Zahrada
Jiří Trnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144753/bmid_zahrada-yG0-144753.jpg
5
391
391
Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal. Pět kluků otevře starou rozvrzanou branku a vejdou do krásné, tajemné zahrady, kde potkají kamenného trpaslíka, zlomyslného kocoura, učenou velrybu, a odhalují rozličná tajemství. Kouzelný příběh, který známe i z filmového zpracování, je nezapomenutelný.... celý text
Přidat komentář
Jako dětem nám ji kdysi četla mamka. Po letech jsem ji četla já svému tehdy asi šesti letému synovi. Celkem ho i zaujala, i když nejspíš některé pasáže úplně nechápal. Ovšem nedlouho poté si zamiloval filmové animované ztvárnění. Z dětství jsem si toho z knihy moc nepamatovala, ale na zlomyslného kocoura, trpaslíka ani velrybu jsem nezapomněla.
Kouzelná kniha, hezký příběh a ty ilustrace! Stejně tak animovaný seriál. TOP
Tuhle knížku mi kdysi dala maminka. Musím říct, že jako dítěti se mi vůbec nelíbila. Nedávno jsem na ni narazila při noci s Andersenem a řekla jsem si, že to zkusím znovu. A ejhle, ono to má něco do sebe. Tenkrát se mi tam nelíbil ten zlomyslný a nerudný kocour. Měla jsem z něho strach. A dnes - oceňuji fantazii pana Trnky. Trpaslík, kocour, velryba, sloni, kluci a tajemná zahrada. Prostě skvělé. A jeden bonus - ve třídě mám také Jiřího Trnku :).
(22. 4. 22 - 8 488 - 21)
Možná je to ostuda, ale k Zahradě jsem se dostala až jako dospělá. Knížku jsem pořídila synovi poté, co jsme dvakrát navštívili úžasnou interaktivní výstavu v kladenském zámku. A upřímně musím říct, že ačkoli je to určitě fantastická kniha co do textu i ilustrací, tak nějak nás oba minula a dočetli jsme hlavně díky dojmům, jaké v nás zanechala výstava. Já jsem už asi moc stará a nenosím po kapsách ty správné věci, abych se do zahrady dostala. Syn je na tom lépe - sice si pobyt v zahradě tak docela neužil, třeba pasáž s velrybou pro něj byla ještě těžko uchopitelná, ale může se tam přece jít podívat za rok, za dva, ne? A pak může dát i hvězdičky.
Jako malá jsem byla z knihy úplně nadšená. Teď jako dospělá také, ale pravdou je, že některé pasáže mi přišly trochu víc praštěné :) Můj 4.leťák to ještě nedal, začátek ano, zábavný, ale pak uz pro něj složité. Vrátíme se k ní později :)
Poprvé čteno dětem, znám jako pohádku z televize, ale kniha je opravdu kouzelná. Její jazyk a humor asi víc doceňuji nyní, v dospělém věku, ale dětem se také velmi líbila.
“Otevřenou brankou bylo zas vidět tu starou zahradu. Pod trávníkem stál ten trpaslík, co měl jen trochu červené barvy na čepici, a vedle stará roztrhaná žíněnka, kde spával kocour.”
Zahrada je pro mne návrat do dětství, i když tenkrát, jako úplně malá, jsem měla z rezavých dveří a zlého kocoura trochu strach. Přispěl k tomu jistě i výborný, ale pro dětskou duši strašidelný, animovaný film. Teď po letech oceňuji její kouzlo, zapojení fantazie, humor i autorovy ilustrace.
Dostala jsem se k Zahradě až jako dospělá a byla prostě kouzelná. Ta poetika, vtip i obrázky jsou úžasné. Moc mě bavilo číst myšlenkové pochody pěti malých hrdinů a kocour byl prostě nepřekonatelný. Doufám, že stejně knížka zapůsobí na moji dceru až bude trochu větší.
Nejen podle nás, rodičů, ale i všech tří dnes již dospělých dcer, nejkrásnější příběh pro děti.
Jeden z mnoha drahokamů, které byly uloženy do pokladnice národního bohatství panem Jiřím Trnkou.
Za mě osobně super ovšem syn (5) ještě nechápal.Zkusíme znovu přečíst později.
O partě pěti chlapců, kteří objeví branku do tajemné zahrady kam si chodí hrát a když se tam chtějí jednou opět podívat, zjistí, že už se tam nedostanou, protože vyrostli. Knihu doplňují krásné ilustrace Jiřího Trnky.
Knihu považuji za jednu z nejlepších dětských knih. Pohádkový příběh o zarostlé zahradě, kocourovi, velrybě a 5 klukách mi nikdy nezevšední. Nádherné ilustrace, jednoduché čtení. Jistě ji máte všichni doma. Uvařte si hrnek čaje, otevřte rozvrzanou branku a vstupte, jste vítáni.
O Trnkově Zahradě jsem se dozvěděla až z komentářů ke knize O zahradě od P. Čecha:-) Hned jsem nám ji vypůjčila z knihovny. Ale Barunka (4 roky) o ni vůbec nejevila zájem. Měli jsme ji na poličce opravdu hodně dlouho, až jsem usoudila, že je čas ji vrátit. Místo vrácení jsme ji ale před pár dny rozečetli a dnes dočetli. Chytila nás hned od první stránky. Nesmírně hravá, fantazii se meze nekladou, stačí jen otevřít starou železnou branku, celou rezavou a vstoupit do zahrady. Ochotně nás jí provedlo 5 kluků, kamenný trpaslík s čepicí ještě trochu červenou a zlomyslný kocour – samotář, který občas sprostě nadával. Když bylo nejhůř, tak se objevilo 5 slonů, kteří nám mimo jiné poskytli nevšední dramatický kulturní zážitek. Zítra bude úplněk, tak si pohlídejte své psí mazlíčky, co kdyby dostali chuť na psí víno:-) Výborně napsané a krásně ilustrované. Za mě maximální spokojenost. Doporučuji.
Barunka se ze začátku strašně bála kocoura. Když jsem o něm četla, tak se ke mně úplně tiskla:-) Na dceři bylo celkově vidět, jak děj knihy prožívá. Občas měla tak vykulený výraz, že jsem měla problém udržet při čtení vážnou tvář a koutky se mi rozjížděly do úsměvu. Jediná pasáž, která ji moc nebrala, byla pasáž o velrybě. Moc to totiž nechápala. Přemoudřelá velryba a její myšlenkové pochody na ni byly zkrátka ještě moc.
„Tak třeba ano, prázdniny máte, ale jen vy, darební kluci, já [kocour] například žádné prázdniny nemám, naopak mám spoustu práce, velikou spoustu a taky starosti – starosti, těch mám nejvíce. Já někdy nevím, kde mi hlava stojí.”
„Ano, to slyšíme často, velcí mají vždycky mnoho práce a starostí, když slíbí malým klukům, že s nimi někam půjdou. A pak mají dodržet slovo. Takový kluk když řekne, že půjde s velkým do zoologické zahrady, tak se včas umyje, dokonce i krk si umyje, obleče se, obuje, připraví burské oříšky pro opičky, nesní jim je, ale pěkně sedí na schodech a čeká na toho velkého. Ten zatím leží na pohovce, má noviny přes hlavu a přemýšlí. Já nevím, proč musí mít ty noviny, když přemýšlí – já je nikdy nemám a taky přemýšlím. A ten kluk sedí na schodech a drží slovo a ty oříšky. A když ti velcí vstanou, tak jsou mrzutí, říkají, že zoologická je hloupost a že už tam byli a že se nejde nikam, že nevědí, kde jim hlava stojí.“ (s. 90-91)
Se Zahradou jsem vyrůstala. Se zahradou vyrůstaly moje děti. Milovaly kocoura, slony a jejich divadlo, velrybu... Milují všechny opuštěné zarostlé zahrady - co kdyby se v ní skrývalo něco zajímavého...
Když jsem před pár lety učila na ZUŠ Literárně dramatický obor, s nejmladší skupinou jsem si celý rok vystačila právě s touto knihou. Je nesmírně inspirující - ani na všechny nápady nedošlo. Hráli jsme honičku se zlým kocourem, kreslili komiksově růst velryby, pátrali po tom, jak se kocour dostal do zahrady a proč je zlý...
Štítky knihy
kočky psi děti humor zfilmováno trpaslíci sloni kluci zahrady, zahrádky dětský hrdina velryby pro začínající čtenáře dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1962 |  Zahrada |
| 2010 | Trnkův Špalíček říkadel, písniček a pohádek |
| 1954 | Zimní pohádka o Smolíčkovi |
| 2009 | Český rok |
| 2010 | Staré pověsti české |
Citam prvy raz, a mam uz 48 rokov. V niektorom inom prispevku som sa raz rozpisoval o mojej zahrade detstva. K takym skrytym, tajomnym zakutiam mam vztah. Prednedavnom som mal v rukach aj O zahrade Pavla Cecha. Obe knihy take odlisne, ale o rovnakom principe detstva. Jiri Trnka ma svojsku poetiku. Hravu, bezprostrednu, laskavu k detskemu citatelovi. Par minut ako som knihu otvoril, ziskala si ma. Cim? Ved uz len ta scenka ako chalani vytahuju z vrecak vsetko co maju. Cela knizka dokazuje, ako Jiri Trnka mal blizko k detskemu svetu, a ako vyborne sa vedel pozerat optikou, ked ste este sotva meter nad zemou.