Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493058/bmid_zahrada-mrtvych-dusi-hzx-493058.jpg
4
381
381
Příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno. Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.... celý text
Přidat komentář
Kniha zabývající se těžkým tématem, avšak zpracovaná nejnevinněji jak jen to lze. Odkrývání dávného rodinného tajemství pomocí neucelených vzpomínek ukrytých za povlávajícím závojem času. Střídáním úhlů tří postav, pátráním a i díky deníkovým zápiskům se vám v závěru naskytne kompletní výhled na tuto rodinnou tragédii. Atmosféra knihy je plná neurčitosti, snových výjevů a tušení, které vás na konečné propojení příběhu připravuje, a stejně vám po dočtení zůstane na jazyku hořká pachuť a nějaké otázky... Doporučuji.
Už profláknuté téma, které je pojato velmi originálně se svěžím větříkem napínavosti. Knihu jsem přečetla velmi rychle, protože jsem už chtěla vědět, o co tady teda sakra jde. Je to velmi dobře zpracované a čtivé.
S tématem, které je popsáno v této knize, se v poslední době mezi autory roztrhnul pytel. Jinde je prostě jednoduše a na férovku popsáno a je to samo o sobě šokující. Pojetí v této knize je ale úplně jiné. Velice citlivě a přes postupné odkrývání uvažování tří hlavních postav. Psychologický román s dejme tomu detektivními prvky a trochou fantasy (které ale příběh nekazí, působí to magicky). Souvislosti se navzájem odhalují a ač závěr člověk čeká, je to až do konce skvělé čtení, ikdyž smutné.
Grafické zpracování všech románů z edice Tvář navíc vždy čtení umocní. Má veliký smysl řešit knihy i ilustračně. Nebo alespoň zajímavou vazbou.
Každá kniha ve mě zanechá nějaký dojem. Ať je to romance,fantasy nebo thriller, vždycky to ve mě zanechá nějakou stopu a chvíli po precteni nad knihou přemýšlím...ale u této knihy se ta rezonance, co ve mě zůstala, stala delší, intenzivnější a zaryla se mi do mysli tak, že se mi najednou nechce číst nic jineho, protože prostě tohle bylo tak emočně vyčerpávající, tak strhující, že mě to donutilo dát si literární pauzu. A ne, tohle není negativní recenze. Tohle je sakra hodně pozitivní recenze. Tak složité, těžké a depresivní téma napsané tak neuvěřitelně čtivě a vlastně chytlave..Děkuji autorovi za tento knižní zážitek.
“Když vám někdo ubližuje rozumem, když naplánuje zradu, co se k vám roky plazí, aby vás nakonec úplně zardousila, bolest se prohlubuje."
Tuhle knihu jsem vůbec neznala a všimla jsem si její doporučení v komentáři @martineden (děkuji). Od první do poslední stránky skvělé, téma tíživé, musela jsem si dávat pauzy, abych vstřebala přečtené. Autor vhodně použil náhled všech aktérů, rozbor jejich pocitů je dokonalý. Perfektní je také autorova práce se slovy i atmosféra prostředí, ve kterém se odehrává.
Kniha, která vám vezme dech. Vezme vám dech tím, jak citlivě a poutavě vám podá takové silné a těžké téma, kterému se věnuje.
Tahle kniha mě opravdu dostala. Sice jsem od začátku tušila, kam příběh směřuje, ale to, že je kniha z části detektivka a ta cesta, jakou rodinné tajemství objevovaly samy postavy v knize, bylo skvělé.
Příběh knihy je úžasně zpracovaný, i když jeho hlavní téma je nesmírně těžké. Často jsem se nedokázala odtrhnout, jindy byly scény natolik těžké, že jsem musela knihu odložit.
Hlavní téma knihy, to děsivé rodinné tajemství, které mnoha postavám zničilo život je skoro celou knihu podáváno v náznacích a citlivě, ale když to příběh vyžaduje, je odhaleno ve své syrové nahotě a to naprosto skvěle.
Autorova práce s pocity byla naprosto geniální. Dokázala jsem se do postav snadno vžít, soucítit s nimi, jiné nenávidět a celkově ve mně příběh vzbuzoval mnoho emocí. Zároveň k tomu je naprosto geniální i autorova práce se slovy, která příběh tak změkčuje a podává jemněji.
Postavy jsou vybrány a vykresleny naprosto skvěle. Hodně se mi líbilo, jak byl samotný příběh vyprávěný z více úhlů pohledu a jak je díky tomu vidět, že lidé mohou tu samou věc vnímat úplně jinak.
Celkově jsem si tuhle knihu zamilovala pro to, jak moc skvěle je napsaná. Tahle kniha vás rozerve, ale nebudete toho litovat.
Výborný debut. Styl psaní mě neskutečně bavil, atmosféra je naprosto skvělá – melancholie a nostalgie jdou ruku v ruce, je to nasycené emocemi, které rezonují i po dočtení. I přes to, že se velmi rychle ukáže, jakým směrem bude příběh mířit (odhalení tajemství), tempo je pozvolné a střídá pohledy tří členů rodiny, včetně nedávno zesnulého otce rodiny. Jeho kapitoly, zejména v pozdější části knihy, mě velmi zajímaly, přinášely náhled do mysli, která pro běžně smýšlejícího jedince není zrovna pochopitelná a autorovi se podařilo tuhle část zvládnout na jedničku. Je smutným faktem denní reality, že problém (jak obyčejně nicneříkající a ploché se tohle slovo zdá vůči skutečnosti), který v příběhu rodinu rozerval na kusy, je bohužel v rodinném kruhu častější, než by se mohlo zdát a vzniká tak spoustu pochroumaných duší, které si to nesou po celý život. Ústřední postavy působily přirozeně, stejně tak dialogy, které ano – mnohdy byly takové „literární“, aneb neumím si moc dobře představit, že by probíhaly v reálném životě mezi dvěma osobami, ale i tak mi nepřišly křečovité a prostě to tam sedlo. Grafická úprava knihy je jedním slovem bomba – od obálky, až po vnitřní ilustrace. Budu se těšit na další knihu od autora.
Tohle byl pro mě docela čtenářský zážitek. Úplně na začátku příběhu jsem si říkala, že to asi bude těžké čtení. Přeci jenom, knížka začíná smrtí. Ale překvapil mě ten styl psaní. S jakou lehkostí , i přes to vážné téma, se ta knížka četla. Jak si se mnou autor doslova pohrál a já v jednu chvíli nevěděla komu vlastně věřit. Kdo má vlastně pravdu? A ještě musím zmínit ty krásné ilustrace. Díky nim to mělo tu správnou atmosféru a člověk se ocitl v té nicotě, která celou knížku provázela.
Náročné a zvláštní čtení, které dle mého názoru nemusí sednout každému. Mě se ale tato kniha líbila. Neuvěřitelné, kolik životů dokáže ovlivnit jeden člověk.
Pokud přečtěte knihu za 24 hodin,znamená to,že se vám líbila?Asi ano..Dá se to u takové knihy vůbec říct ?
(SPOILER) Těžce se rozhoduju, jaké udělit hodnocení. Asi nedám žádné, protože i když mi byl celou dobu ten román vysloveně proti srsti, musím poctivě uznat, že styl, kterým je napsaný, je pozoruhodný. Nechci proto škodit, a proto hvězdy vynechám. Je vidět, že autor se ve světě slov pohybuje znamenitě. Jenže kdybych jen tušila, že kniha od začátku do konce bude jedno velké martyrium, kde jsou snad všechny postavy vyšinuté, vůbec bych ji číst nezačala. Protože - o co tu jde? Že o problém zneužívání ve vlastní rodině (vděčné to téma), na to přijde čtenář okamžitě. Co jiného? Takže ani to překvapení se nekoná. A sledovat duševní trýzeň zúčastněných bez možnosti úlevy byť v jedné kapitole, to je opravdu nápor na psychiku. NIKDO tu není normální. Ani ta matka, Kudlanka! Hned na prvním rande oznámí otci Janovi, že ji nebaví sex. A on v duchu zajásá....proč asi, že. Jestli si chce kdokoliv zkazit náladu, ať si počte. Ale už bych docela ráda našla knihu, která píše o tom, že je život docela fajn a najdou se i lidi, s kterými je "radost pobejt". A napadá mi hláška z filmu Vlak dětství a naděje - "... na tragickej život jsem já pes!" ;)
Markovi zemře táta, proto musí zařizovat všechny záležitosti týkající se jeho pohřbu. Když se nic netušící Marek zeptá mámy na to, jaké byly poslední tátovy dny, dostane se mu pouze strohé odpovědi. Den před smrtí prý vyrazil na celý den pryč, ani neřekl, kam a proč jede. Následně máma zavede Marka do bývalého dětského pokoje jeho starší sestry Šárky. Tam uprostřed místnosti uvidí povalenou stoličku a smyčku z provazu. Marek absolutně nechápe, proč se jeho táta oběsil. Tím spíš proč to udělal v pokoji Šárky, která před lety rodinu bez vysvětlení opustila. Čtenáři je čím dál víc jasné, že v této rodině bylo něco hodně špatně. Jaké je ale ono ponuré rodinné tajemství, které se podepsalo na všech jejích členech?
Kromě Markových kapitol jsou v knížce ještě další dvě dějové linie. Jedna je psaná z pohledu sestry Šárky a druhá z pohledu otce Jana. Autor úžasně popisuje ponurou a tíživě tesklivou atmosféru příběhu a složité pocity postav. Sny se mísí se vzpomínkami, náznaky a představami.. Tím samozřejmě čtenáři báječně zamotá hlavu a nasadí do ní spoustu znepokojivých otazníků. Vyprávění nemá jediné hluché místo, kdyby mi to dovolily moje časové možnosti, přečetla bych tuto knížku jedním dechem. Zahrada mrtvých těl je místy až mrazivě smutný příběh, který ale rozhodně stojí za přečtení.
V tomto případě se musím pozastavit také nad výborným grafickým zpracováním knihy. Jednoduché ilustrace skvěle doplňují autorovo vyprávění a podtrhují nastíněnou atmosféru. Zajímavostí je, že posledních asi třicet stránek je tmavě modrých s bíle tištěným textem.
5/5 *
I týden po přečtení ještě stále v téhle knize objevuji roviny,vrstvy a souvislosti,které mi při čtení unikly. Je to skvěle napsaný příběh o smutných věcech.. Výjimečná kniha.
Autor ma specificky styl psani. Spise poeticky a nemusi sednout kazdemu. Pribeh nam vypravi Marek, Sarka a i otec Jan. I presto, ze je kniha ponura a smutna tak se opravdu dobre cetla.
Tri dejove linky se nam nakonec spoji, byt rozuzleni pribehu pro me bylo velmi ocekavane. Byl to krasny a silny rodinny pribehy ktery urcite stoji za precteni.
(SPOILER)
Drásavé, tíživé, k uzoufání smutné. Trochu mi to připomínalo Houbařku nebo Akvárium. Člověk od začátku ví, kam to vše směřuje, ale ve skrytu duše doufá.
Nejhorší bylo vidět vše Markovýma nevinnýma očima a vědět, že se mu ten svět zbortí, že jeho dětství a dospívání stojí na prohnilých základech.
Pro mě neskutečně těžké čtení, až moc. Souhlasím, že jazyk a styl knihy jsou výjimečné, i téma je závažné, ale pro mě bylo vše až příliš nervy drásající a ač obdivuji dílo nového mladého českého autora, bylo utrpením tuto knihu číst. Což o ní vlastně vypovídá, jak skvělá je. Dokáže člověka zranit, rozložit, nechat jizvy na duši.
Musím přiznat, že na začátku jsem byla možná i zklamaná, že pointu čtenář pochopí po přečtení pár stránek. Ale poté mě naprosto pohltila ta šachová partie mezi lží a pravdou. Sledovat, čeho je člověk schopný, jak dokáže ve víru manipulací a přesně promyšlených tahů dát mat čemukoliv a komukoliv , co by ho mohlo ohrozit, je až strašidelné . Kniha mě uchvátila svým zpracováním a jazykem a je škoda, že se o ní (ve stínu jiných) moc nemluví.
Tohle bylo hodně náročné čtení a zároveň tak skvěle napsaný. Co vše dokáže jeden "otec" napáchat v rodině a v 2 dětských duších (na tělech). Od začátku jsem byla v napětí, co se v té rodině děje, proč a jak to vlastně všechno skončí. A zda v tomhle příběhu bude nakonec nějaká ta spravedlnost a úleva pro některé hlavní postavy. Na konci všechny ty skládačky tak nějak zapadnou na své místo. Masakr! Prolínání různých časových linek tomu hodně přidalo na napětí. Nemohla jsem se odtrhnout. Skvělý!
Máme tady další rodinné podivno, našeptávala mi mírně skeptická záložka... takže ano... čekala jsem duševní marast, ale tahle hnusná temnota mi sakra brzy přiskřípla vnitřnosti... útržky vzpomínek a ta jejich znepokojivě strašidelná atmosféra... plíživá úzkost se mi stránku za stránkou víc a víc zadírala pod kůži... až ten konec utnul neodbytný proud domněnek v mojí zoufalé mysli a já při tom doslova přestala dýchat... protože pane bože, ten konec!!!
NICMÉNĚ... moje já zaplesalo i nad tou slovní vymazleností... nekonečné díky za tak boží češtinu.
Těžko se doporučuje, ale určitě stojí za to si tímhle bolestným tajemstvím projít... už jen kvůli všem těm dětským duším okolo nás či v nás samotných.
Štítky knihy
Šumava česká literatura napětí tajemství psychologické romány společenské romány rodinná tajemství české romány
Zahrada mrtvých duší
(SPOILER) Kombinace Houbařky a Rekonstrukce, jen lépe/poetičtěji napsaná a s prvky magického realismu. Ani tak jsem ale knihu, kvůli zpracovávanému tématu, nedočetla. Už v listopadu jsem se cítila podvedená u Dvořákové s Pláňaty, v prosinci jsem ze stejného důvodu nedočetla Houbařku od Hanišové a teď odkládám i Zahradu mrtvých duší. Chápu, že se jedná o téma důležité, nicméně české autorky (a nyní již i autoři) ve mně zanechávají dojem, že sexuálně zneužívané musí být každé druhé dítě. A pokud namítáte, že si za to můžu sama svým výběrem literatury, pak musím odpovědět, že čeští autoři snad už o ničem jiném ani nepíšou, aneb sexuální zneužívání is the new vyrovnávání se s minulostí (Němci, komunismus...).