Zahrada
Jiří Trnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15448/bmid_zahrada-4iB-15448.jpg
5
393
393
Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal. Pět kluků otevře starou rozvrzanou branku a vejdou do krásné, tajemné zahrady, kde potkají kamenného trpaslíka, zlomyslného kocoura, učenou velrybu, pět slonů, a odhalují rozličná tajemství. Kouzelný příběh, který známe i z filmového zpracování, je nezapomenutelný.... celý text
Přidat komentář
Zářivý doklad Trnkovy neobyčejné všestrannosti. Těžko říci, co v této knize dominuje - jestli jeho krásné ilustrace nebo roztomilý text. Pravda je, že ne všechny pasáže jsou stejně zábavné - smíchu jsem se neubránil především při čtení popisu, jak jeden z tatínků lovil netopýra, anebo kapitolky, jak sloni hráli pohádku o Červené (v knize Šípkové) Karkulce.
Milé, hezké, s fantazií. Odposlouchané dialogy malých kluků.
Známé z filmu - ten super.
Knížka má hodně bohaté, černobílé, ale hlavně barevné ilustrace autora - krásná barevnost, jemnost pozadí.
Moc pěkná knížka.
Trnkovu Zahradu považuji za jeden z největších pokladů své knihovničky a vždycky ji budu opatrovat jako oko v hlavě. Milovala jsem ji už v dětství, kdy jsem ji jako jednu z mála knížek četla pořád a pořád dokola. Ona se totiž nikdy neomrzí a stojí za to se k ní pořád vracet! Text, ilustrace i všechny postavy jsou naprosto úžasné a bezkonkurenční. Z knížky úplně tryská fantazie, která mě vždycky znovu a znovu okouzlí. Tajemná zahrada za vrzající rezavou brankou je prostě dokonalá. Jsem moc ráda, že se líbí i mé dceři a můžeme si ji teď číst spolu...
Zahradu čtu svému synovi a jsem moc ráda, že si příběhy kluků a kocoura oblíbil stejně jako kdysi já. Když jsem byla nemocná a musela zůstat v posteli, tento příběh mi vždy dělal společnost a přiznávám, že ještě raději jsem ho poslouchala vyprávěný mistrem Högrem na desce a přitom listovala knihou a vychutnávala si nádherné ilustrace.
Kouzelné, nadčasové, poetické...
Moc oblíbené se spoustou fajn vzpomínek navrch - radost a dětství a barvy všecky!
Poetické, hravé, trošku veselé a trošku smutné. Ohňostroj fantazie - slovesné i ilustrované, z něhož vyčnívá bezkonkurenční postava kocoura. Je to kniha, ke které stojí za to se vracet. A je moc dobře, že můžeme, že smíme znovu a znovu prožívat všechna ta klukovská dobrodružství, i když už máme dlouhé kalhoty a v kapsách chybí provázek, harmonika i rak ve staniolu.
Když jsem byla malá, pršelo a panovala dlouhá chvíle, jeden ze zaručených receptů byla téměř zázračná deska s naším milovaným kocourem. Když nebylo možné si ji pustit, musel každý, kdo dostal tu čest Kocoura napodobit, zapnout všechny síly a správně ho interpretovat. Nyní mám tu čest já:), i jako vypravěč zůstávám okouzlena a dětem připadá stejně úžasná jako kdysi nám.
Nadčasový poklad naší knihovny doplněný nedostižnými ilustracemi Jiřího Trnky neztrácí a myslím nikdy neztratí svůj půvab.
Z pokoje se po přečtení zase ozývá " darebáci, nosáči, ušáci, břicháči, hlaváči........
Doporučuji!
Úžasný ohňostroj fantázie. Najlepšia bola mucha, ktorú treba namočiť do mlieka, keď jej dôjde atrament. Ale ani jediné a jedinečné slonie divadlo nebolo na zahodenie. Je to sranda!
Jedna z nejlepších dětských knih, co jsem kdy četl.Slonímu divadlu jsem se smál na hlas a velryba,trpaslík a kocour mě taky nadchli.Styl psaní úžasný a výtvarná stránka taky dokonalá.
Úžasná knížka. Tajemná zahrada za vrzající brankou a v ní samá tajemství - úžasný kocour, úžasná velryba....trpaslík... A ty poetické krásné obrázky... Prostě jedno velké okouzlení.
Vzhuru za tajemstvím skryté za vysokou zdí,stačí pootevřít branku. Tahací harmonika protažená zámkem a už jsme uvnitř té zvláštní zahrady. Zvláště to odhalování toho skrytého našim očím neviděného mě baví. Poté co sloni hrají divadlo,hmm...dobře,dobře,ale ty ilustrace mám děsně moc rád.
Zahradu Jiřího Trnky miluji ve všech jejích podobách - psané, namluvené Karlem Högrem i animované (ta se povedla moc krásně). Provázela mne i moje děti a dodnes si z ní rádi citujeme ( Byla jedna vrátka, za nimi zahrádka... , Kocour není doma - kocouré, mňaumňauré... Pět slonůůů, pět chobotůůů...). A svoji skutečnou zahradu si už roky vytvářím podle té Trnkovy kouzelné, jen ty slony nemám, ani velrybu...
Měla jsem ráda kocoura. Pořád mám ráda kocoura. Je to jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav. Kapitola o divadle je potom jedním z mých nejoblíbenějších humoristických děl...
Pak mám ráda různé ty trochu absurdní momenty, jako když kocour snědl - teď zrovna nevím kolik krabic myší a raků (odejdu do kouta a budu se stydět, že to nevím). Nebo rozhovor o lovu na netopýra. Nebo autorova debata o tom, který z kluků byl nebo vlastně nebyl nejmenší.
Jediné slabší místo je pro mě kapitola o mouše, ale to knížce u mě stejně nijak neubírá na oblíbenosti.
Půvab knížky myslím spočívá v určité spontaneitě; je to, jako když vám někdo vypráví a trochu ví, co přijde, a trochu si to vymýšlí za pochodu. A buď se vám to líbí, nebo ne - ale většině lidí se to očividně líbí moc.
A pak ovšem jsou tu Trnkovy ilustrace...
Tuhle knížku mi mamka četla už od narození i později v dětství. Naposledy jsem ji četla asi ve druhé třídě. Fascinovaly mě akvarelové ilustrace i samotný příběh.
První knížka mého dětství. Pokaždé, když si ji čtu, cítím sentimentalitu a přenesu se do toho úžasného světa Zahrady. Miluju ilustrace v téhle knize. Když jsem ji včera objevila v antikvariátu, měla jsme nepopsatelnou radost.
Štítky knihy
kočky psi děti humor zfilmováno trpaslíci sloni kluci zahrady, zahrádky dětský hrdina velryby pro začínající čtenáře dětská dobrodružstvíAutorovy další knížky
| 1962 |  Zahrada |
| 2010 | Trnkův Špalíček říkadel, písniček a pohádek |
| 1954 | Zimní pohádka o Smolíčkovi |
| 2009 | Český rok |
| 2010 | Staré pověsti české |
A v té zahradě je stín a chládek...