Zahradník

24.09.2019

Kouzelná poetika v próze, jsou z ní slyšet cinkat nákotníčky krásné nevěsty, cítit květy mangovníku, vidět dům na rozcestí, kde toužící muž vyhlíží smějící se dívku jdoucí od řeky, kde smutná žena čeká zaprášeného poutníka. Jsou zde malé příběhy, malá zamyšlení a malá vyznání velkých citů.

Jsi večerní oblak plující po obloze mých snů.
Maluji tě a stále zdobím touhami své lásky.
Jsi moje, moje, obyvatelko mých nekonečných snů.

08.03.2019

Při čtení Thákurových textů se zastaví čas. Myšlenky jsou hluboké, vyžadují soustředění. Slova plynou přirozeně.
Ať nalistujete kteroukoli část, donutí vás k zamyšlení.
Přínosný je doslov Dušana Zbavitele.

"Můj večer byl osamělý, četl jsem knihu, až mi uschlo srdce a měl jsem dojem, že krása je cosi, co vytvořili obchodníci se slovy. Unaven zavřel jsem knihu a sfoukl svíčku. Okamžitě zaplavilo pokoj měsíční světlo.
Duchu Krásy, jak ses mohl ty, jehož záře přetéká přes okraj oblohy, skrývat za drobným plamínkem svíce? Jak mohlo pár marnivých slov z knihy stoupnout jako mlha a zahalit tu, jejíž hlas ukolébal srdce země do nevýslovného klidu?" (s. 116/117)

27.11.2018

Rabíndranatha Thákura mám ráda už hodně let a byla to láska na první přečtení.
Jeho slova jsou opravdová a vášnivá, člověk mu všechno věří, když žhavě i snivě vyznává lásku, stojí pokorně před stvořitelem, je mu smutno a topí se v trápení, potácí se radostí a je mu lehko nebo má chuť být trochu dekadentní a marný. Psal tak nádherně, že na začátku století dostal jako vůbec první Asiat Nobelovu cenu.

"Ty blázne skvostně opilý
jestliže kopnutím rozrazíš dveře a veřejně budeš si ze sebe tropit šašky,
jestliže za jednu noc vyprázdníš brašnu a luskneš prsty v tvář opatrnosti,
jestliže budeš kráčet po podivných cestách a hrát si s neužitečnými věcmi, nedbaje smyslu ani rozumu,
jestliže rozvineš plachty před bouří a zlomíš kormidlo vedví
- pak tě budu následovat jako druha, opiji se a půjdu k čertu.
...neboť vím, že je to vrchol moudrosti, opít se a jít k čertu."

"Kdo jsi, čtenáři, čtoucí mé básně po stu letech?
Nemohu ti poslat z bohatství tohoto jara ani jediný květ, ani jediný paprsek zlata z nynějších oblaků.
Otevři dveře a rozhlédni se kolem.
Ve své rozkvetlé zahradě můžeš nasbírat vonné vzpomínky na květy zmizelé před sto lety.
V radosti svého srdce můžeš pocítit živoucí radost, která zpívala jednoho ranního jitra, vysílajíc svůj šťastný hlas do dálky sta let."