Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493058/bmid_zahrada-mrtvych-dusi-hzx-493058.jpg
4
398
398
Příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno. Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.... celý text
Přidat komentář
Tohle byla čirá depka, kdy si člověk celou dobu říká kdo je blázen, kdo říká pravdu a co se to sakra všechno děje. A vlastně jsem si celou dobu přála úplně jiný konec, protože tohle bylo fakt smutný
Kdo říká pravdu, kdo si vymýšlí nebo nepokrytě lže? Kdo si něco špatně vyložil, kdo co vytěsnil ze vzpomínek a je vůbec na co vzpomínat? Kdo je v téhle těžce dysfunkční rodině viník a kdo oběť? Jsou věci opravdu tak jak se na první pohled zdají?
Tohle mi běželo hlavou celou dobu a byla jsem vážně zvědavá, kde je pravda. Průběžně se totiž střídaly tři úhly pohledu a psychicky nevyrovnaní byli všichni vypravěči i většina vedlejších postav.
Téma příběhu je těžko stravitelné, ale i přesto je kniha napsaná poutavě a má pěkné grafické zpracování. Neseděly mi jen ty podivné snové pasáže a pak nespisovná čeština, která mě hlavně ze začátku hrozně rušila.
Přiznám se, že nějak nevím, jak knihu ohodnotit. Čekala jsem extrémně silný příběh a spíš jsem dostala knihu, která mě rozčilovala. Jednání hlavních postav mi přišlo nelogické a do čtení jsem se musela nutit. Upřímně jsem čekala něco trochu lepšího.
Já se omlouvám, ale nějak nechápu tak vysoké pozitivní hodnocení. Jak a kam se příběh bude stáčet je jasné už po pár stránkách. Ano, je to čtivé, ale fakt je zbytečné natahování děje. Ilustrace hezké, autor použil silné téma, ale absolutně se to v tomhle podání nepovedlo.
Nuda, neskutečná nuda, nebála bych se použít slovo slátanina… Tak bych tento počin shrnula. A když ještě od začátku víte, jak to dopadne, o co jde, i když pravděpodobně měl být čtenář držený v napětí do konce, kniha za moc nestojí.. Omlouvám se a mrzí mě to, tak to prostě vnímám. Jednu hvězdu dávám autorovi za vcelku bohatý jazyk, bohužel dle mého úsudku špatně využitý. A také sobě za výdrž , že jsem- sice s největším sebezapřením, ale dočetla. Byla to fakt fuška.
Úžasný literární počin českého autora Lukáše Bočka.
Jsem přesvědčena, že o tomto autorovi ještě uslyšíme.
Kniha je psaná velmi poutavým způsobem. S každou přečtenou stránkou je čtenář vtahován do napínavého děje. Dějová linka je popisována z pohledu tří hlavních postav - Marka, Šárky a jejich otce.
Kniha o hledání pravdy, ztrátě iluzí a rodinném tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno.
Pokud se Vám líbí knihy Viktorie Hanišové, tak tahle kniha je pro Vás.
Největší utrpení si způsobují nejbližší lidé sobě navzájem.
(SPOILER)
Z knihy mám husí kůži. Mísí se ve mně emoce. Kniha začíná nejprve smrtí otce (zde autor skvěle popisuje, jaké to je když na pohřeb vybíráte písnička a pak je už nikdy nejste schopni v životě slyšet - mám stejnou zkušenost a zde jsem s autorem naprosto souhlasila), pak se dovídáme, že sestra Šárka už roky není s rodinou v kontaktu... no a pak to začne a rozjede se příběh plný napětí. Je Šárka blázen? Vymýšlí si celou dobu? Viděla něco jinak, co tak prostě nebylo a její mysl si s ní pouze pohrávala?
V knize se střídají 3 pohledy: Šárky, Marka a otce. U otce si pořád člověk říká, jaký to byl slušný člověk, co chtěl hlavně dobro dětí a že to prostě takhle být nemůže, že je to blbost....
...a pak kniha graduje a graduje.... myslím, že závěr není pro každého. Ne každý by i snesl, kdyby se mu stalo to co Markovi na posledních stránkách....
Neskutečně silná kniha. Mrazí mě.
Knihu jsem objevil díky čtenářské výzvě a jsem moc rád, že jsem si vybral právě ji. Autorova prvotina je skvělá a četla se mi jedním dechem, respektive mi její přečtení zabralo dva večery. Téma je tíživé a příběh ve mě zanechal bolestivou pachuť. Během čtení se objevovaly momenty, kdy ve mě příběh vzbuzovat silné emoce. Perfektní prvotina a doufám, že autor bude pokračovat v psaní s podobnou kvalitou. Já si na jeho další knihu rád počkám.
Zvláštní, velmi zvláštní. V době Lesu v domě, Někdo z nás, knih Viktorie Hanisove další kniha s kostlivci v rodině. Největší neštěstí přivodila Marie, matka, svým nezájmem. A rozhodně byl otec, tedy otčím, divný. Nicméně - z čeho žil Marek? A časově mi to nějak nesedí. Nicméně jinak velmi čtivé.
Názorný příklad toho, že tahání kostlivců z hrobů ve jménu vlastní pravdy se může zvrtnout a vést k hořkým koncům. Určitě je přínosnější odpustit, než se roky zbytečně trápit a ničit si tak svůj život. Minulost změnit nejde, zapomínat na ni by se nemělo, ale nesmí být přítěží na cestě k budoucnosti.
Hodně smutné a temné čtení o tom, jak jeden člověk může ovlivnit a zničit životy mnoha dalších. A o tom, že by rodiče měli věřit svým dětem. A mít je rády.
já jsem asi četla jinou knihu než ostatní.
Ne a ne. Dočetla jsem jí, protože jsem chtěla vědět, jestli to opravdu dopadne tak, jak si myslím, ale velmi jsem se trápila. Celá rodina mi přišla poťapaná. Úplně nejdivnější byla sestra. Čemu vlastně pomohla?
Autorovi se tato kniha povedla.
Těžké smutné vyprávění, odkrývající a pátrající po minulosti jedné rodiny.
I když se na české scéně s podobně laděnými knihami/tématy roztrhl pytel, autorovu pojetí a zpracování se málokterý z nich vyrovná.
Doporučuji a doufám, že autor brzy něco vydá.
Těžké téma, pro mě je kniha především o tom, jak naše vědomí, nevědomí a nevědomost může ovlivnit nás život. Nebo jak si vědomě překrucujeme realitu a přizpůsobujeme ji k obrazu svému.
Nejsem si jistá, jestli jsem úplně přesně pochytila všechny časové roviny, ale ve výsledku se to spojilo. Taky úplně nemusím magický realismus, ale taky ho byla ještě únosná míra.
Nejvyšší laťka za mnou čtené knihy v roce 2023.
Absolutně mě to dostalo. Profláklé téma, ale zajímavě zpracované, postavy mi přišly věrohodné, pozitivně i negativně. Jak může zdánlivě "kultivovaný" člověk být zárověň úchylný magor. A jak mohou být rodiče nepochopitelně neteční k trápení svých dětí. Světlou stránkou příběhu byla vůle a odvaha sourozenců dobrat se pravdy a vzájemně si pomoct, oba mi byli moc sympatičtí a dodali knize pozitivního ducha i přes tak těžký příběh.
Veľmi príjemné čítanie, napínavé a štýl písania mi vyhovoval. Oceňuem QR kód na Spotify playlist a taktiež vizuál knižky. V príbehu pomedzi dejovú linku autor čitateľa poteší mnohými dobrými myšlienkami a bavili ma aj odkazy na iné literárne diela, ktoré k príbehu pasovali a dotvárali atmosféru. Určite si do budúcna rád prečítam aj iné knihy, ak sa dočkáme. Plné 5/5 nedávam len kvoli koncu, kedy sa už dá pomerne skoro odhadnúť, čo sa stane a niektoré časti zbytočne dlho odďalujú očakávaný koniec. Inak veľký talent, poklona.
Kniha, u níž velmi záhy zjistíte, kam se bude ubírat. A pak čtete, protože si říkáte, co kdyby to nebylo tak přímočaře jasné, co když to nakonec bude jinak, než si celou dobu myslíme. Jenže není. Tak pak čteme a sledujeme jen to, jak se k rodinnému tajemství propracovávají pomalu ale jistě jednotliví zúčastnění. A možná nám to připadá zbytečně natahované. A místy vlastně poměrně nepravděpodobné chování jednotlivých postav (zvlášť tedy Šárčino).
Jak už někteří poznamenali, podobná témata máme poslední dobou servírovaná jak oblíbené jídlo v hospodách, takový smažák české literatury. A musím říct, že když jsem se v příběhu dostala velmi záhy k místu, kde mi začlo svítat, kam půjde dál, ztratila jsem chuť. Stejně, jako jsem už přejedená smažáku, tak se mi ani tady nechtělo pokračovat.
K pokračování mě přiměl vytříbený autorův styl, píše pěkně, slušně pojal jednotlivé osoby, kterým všem třem dal do vínku typický jazyk a styl. Zároveň je to z jeho strany jakási pocta klasické literatuře, kdy smeká před velkými literárními díly a stejně jako táta pro Šárku udělal především to, že ji naučil milovat knihy, se možná i Boček snaží o totéž pro své čtenáře ( i když s Psohlavci by mě fakt asi nepřesvědčil).
Zahrada mrtvých duší
Po delší době kniha, která mě celkově nějak nechytla. Mladému českobudějovickému autorovi fandím, děj byl napínavý a udržel mě u čtení, ale v závěru jsem měla pocit, že si z toho moc neodnáším. Nevím, možná jsem se nedokázala vžít do postav, nebo mi tak vadily drobné nelogičnosti v ději. Rozhodně to nemohu srovnat např. s podobnou knihou Aleny Mornšajnové Tiché roky, ta mě zaujala násobně víc.
"Jako třeba na pohřbu. Tam se taky všechno děje s děsivou škrobeností, až to celé připomíná spíš návštěvu domu hrůzy. Všichni Tví kostlivci se v jeden čas ocitnou na jednom místě, aby Tě mučili přesně tak, jak to kdosi dopředu naplánoval, a Ty jen myslíš na to, kam se vytratila spontánnost... Stejně jako mému pozdravu chybí autenticita. Tak mi to promiň, opravdu, protože věz, že píšu kvůli Tobě."