Záhadám vstříc

30.07.2024

Nejlépe píšící (žijící) biolog? Nejvíce inspirující (žijící) myslitel? Nejvíce provokující (žijící) hlava? (pardon, opakuju se) Těžké otázky, mnoho odpovědí. Ale v pomyslných i skutečných žebříčcích se poblíž vrcholu (a často i na něm) objevuje právě autor teorie sobeckého genu a mnoha dalších ideí: i kdyby Dawkins nesesumíroval nové evoluční myšlení 60.-70. let, zůstal by prvoligovým vědcem; pro příklady nemusím chodit daleko - Dawkinsův a Krebsův článek o evolučních závodech ve zbrojení (1979, Proc. R. Soc.) citujeme nejen my kukačkáři dodnes, když toto píšu, má tento jediný článek 2 750 citací (zdroj: Google Scholar).
Dawkinsův životopis jsem četl jen v originále a je to skvělá intelektuální jízda.

Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.

17.09.2022

Cesta k tejto knihe bola strastiplná - dlho som váhala s jej kúpou až sa nakoniec stalo celkom ťažkým ju pozháňať :D. Tiež som nemala v pláne ju čítať hneď, keďže autobiografie ma veľmi nelákajú, aj keď sa jedná o pána Dawkinsa. Ale okolnosti spôsobili, že som sa do nej pustila a bolo to veľmi zaujímavé čítanie. Spočiatku som síce mala problém sa začítať, pretože autor nám predstavuje členov svojej rozvetvenej rodiny a aj keď je na začiatku rodokmeň, tak aj tak som sa v tom dosť strácala. Tých mien bolo na mňa zbytočne veľa, aj keď je jasné, že Dawkins je na svojich predkov veľmi hrdý. Veľké množstvo mien sprevádza celú knihu, len neskôr rodinu nahradia učitelia. Okrem toho nemám veľmi knihe čo vyčítať. Dawkinsov život je zaujímavý. Netušila som, že časť detstva strávil v koloniálnej Afrike a veľmi ma bavilo o tom čítať. Okrem toho som netušila veľa iných vecí, napríklad to, že istú dobu patril k veriacim (som veľmi rada, že to sa zmenilo). Niektoré veci ma aj dosť prekvapili, myslela som si, že takýto vedci sú tak nejak vedecky zanietený od detstva a zistila som, že asi nie, minimálne Dawkins nebol a tak nejak mi vyplynulo, že v podstate bol priemerný študent. Čo ma na knihe ešte trošku zamrzelo je to, že je tu veľmi málo informácii ohľadom jeho osobného života, napríklad o jeho prvej žene, ale možno sa ešte niečo o tom dozvieme v druhej časti.

29.10.2020

Četla jsem před pár lety v anglickém originále. Cestovala jsem tehdy zpět domů ze služebního pobytu ve Švédsku a na letišti ve Stockholmu jsem chtěla utratit zbývající švédské koruny. Vydala jsem se hledat nějaký obchůdek s čokoládou nebo něčím podobným, jenže po cestě jsem narazila na obchůdek s knihami. Knížka se starou, černobílou fotkou malého chlapce a houfem motýlů otakárků na obálce mě nepustila dál. Přitahovala mě jakousi magickou silou a i když jsem pochybovala, že knihu kdy přečtu, koupila jsem si ji. Kupodivu se četla moc dobře – asi proto, že obsahovala víc pojmů z biologie než z běžného jazyka. S tím prvním nemám v angličtině problém, s tím druhým je to trošičku horší :-).

Životopis R. Dawkinse i jeho úvahy, to vše mi připadalo jako jeden velký a vzrušující příběh. Nejvíc mě zaujala myšlenka, v níž autor přemýšlí nad tím, že nám po celý život zůstává jen naše DNA, jinak se vše mění. Buňky odumírají a nové vznikají. Přijímáme látky a zase je vylučujeme. Nic se neopakuje v úplně stejné podobě, v jaké to už bylo. Vlastně jsme stále někým jiným...

V češtině jsem knihu nečetla a ani se na to nechystám. Co kdyby mě třeba zklamal špatný překlad? Takže i knihu Záblesk v temnotě jsem si pořídila originále, jen zatím na přečtení čeká.

Knížka je super. Zvláště mě těší že autor ze sebe nedělá kdovíjakou lacinou celebritu která má za každou životní událostí tisíce superlativů...

01.06.2020

Četla se jedním dechem. Je zajímavé se dozvídat o životě "za" oponou. Chtěla jsem Dawkinse poznat víc než jako autora memu. Zajímalo mě, čím si prošel, co ho ovlivnilo. Z knihy byly cítit dobré vztahy v rodině a hrdost na svůj rod. Libilo se mi, že Dawkins nemá potřebu se nějakým způsobem vyvyšovat, ba baopak klidně přizná své chyby a nedostatky a má zdravou míru sebekritiky, za to klobouk dolů. Na mě možná až moc rodinné historie, jména literárních děl, písní až po jména učitelů. A vadilo mi, jak se Dawkins ohání úspěchy jmenovaných, jakoby v jeho životě nebyl někdo jen proto, že je to kamarád bez medailí, kterého má rád. Tolik z rodinné historie až po praprapra..., ale ani jedna rozvitá zmínka o jeho manželství, dětech, trávení volného času mimo obor. To bych ocenila víc než podrobný rodokmen a jména jeho praprapradědy. Škoda.

26.04.2017

Prvá časť autobiografie slávneho a pre niekoho kontroverzného vedca Richarda Dawkinsa, táto prvá kniha je venovaná jeho životnému obdobiu od narodenia a do vydania jeho prvej knihy - Sebecký gén. Autor veľmi svižne a často vtipnou formou opisuje jeho detstvo v Keni kde nám široko predstaví svoju rodinu a hlavne bohatý rodokmeň na ktorý je hrdý. Neskoršie presťahovanie do Anglicka, škola a hlavne anglický systém vzdelávania v ktorom niekedy platia " zákony džungle ". Dawkins ako som spomínal naplno využíva talent spisovateľa ktorý má " ľahké pero " obratné slovné spojenia a hlavne sa celým jeho životopisom tiahne jeho typický zmysel pre humor, neberie veci až tak vážne. Ale postupne sa mení na vedca a to seriózneho, ktorý skúsi šťastie aj na nejaký čas v Kalifornii. Potom sa už definitívne usadzuje v Oxforde kde začína práce na svojej prvotine. Tu končí prvá časť a ja som veľmi zvedavý na druhý diel ktorý začnem čítať už čoskoro.

12.04.2017

"Tady někde musela vést římská cesta."
Dawkins je angloafričan, rozený Keňan, což ukazuje, jak korektně hloupé je takové označení užívat pro barvu kůže.
Pokud jsem si myslela, že Gerald Durrell pochází z potrhlé rodinky, jak vystřižené z Wodehouse či Jeromeho, tak Dawkins mne ujistil, že se to vztahuje i na anglickou aristokracii. Jemný humor a satira jsou mu po spisovatelské stránce vlastní a je objevné podívat se na něj z té lidské stránky po přečtení jeho odborné literatury.
Stejně jako jeho táta či děd vyrůstal na internátní škole a rodiče vídal i jednou za pár let, ranní budíčky, kdy i ve velmi chladných ránech nazí nastupovali na mytí v ledové vodě, nešetřili na ně rákoskou, spíše jídlem....ale nepozorovali na sobě, že by strádali a trpěli nebo neměli láskyplné rodinné vztahy, protože jim to psychologové ještě nestihli říct :-)
Kniha odpověděla na otázku, jestli se zná s Attenboroughem - ano, už v devíti ho vzal na chytání pulců, protože David je rodinný přítel a jezdil k nim často.
Kromě všech informací a humoru na mne ještě dýchla ta atmosféra "staré Anglie" jako v Poirotovi nebo Třech mužích ve člunu.