Záhadný úsměv Polyxeny z Lobkovic
Vladimír Přibský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44401/bmid_zahadny-usmev-polyxeny-z-lobkovic-BHc-44401.jpg
3
28
28
Záhadná komtesa Beatrix vypráví příběh z časů, pro něž se v Čechách vžil název doba pobělohorská. Bylo to období krutého pronásledování lidí jiného vyznání, vynucené přetvářky, neomalených lží a děsivých represí, jež jsou v našich dějinách vždy nerozlučně spjaty s vládou cizinců. Na osudech šestnáctileté dívky, komtesy Beatrix, a jejím nikdy nekončícím „věčném útěku“, důvěrně poznáváme poměry, jaké v naší zemi vládly na počátku 17. století: všude kolem podezírání, šikanování, a především naprostá bezmoc, beznaděj a perpetuum silentium „na věčné časy“. Přesto i v těchto dobách temna si dokázaly najít cestu ke světlu takové vzácné úkazy, jako je láska, soucit či vědomí lidské sounáležitosti. Polyxena z Lobkovic, katolička tělem i duší, žena nejvyššího kancléře Českého království Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, neváhá podat pomocnou ruku těm, kdo to zoufale potřebují, ať jsou to katolíci, anebo protestanti. Její odvaha, s jakou po léta skrývá svou chráněnku Beatrix, dceru vůdce protestantských rebelů hraběte Jindřicha Matyáše Thurna, nicméně přináší lobkovickému domu řadu nesnází. Útěky z Ledče do Prahy, z Prahy do Vídně, z Vídně na roudnický zámek a do Drážďan – někdy doslova v hodině dvanácté –, představují dramatický osud Marie Magdaleny z Thurnu, vystupující zde jako dcera Evy Eusebie z Lobkovic pod jménem komtesa Beatrix. Náhlý převrat a naděje na svobodnější život, která vydržela opět jen několik měsíců na přelomu let 1631/32, nám též připomínají leccos z našich moderních dějin. Není pravda, že historie se opakuje jen jako fraška. Naopak, v Čechách se historie s malými obměnami zopakovala o tři sta let později jako tragédie širších rozměrů, než Čechám přinesla porážka na Bílé hoře v roce 1620.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem začal číst jako výplňovku než se dostanu k vánočním knihám a nic jsem neočekával. Kupodivu jsem mile překvapen, děj sice není příliš akční a bohatý, ale co se týče popisu atmosféry doby je kniha opravdu dobrá a stojí za přečtení - leckomu může pobělohorská doba připomenout normalizační dusno po roce 1968.
Celkem zajímavé a poutavé čtení. Jen mě občas zarážel jazyk kterým se vyjadřovala šlechta.
Štítky knihy
17. stoletíAutorovy další knížky
| 2006 |  Můj muž král Karel IV. |
| 2008 |  Má čtvrtá žena Alžběta |
| 1986 |  Komisař Bambus a fantóm banky |
| 2001 | Adina |
| 2013 | Vraždění lazebnic |
Vladimír Přibskému se rozhodně nemůže upřít fakt, že každé téma, o němž píše, má řádně nastudované a umně své znalosti zapracovává do svých děl. Platí to i o této knize. Nicméně mám z tohoto románu poněkud dojem, že autor u čtenáře počítá s určitými znalostmi té doby, v níž se kniha odehrává. Nechci tvrdit, že knihu nepochopí i člověk, co o pobělohorské době nic neví – já ji třebas také nemám moc nastudovanou a nakonec jsem se dobrala konce a dokonce si ji i celkem užila. Přesto se mi kniha místy četla těžko – to když jsem si musela na internetu dohledávat některé bližší informace o historickém pozadí – Přibský s historickým pozadím pracuje, ale nevykresluje ho do úplných detailů a se vším všudy. Místy jsem se také ztrácela v některých jménech. Ale za to si asi můžu já sama vlastní neznalostí.
Ale jak jsem napsala výše, podařilo se mi knihu přesto si užít. Vnímala jsem ji hlavně jako střípkovitý náhled do života dívky, která je z náboženských důvodů nucena se skrývat a dávat si pozor na to, jak se chová a co říká, aby neprozradila svůj původ. Zároveň vidíme do jejího nitra a její vnitřní rozpor mezi tím, kým ve skutečnosti je a kým je nucena být. Připadá si jako vyvrženec, který nikam nepatří a nic neznamená a nemá možnost svůj osud nijak ovlivňovat.