Zahradní slavnost
Václav Havel
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71457/mid_zahradni-slavnost-ZZA-71457.jpg
4
614
614
Divadelní hra o čtyřech dějstvích z roku 1963. Jedna z prvních českých absurdních her (nebo první?). Hlavní postavou je mladý Hugo Pludek, který dosahuje společenského vzestupu pomocí dokonalého ovládnutí obsahově vyprázdněných frází.
Přidat komentář
Vidět hru, jako divadelní představení, bylo by to určitě za 5*, ale čtené to pro mne nějak ztráceto kouzlo. Jinak humor, jazyk, dialogy, všechno skvěle propracované.
Tady má velký problém každý, kdo nechápe, jak absurdní drama funguje. Proto pak komentáře hodnotící hru jako odpad působí strašně hloupě. Takže každýmu potenciálnímu čtenáři doporučuji, ať si o tomto velmi specifickém žánru napřed něco zjistí (např. zde je nejsnadnější cestou předmluva knihy:)) ) a pak sám posoudí, jestli to může být pro něj.
No a kdyby ten výraz nebyl v této souvislosti jaksi nepatřičný, řekl bych, že Zahradní slavnost je absurdní drama s lidskou tváří:)) Humor i samotný děj se tu oproti jiným zástupcům žánru dost přibližují "normálním" dílům.
Ačkoli chápu autorův záměr, je pro mě tento druh literatury špatně čitelný, nezáživný. Hra je sice na pár stránek, ale spíš jsem se jimi protrpěla.
Zahradní slavnost je drama v plném smyslu slova absurdní. Čtení je to těžké, protože kniha postrádá sebemenší systém nebo řád jazyka i příběhu. Ale to je právě pointa celé knihy - absurdita (a jak už tu bylo zmíněno - co víc, absurdita minulého režimu). Kniha podle mě stojí za přečtení (i z toho důvodu, že díky malému rozsahu nezabere takový čas - tak to aspoň zkusit).
Nesouhlasím s tím, že čtenář musí být "dost starý" na to aby to pochopil. Jsem ročník 96, takže i revoluce se mi vyhla docela velkým obloukem, a přesto jsem vcelku pobírala. Nejde o to jestli jste tam byli, ale spíš jestli jste ochotni se tam přenést.
Je zbytečné hledat v absurdním drama smysl. Člověk zkrátka musí číst mezi řádky a hru si užít.
S každým dalším přečtením mám pro tuhle hru větší a větší slabost. Člověk k ní asi zkrátka musí nějak dozrát... Napoprvé jsem si (ještě někdy na gymplu) řekla: To je teda blbost! Napodruhé už jsem si pomyslela, že je to aspoň vtipné... U třetího čtení mi došlo, že stěží má jen pobavit čtenáře oněmi nesmyslnými frázemi a vyměňováním rolí v roli (Šach!), ale že ze Zahradní slavnosti čpí atmosféra doby, kdy všichni tápou, i když "se ví", kdy nikdo nic neříká, i když "se mluví", kdy k sobě lidi mají "tak nějak blízko", vždyť, jsou přece "všichni tak nějak z jedný český mámy", a přitom se vesele likvidují ještě před zahájením... Mám tuhle hru prostě ráda, to víte, "nic cizího mi není lidské."
Proti experimentálním dílům nic nemám, nicméně u knížek mám zlozvyk hodnotit v kontextech, a co se absurdního dramatu tedy týče, Čekání na Godota mi přišlo o dost lepší. Musím nicméně Havlovi vzdát hold za snad až nezáměrnou satiru byrokracie obecně – dílo v sobě bude mít svoje poselství nejspíš i za dalších padesát let. Co je to ale proti Beckettově satiře samotné existence, že…
Je hloupost tvrdit, že pokud se jedná o absurdní drama, musí postrádat smysl... Otevřeme-li oči symbolice, Havlova Zahradní slavnost je zábavnou ukázkou kritiky doby.
Dávám si prostor na hodnocení až shlédnu záznam nebo živou inscenaci. Textová forma na mě zatím nemá stoprocentní účinek (stejně jako Audience - tu jsem nečetla, ale jenom viděla a jelikož jde o podobnou formu textu, určitě to bude stejné). Takže zatím, Vašku, máš 3*. Doufej, že ti to v divadle nezprzní, aby sis jich zasloužil víc. Jinak některé pasáže jsou fakt k popukání.
"Milý synu! Jádrem národa jsou střední vrstvy. A proč? Kdo se hádá o komáří řešeto, nemůže tančit s kozou u Podmokel!"
-skutečně si nedokáži představit, že by někdo skládal věty takto nesmyslně z jakéhosi latentního strachu...
Havlovy věty jsou vetché laciným pozérstvím působit oduševněle, rádoby sevřené v úzkosti společnosti.
Chybí zde jakákoliv myšlenka a její absence řadí Zahradní slavnost mezi díla bez významu. Z knihy jsem necítila nic, jen prázdnotu, kterou je nasáklá.
"Kdo loví ryby u Klatov, nemusí skákat do jahodí."
"Žabinec bez brčka neusmažíš."
Genialita? Proboha kde?
Tady čtu mnoho komentářů od čtenářů, kteří uvádějí, že jsou moc mladí, aby tu hru pochopili. Samozřejmě, že jsou moc mladí - tato hra není primárně ani tak absurdní drama, jako spíš kritika socialismu v českém podání - který, sekundárně, absurdní drama připomíná. Pokud tito čtenáři sami tu dobu nezažili a nejednali s tehdejšími úředními a stranickými místy, anebo nejsou do jisté míry poučeni o tom, že bylo potřebné bezobsažně přizvukovat, nebo alespoň být zticha, pak to stěží mohou pochopit. Sebeobrana v podobě přílišné frázovitosti, přetvářky bez obsahu pramenící z jakéhosi latentního strachu byly pravděpodobně tím negativním jevem tehdejšího pojetí socialismu (i když lze najít i mnoho dobrých stránek; nerad bych byl považován za výhradního kritika komunismu, když jsem v něm v podstatě nežil).
Co je pro mě podstatné, je právě ta zralá úvaha těchto čtenářů, kteří sami uvádějí, že jsou příliš mladí, aby to pochopili. To je, podle mě, známka jejich inteligence. Sami si uvědomují své zatímní chyby, které brzy odezní. Oni neřeknou, že je to blbost - oni řeknou, že to zatím ještě nechápou. Jsem na pochybách, zda já v jejich věku bych byl něčeho takového schopen. Docela mě ty zdejší komentáře naplnily optimismem.
Kdyby se mě někdo zeptal, o čem že ta Zahradní slavnost je, musela bych i po přečtení přiznat, že vlastně nevím. Možná o ničem. Bylo tam pár vtipných hlášek, úsměvné situace, ale jako celek mě to příliš neoslovilo... Ale vlastně jsem to tak trochu čekala :-)
Přečetl jsem Audienci, která byla skvělá a dala se číst. Zahradní slavnost je taky skvělá, ale číst se nedá. Jenže to je základ života lidí v socialismu - buď byl člověk komunista, emigroval, trávil volno na chatě nebo si dělal z režimu legraci. A Havlovi se ta čtvrtá varianta povedla.
Musím říct, že knihu jsem se rozhodla přečíst kvůli osobnosti Václava Havla, kterého prostě obdivuji a měla jsem ho jako člověka ráda. Z počátku mi trvalo než jsem se do toho dostala...ale nakonec mě hra velmi bavila. Zasmála jsem se u toho a musela neustále obdivovat Havlovu genialitu. Nejsem si jistá, zda chápu...ale i kdyby ne, hra mě obohatila. Chtěla bych to ještě vidět jako divadlo, což by si myslím, řadu věcí ujasnilo. Přece jen je lehké se v tom ztratit.
Člověk musí počítat s tím, že se jedná o absurdní drama. Hledat za tím smysl je tedy jako jít si za řezníkem pro zákusek.
Četla jsem jedním dechem, bavila jsem se i děsila a byl to velmi "plný" večer. Nadbytečné užívání frází při komunikaci s více i méně blízkými lidmi je prostě děsivé.
Tuhle hru jsem se rozhodla přečíst na základě doporučení mé učitelky češtiny, která o ní pěla chválu. Musím ale říct, že já jsem se nedokázala začít. To vlastně ani nejde, když hra je vlastně o ničem - proto absurdní drama, ale stejně mi hra přišla hloupá. Mám ráda různé srandičky, ale tahle hra mě vysloveně štvala. Určitě bude mít něco do sebe, ale asi jsem ještě nedorostla, protože pravá podstata mi zatím uniká...
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Asi na to nejsem. Viděti hru pro mě utrpení bylo, je i bude.