda, lebo ináč sa mi kniha čítala dobre, len to bol pre mňa taký priemer, možno aj kvôli vysokým očakávaniam.
Nádherné! Popisem, jak uvíznou v močálu jsem před sebou měla skutečný obraz události. Připomnělo mi to příběh o Carmille. Záhady a tajemství opředená historií sídel mě k četbě vždy lákaly. Ta okna, za nimiž je nějaký tvar modelující bytost a vy si uvědomujete, že je to tvář v pozadí, nebo ta zaplněná tmavá zákoutí, která vám dávají tušit něčí přítomnost. Staré domy a jejich dávná prokletí. V knize se mi líbilo to prosakování temnoty, postupné a prostoupené všemi částmi, zvláště při průzkumu podkroví. Takovéto dělat ze všedních věcí nevšední a hlavně používat přirovnání pomáhající představivosti, ačkoliv se jedná o běžný několika generační život lidí vyprávěný ve třech časových rovinách. Tajemství je pomalé a plíživé. V příběhu se něco událo; něco je tady, něco, co je zlověstné a co spojuje všechny tři časové osy. To něco je v reálném životě pouhopouhou věcí (copak figuríny!), to něco je nepředvídatelné, neústupné, tiše bojující. Něco, co žije svým životem a osudem. Připomíná mi to obrazy panovníků a panovnic na zámcích, kteří vás neustále pozorují, ať jdete kamkoliv. Z jakéhokoliv úhlu se na ně díváte, všude jsou ty oči. Ale tady to není ono. Vy stojíte. A oni... Místy mi to připomíná Barbaru Erskine. V tomto příběhu život hrdinek ale ovládají předtuchy. Příběh by mohl být více naplněn, kdyby byl zfilmován. Obsah děje, pohyby osob, ten strach, hrůza, to všudypřítomné, očekávané i neočekávané. To, na čem autorka staví by mohlo lépe vyniknout v prostředí filmu. To je přesně ta kniha, která o něčem vypovídá a film to dokončí.
Čtení knih o strašidlech je moje forma odboje proti přesvětleným letním dnům, které musím trávit v šeru nebo za tmavými brýlemi. A navíc k těmto dnům patří i kratší noci, což znamená kratší dobu, kdy se bojíte jít na záchod. :) Tiší společníci mě vyděsili víc než příšery s drápy a tesáky. Se střídáním časových rovin jsem neměla problém, jen brutality mohlo klidně být míň. Co činí příběh nadprůměrným, je totiž hlavně napětí, pocit ohrožení, nejasnosti, paranoia, náznaky a nepříjemná překvapení. Historické jsou tu nejen kulisy, ale i reálie, což mě přimělo si po přečtení dohledat některé souvislosti. Nejasný konec mě sice po všech vlasech, co mi při čtení zšedivěly, trochu dopálil, ale s odstupem ho beru jako další plus.
Tak tohle byl přesně můj šálek kávy! Jak říká má milá Kizuizi (na IG @marketa_kom_books): “staré sídlo a bubáci” - jó, tak to já taky můžu!
Čerstvě ovdovělá Elsie se přestěhuje na venkovské sídlo svého zesnulého manžela.
Služebnictvo ji příliš vřele nevítá, panství je temné a ponuré, počasí anglického venkova lepší atmosféře taky moc nepřidá.
Navíc na Elsie čeká v podkroví domu docela dost nepříjemné překvapení v podobě dřevěných figurín (tzv. tichých společníků, jak se vlastně jmenuje i originál knihy - The Silent Companions).
V domě se pak začínají dít velmi zvláštní věci, několik nešťastných náhod a záhadných nehod, které vyústí velkým požárem.
Příběh se prolíná se současností a s vyprávěním a vzpomínkami Elsie, která je momentálně v psychiatrickém ústavu. Tam se vzpamatovává ze šoku způsobeného jednak pobytem v tom prazvláštním ponurém sídle rodu Bainbridgů, tak i následným požárem.
Pomocí svého lékaře, který jí naslouchá a chce pomoci, se může očistit - anebo úplně zbláznit.
Příběh jsem hltala, tohle temné sychravé prostředí v knihách miluju! Velmi doporučuji, je to čtivé a líbila se mi celková atmosféra knihy.
I když je kniha celkově dobře hodnocená, tak mi teda nijak zvlášť nesedla, celkově i ten příběh. Ale dočetla jsem, za to jsem ráda, jinak za mě fakt ne.
Kniha se dobře četla, konečně jsem narazila na horor. Zápletka dobrá rozuzlení skvělé. Jen se to občas trošku táhlo.
Záhada panství Bainbridge
Aktuální hodnocení 82 % je podle mě příliš vysoké. Kniha je dost roztahaná, spoustu věcí si domyslíte předem. Kdo se chce bát, tak tady narazí. Nápad hlavních bubáků je za mě super, ale zpracování vázne, stejně jako překlad. Občas jsem se musela i smát, když hrdinka "vyvrátila" místo vyzvrátila večeři a podobně. Vyvrací se snad strom, nebo ne? A sukně se jí prý "nadýmaly" místo nadouvaly, no to už ani nebudu komentovat. A takových perel tam najdete spoustu. Čtivé to sice celkem je, ale že bych učurávala strachy, což bych u hororu fakt ráda, se říct nedá. Za mě pouze průměr.