Záhadám vstříc
Richard Dawkins
První díl autobiografie nejznámějšího světového biologa, skeptika a ateisty nabízí bližší pohled na autorův raný život, na intelektuální probuzení, kterého se mu dostalo v Oxfordu, a cestu, která jej vedla k napsání Sobeckého genu. Počíná vyprávěním o idylickém dětství stráveném v koloniální Africe, o poválečném návratu do Velké Británie a studiu na střední internátní škole, kde navzdory téměř zbožnému poslechu nahrávek Elvise Presleyho odmítnutím pokleknout v kapli k modlitbě Dawkins započal svou kariéru skeptika. Byl to ale až Oxford, nebo spíše jeho jedinečný systém tutorů, který mladé lidi směřoval k tomu, aby spíše pokládali otázky a při hledání odpovědí používali rozsáhlou knihovnu, než se jen učili na zkoušky, co Dawkinsovi umožnilo plný rozvoj jeho intelektuálních schopností. Z důvodu stávkou zapříčiněného přerušení dodávky elektřiny vzala jeho kariéra odborného asistenta a přednášejícího na Oxfordu neočekávaný obrat. Pozastavil svůj výzkum založený na počítačích a podnícen tehdy rozšířeným neporozuměním přírodnímu výběru známému jako „skupinový výběr“ začal s prací na knize Sobecký gen. Předkládá se nám tu tedy poprvé intimní memoár přibližující dětství a intelektuální vývoj evolučního biologa a světoznámého ateisty. Je to příběh vyprávějící o tom, jak se Dawkins dostal k psaní knihy, která je považována za jedno z nejdůležitějších děl dvacátého století.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Věda
Vydáno: 2015 , DybbukOriginální název:
An Appetite for Wonder: The Making of a Scientist, 2013
více info...
Přidat komentář
Cesta k tejto knihe bola strastiplná - dlho som váhala s jej kúpou až sa nakoniec stalo celkom ťažkým ju pozháňať :D. Tiež som nemala v pláne ju čítať hneď, keďže autobiografie ma veľmi nelákajú, aj keď sa jedná o pána Dawkinsa. Ale okolnosti spôsobili, že som sa do nej pustila a bolo to veľmi zaujímavé čítanie. Spočiatku som síce mala problém sa začítať, pretože autor nám predstavuje členov svojej rozvetvenej rodiny a aj keď je na začiatku rodokmeň, tak aj tak som sa v tom dosť strácala. Tých mien bolo na mňa zbytočne veľa, aj keď je jasné, že Dawkins je na svojich predkov veľmi hrdý. Veľké množstvo mien sprevádza celú knihu, len neskôr rodinu nahradia učitelia. Okrem toho nemám veľmi knihe čo vyčítať. Dawkinsov život je zaujímavý. Netušila som, že časť detstva strávil v koloniálnej Afrike a veľmi ma bavilo o tom čítať. Okrem toho som netušila veľa iných vecí, napríklad to, že istú dobu patril k veriacim (som veľmi rada, že to sa zmenilo). Niektoré veci ma aj dosť prekvapili, myslela som si, že takýto vedci sú tak nejak vedecky zanietený od detstva a zistila som, že asi nie, minimálne Dawkins nebol a tak nejak mi vyplynulo, že v podstate bol priemerný študent. Čo ma na knihe ešte trošku zamrzelo je to, že je tu veľmi málo informácii ohľadom jeho osobného života, napríklad o jeho prvej žene, ale možno sa ešte niečo o tom dozvieme v druhej časti.
Četla jsem před pár lety v anglickém originále. Cestovala jsem tehdy zpět domů ze služebního pobytu ve Švédsku a na letišti ve Stockholmu jsem chtěla utratit zbývající švédské koruny. Vydala jsem se hledat nějaký obchůdek s čokoládou nebo něčím podobným, jenže po cestě jsem narazila na obchůdek s knihami. Knížka se starou, černobílou fotkou malého chlapce a houfem motýlů otakárků na obálce mě nepustila dál. Přitahovala mě jakousi magickou silou a i když jsem pochybovala, že knihu kdy přečtu, koupila jsem si ji. Kupodivu se četla moc dobře – asi proto, že obsahovala víc pojmů z biologie než z běžného jazyka. S tím prvním nemám v angličtině problém, s tím druhým je to trošičku horší :-).
Životopis R. Dawkinse i jeho úvahy, to vše mi připadalo jako jeden velký a vzrušující příběh. Nejvíc mě zaujala myšlenka, v níž autor přemýšlí nad tím, že nám po celý život zůstává jen naše DNA, jinak se vše mění. Buňky odumírají a nové vznikají. Přijímáme látky a zase je vylučujeme. Nic se neopakuje v úplně stejné podobě, v jaké to už bylo. Vlastně jsme stále někým jiným...
V češtině jsem knihu nečetla a ani se na to nechystám. Co kdyby mě třeba zklamal špatný překlad? Takže i knihu Záblesk v temnotě jsem si pořídila originále, jen zatím na přečtení čeká.
Knížka je super. Zvláště mě těší že autor ze sebe nedělá kdovíjakou lacinou celebritu která má za každou životní událostí tisíce superlativů...
Četla se jedním dechem. Je zajímavé se dozvídat o životě "za" oponou. Chtěla jsem Dawkinse poznat víc než jako autora memu. Zajímalo mě, čím si prošel, co ho ovlivnilo. Z knihy byly cítit dobré vztahy v rodině a hrdost na svůj rod. Libilo se mi, že Dawkins nemá potřebu se nějakým způsobem vyvyšovat, ba baopak klidně přizná své chyby a nedostatky a má zdravou míru sebekritiky, za to klobouk dolů. Na mě možná až moc rodinné historie, jména literárních děl, písní až po jména učitelů. A vadilo mi, jak se Dawkins ohání úspěchy jmenovaných, jakoby v jeho životě nebyl někdo jen proto, že je to kamarád bez medailí, kterého má rád. Tolik z rodinné historie až po praprapra..., ale ani jedna rozvitá zmínka o jeho manželství, dětech, trávení volného času mimo obor. To bych ocenila víc než podrobný rodokmen a jména jeho praprapradědy. Škoda.
Prvá časť autobiografie slávneho a pre niekoho kontroverzného vedca Richarda Dawkinsa, táto prvá kniha je venovaná jeho životnému obdobiu od narodenia a do vydania jeho prvej knihy - Sebecký gén. Autor veľmi svižne a často vtipnou formou opisuje jeho detstvo v Keni kde nám široko predstaví svoju rodinu a hlavne bohatý rodokmeň na ktorý je hrdý. Neskoršie presťahovanie do Anglicka, škola a hlavne anglický systém vzdelávania v ktorom niekedy platia " zákony džungle ". Dawkins ako som spomínal naplno využíva talent spisovateľa ktorý má " ľahké pero " obratné slovné spojenia a hlavne sa celým jeho životopisom tiahne jeho typický zmysel pre humor, neberie veci až tak vážne. Ale postupne sa mení na vedca a to seriózneho, ktorý skúsi šťastie aj na nejaký čas v Kalifornii. Potom sa už definitívne usadzuje v Oxforde kde začína práce na svojej prvotine. Tu končí prvá časť a ja som veľmi zvedavý na druhý diel ktorý začnem čítať už čoskoro.
"Tady někde musela vést římská cesta."
Dawkins je angloafričan, rozený Keňan, což ukazuje, jak korektně hloupé je takové označení užívat pro barvu kůže.
Pokud jsem si myslela, že Gerald Durrell pochází z potrhlé rodinky, jak vystřižené z Wodehouse či Jeromeho, tak Dawkins mne ujistil, že se to vztahuje i na anglickou aristokracii. Jemný humor a satira jsou mu po spisovatelské stránce vlastní a je objevné podívat se na něj z té lidské stránky po přečtení jeho odborné literatury.
Stejně jako jeho táta či děd vyrůstal na internátní škole a rodiče vídal i jednou za pár let, ranní budíčky, kdy i ve velmi chladných ránech nazí nastupovali na mytí v ledové vodě, nešetřili na ně rákoskou, spíše jídlem....ale nepozorovali na sobě, že by strádali a trpěli nebo neměli láskyplné rodinné vztahy, protože jim to psychologové ještě nestihli říct :-)
Kniha odpověděla na otázku, jestli se zná s Attenboroughem - ano, už v devíti ho vzal na chytání pulců, protože David je rodinný přítel a jezdil k nim často.
Kromě všech informací a humoru na mne ještě dýchla ta atmosféra "staré Anglie" jako v Poirotovi nebo Třech mužích ve člunu.
Právě čtu Dawkinsnovu autobiografii a překvapuje mne, jak čtivě, poučně a také s jemným humorem dovede popsat ta nejbanálnější fakta. Člověk se dozví lecos i o spoustě jiných věcí, než jaké se týkají jen protagonistovy osoby; věděli jste např., že v Americe za hlavní ze dvou křestních jmen automaticky považují to prvé, zatímco v Británii naopak? :)
Autorovy další knížky
2009 | Boží blud |
1998 | Sobecký gen |
2002 | Slepý hodinář |
2011 | Největší show pod Sluncem |
2008 | Příběh předka |
Nejlépe píšící (žijící) biolog? Nejvíce inspirující (žijící) myslitel? Nejvíce provokující (žijící) hlava? (pardon, opakuju se) Těžké otázky, mnoho odpovědí. Ale v pomyslných i skutečných žebříčcích se poblíž vrcholu (a často i na něm) objevuje právě autor teorie sobeckého genu a mnoha dalších ideí: i kdyby Dawkins nesesumíroval nové evoluční myšlení 60.-70. let, zůstal by prvoligovým vědcem; pro příklady nemusím chodit daleko - Dawkinsův a Krebsův článek o evolučních závodech ve zbrojení (1979, Proc. R. Soc.) citujeme nejen my kukačkáři dodnes, když toto píšu, má tento jediný článek 2 750 citací (zdroj: Google Scholar).
Dawkinsův životopis jsem četl jen v originále a je to skvělá intelektuální jízda.
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.