Zahrada bestií
Jeffery Deaver
New York, rok 1936. Američan německého původu Paul Schumann je mafiánským hrdlořezem, jenž proslul svou geniální taktikou a zásadou přijímat pouze „spravedlivé“ zakázky. Poté se mu však jedna nájemná vražda nezdaří. Schumann je dopaden a postaven před nelítostnou volbu: buďto zabije Reinhardta Ernsta, nacistického pohlavára blízkého samotnému Hitlerovi, nebo jej americká spravedlnost pošle do Sing-Singu a odtud na elektrické křeslo. Sotva se Paul ocitá v Berlíně, strhává se vražedná honička, při níž nebezpečí a zrada číhají na každém kroku. Během následujících osmačtyřiceti hodin Schumann vytrvale pronásleduje Ernsta, zatímco po něm zběsile pátrá bezpečnostní aparát Třetí říše v čele se zarputilým důstojníkem kriminální policie. V románu figuruje plejáda dokonale vykreslených postav, zčásti skutečných a zčásti smyšlených. V paranoidním prostředí předválečného Berlína střídá jedna akce druhou a četné dějové zvraty nedají čtenáři vydechnout. Zkrátka klasický Deaver…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2009 , DominoOriginální název:
Garden Of The Beasts, 2004
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha Deavera mi hodně připomínala špionážní romány od Roberta Ludluma (např. Holcroftova úmluva). Styl Ludluma mám moc rád, Deavera taktéž, takže knihu hodnotím víc než pozitivně. Nacistická tematika ve mne vždy vyvolá silný dojem, což je ale naprosto v pořádku. Kniha byla napínavá od začátku do konce, román je plný zajímavých zvratů. A ten název - Zahrada bestií - je zvolen víc než trefně.
Audiokniha. Deavera mám rád, druhou světovou mám rád ale spojení těchto dvou věcí mně nějak nezaujalo. Příliš mnoho postav, vysvětlování věcí které jsem už znal, tak převládala nuda nad místy kde se něco dělo.
I když jsem ji vyposlechla audio, tak mě vůbec nebavila.
Moc zdlouhavé až nudné. Jen jsem chtěla vědět, jak vše skončí. A konec mě velice zklamal.
I když jsem měla problém se do knihy zaposlouchat, moc mě bavilo její historické zasazení. Od Deavera jsem zatím poslouchala pouze knihy s Lincolnem Rhymem a tohle bylo něco úplně jiného. Přesto opět skvělé, napínavé, místy velmi mrazivé a jak už je u Deavera zvykem tak taky plné překvapení a nečekaných odhalení.
Mnoho let zpátky jsem se pokoušel vytvořit si v hlavě žebříček deseti nejlepších knih, co jsem kdy četl. Zahrada bestií byla mezi nimi. Nedávno jsem to udělal znovu, a pořád tam byla. Příběh o mafiánském hrdlořezovi, jenž dostane nabídku, která se neodmítá, se odehrává na pozadí nejtemnějšího období lidských dějin. Jeffery Deaver čtenáře vezme do samotného nitra Třetí říše a nedá mu vydechnout. Naprostý literární skvost.
Pan Spisovatel Deaver mě osobně opět nezklamal ! Prolínání historických a smyšlených postav mělo svojí logiku.
Konverzace mezi postavami je občas trochu kostrbatá, no ale třeba se v roce 1936 takhle mluvilo...
Fantastický je tu policejní komisař, připadá mi jako ten že Šakala, naprosto z ničeho dokáže najít souvislosti a krásné skládá příběh.
Zajímavé téma knihy, občas nečekané vyústění příběhu, Pan Spisovatel to prostě má tak rád...
Jsem dost v rozpacích. Pokud to budu brát jako historický román, popisující situaci v Německu v době olympiády, tak paráda za 5*. I ten základní krimi příběh tomu nijak nevadí, naopak to dramatizuje a ještě zvyšuje čtivost. Bohužel ve 3/4 knihy se autor utrhne z řetězu, začne násobit základní zápletku a je z toho spíš slátanina s hodně naivním závěrečným vyzněním.
Pustila jsem se do toho na základě hodnocení od soukroma u Kutscherovy Olympie, že prý Zahrada bestií je lepší.
Ale pro mě je teda mnohem lepší Olympia. Zahrada bestií mě moc nebavila. Pro mě jedna ze slabších Deaverovek.
Božský detektivní thriller z Třetí říše bylo přesně to dílo, které jsem si dlouho dobu přála objevit. Plných pět hvězd si zaslouží za skvělý námět, vývoj postav, nečekané zvraty, jakož i překvapivý konec bez happy endu (nebo vlastně ...? ). Líbilo se mi, že žádná z postav nebyla jednoduše čitelná, a ti co se zdáli být dobří se ukázali zlí a naopak. Více takových knih!
Skvěle napsaný román. Od první chvíle je to svým způsobem úplně jiný Deaver. Cítil jsem potřebu fandit nájemnému zabijákovi, doufal jsem, že sympatický kriminalista na něj nepřijde, že se „zločin“ podaří. A když chybělo posledních cca 100 stran, tak se Deaver opět projevil a přišel zvrat, pro mě nečekaný a najednou jsem si říkal, že naprosto logický. A za chvíli další zvrat a zase zjišťuji, že některé další postavy nejsou takové, jak se od první chvíle zdáli.
Takže za sebe mohu všem doporučit. Knížka mi sedla. Nutilo mě to ještě chvilku k tomu sednout, ještě chvilku číst a zjistit co a jak.
Vynikající historický román z předválečného nacistického Německa, dost jiný Deaver, kterého mám rád, líbí se mi, ale tohle bylo dosti jiné, skvělé !
Příběh je dostatečně napínavý, aby si udržel moji pozornost po celou dobu, a to by nebyl Deaver, aby tam v závěru nebyl zajímavý zvrat, u kterého jsem si říkal: "Cože??? Ajo, takhle... mazec!" - opravdu mám rád tyhle nečekané zlomy.
Co mě ale mrazilo mnohem více, bylo docela reálné vykreslení Hitlerovského Berlína z roku 1936, složek SS+SA+Kripo+Gestapo a situace okolo Židů, Poláků atd. A jsem realista, takže věřím, že v knize je jen taková "ochutnávka", ale v reálu to bylo mnohem horší...
A pro všechny, co komentují nedostatky knihy - ano, je jich tam docela dost, ale Deaverův trh jsou američtí čtenáři a ti mu to všechno žerou i s navijákem, takže nemá důvod být do detailu konkrétní :) Není to literatura faktu, ale román. A mně se to četlo dobře, proto nemám důvod dát jinak, než 5/5
Jeffery Deaverovi jsem věřil, že mi se Zahradou bestií přinese stejně skvostný zážitek, jako se to nedávno povedlo jinému jeho románu, ale se zlou jsem se potázal. Od samého začátku jsem měl pocit neskutečnosti, falešnosti a lepenkou kašírovaných kulis. Nájemný zabiják, pracující pro mafii, vyslaný americkou vládou do Německa zabít jednoho z vysokých nacistických funkcionářů - to je opravdu zápletka všech zápletek. A s každou další přečtenou stránkou to bylo horší a horší. Narůstalo ve mně podezření, že na mě autor chystá nějakou pořádnou kulišárnu. A také že ano. Jen blázen by uvěřil, že zkušený tajný operativec, který nemá nejmenší skrupule zabíjet, bude tak naivní, aby předpokládal, že si profesionální nájemný zabiják před výstřelem, na němž všechno závisí, nezkontroluje zbraň. A z druhé strany, že zkušený profesionál si zkontroluje zbraň až ve chvíli, kdy leží zalehnutý na pozici. Dále… kriminalista, vyšetřující vraždu, na každém kroku nachází indicie, jež ho neomylně a bez jediného zaváhání vedou za zločincem. V nacistickém pohlavárovi, připravujícího vyvražďování miliónů lidí, se hne svědomí díky statečnosti muže, který ho přišel zabít. Láska na první pohled a vášeň během jediné hodiny…? Uffff, těch jakoby náhodných pobídek, které vždy tak přesně zapadají na své místo a uměle postrkují děj do dalšího kola, je prostě příliš mnoho. Celé to snažení Paula Schumanna a ostatních je jen těžko uvěřitelné, nevěrohodné a prvoplánové. K tomu ty stupidní kulisy Hitlerovy Třetí říše. Nemohu si pomoct, ale Zahrada bestií mi připomíná jakousi levnou náhražku Lega, u níž dílky zapadají do sebe jen za použití hrubé síly.
Tak tohle se povedlo,velmi mě překvapilo zasazení do doby 2.sv.v., celkově se to vyjímá i mezi dalšíma detektivkama nejen od Dievera :)
Trochu mi to připomíná ten pověstný dort Pejska a Kočičky. Je tam kde co, ale některé části knihy jsou málo stravitelné. Špioni, hrdlořezové, černí a židovští sportovci, Hitler, něco málo sexu, nějaká ta intrika a nějaká ta vražda, SA a SS, neomylný německý vyšetřovatel a stejně schopný americký "padouch", oba ovšem s dobrým poctivým srdcem atd. atd.
Mám tohoto autora ráda a myslím si, že napsal skutečně výborné knihy, tato ovšem mězi ně nepatří. Autorův pokus o historický román, šmrncnutý špionážní a detektivní tematikou nevyšel.
Předválečnou nebo válečnou tvorbu moc nemusím. I když se jedná o mého oblíbeného autora, tato kniha byla jiná, než ostatní. A docela mě i překvapila.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zahraniční politika nacisté nájemní vrazi kriminální thrilleryAutorovy další knížky
2014 | Sběratel kůží |
1999 | Tanečník |
2016 | Sběratel kostí |
2019 | Hra na nikdy |
2000 | Prázdné křeslo |
Uff, kniha měla nějaké to napětí, ale že by mě to bavilo, to ne, moc postav a asi jsem se s žádnou nijak nesblížil, možná komisař Kohl. Ale jak to s ním dopadlo a s jeho pobočníkem? Tento ani ostatní závěry postav mě nijak neuspokojili. Bylo zajímavé číst příběh z nacistického Německa, ale nějak se mi to táhlo, možná to bylo letní únavou, možná to bylo nudou, nejspíše spojením obou.