Zahrada
Jiří Trnka
Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal. Pět kluků otevře starou rozvrzanou branku a vejdou do krásné, tajemné zahrady, kde potkají kamenného trpaslíka, zlomyslného kocoura, učenou velrybu, pět slonů, a odhalují rozličná tajemství. Kouzelný příběh, který známe i z filmového zpracování, je nezapomenutelný.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem měla moc rada už v dětství. Bavila mě dobrodružství klučičí party a nesmírně mě bavil kocour. Trpaslík tomu dodával tajemno (jako dítě jsem pořád přemýšlela, jestli je teda živý nebo ne). Co jsem ale nechápala, byli ti sloni. Nevím proč. Ti mi asi přišli příliš exotičtí k takové české tajné zahradě.
knižku jsem poznala až jako dospělá, když jsem ji četla svým dětem, ale bezvýhradně jsem se do ní zamilovala a pokaždé se těším, když ji jdu číst znovu
Děti byly trochu zklamané tím, že se kniha v některých pasážích poněkud liší od stejnojmenného animovaného seriálu. Poslouchaly ale pozorně a občas se líčenému smály na celé kolo, takže jinak zjevně vládla spokojenost. Samozřejmě krásné jsou i ilustrace, typografie a vůbec všechno ;o)
Citam prvy raz, a mam uz 48 rokov. V niektorom inom prispevku som sa raz rozpisoval o mojej zahrade detstva. K takym skrytym, tajomnym zakutiam mam vztah. Prednedavnom som mal v rukach aj O zahrade Pavla Cecha. Obe knihy take odlisne, ale o rovnakom principe detstva. Jiri Trnka ma svojsku poetiku. Hravu, bezprostrednu, laskavu k detskemu citatelovi. Par minut ako som knihu otvoril, ziskala si ma. Cim? Ved uz len ta scenka ako chalani vytahuju z vrecak vsetko co maju. Cela knizka dokazuje, ako Jiri Trnka mal blizko k detskemu svetu, a ako vyborne sa vedel pozerat optikou, ked ste este sotva meter nad zemou.
Jako dětem nám ji kdysi četla mamka. Po letech jsem ji četla já svému tehdy asi šesti letému synovi. Celkem ho i zaujala, i když nejspíš některé pasáže úplně nechápal. Ovšem nedlouho poté si zamiloval filmové animované ztvárnění. Z dětství jsem si toho z knihy moc nepamatovala, ale na zlomyslného kocoura, trpaslíka ani velrybu jsem nezapomněla.
Tuhle knížku mi kdysi dala maminka. Musím říct, že jako dítěti se mi vůbec nelíbila. Nedávno jsem na ni narazila při noci s Andersenem a řekla jsem si, že to zkusím znovu. A ejhle, ono to má něco do sebe. Tenkrát se mi tam nelíbil ten zlomyslný a nerudný kocour. Měla jsem z něho strach. A dnes - oceňuji fantazii pana Trnky. Trpaslík, kocour, velryba, sloni, kluci a tajemná zahrada. Prostě skvělé. A jeden bonus - ve třídě mám také Jiřího Trnku :).
(22. 4. 22 - 8 488 - 21)
Možná je to ostuda, ale k Zahradě jsem se dostala až jako dospělá. Knížku jsem pořídila synovi poté, co jsme dvakrát navštívili úžasnou interaktivní výstavu v kladenském zámku. A upřímně musím říct, že ačkoli je to určitě fantastická kniha co do textu i ilustrací, tak nějak nás oba minula a dočetli jsme hlavně díky dojmům, jaké v nás zanechala výstava. Já jsem už asi moc stará a nenosím po kapsách ty správné věci, abych se do zahrady dostala. Syn je na tom lépe - sice si pobyt v zahradě tak docela neužil, třeba pasáž s velrybou pro něj byla ještě těžko uchopitelná, ale může se tam přece jít podívat za rok, za dva, ne? A pak může dát i hvězdičky.
Jako malá jsem byla z knihy úplně nadšená. Teď jako dospělá také, ale pravdou je, že některé pasáže mi přišly trochu víc praštěné :) Můj 4.leťák to ještě nedal, začátek ano, zábavný, ale pak uz pro něj složité. Vrátíme se k ní později :)
Poprvé čteno dětem, znám jako pohádku z televize, ale kniha je opravdu kouzelná. Její jazyk a humor asi víc doceňuji nyní, v dospělém věku, ale dětem se také velmi líbila.
“Otevřenou brankou bylo zas vidět tu starou zahradu. Pod trávníkem stál ten trpaslík, co měl jen trochu červené barvy na čepici, a vedle stará roztrhaná žíněnka, kde spával kocour.”
Zahrada je pro mne návrat do dětství, i když tenkrát, jako úplně malá, jsem měla z rezavých dveří a zlého kocoura trochu strach. Přispěl k tomu jistě i výborný, ale pro dětskou duši strašidelný, animovaný film. Teď po letech oceňuji její kouzlo, zapojení fantazie, humor i autorovy ilustrace.
Dostala jsem se k Zahradě až jako dospělá a byla prostě kouzelná. Ta poetika, vtip i obrázky jsou úžasné. Moc mě bavilo číst myšlenkové pochody pěti malých hrdinů a kocour byl prostě nepřekonatelný. Doufám, že stejně knížka zapůsobí na moji dceru až bude trochu větší.
Nejen podle nás, rodičů, ale i všech tří dnes již dospělých dcer, nejkrásnější příběh pro děti.
Jeden z mnoha drahokamů, které byly uloženy do pokladnice národního bohatství panem Jiřím Trnkou.
O partě pěti chlapců, kteří objeví branku do tajemné zahrady kam si chodí hrát a když se tam chtějí jednou opět podívat, zjistí, že už se tam nedostanou, protože vyrostli. Knihu doplňují krásné ilustrace Jiřího Trnky.
Štítky knihy
kočky psi děti humor zfilmováno trpaslíci sloni kluci zahrady, zahrádky dětský hrdina velryby pro začínající čtenáře dětská dobrodružstvíAutorovy další knížky
1962 | Zahrada |
2010 | Trnkův Špalíček říkadel, písniček a pohádek |
1954 | Zimní pohádka o Smolíčkovi |
2009 | Český rok |
2010 | Staré pověsti české |
Úžasná kniha, na kterou velice ráda vzpomínám. Milovala jsem podlého kocoura a litovala kluky, kterým pořádně dával kocour zabrat. Opravdu milé čtení pro děti. A jako seriál pecka.