Zahrada
Jiří Trnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134696/bmid_zahrada-yW0-134696.png
5
393
393
Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal. Pět kluků otevře starou rozvrzanou branku a vejdou do krásné, tajemné zahrady, kde potkají kamenného trpaslíka, zlomyslného kocoura, učenou velrybu, pět slonů, a odhalují rozličná tajemství. Kouzelný příběh, který známe i z filmového zpracování, je nezapomenutelný. 3. vydání... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vypůjčila z knihovny kvůli dobrému hodnocení, které má tady na databázi. Pak jsem zjistila, že jsme ji celé dětství měli doma, ale mamka mi říkala, že se nám nijak moc nelíbila.
No nic, dala jsem ji šanci a četla ji svým dětem. Moje děti nenadchla, ale ani knihu nepohanily, kdežto mě se nelíbila (ani děj ani obrázky). Animovany seriál neznám. Ale na mě kdyžtak nedejte, je to podobný poetický styl jako Malý princ a toho já prostě nedávám.
Tuto knihu mám v knihovně již od dětství, ale paradoxně jako dítě jsem se tomuto dílu vyhýbala - přiznám se, že mne poněkud děsily Trnkovy ilustrace. Tak jsem se ke knize dostala až nyní jako dospělá. A není to vůbec špatné čtení, naopak.
Knihu jsem poslouchala jako audio v podání vynikajícího Karla Högera. Je to plné tajemství, určitého napětí, spousty fantazie a poetiky. Je to psané cíleně pro děti, ale přitom ta jazyková a obsahová složka je na určité úrovni - není to nijak zjednodušující, podbízivé či hloupé. Naopak je to psané tak, že i dospělý si v tom dokáže najít určité kouzlo, určitou nostalgickou notu na zašlá dětská léta. A přednes Karla Högera to ještě celé vyšperkoval.
Dávám 4 hvězdy - na rovinu, mám v dětské literatuře jiné favority, kteří jsou mojí srdeční záležitostí, kamž Zahrada úplně nedosáhla, ale i tak je to skvělé dílo.
Pohlazení na duši. Kniha je klasikou, proto jsem si jí vybrala na prázdninové čtení vnoučatům na dovolené. Krásný příběh. Děti seděly s poslouchaly! A moc se nám líbily i ilustrace Jiřího Trnky. Knížku jsme bohužel na dovolené nedočetli, půjčila jsem jí vnoučatům domů, ale potom jsem si jí dočetla i já.
P.S. Bezvadné je i její představení uváděné na Listování.
Je to pěkná kniha, která obsahuje zajímavá dobrodružství. Tvrzení, že je jak pro dospělé, tak pro děti, je však přitažené za vlasy. Je to jednoznačně kniha pro děti. Jednoduchá, pěkná, barevná, zajímavá. Dospělým může dát tak možná chvíli nostalgie nad starými časy, protože si mnozí ještě vzpomeneme na to, jak jsme byli taky zvědaví a vyhledávali dobrodružství. Pro děti na základce je to ale super kniha.
To je něco tak ikonického a krásného. Vzpomenu si vždycky i na film. Jiří Trnka byl génius.
Krásná kniha, jen některé pasáže byly na pochopení náročnější i pro mě, natož pro moje školkové děti. :-) Ale hodně se u knihy nasmály, nejvíc se jim líbili sloni.
Jedna z mých nejmilejších knih. Čtu ji stále dokola, je celá ohlazená. Málokdo se dokáže vžít do dětského světa tak, jako to dokázal pan Trnka.
Také si s dětmi od mala pouštíme animovaný seriál, který je dokonalý po všech stránkách.
Jiří Trnka byl skvělý malíř a ilustrátor. Bohužel jak v dětství, tak i nyní ve mě tato knížka vyvolávala nepříjemné pocity. Ani filmové zpracování se mi nelíbí.
Jde z toho strach a úzkost. Chlapci se neustále bojí kocoura. Kocour na ně vymýšlí samé škodolibé věci.
Dětem jsem to nikdy nečetla. Obávala bych se, že by se bály na naší zahradě. Všude by číhal někdo vychytralý. A mohly by se bát koček, ne-li zvířat celkově
Zahrada je krásné, milé, úsměvné a dobrodružné čtení.
V této knize poznáme pět kluků kamarádů, kteří mají odvahu a ve staré zahradě se seznámí s trpaslíkem, zlomyslným kocourem a přechytralou velrybou.
Kniha, která nemá chybu. Dětem se moc líbila, často se i při poslouchání smály, tak není moc vhodná jako čtení před spaním. Moje děti pořád žadonily, že chtějí ještě a ještě číst, tak jsem ty moje rarachy touto knížkou před spaním spíš rozdováděla :-)
Úžasná kniha, kterou doporučuji i pro dnešní generaci dětí.
Přečteno, nádherné ilustrace i hra se slovy. Jen si myslím, že televizní zpracování o malinko tuhle knihu předběhlo. Proto knize jen čtyři hvězdy. :-)
Na knihu jsem narazila náhodou při čtení recenzí na knihu Pavla Čecha O zahradě a nechala jsem se inspirovat.
Rekla bych, ze to není úplně jednoduché čtení, me samotnou kniha překvapila svým vtipem a hravostí , občas jsem musela ve čtení zastavit, abych si ujasnila myšlenky.
Ilustrace jsou moc krásné, je to kniha plná fantasie.
Chtěla bych být znovu malá, dostat tuhle knížku a nechat se vtáhnout do toho tajemného světa staré zahrady, kde vše je možné. Představit si tu starou branku a představit si dětskou fantazií, co se za tou brankou může stát... V dospělosti už mi to nejde tak lehce, ale pořád se mi kniha moc líbí, tak snad bude dělat radost dětem v rodině a ony si budou představovat ta dobrodružství, která se tam skrývají :)
Jako malá jsem Zahradu neznala, zato jako máma jsem ji přečetla mnohokrát. A ještě teď, když začnu "to šlo jednou pět kluků do školy", tak moji synové plynule navážou. Známe knihu, milujeme i seriál a já jsem byla tuze překvapená, když si jedno malé (tuším kolínské) divadlo Zahradu připravilo jako své dětské představení. Pravda, kluci byli jen tři, ale i tak se jim to moc povedlo a jsem přesvědčená, že pan Trnka by jim zatleskal.
Ovšem můj favorit je kamenný trpaslík:
"Snad jsem jim měl přece trochu poradit, myslil si trpaslík. Takhle zabloudí. Sad je rozlehlý, oni zabloudí. Bylo mu jich líto. Škoda jich, takoví zdraví hoši to byli. Lítost přemáhala nešťastného myslícího trpaslíka. Byl jsem příliš tvrdý a teď už jsou asi zabloudění, naříkal v duchu trpaslík. Už je nikdy neuvidím - vzlykal pro sebe - nešťastní hoši, a dal se v duchu do usedavého pláče. Navrch nebylo vidět nic."
Je nádhera, jak málo je tahle kniha předvídatelná, schematická nebo jinak jednoduchá. A přitom baví předškoláky. Pětiletá dcera vyslechla s pozornou, vážnou tváří všechny pasáže, kde jsou zesměšňovány nabubřelé postavy (velryba, moucha, čau čau). Smála se grotesce při lovu netopýra, zatímco já se bavila vtipem podání. Přemýšlím nad tím, jaký psychologický typ je vlastně kocour. Osamělé vzdorovité dítě? Naivní mrzout s čistým srdcem? Zlomyslný zábavný kamarád se skrytou bolestí? Všechno špatně. Ale i tou nezachytitelností je pro mě kouzelný.
Zahradu jsem nejdřív poslouchal jako audio, ale bylo tam toho mnohem míň než v knížce. Kniha se mi moc líbila, hlavně kvůli zlomyslnému kocourovi, co pořád nadával.
Úžasná kniha, na kterou velice ráda vzpomínám. Milovala jsem podlého kocoura a litovala kluky, kterým pořádně dával kocour zabrat. Opravdu milé čtení pro děti. A jako seriál pecka.
Tuto knihu jsem měla moc rada už v dětství. Bavila mě dobrodružství klučičí party a nesmírně mě bavil kocour. Trpaslík tomu dodával tajemno (jako dítě jsem pořád přemýšlela, jestli je teda živý nebo ne). Co jsem ale nechápala, byli ti sloni. Nevím proč. Ti mi asi přišli příliš exotičtí k takové české tajné zahradě.
Štítky knihy
kočky psi děti humor zfilmováno trpaslíci sloni kluci zahrady, zahrádky dětský hrdina velryby pro začínající čtenáře dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1962 |  Zahrada |
| 2010 | Trnkův Špalíček říkadel, písniček a pohádek |
| 1954 | Zimní pohádka o Smolíčkovi |
| 2009 | Český rok |
| 2010 | Staré pověsti české |
Knížku mám v jednom balíčku s filmem. Obojí se mi líbí s přibývajícím věkem víc a víc. Tajemno, trochu strach z nebezpečí, fantazie. Krásná díla.