Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493058/bmid_zahrada-mrtvych-dusi-hzx-493058.jpg
4
388
388
Příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno. Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.... celý text
Přidat komentář
Wow. Od prvotiny, ke které jsem se dostala spíš ze solidarity, než skutečného zájmu, se vyklubalo mimořádně čtivé překvapení. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se vrátila na střední, kdy jsem četla klasickou literaturu jako na běžícím pásu. Těžko to dokážu popsat, ale v téhle knize je jakési "cosi", které je blízké jenom české literatuře, takový zvláštní pocit melancholie, zmaru, ale zároveň jisté krásy a poetičnosti, který já osobně cítila vždy jenom u českých klasiků. Netuším proč, ale z nějakého důvodu jsem pořád myslela na Havlíčkova Neviditelného.
Autor se vyšvihl s bravurní prvotinou. Sice jsem se místy ztrácela v návaznostech a časové lince, ale byly to jen maličkosti, které v konečném součtu nijak neubírají z mého nadšení. Komorní příběh odehrávající se v dysfunkční rodině, napěchovaný melancholií a nádhernými slovními obraty, metaforami a přirovnáními. Číst zahradu mrtvých duší se rovná zážitku. Smekám před autorem, jeho práci se slovy, skvělým vystihnutím všech postav, pocitů, nálad...málokdy se to stává, ale tady opravdu nemám slov. Jsem vnitřně uspokojena, dojímám se a na tenhle zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Tohle dílo rozhodně stojí za pozornost.
"Přítomnost nikdy správně neuchopíte, pokud si nebudete jista, kde má zapuštěné kořeny."
Velmi dobře napsaná kniha s nelehkým tématem. Šlo se jen těžko odtrhnout, rozhodně doporučuji a moc ráda se poohlédnu i po dalších titulech z této edice.
Marek po smrti svého otce nemůže zase začít normálně fungovat, cítí smutek a neví, co se životem. Probere ho až zpráva od sestry Šárky, kterou roky neviděl. Díky ní začíná odhalovat rodinné tajemství, které možná mělo raději zůstat skryté.
Tak toto byla knížka, která mě chytla u prvních řádků a už jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Ponořila jsem se do příběhu, okamžitě jsem se dokázala vcítit do každé z postav, prožívala jsem jejich emoce, které autor skvěle popsal. Při čtení jsem ani nedutala a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.
V příběhu pomalu odkrýváme rodinné tajemství. Při čtení jsem se bála, co přijde, protože mi bylo jasné, že to nebude pěkné a lehké čtení. Jsou zde zpracována nelehká témata, která Vám nemusí udělat dobře. Je to smutná kniha o vážných věcech, které se bohužel dějí kolem nás.
Jelikož kniha začíná tématem, které se mě osobně dotklo, a autor to napsal naprosto přesně, vyjádřil všechno pocity a emoce, tak jsem již na straně 14 brečela a byla jsem si jistá, že kniha bude skvělá a nespletla jsem se.
Moc se mi líbí autorův styl, jeho věty, obraty, slovní zásoba, čtení jsem si díky tomu opravdu užívala. Text mi přišel hodně přirozený a prostě se trefil do mého vkusu.
V knihách mám moc ráda, když samotné postavy milují knihy, díky tomu si nutně budu potřebovat přečíst Dopis otci od Franze Kafky.
Nesmím zapomenout zmínit krásné ilustrace od Evy Bartošové a celkovou nádhernou úpravu knížky, jak už to v edici Tvář od Vyšehradu bývá.
S čím jsem měla malý problém, tak já osobně v knihách moc nemusím, když hlavní hrdinové pátrají na vlastní pěst i v takových věcech, kde už by se třeba měla zapojit policie. A navíc jim všechno až moc dobře vychází.
I přesto, je to skvělá kniha, která si mě získala, pokud máte rádi v knihách vážnější témata, tak rozhodně po knize sáhněte. A já už jen doufám, že Lukáš Boček pracuje na další knize, protože mi je jasné, že si ji budu potřebovat přečíst.
Nohavica jednou řekl o jedné své baladě, že už to není tak zpěv jako spíš blití smutku. A já si na to vzpomněl při čtení Zahrady. Těch tři sta stránek odhalující story jedné dysfunkční rodiny z Budějic je totiž ponořených do černoty. Odhalování rodinného tajemství tu připomíná jeden obří quest z nějakého velikého RPG, kde hrdina nachází tu v zemi relikvie, onde ve starém domě dopis, jindy vedlejší postavu, co se podělí o cennou informaci, atd. A ačkoliv jde spíš o intošinu, autor píše superčtivě a s širokou slovní zásobou (a svěží orientací v české literatuře) výborně valí. Dojímá, mrazí, ale přitom zbytečně nevydírá. Kdybych se místy trochu neztrácel v časových souvislostech a pointu, ke které Boček umně graduje, neodhad někdy v první třetině čtení, klidně bych tasil touchdown.
Wow! Edice Tvář tedy umí překvapit!
Edici Tvář nakladatelství Vyšehrad mám ráda již od jejího vzniku - objevila jsem díky ní nové autory a zamilovala si její grafické zpracování...
Nyní jsem však přečetla dle mého názoru doposud nejlepší knihu této edice - Zahradu mrtvých duší!
Tato kniha je prostě vynikající v tolika směrech… To, jak zpracovává nevyrovnané rodinné vztahy, nedořešenou minulost, psychické problémy, pocity, emoce…
Příběh nejde spolu s postavami neprožívat... U čtení jsem ani nedýchala, místy mi bylo úzko a přála jsem všem hrdinům alespoň tu špetku štěstí…
Kniha se věnuje citlivých tématům a díky úžasným ilustracím je čtenářský zážitek ještě silnější!
Věřím, že vám o této knize budu vyprávět na konci roku, až budu mluvit o tom nej, co jsem letos přečetla!
Na tuto knihu jen tak nezapomenu! Není to sice žádná akční jízda a nějaké to tajemství třeba odhadnete, ale to jak prožijete celý ten příběh, to je něco nepopsatelného…
Zahrada mrtvých duší je románový debut Lukáše Bočka a je to příběh o hledání pravdy v jedné, na první pohled ideální a harmonické rodině.
Lukáš tu vykresluje těžkej příběh sourozenců Marka a Šárky, jejich nevlastního táty Jana, mámy kudlanky a kamarádky Lenky. Ale víc už k tomu napsat nemůžu, to bych spoiloval. Snad jen to, že smrt otce otevře dveře k historii té rodiny a Lukáš tu střídavě očima Marka, Šárky a Jana popisuje tu investigaci, objevování temnejch koutů, smiřování se s pravdou, hledání.
A jeho schopnost udržet napětí a postupně házet do příběhu nenápadné indicie, které ale na konci do všeho přesně zapadnou, je fascinující. S tím souvisí i spousta vlastně nedůležitých detailů, kterými ten příběh průběžně koření a tím ho dělá skutečnější. Čemuž vlastně pomáhá i hovorová čeština od Budějc (tohle slovo jsem viděl poprvé a jediné mne trochu štvalo, pražákovi tam chybí aspoň to i).
A celé je to i dost svázané s muzikou, Lukáše zajímá, co zrovna ty osoby poslouchaj, co hraje na pohřbu, co si Jan píská. Takže pod QR kódem uvedeným v knize, je odkaz na soundtrack.
A sama ta kniha je krásně vymazlená. Graficky a typograficky tak, aby byla radost ji číst.
Je to krásný čtení o těžkým rozuzlení vztahů v jedný rovině. Doporučuju ke čtení.
Komorní příběh o rodinném tajemství, které vyplouvá napovrch navzdory tomu, že pravda se celou dobu zdá nedostižitelná. Tři postavy vypráví události z minulosti i přítomnosti, každý má svůj pohled na běh věcí a čtenář si postupně skládá dílky do celku. Příběh vás pohltí vyprávěním, které je poetické, plné metafor a fantaskních výjevů. Za krásou jazyka se ovšem skrývají děsivé skutečnosti a tahle kombinace vás naprosto pohltí. Vše navíc umocňují úžasné ilustrace, a na obálku se ještě pořád nemohu vynadívat. Úchvatné.
Na zmínku o téhle knize jsem narazila ještě před jejím vydáním, zaryla se mi pod kůži svou obálkou. Záhy bylo jasno, že ji zkrátka potřebuju. A teď, ani ne 24 hodin od jejího otevření, mám dočteno. Výsledkem je jedno velké wow, které mi rezonuje v hlavě na mnoha úrovních, jež tu pravděpodobně ani nebudu schopná vystihnout.
Ano, na začátku všeho stála obálka. Tajemná, podmanivá a znepokojující. Na první pohled zajímavá, ale až se znalostí příběhu doopravdy oceňuju její hloubku. A to samé platí i pro ilustrace v knize. Obrázky a vůbec celé grafické zpracování (včetně barvy tisku a posledních stránek), s příběhem neuvěřitelně ladí, dokonale jej vystihují a podtrhují. To je ale vlastně jen třešinka na dortu. Líbivý zevnějšek by bez pořádného obsahu nestál za nic.
Po přečtení medailonku autora mi bylo jasné, že tohle nebude ten případ, kdy si budu chtít u čtení vypíchnout oči, skutečnost ale předčila moje očekávání. Ta slovní zásoba, pestrost, melodičnost a zvukomalebnost, originální obraty, nikde žádné klišé výrazy. Vše působilo čistě a vybroušeně, přesto nikoliv strojeně. Každá věta byla jako dezert, doslova jsem si užívala chuť slov na jazyku.
A samotný příběh? Podobně jako obálka, byl temný, těžký, plný tajemství, lehce přízračný. Plynul svým způsobem pomalu, ale nedovolil mi knihu odložit. Střídání vypravěče a pečlivě volené střípky pravdy i nepravdy mě udržovaly v napětí a nutily mozek pracovat, vymýšlet teorie. Kde je ta pravda? Skutečně míříme tam, kam si myslím? Kdo z nich tu realitu ohýbá? Je to Jan nebo Šárka?
Závěr nebyl až tak překvapivý, vlastně jsem to tušila celou dobu. Jenže to byl přesně ten typ tušení, který se vyznačuje velkou mírou nejistoty, váhání a naivní naděje, že možná si přece jen vykládám vše špatně. Ten druh tušení, u kterého si užíváte celou cestu za jeho potvrzením. A ta byla opravdu trnitá.
I téma je těžké, ale zpracované velmi citlivě, s důrazem na emoce.
Když to shrnu, tohle byl zážitek, který budu ještě chvíli zpracovávat. Vše tu zapadlo dohromady přesně tak, jak mělo. A pro příští autorovu knihu jdu hned po vydání
(SPOILER)
Kniha, po které bych sáhla už kvůli té podmanivé, tajnosnubné obálce – a s jistotou věděla, že si budeme rozumět. Dostala se ke mně o něco víc plánovaně, ale výsledek je stejný: byl to intenzivní, opojný zážitek, ze kterého si budu v sobě chtít hodně uchovat.
Jsou texty, kde slova jen posunují děj. Tady každé sedne do nálady. Přinese novou myšlenku. Probudí zasutou emoci. A přitom tak hladce a samozřejmě, že čtenář vůbec nepodezřívá autora z promyšlené kalkulace spisovatelského řemesla…
( „Tence potaženej životem.“ „Horko se tlačilo do oken.“ „I bílou lží člověk napáchá tolik zla…“ )
A přece jazyková uhlazenost a vytříbenost nedělají z příběhu něco vykonstruovaného, co by postrádalo drsnost, realitu. Žádná hra na autenticitu. Hezky, nesmlouvavě až k zalknutí životem.
Zahrada, ve které zprvu tlely ty protivné, nasládlé karafiáty, přesto v závěru klíčí něčím zdravým. Nenechává čtenáře vypleněného a zelená se něčím svěžím, co dodává naději: nejedné pochroumané duši.
Dlouho se mi nestalo, že bych knížku přečetla takhle rychle. Normálně u knihy celý den nevydržím, tentokrát jsem měla za den a půl dočteno. To se mi u české tvorby daří snad jen u Hostovského. A možná mě částečně vtáhla i právě ta podobná atmosféra tajemství a rodinných problémů.
Je opravdu vidět, kolik práce a výzkumu psaní knihy muselo dát. Vše je velice propracované a navázané. Celou dobu jsem byla ve střehu, aby mi neunikl nějaký náznak nebo vodítko. Hrozně jsem si užila malé “ukazatele”, které byly pro další vývoj příběhu důležité. Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jak se věci mají a jestli někdo říká úplnou pravdu. Všechno prožívání a pocity byly popsané tak, aby vše vyznělo reálně a člověk sám se do nich dokázal vcítit a mnoho z nich i sám znal. Téma knihy je značně depresivní, ale tím víc si z toho může člověk odnést.
Obrovský klobouk dolů autorovi, velmi kvalitní kniha, která vám nedovolí přestat číst, i když občas je dobré se zastavit a nad vším se zamyslet a zavzpomínat na to, co bylo v knize řečeno dřív.
Malý spoiler
.
.
Upřímně mě pobavila narážka na Jiráskovy romány i Kafkův nástup na scénu.
Tuhle knížku jsem četla s hodně velkým nadšením. Lehce snovým, decentně depresivním realismem se příběhem občas mihne i nějaké to snové okénko, což se mi na něm velmi líbilo.
Je to částečně drama, částečně detektivka, částečně snad román o rodinném znovushledání? Přesně zařadit knížku nepotřebuju. I když je téma rodinných dramat těžké, autorovi se povedlo precizně vystihnout přesnou míru, aby to nebyla nějaká laciná "citová ždímačka", ale příběh, který si užijete od první až po poslední stránku.
Moc se mi také líbí, jak je knížka zpracovaná stylisticky: i když může být někdy složitější do ní vplout, je to nesmírně inspirativní.
EDIT: A když se mi dostala knížka do ruky i ve fyzické podobě, nemůžu prostě nezmínit její úchvatné technické zpracování. Kromě snových modromodrých ilustrací mě ještě okouzlil ten malý nenápadný detail, že písmo je tmavomodré, což je naprosto geniální.
Skvělá kniha o těžkém tématu, kterého se autor zhostil s naprostou grácií. Díky tomu, že se zde střídají kapitoly vypravene třemi postavami se čtenáři pomalu otevírá jejich nitro, jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Kombinace s lehce detektivní a napínavou linkou tak ve vysledku vytváří příběh, který prostě nelze odložit.
Mám ráda příběhy o rodinných tajnostech a kostlivcích ve skříni. Ty, které jsou v našem českém literárním světě nejvíc vidět, jsou ale proti Zahradě... Oddechovky. Když vloni vyšla Poupátka a otevřela u nás tématiku zneužívání dětí, věděla jsem, že žádnou další takovou knihu už nechci vidět. No, a tady jsme. Optikou dospělých osob, které nepatří zrovna mezi veselé kopy, retrospektivně sledujeme jedno velké neštěstí. Začíná to smrtí, ale garantuji vám, že to skončí hůř. Ono to totiž nejdřív vypadá, že neukotvený Marek prostě neví, co se sebou, jenže brzy začne dostávat nápovědy, že to není jeho největší problém. Autor čtivě kombinuje několik stylů, pro různé postavy vyhrazuje různé typy mluvy, a právě ten nejvíce květnatý se dostane snadno pod kůži, zavrtá se, a manipuluje, ale vy do posledních stran nevíte s kým. Kniha graduje do temnot a moje stupňující se zděšení vedlo k zadrženému dechu a rychlému otáčení stran. Což je přesně postup, který nedoporučuji, pokud se knihou nechcete nechat totálně semlet. Byla to fakt síla, ale zároveň čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete.
Hluboký příběh, napínavý děj, krásné slovní obraty a myšlenky... Knížku jsem měla možnost číst dlouho před vydáním a přece si její neobyčejnou esenci vybavuji doteď.
Zahrada mrtvých duší
Velmi příjemné překvapení, tady budu jen chválit. Jde o první román mladého autora a hned skvěle napsaný. Vlastně zase jednou můžu zkonstatovat, že má-li někdo talent, je zpravidla vynikající hned první kniha.
Román vypráví bolestný příběh jedné rozpadlé rodiny. Hlavní téma knihy je zřejmé velmi brzy, ale jak vše bylo ve skutečnosti se čtenář dozvídá postupně prostřednictvím vyprávění tří hlavních postav. Není sice těžké si správně tipnout, jak to zhruba bylo, ale to příběhu na hodnotě a poutavosti neubírá.
Všechny postavy jsou po psychologické stránce výborně vykreslené a zároveň mimo postavu matky čtenář celou dobu nahlíží do jejich myslí a ví, jak uvažují a jak se cítí.
Autor má příběh skvěle vystavěný a postupně jej skládá jako mozaiku, jejíž poslední díl zapadne na své místo až v úplném závěru.
Zahrada mrtvých duší je působivý román otevírající závažné společenské téma. Kniha je napsaná krásným a vyspělým literárním stylem, zároveň velmi čtivě a poutavě. Rozhodně si zaslouží doporučení k četbě.