Záhady Udolfa I
Ann Radcliffe
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331455/bmid_zahady-udolfa-i-dil-lM3-331455.jpg
4
58
58
Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764–1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy. Právem se Emilie zmocní pocit, jako by se na ni neštěstí hrnulo ze všech stran, a pod tlakem otřesů, kterým je vystavena na Udolfu, dostoupí její nervozita vrcholu: „To, co nyní prožívala, připadalo jí jako nějaký zlý sen či hrůzostrašný příběh, v jakých si někdy libovala nespoutaná fantazie básníků: přemýšlela-li o tom, co se už stalo, probouzelo to v ní samou lítost, snažila-li se předvídat, co bude, jímala ji hrůza.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , LedaOriginální název:
The Mysteries of Udolpho, 1794
více info...
Přidat komentář
Tři týdny nudy. Začátek jsem četla dvakrát - v domnění, že jsem se nějak nesoustředila. Ale vyšlo to nastejno i se soustředěním - nedělo se nic. Tři týdny a v hlavě mám prázdno. Vzdala jsem to na 110 straně. A že já knihy fakt nerada vzdávám - ale tohle se nedalo...
Tentokrát bez hodnocení, protože kdo ví - kdybych vytrvala, třeba bych změnila názor. Teď jsme si do noty s Ann Radcliffovou ale nepadly. Snad někdy...
Pokračuji v Anglickém gotickém románu. O spisovatelce Ann Radcliffe jsem v průběhu života slyšel, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych si nějaké její dílo přečetl. A teď mám možnost hned dvě najednou. Udolfo je rozvláčné, postav v něm je hromada, jejich osudy se vzájemně prolínají a člověk nesmí zapomenout, jaká rodinná záhada se vyskytla o pár set stran dříve. V první polovině se seznamujeme s hlavní hrdinkou a její cestou od pohodlného dětství přes tyranii až po dalekou cestu do Itálie. Zde teprve přichází na řadu ono zmíněné Udolfo. Nechybí hlavní ingredience - kláštery, hrady, temné chodby, duchové, krvavé rodinné historie a mnoho lásek. Je to zvláštní, ale i když se hodně věcí neustále opakuje, tak román nenudí.
No já jsem věděla že to bude dobré, to u některých knih vytušíte, ale že to bude taková pecka, to by mě na jednu stranu nenapadlo. Ještě že knihu Jean Austen vrazila do ruky jedné ze svých hrdinek, když sama skrze ni napsala satiru právě na takové romány, ačkoliv sama Ann Radcliffe velice obdivovala a kdo by taky ne. Takhle napsat veskrze žánrovou literaturu, tak barevně a plasticky...no skvělé....ale pozor je to opravdu gotický román to pro představu. Takže žádné jevení se jak a co tam vše probíhá, takové jevení jako dnes slýchat ze strany žen když červená knihovna je opravdu červená knihovna...
Popisy přírody jsou pastva pro oči....
Mám ráda staré gotické romány, ovšem musím brát u jednotlivých děl zřetel na dobu, kdy byly napsány a kým. Zde se Ann Radcliffe možná až moc obšírně rozepisuje a příběh by se dal zkrátit na jednu knihu, protože místy člověka rozvláčné pasáže poněkud nudí, také toho omdlévání a patosu je zde trochu moc. Na mě až moc romantické, děj by mohl být více temnější.
Paní Radcliffová to napsala v druhé polovině 18. století. Už tohle je skoro zázrak. Ženská která píše knihy a navíc studovala na univerzitě -- no tohle! Napsala to velice romanticky a je z toho vlastně výchovná kniha pro děvčata, pokud tedy umějí číst. Autorka se moc nepatlala s příběhem, prostě to narazila na kopyto gotického románu a basta. Hrdinka je vláčena různými událostmi a prožitky a autorka je ochotna děj kdykoliv utnout a posunout zase někam jinam - bezpochyby s dobrými důvody, ale bez ohledu na logiku příběhu nebo charakter postav. Prostě holky, už toho bylo dost a teď zase o něčem jiném. O příběh tady moc nejde. Co je na knize moc pěkné je mikrostruktura textu, u filmu bych řekl režie. S nesmírným potěšením jsem sledoval stylistické prostředky, které u čtenáře navozují emoční prožitky a udržují napětí. Tušení blížící se smrti, naznačené nebezpečí od zlých lidí, dveře které nejdou zavřít ... Na druhé straně hodně citlivé líčení přírody, při kterém je čtenář přinucen zapomenout na chvilku na napínavý děj a věnovat se rozjímání. S potěšením jsem to sledoval a současně jsem si uvědomoval, že si to nedokážu vychutnat, protože jsem napnutý na další události. Takhle krásně to napsat umí málokdo nejen tenkrát na konci středověku. A zatímco děj je ortodoxně romantický, ze stylu vypravování jasně prosvítá ocelově chladná kalkulace, Andulka Radcliffová v tom prostě citově nejede, zůstává v roli vypravěčky a svoje čtenářky nenechává na pochybách, že je to jenom taková hra.
Jediná věc se mi trochu nelíbila - pitomé rýmovačky, které si vymýšlejí obě děvčata Emillie a Blanka, a při tom na mnoha místech v textu jsou citace výborných básnických textů.
Dneska už kniha jako výchovná četba nemůže sloužit, při prvoplánovém čtení je to určitě nuda. Leckterý utahaný penzista si v tom ale může říkat místo televize a třeba si v tom najít i nějaké to intelektuální potěšení.
Ani nevim, jak knihu hodnotit.. Na jednu stranu blbost, na druhou to precejen melo neco do sebe.. Kazdopadne druhy dil bude muset pockat.. Dalsich 500 stran place, vzdechu a omdlivani hned nedam
Byl to boj... starou literaturu mám ráda, ale...
Nebudu to protahovat: neskutečná nuda! Než se dostanete k samotnému hradu, čeká nás 60 % pláče, omdlévání, lekání, nekonečného cestování s popisem krajin a dojmů. Děsná nuda. Fakt.
Když už se dostaneme k Udolfu, začne se něco málo dít. Pořád pláčeme, děsíme se a chováme se logicky. A omdléváme. Řekla bych, že jsme přímo rekordmani v omdlévání.
Víte vy co? Jako přijde vám normální, když objevíte ve své ložnici dveře, že se jdete podívat, kam že teda jako vedou? Tak to vám přijde úplně špatně...
A víte, že hlavní omdlévačka má psa? Já jen, že autorka na něj soustavně zapomíná.
A na konci, když objeví služebnou zamčenou v nějaké místnosti a nechá jí tam až do odpoledne příštího dne, to je taky moc roztomilý...
A abych nezapomněla: ten tajemný obraz za závojem vůbec není obraz. Je to zakrytý výklenek, ve kterém je... ale to se dozvíte až na úplném konci knihy nebo si googlete obrázky. Já vám jen prozradím, že to je děsná blbost.
Na dnešnú dobu veľmi pomalý dej, ale pre romantickú dušu je to pekné dielo. Je tam načrtnutých veľa tajomstiev a tak dúfam, že sa v druhom diele dočkám rozuzlenia. Inak kto nemá rád dlhé opisy prírody a zdĺhavé opisy duševného rozpoloženia postáv, tak to pre neho bude ťažké dielo, no ale keď to čítali taký velikáni ako Austenová a Poe, tak sa oplatí si to prečítať.
Kniha splnila přesně moje očekávání. Romantické dílko, kde dámy nosí krásné šaty, skromnost je víc než nabubřelost a pýcha, Emilie je takovým vzorem pro ženy tehdejší doby- poslušná, vzdělaná, čestná, pravdomluvná. Autorka krásně popisuje prostředí i charakterizuje jednotlivé postavy. Jen jsem trochu čekala, že o Udolfu bude celá kniha, nicméně se objevuje až ve třetí třetině. Těším se na druhý díl, kdy se dozvíme, jak to všechno dopadne.
Romantismus vskutku romantický. Na Emilii a její vývoj jsem si dlouze zvykal, protože to stálo mnoho rozjitřených myšlenek, potoků slz, omdlévání, vzpomínání, bolestí srdce, touze po setkání s Valancourtem. Tedy co se Emilie týká. Já spíš cynicky čekal až se trochu otřepe a příběh se posune na záhadný hrad Udolfo, což se stalo až hluboce za polovinou prvního dílu. Gotické části jsou ovšem úchvatné - např. zběsilá jízda lesy, tajemný zámek v nich a jeho příběh, dosud nerozluštěné St. Aubertovo tajemství, podlý Montoni a pak samotné dění na hradě Udolfo. I přes značný sentiment hlavní hrdinky a (až za hranu) romantickou duši autorky se mi příběh trávil příjemně a trnu zvědavostí, co se vyjeví v druhé části příběhu.
Taky jste si všimli, že se hlavní hrdinka snad ani jednou za celou knihu nekoupala? :-) Jinak za mě bohužel nuda... Ale povinná četba pro čtenáře/ky Opatství Northanger.
Tato kniha se mi moc líbila,dobře se četla.Oblíbená postava Emilie jsem zvědavá jak její příběh skončí.Určitě si přečtu i druhý díl,mohu jen doporučit stojí za přečtení.
Zajímavá shoda, v mém vydání zase nejsou potištěné stránky 546-7, 550-51, 554-5, 558-9. Jinak prima napínavé čtení!
Jde o velmi pěknou knížku, ale stránky: 529,532,533,536,537540,541 a 544 nejsou natištěny, což se mi moc nelíbí...
Štítky knihy
anglická literatura gotické romány
Autorovy další knížky
| 1970 |  Otrantský zámek / Starý anglický baron / Vathek / Sicilský román |
| 2015 | Záhady Udolfa II |
| 2015 | Záhady Udolfa I |
| 1993 | Talian |
| 1992 | Dokud nás smrt nerozdělí |
Byla jsem si vědoma, že se jedná o gotický román, ale...
Dlouhé popisy všeho možného, neustále smutnící, omdlévající unylá hrdinka, strašně pomalý, nezáživný děj, atd. Příšerně jsem se nudila - zkrátka jsem to neustála. Určitě se někomu bude tento typ románu líbit, ale pro mne to je jen ztráta času.