Zinovij Samojlovič Davydov

ruská, 1892 - 1957

Populární knihy

Nové komentáře u knih Zinovij Samojlovič Davydov

Nezvaný host Nezvaný host

Kniha je cenná, protože barvitě vykresluje Moskvu začátkem 17. století. Střídání carů na trůnu, silné postavení pravoslavné církve, zákaz čtení knih kromě náboženských, hrozba pronikání všeho kacířského: katolíků, luteránů, kalvinistů. Líčí vztahy s katolickým Polskem, jako odvěkým nepřítelem pravoslavného Ruska. Odkazy pod čarou vysvětlují hodně dobových výrazů, takže je to i naučné. Kniha je to přínosná a zajímavá, přestože se mi nečetla snadno.... celý text
TipsyChipsy


Zajatci ledu a noci Zajatci ledu a noci

Přes dvacet let jsem měl tuto knížku doma, tak jsem si při nostalgii po KODovkách řekl, že si ji konečně také mohu přečíst. A je poznat, že je už z naprosto jiné doby a že nejsem ten správný cílový čtenář. Ideálním čtenářem by byl asi kluk tak do patnácti let ve 30. letech SSSR… Po několika stránkách čtení mám pocit, že jsem už něco podobného četl, pátrám v paměti a u sebe v knihovně a nacházím knížku Trosečníci na Grumantu. Naprosto stejný děj a zjišťuji, že dva sovětští spisovatelé si vybrali stejný námět – čtyři lidé ztroskotají na Grumantu / Špicberkách a stráví tam šest let. Až nyní zjišťuji, že se to opravdu stalo. Jak níže zmiňuje chlo0opek, kniha je opravdu až moc „slohově barvitá“. Postavy nejsou do hloubky propracované, skáče se sem tam někdy do vzpomínek. Autor má neustále potřebu mezi řádky vysvětlit, že Angličané, kupci, šlechtici a mniši jsou špatní, neužiteční a pouze obyčejný ruský mužik je ten skutečný správný dobrák a ušlechtilá duše. První polovina knížky se dala ještě celkem číst, ale když se trosečníci dostali zpět do Ruska a skončili jako atrakce v carevnině zoologické zahradě, byla to už nuda a pospíchal jsem, abych to měl dočteno. V době, kdy knížka byla napsaná, mohla mít úspěch a své čtenáře, dnes už se ale dalšího vydání nedočká.... celý text
Adapa


Zajatci ledu a noci Zajatci ledu a noci

Ve časech vydání této knihy bych ji určitě hodnotil výše, ale v dnešní době mi přišla zbytečně "slohově barvitá". Rozličná přirovnání, personifikace, či metafory byli opravdu všudypřítomné a ve většině případech toto vedlo pouze k znesnadnění čtení vedoucímu k neustálém vracení se v textu, abych pochopil, co mi tím vlastně spisovatel chtěl říct. Jinak příběh jako takový (s přihlédnutím na onu dobu vzniku) byl docela zajímavý.... celý text
chlo0opek