Záhada zamčeného pokoje
Maj Sjöwall , Per Wahlöö
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41550/bmid_zahada-zamceneho-pokoje.jpg
4
149
149
Martin Beck (Romány o zločinu) série
< 8. díl >
Martin Beck po těžkém zranění nastupuje do práce a vyšetřuje vraždu osamělého muže, který byl zastřelen v zevnitř zamčeném pokoji. Mezitím speciální jednotka pátrá po bankovních lupičích. 2. vydání.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1985 , SvobodaOriginální název:
Det slutna rummet, 1972
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha byla docela utrpení. Čteno jenom kvůli výzvě. Docela nudné a nezáživné, ovšem chvílemi jsem se do děje i trochu víc začetla.
Tak nevím. Souhlasím, že je to docela příjemná detektivka, jen mi na ní vadilo, že se chvílemi tvářila jako parodie na detektivku, ty pokusy o humor nejsou moc zdařilé. A překlad je tedy bídný. Lepší průměr.
Tohle pro mě bylo náročné. Absurdní dialogy i celkové pojetí. Tahle kniha mi fakt nesedla, přečteno jen kvůli výzvě.
Docela příjemná starší detektivka, výber na základě ČV. Sice teda láká na ten zamčený pokoj, ale ten mi přišel spíše minoritní a hlavní čas budou bankovní loupeže, což je druhá linka, která se s tím pokojem tak jako proplétá.
Četlo se docela dobře, ale žádná extra jízda to taky nebyla, kniha oplývá množstvím nudnějších popisů a to nebude bavit každého.
Kniha se mi hodila do letošní výzvy a tak jsem se po letech ráda vrátila ke svým kdysi oblíbeným autorům. Příběh se zajímavou kriminální zápletkou je vyprávěn realisticky, místy vtipně až sarkasticky, se zřetelně kritickým tónem vůči tehdejšímu švédskému státu.
A nechybí samozřejmě sympatický komisař Martin Beck.
Pro mnohé nudné, málo akční a málo kapitalistické. Problém, který leckdo nechápe, je opět mnohdy opakované - jde o otisk doby. Někdo, jako Umberto Ecco, rozvíjí nekonečné náboženské úvahy, Jules Verne zase detailně popisuje přírodní okolnosti, dvojice Sjöwall-Walhöö měla dojem, že je dobré seznámit čtenáře s tím, že ve Švédsku zdaleka všechno nefunguje, jak má. Je to jejich styl a dokáží ho pospojovat s onou druhou linií. Ačkoliv to je třeba náročnější na čtení, pořád mám takový přístup raději než nepřirozené hrdiny žijící v prostředí, kdy cyklicky střídají pouhé dvě roviny - akční zásah a všudypřítomný sex.
Kdysi - před možná 25 lety - jsem tyto detektivky milovala. Při současném čtení mi strašně vadily ty politické dlouhé promluvy. Málem jsem to vzdala. Přitom je to hodně zajímavý případ, Martin Beck je sympaťák atd. Prostě když detektivka, tak detektivka, a ne politická studie... Druhá polovina už byla mnohem lepší...
Vybrala jsem si tuto detektivku do čtenářské výzvy. je to pro mě první kniha ze série Martin Beck (Romány o zločinu). Není to samozřejmě ta severská krimi, kterou známe z dnešní doby. A tak jsem se těšila na detektivní příběh, který bude tak trochu podobný našim detektivním případům z doby před téměř padesáti lety, byť ve švédských kulisám, ale nestalo se tak. Nebýt výzvy, asi bych po této detektivce nesáhla. Ale nevylučuji, že někdy bude-li příležitost zkusím z této série nějaký jiný příběh.
Skvělá detektivka, z roku 1972, švédská, v reáliích doby a země, opravdová, napínavá, poutavě napsaná, místy vhodně komická, jinde naopak nekompromisně realistická. Přečteno jedním dechem. Doporučuji.
(SPOILER)
Sérii si užívám popořadě a vážím si mimo jiné toho, že mi jednotlivé díly nesplývají, všechny mají svou specifickou pečeť. Baví mě.
Tady: každá z linií zmíněných v anotaci má jiné tempo. Beckovo vyšetřování je pomalejší, náročnější na napravování toho, co zanedbali nebo vyloženě zmršili flinkové před ním. S případem (podávaným jako dobrý návrat po jeho zranění), při jehož vyšetřování se hodně nasedí, to dopadne – prostě jinak. V druhé linii, dirigované Buldozerem Olssonem (jenž svým uchopením vyšetřování zastínil tentokrát i mého oblíbence Gunvalda Larssona, i když jeho komická vložka najde své fanoušky také zcela jistě), se stále něco děje; něco nečekaného, hlavně pro Buldozera. A také dopadne – jinak.
Sociální kritika, obsažená i v jiných dílech, je tady snad i méně zastoupená než kritika mířící na vedení a stav švédské policie; je jí tu vrchovatě, a zřejmě i proto vyznívá vyšetřování až satiricky.
Drobnost: až tady jsem se poprvé v životě setkala s výrazem „půlčík“ (že ne ve smyslu „hobit“, je jasné) a „zkolacionovat“, připomněla si výraz „štrébr“ a lámala si hlavu nad „garatinovým otiskem rukou“, u něhož mi Google ani nevnutil „Měli jste na mysli …“, zkrátka bílo, nic. Až k ránu :-) mě napadlo, že to možná měl být otisk „parafinový“, ale čert ví.
(SPOILER) Kloním se k těm čtenářům, pro něž se tato kniha stala nudnou, nezáživnou a neporozumnětlivnou (to je tedy slovo :) ) Tyhle dva spisovatele nemusím a nebýt výzvy, nečetla bych je. Policisté koumáci, postříleli by se navzájem, prostě jako by tohle psalo desetileté dítě. Mnohdy jsem vůbec nevěděla o čem čtu, tak doufám, že těch dalších osm románů o zločinu mě zdaleka mine. Konec knihy mě bude dlouho ležet v hlavě. Itálie jistí ochranu před zločinem. Ještě že odsouzený byl odsouzen za něco, i když jiného. Spravedlnost si v tomto případě cestu našla.
Zajímavá starší detektivka. Protnou se tu ve velmi překvapivém závěru dva případy - loupežné přepadení banky a zdánlivá sebevražda staršího muže.
"Ta se opraavdu vyzná v objasňování! Zbývá teď vlastně objasnit jen jedno. Avšak to bylo tím zapeklitější. Svärd nemohl spáchat sebevraždu! Není totiž lehké zastřelit se bez příslušenství, které je k tomu nezbytně nutné. A v bytě v Horské ulici se nenašla žádná střelná zbraň."
knihobudková :) ulovená počas výletu na Slovensko...na Beckove ;) a bol to teda kapitálny úlovok..asi moja tretia kniha od dua Sjöwallová -Wahlöö, a zatiaľ najlepšia. Chuťovka. A vtipná. A plná zaujímavých myšlienok. Bavili ma všetky 3 dejové linky. Bavil ma Martin Beck. Bavili ma jeho kolegovia. Vari nebolo slabšieho momentu. A to rozuzlenie...také ľahké ;)
Určite som nečítala posledný krát. Doporučujem !!!
"Pracovna Einara Rönna byla v zadním traktu policejní budovy na Kungsholmské třídě. Měl z okna výhlidku na obrovskou jámu v zemi, z té jámy měla ponenáhlu vyrůst velká honosná budova státní policejní správy a časem mu zakrýt jeho vyhlídku. A z tohoto vysoce moderního kolosu v srdci Stockholmu měla policie vztahovat svá tykadla všemi směry a držet zdeprimované občany pevně v ruce. Alespoň část z nich, všichni přece nemohou emigrovat, nebo spáchat sebevraždu."
"Nemluvě o tom, že zákony již samy o sobě jsou dávány proto, aby chránily jisté společenské tříd a jejich pochybné zájmy, a jinak sestávají především z mezer."
„Velcí zločinci se totiž nikdy nedostanou za mříže. Velcí zločinci nepřepadávají banky. Sedí si v kancelářích a ministerských pracovnách a stačí jim jen stisknout knoflík. Neberou na sebe žádná rizika. Neproviňují se proti posvátným krávám vládnoucí společnosti, nýbrž se místo toho věnují zákonem chráněnému vykořisťování, které postihuje jen drobné lidi. Profitují na všm, počínaje tím, že je otravována příroda i obyvatelstvo a potom se způsobené škody naoko léčí neúčinnými léky – až po úmyslné zanedbávání celých městských čtvrtí, které jsou pak asanovány a na jejich místě jsou stavěny nové, které jsou hned od začátku mnohem horší a zdraví škodlivější, než byly ty staré, když byly odsouzené k zbourání. A především, jak bylo řečeno, nikdy se proto nedostanou za mříže.“
Deset románů o zločinu je jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií, nevím pokolikáté už přečtená.
Osm – Záhada zamčeného pokoje.
Z dřívějška jsem si pamatoval, jak to bylo s tím pokojem, ovšem zapomněl jsem, že kniha obsahuje ještě jeden případ – přepadení banky. Objevily se zde dvě nové postavy. Buldozer Olsson, díky němu vznikají velmi humorné situace. Mezi mé nejoblíbenější patří promítání záznamu kamery z banky a vniknutí do bytu lupičů. A pak Rhea Nielsenová, na kterou se vždy těším už od začátku série, protože je to fajn ženská. Opět výborné čtení. Samozřejmě doporučuji.
Vrcholně uspokojivé.
Další kniha ze série mých oblíbených švédských autorů. Není to jejich nejlepší kniha, ale přečíst se dá. Nedivím se jejich kritice sociálních poměrů, byl jsem tam služebně čtrnáct dní a tak jsem pochytil jejich styl myšlení. A zároveň mám pochopení pro naše čtenáře, kterým kritika poměrů ve Švédsku vadí - oproti nám v tehdejší době. Dovolil bych si s nadsázkou připomenout jeden vtip o "Zlatou mříž" z tehdejší doby.
Víš jaký je rozdíl mezi námi a Švédskem? Nevíš? Žádný!!! Švédové mají korunu a my máme také korunu (měny v našich zemích). Švédové mají Gustava (švédský král), my máme taky Gustava (Husáka). A konečně Švédové mají všeho dost (špičková životní úroveň) a my už máme také všeho dost!
Není to náhodou parodie na severskou kriminálku ?jinak se mi nechce věřit, že by švédské duo napsalo tak slabou knihu a tak nudnou.
Tak trošku jiná severská detektivka. Bohužel jsem se u ní strašně nudila.
Začátek byl fajn. Potom jsem několikrát myslela, že s knihou praštím a už ji nebudu číst a konec zase ušel.
Zdlouhavé, zamotané a ještě mi dělala problémy ta cizí jména. Kolikrát jsem myslela, že se jedná o nějakého lumpa a po chvíli čtení ... ejhle, on je to policajt. Měla jsem si od začátku psát na papírek seznam jmen a vysvětlivky.
Tak profláklá detektivka a tak moc mě nebavila! U čtení jsem se trápila. Severští autoři detektivek mi obecně příliš nesedí.
Hledala jsem knihu dvou autorů do Výzvy a vzpomněla si na tuto kdysi populární partnerskou dvojici. Čtivý detektivní příběh, kterému nechybí ani vtip a ironie, ani sociálně kritický pohled na tehdejší švédskou společnost. to vše s oblíbeným Martinem Beckem.
Uff, ufff, nezbývá, než jen souhlasit s předchozími komentáři. Místy se mi nedařilo se ani soustředit. Dost nezáživné a nudné