Zajatci ľadu a noci

11.01.2021

Přes dvacet let jsem měl tuto knížku doma, tak jsem si při nostalgii po KODovkách řekl, že si ji konečně také mohu přečíst. A je poznat, že je už z naprosto jiné doby a že nejsem ten správný cílový čtenář. Ideálním čtenářem by byl asi kluk tak do patnácti let ve 30. letech SSSR…
Po několika stránkách čtení mám pocit, že jsem už něco podobného četl, pátrám v paměti a u sebe v knihovně a nacházím knížku Trosečníci na Grumantu. Naprosto stejný děj a zjišťuji, že dva sovětští spisovatelé si vybrali stejný námět – čtyři lidé ztroskotají na Grumantu / Špicberkách a stráví tam šest let. Až nyní zjišťuji, že se to opravdu stalo.
Jak níže zmiňuje chlo0opek, kniha je opravdu až moc „slohově barvitá“. Postavy nejsou do hloubky propracované, skáče se sem tam někdy do vzpomínek. Autor má neustále potřebu mezi řádky vysvětlit, že Angličané, kupci, šlechtici a mniši jsou špatní, neužiteční a pouze obyčejný ruský mužik je ten skutečný správný dobrák a ušlechtilá duše.
První polovina knížky se dala ještě celkem číst, ale když se trosečníci dostali zpět do Ruska a skončili jako atrakce v carevnině zoologické zahradě, byla to už nuda a pospíchal jsem, abych to měl dočteno.
V době, kdy knížka byla napsaná, mohla mít úspěch a své čtenáře, dnes už se ale dalšího vydání nedočká.