Zahrada sirén
Vladimír Šlechta
Krvavé pohraničí - Gordonova země série
1. díl >
Přichází Čas zabíjení a Čas umírání, přesně jak to prorokoval černokněžník Orichalkian. Vévodstvím Barro prošel mor, Arkastie stojí na prahu občanské války a Gordonovu zemi ovládli neznámí dobyvatelé. Skutečná válka však ještě nezačala. V Zahradě sirén je ukrytý chlapec, jehož samotná existence může vyřešit potíže Hraničních zemí. Otázka však zní: je pro něj Zahrada sirén bezpečným místem?... celý text
Přidat komentář
Jedu si Šlechtu chronologicky, a tak jsem si už projel Likarijskou trilogii i první dva díly Pohraničí. Všechny se mi četly moc dobře, ale asi až ze Zahrady sirén mám moc dobrej pocit. Možná je to tím, že příběh bude (asi) pokračovat a nebude to jen co kniha, to příběh. Každopádně frčím na další díl!!!
Musím říct, že jsem si začátek této trilogie trochu pokazil hypem, který se ve mně tvořil během čtení Krvavého pohraničí, Likarijské trilogie ad. Všechny zmíněné příběhy jsou zaměřené na silné a zajímavé postavy a já si je velmi oblíbil. Proto mě trochu mrzí, že tady nedostávají tolik prostoru a pozornost se obrací k novým postavám, které pro mne nejsou až tak zajímavé. Dokonce jsem si u některých hrdinů říkal, že vzešly původně z jednoho nápadu a až časem se z nich staly rozdílné persony. Některé nápady jsou však opravdu skvostné.
Od mého prvního setkání s autorem (Šílený les) uběhla již nějaká doba. Nadšení se ve mně ale udrželo a já si tak pamatoval, že nesmím zapomenout zkusit i další autorovy knihy ze světa Krvavého pohraničí. No a jelikož jich celou řadu vydal ve Strakách, volba byla jasná. Proč nepokračovat trilogií Gordonova země...a výsledek? Spokojenost, absolutní. Pan Šlechta má dar popisovat příběh (hlavně popis akce je excelentní) a vyprávět ho v širším spektru. V podstatě vypráví příběh nehrdinů v hrdinném světě a během hrdinné, navíc i kronikářsky zapamatování hodné, době v rámci tamního fantasy světa. Navíc celý svět pojímá tak, že mnohdy zahrnuje i informace extra a přidává tak na epičnosti celému konceptu. Osobně bych možná uvítal víc ucelenější příběh, než sem tam povídkovou kapitolu ze světa Gordonovy země, ale v celkovém kontextu, když se nadchnete pro onen svět, to smysl vlastně má. Po přečtení jsem totiž okamžitě hrábnul po druhém díle. Jediné, co mě překvapuje je, že ač se v této knize odehrávají v podstatě dvě dějové linky a oblíbených postav je tu pomálu, tak zakončená dějová linka byla jenom jedna. Nedá se to tedy číst jako samostatná kniha, ale spíše jako celek trilogie.
Moje první seznámení s autorem, ale musím přiznat, že se z toho vyklubalo velmi zajímavé a příjemné české fantasy. Hned se pouštím do dalšího dílu.
Bavil jsem se. Osud pohraničních zemí mě chytil a určitě budu číst dál, abych věděl, jak se bude vyvíjet. Takže hlavní úkol splněn.
Příběhové linky jsou psané dobře, i přes bohatší popis mají spád a jejich prolínání celkem funguje. Jen mi moc neseděly pasáže vyňaté z letopisů.
Mrzí mě přílišný odstup vypravěče od příběhu. Čte se to celé hodně "shora", linky nemají jasné protagonisty. PoV je jen naznačen. Hodně překvapení, která hrdiny čekají, se čtenáři prozradí předem.
A pak ta magie! V pasáži, kde Thompson "provedl kouzlo rozmazání" a chtěl Schniregu "usmažit ledovou šipkou", jsem si připadal, jako bych hrál Baldur's Gate, a nečetl knížku. A tak je to všude. Škoda, tajuplnost se zbytečně vytrácí.
Po delší době jsem se opět vrátil ke Šlechtovi a dobře jsem udělal. Jeho styl psaní se moc nemění a díky Vláďovi za to.
Příběh je dobře vymyšlený a jako správné fantasy umí pořádně vtáhnout do středu všeho dění. Děj utíká tak nějak správně rychle. Akčnější pasáže, kde se toho na jedné stránce udá ažaž, jsou plynule střídány s "oázami" klidu, kdy můžete chvilku odpočinkově číst a nabírat dech.
Líbí se mi, jak se s tím autor nemaže. Nechává umírat klaďáky stejně snadno jako záporáky.... a co víc, jakmile někoho "sejmou", tak ho prostě sejmou. Nestane se tedy, že to půl knihy vypadá, že toho chrabrého hrdinu dostali, ALE ON TO NAKONEC PŘEŽIL (je jedno jestli se chytil kořínku na strmém útesu, spadl do jediné kaluže široko daleko, a spoustu dalších klišé).... to samé u záporáků - umře napoprvé.
V čem vnímám velký rozdíl oproti ostatním autorům, tak Šlechta se nevěnuje hlavním příběhům z jeho fantasy světa. Tyto "dějiny" jsou kulisou pro příběhy "obyčejných", místních hrdinů, kteří sami o sobě netvoří samotnou historii celého světa. Velký rozdíl oproti ostatním fantasy a musím říct, že je to fajn. Musíte se ale smířit s tím, že si nikdy nepřečtete příběhy hrdinů jako je Gordon Fee, Temný mág a podobně….. a to chvilku trvá.
Poněkud zdlouhavější popis postav v příběhu. Por mě složitá orientace v představách o terénu popisované země.
Můj nový oblíbený autor fantasy, je jen škoda, že už mám od něj všechny příběhy přečtené :( Zahrada sirén je strhující fantasy, kde není nouze o sympatické postavy a napětí
Musím říct,že mě kniha sedla.Příběh hezký,celou dobu to pěkně jede,a když sem to dočetla,tak sem se hned musela pustit do pokračování,abych věděla,co se se všemi stalo..Pro mě opravdu pěkné počteníčko.Snad budou další díly taky tak super
Příběh mě bavil. Zajímavé postavy, slušná zápletka, dobré zpracovaní země. Jen mi přijde, že kniha je díky všem těm různým pohledům různých postav trochu roztřepená... méně vedlejších postav by tomu asi prospělo :-)
Sympatické postavy, propracovaný svět -to jsou hlavní klady tohoto příběhu. Autor ze začátku nastaví dobré a rychlé tempo, ale v okamžiku, kdy se objeví víc, jak jedna dějová linie, to jde do háje a příběh začne drhnout, díky čemuž jsem se celkem nudil. Nechci nic říkat, ale doménou Vladimíra Šlechty jsou povídky a ne romány.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Zahrada sirén je dobře vymyšlený a čtivý příběh, který se zpočátku rozbíhá trochu pomaleji, ale pak už to sviští. Velice zdařile se tu střídají akčnější pasáže s klidnějšími, jako obvykle je Šlechta mistrem popisu a ani tentokrát není ke svým hrdinům příliš ohleduplný a smrt jim rozdává metodou padni komu padni. Jeho hrdinové jsou realisticky vykreslené postavy a na první dobrou se u nich ne vždy odhadne povaha i se všemi temnými stránkami.
Opět se řeší osudy drobných hrdinů - lidiček, elfů, orků a jiných kreaturek, takže ve finále je to pestrobarevný obraz fantaskního světa, který vás děsí i láká. Sem tam se v příběhu objeví odkaz na hrdinu z jiné knihy, ale je to jen naznačení, které čtenáře navnadí, aby chtěl prozkoumávat ten podivuhodný svět a jeho hrdiny ještě více.
Shrnutí - do 100% tomu troška chyběla, ale bylo to povedené, čtivé a líbilo se mi to.