TipsyChipsy
komentáře u knih
Zapomenutý ostrov: Západ, Rusko, střední Evropa a otázka naší identity
Michal Téra
(SPOILER) V první eseji této knihy mě zaujalo zamyšlení nad kořeny toho, proč je naše slovanská část Evropy stále o krok za germánsko-románským západem. Důvodem je, že Slované přišli do Evropy v nové vlně, která nenavázala na antiku, jako Germáni. Proč Slované nikdy nepřišli s něčím novým jako osvícenství, reformace, unitářství a nebo příběh, legenda, která by zdomácněla na západě? Na to má vliv jazyková bariéra, i kdyby Slované měli myšlenky, na západě je nebudou nasávat, protože se nedokážou naučit slovanské jazyky. Kdežto naopak to funguje.
V druhé eseji o Rusku jsem na jednu stranu obdivovala obrovské množství zdrojů, analýzu situace, pestrost názorů na politiku Ruska. Autor cituje mnoho současných autorů, většinu ironicky glosuje. Na druhou stranu jsem při čtení měla chvílemi šoky z jeho názorů (na válku na Urajině, Krym, Gruzii).
Třetí esej už byl takový odvážný manifest, jak chce Michal Téra zachránit naši společnost, jak zabránit zhoubné fanatické ideologii zničujících trendů (za ty považuje klimamánii, gendermánii a islám). Naději na záchranu vidí v přimknutí ke katolické tradici a těsnější spolupráci slovanských národů střední Evropy. V této části knihy nemohu téměř s ničím souhlasit. Jedině snad s tím, že jsou potřeba i takovéto názory, které jdou proti proudu, proti duchu zpráv, podsouvaných podle tónu doby. Autor také varuje před utahováním šroubů osobní svobody, tlačení do nových dogmat.
Ada
Veronika Jonášová
(SPOILER) Hezky napsaná knížka. Autorka při pátrání po historii vlastní rodiny podává obraz Olomouce po osvobození Rudou armádou, pohledem německých obyvatel. Příběh je sice beletrizován, ale je to blízké literatuře faktu. Čtenář si udělá trochu obrázek, jaká byla nálada v obyvatelstvu a v jaké situaci se ocitli Němci. Nebojte se této četby, je to kruté, ale autorka střídá křivdy a útrapy v minulosti s pátráním v současnosti, a na konci je trocha dojetí a červené knihovny, aby čtenář trochu pookřál.
Jmenuji se Ašer Lev
Chaim Potok
(SPOILER) Kniha napsaná rabínem, s vyjímečně autentickým ponorem do brooklinské židovské rodiny a komunity. Jde o Židy ze Sovětského svazu, v New Yourku žijící, pěstující ladovský (pocházející z údajného města Ladov) chasidismus. Síla jejich víry je neuvěřitelná, domnívají se, že pro Pána světa je židovský život nejdůležitější. Židé jsou jedno tělo, jedna duše. Když trpí jedna část těla, trpí celé tělo a celé tělo musí pomoci té části, která trpí. Odehrává se to někdy v 50. letech, v období kdy Stalin vraždí židovské spisovatele. Život v židovské komunitě je líčen hodně autenticky i díky různým židovským názvům, jako Ribono šel olam, Gemara, Zohar, Rošo, Benoni, Cadik, Mašgiach… Setkáváme se s jejich odporem k Ježíši Kristu, symbolu kříže, je to pro ně symbol pogromu, utrpení Židů. Umění, malířství je považováno za hříšnou, gójskou, pohanskou činnost. Židé z této komunity nosí pejzy, plnovous a tím vyjadřují, že se hrdě hlásí ke své víře.
Kniha řeší spor mezi otcem a synem, mezi židovskou tradicí a uměleckou tvorbou. Vzájemná paličatost je slabost a síla. Z hlubokého rozporu v židovském srdci malíře Ashera Leva vzejde monumentální umělecké dílo, obraz, který způsobí srdcervoucí finále této úžasné knihy. Takových vzácných a hlubokých knih se poštěstí číst za život málo.
Podivná smrt Evropy
Douglas Murray
(SPOILER) Autor obšírně analyzuje migrační krizi Evropy. Když to člověk čte, je zděšen z různých důvodů, které jsou výborně vysvětleny, autor přináší podrobné příklady terorismu, sexuálního násilí, střetu nekompatibilních kultur. Proti sobě staví bezbřehou svobodomyslnost, naivní dobrotu Evropy a ateismus a proti tomu fanatismus islámu, fatvu (to je dle knihy náboženská vražda) a blasfemie (zločin rouhání). Vyvrcholením apokalypsy bude blízká budoucnost Evropy, kterou budou kormidlovat islamisté pryč od evropských kulturních tradic. Tok dějin se otočí zpátky do středověku.
Kniha je hodně zneklidňující a vybízí k zamyšlení. Myslím, že ač kniha oplývá fakty a odkazy, přece je celá sepsána manipulativně, aby migrace vyzněla jako naprostá katastrofa. Ale co když to dopadne dobře? Je pravda, že míšení tolika nekompatibilních kultur je těžké, ale je to příležitost pro lidstvo. Lidé se musí naučit žít spolu a tolerovat se.
Prvních deset let
Egon Bondy (p)
(SPOILER) Bondy píše, že většina memoárů je nuda, ale on nechce psát o malichernostech, které se dějí každému. Píše jen realitu a pěkně to nahustil, podrobně a intenzivně. Toto je zdrojový text, už v jiných knihách (Udělej si ráj; Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé) jsem četla, jak poprvé přišel k Honze a ta mu jen pootevřela dveře, protože víc otevřít nešly, jaký tam měla bordel. Byli mladí, líní, nezaměstnaní, žili jak vandráci, kradli, chlastali, souložili, dávali se zavřít do blázince, vymýšleli blbosti… Do toho Bondy hledal tu správnou filosofii a jeho známí byli stalinisti, trockisti, marxisti, surrealisti, expolionalista, fašista, katolíci a různě podobně. Myslím, že díky upřímnosti, se kterou se svěřuje a přiznává k nejhlubším myšlenkám, (třeba že jako ateista měl kardinální problém, zda je bůh) si získal srdce čtenářů.
Povinnost
Ludwig Winder
Kniha mě dosti zaujala. Okupace viděna z pozice Čechů za protektorátu je zajímavý úhel pohledu. Je to psychologicky dobře zobrazená sonda do duše obyčejného člověka, který ač zdánlivě dál normálně žije, musí zvažovat a přemýšlet jak se chovat, mluvit, tvářit a zažívat vnitřní strachy. Kniha ukazuje, že mravní imperativ byl za nacismu pro některé lidi jasným ukazatelem, jakou cestou se dát, a to jako racionální volba, s plným vědomím důsledků.
To bylo Dachau
Stanislav Zámečník
Perfektní podrobná vědecká práce, zobrazující KT Dachau chronologicky od vzniku 22. března 1933 a popisuje jeho proměny na pozadí dějin až do osvobození 29. dubna 1945. Fungoval nejprve v míru pro politické odpůrce, pak ve válce pro národy celé Evropy a také jako zdroj levné pracovní síly pro podzemní továrny nebo i místo pro pokusy na lidech. Vše vymýšlel a vedl Heinrich Himmler, vůdce SS. Autor Stanislav Zámečník, vězeň Dachau 1941-45, nastudoval obrovské množství zdrojů a sepsal je do přehledně utříděné, čtivé a přitom fakty nabité knihy.
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé
Anna Militz
Za tuto knihu jsem moc vděčná, už dlouho jsem prahla po tom, dozvědět se něco víc o této ženě. Nemám však ani slov, jak sdělit, co se mi teď honí hlavou. Jana Černá byla asociální osoba a jak se nestarala o pět dětí, bylo otřesné chvílemi číst. Měla pět manželů, byla šestkrát v blázinci a jednou ve vězení. Ale přesto v sobě měla něco, po čem stojí za to pátrat, co člověka přitahuje. Byla inteligentní, charismatická a pohybovala se mezi tolika později slavnými umělci. Doufám, že ještě narazím na další díla, která ještě více psychologicky, umělecky, rozeberou tuto osobu, protože myslím, že to má ještě potenciál. Díky autorce Anně Militz za práci na knize a objevení tolika dokumentů o Janě.
Z nekrologu Jiřího Žantovského:
…urputně oškrabuje povrch z každé konvence, z každého pozlátka, z každé životní formy až na dřeň všednosti a zas ke kořenům divokého vína…….jít až na dno života, až na práh pekla, odkud se jí zdálo, že vede krůček na okraj ráje.
Zbořeno: Zaniklé pražské stavby 1990–2020
Kateřina Bečková
Tato kniha je unikátní svou výpovědí o vývoji nejen města, ale i společnosti. Kateřina Bečková, historička, spisovatelka, předsedkyně Klubu za starou Prahu podává asi těžko dohledatelné informace o průběhu zbourávání. Čtenáři vysvětluje vzácnost domů, očím skrytý význam, proč jsou tyto stavby v něčem hodnotné. Majitelé nechají domy schválně zvenku chátrat, aby vypadaly odpudivě, a nikdo netuší, že skrývají třeba barokní vnitřek nebo úchvatné schodiště. Není to jen výčet zbouraných baráků, jsou to příběhy na jedné straně významných staveb od dobrých architektů, a na druhé straně hrabivých developerů a majitelů ohrožených nemovitostí. Je vidět, jak se na to musí, nejprve se slíbí, že se to nezbourá celé a pak se nějak poruší statika toho, co se nemělo bourat, a jde to k zemi všechno. Zapůsobilo to na mě a díky této knize se na ulice Prahy dívám trochu jinak, uvědomila jsem si, že povrchní dojem není hlavní, každý dům může (a nemusí) být cenný a něčím výjimečný. A to je kouzlo Prahy a mělo by se chránit.
Brno - kulturní město předválečné a válečné
Dušan Jeřábek
Tyto vzpomínky načtené na Rozhlasu poslouchám stále dokola. Prostě mi učarovalo, jak Dušan Jeřábek (*1922) vypráví o svém dětství v Brně a rodu Jeřábků. Autor je syn právníka, spisovatele Čestmíra Jeřábka (*1893), vnuk spisovatele, učitele Viktora Kamila Jeřábka (*1859 v Litomyšli). Jeřábkové mají předky s tradicí typografů a nakladatelů v Praze,- sahající do roku 1685 (Jan Karel Jeřábek). Dětství ve 30. letech je popisováno mile, autenticky, zachycuje setkání s mnoha významnými lidmi. Zajímavé jsou také postřehy o vztazích mezi Němci a Čechy v Brně, o jejich vzájemné koexistenci, spíše než symbióze. Vzpomínky končí po válce a noblesně nekomentují nastupující režim. Je zajímavé, že na tuto knihu časově navazuje tajný deník jeho otce Čestmíra Jeřábka, který vyšel pod názvem V zajetí stalinismu, a vypovídá o novém režimu od února 1948, a to s velkou upřímností, odporem a znechucením. Celkově mám nejen z této knihy, ale i z celé rodiny Jeřábků, její tradice, vzdělání a kulturnosti, dobrý, povznášející pocit.
Volyň 1943: Genocidní čistka - fakta, analogie, historická politika
Grzegorz Motyka
Genocida polských vesničanů byla příšerná jatka, asi nejkrvavější genocida ze všech genocid, když jsem to četla, bylo mi fakt špatně. Vraždící Ukrajinci se snažili, po vzoru Německých fašistů a analogické genocidy židů, stejně vyvraždit Poláky a brali to systematicky. Chodili od vesnice k vesnici, sekerami to řezali, i 99 vesnic za noc (krvavá noc 10.-11.7.1943). Dnes jsou však uctíváni. Je s podivem, že v roce 2015 přijala Ukrajina zákon, který trestá toho, kdo by zpochybňoval, že odbojáři UPA a OUN (Banderovci) mají status Bojovníků za nezávislost Ukrajiny 20. století. Polský historik Grzegorz Motyka touto knihou jasně shrnul aktivity Banderovců za války, jak “čistili Ukrajinu od Poláků, a porovnal to s odvetnými aktivitami jejich polských protivníků (Armija Krajova), které se nedají srovnávat, bezohledná krutost Banderovců byla extrémní. Na konci války a po válce se Banderovci zaměřili na boj proti plukům NKVD, proti Sovětům, a díky tomu jsou dnes na Ukrajině ctěni jako národní hrdinové, stateční bojovníci za svobodu Ukrajiny.
Citát:
Ukrajina vykročila směrem oficiálního zamlčování organizovaného charakteru volyňského masakru a popírání odpovědnosti ukrajinského podzemí za tento zločin.
Stoik
Theodore Dreiser
(SPOILER) Tento román Theodore Dreiser dopsal těsně před smrtí a udělal jím skvělý závěr trilogie i svého díla a života. Zobrazil v něm styl života v přepychu a bohatství, ale za neutuchající aktivity a pracovitosti Franka Cowperwooda. Pěkně vystihl různé ženy, jejich společenskou obratnost, úroveň, způsoby, půvaby, inteligenci, diskrétnost. Bylo napínavé, jak organizuje nejen budování rodící se městské hromadné dopravy v metropoli Londýně, ale také soužití s manželkou, jejím najatým gigolem, svůj vztah s jinou ženou, utajování před manželkou a před novináři a k tomu i další sexuální úlet. Stojí na jedné straně opravdová láska trochu jednodušší hysterické manželky a na druhé straně důstojná racionalita jeho milenky. Je tam tolik psychologických strategií a tajných úvah, jak to bývá ve víru mimomanželských vztahů. K tomu geniální vize finančníka, který přináší americký kapitál do Evropy.
Román má úžasný závěr, který se stupňuje až k metafyzickému bodu, ale to není vrchol, vrcholem je návrat k prvotním Dreiserovu tématu jeho románů, je to lidskost, sociální spravedlnost a soucit s nejchudšími. Krásné.
Vladislav II. - Nečekaný vzestup zavrženého dědice
Jaroslava Černá
Kniha mě potěšila, protože dobře popisuje život Vladislava II. Autorka vystihla komplikovanost postavení knížete - krále vzhledem k mnoha příbuzným (Oldřich, Svatopluk, Konrád, Vratislav), kteří měli nárok na trůn, vztah k Římskému králi (Konrád III, Friedrich Barbarossa), k biskupům (Jindřich Zdík, Daniel), bratrům (Děpolt a Jindřich). Boje o moc ve 12. století byly velice turbulentní a toto je jeden z mála románů, který na ně vrhá světlo.
Zámek
Franz Kafka
(SPOILER) Už už máte pocit, že to pochopíte, že rozlousknete klíč, šifru, k tomu dílu. To mě hnalo k opakovanému poslechu (teď na Rozhlasu je to skvěle Kamil Halbich), sledování filmu na YouTube a čtení komentářů. Možná proto se také ze samotného autora, pana Dr. Franze Kafky, stal kult, skrze něho, bádání o jeho životě, hledáme odpověď na otázku záhady jeho románů.
Vymyslela jsem si takovýto svůj klíč k románu: Proč se všichni ve vesnici u Zámku chovají jak blbci? Prostě jsou všichni spolčeni proti K. Představuji si, že to, co čteme v románu, je jen zlomek toho příběhu, děje se toho mnohem víc. Je to paralelní děj. Všichni mají společný cíl, aby se K decentně, po dobrém, zbavili. Prostě jim vadí. Normálně se s ním sice baví, ale ve skutečnosti jim leze na nervy. Možná ho pomlouvají, nastrčí mu milenku, aby ho ovládala, a dva špehy. Ta milenka je domluvená se špehy. Všichni lžou a vymýšlejí si, mají z něj možná legraci. Na oko si s ním povídají, ale jen nezávazně. Skutečně pomocnou ruku mu nikdo nepodá. Možná mají takové instrukce, možná jde o rafinovanou strategii, jak se K zbavit nenásilnou cestou. Přemýšlím o zákulisním ději, je komplementární k tomuto, je tajný, má obrovský, epický děj, jak za nitky tahá třeba pan hrabě a všechny svoje poddané instruuje, jak mají K házet klacky pod nohy. Každá scéna románu je jen krátký snímek černobílého filmu, u kterého se dá přemýšlet, co je za tím, co nebylo v románu popsáno.
Tak to je můj objev, můj způsob v chápání Zámku. Teď už konečně jsem docela spokojená, už už jsem přišla na to, jak to číst… Na první čtení divné dílo se mění v něco docela zajímavého.
Četba Zámku je geneze, přemýšlením o tomto románu mě napadaly a napadají mnohé situace z mého života, nebo analogie z historie, které něčím Zámek připomínají. A teď si myslím, že hodnota tohoto díla je v duševní cestě, kterou čtenář při chápání urazí. Nevím, jestli má ta cesta konce, ale určitě se dostaví uspokojení z osobního mentálního výkonu.
Krabice živých
Norbert Frýd
(SPOILER) Promyšlený román, podrobně mapující hierarchii vedení a organizaci pobočného pracovního tábora Dachau. Odehrává se od 30.10.1944 po několik dalších zimních týdnů. Předobrazem byl tábor Kaufering, kam se Norbert Frýd dostal jako práceschopný židovský vězeň z Osvětimi. Cílem nacistů bylo rozjet zbrojní výrobu, ale z Kauferingu se později stal spíše lazaret nebo márnice. Tábor prodělával dost dynamický vývoj, příjezdy transportů, budování bloků, práce v továrně, nasazení německých trestanců na frontu.. Autor nás seznamuje s vedením tábora, SS, vězeňskou samosprávou, kápy, komandy, lékaři. Každý má svoje vzpomínky, představy o životě a priority, navazuje různé vazby, kšeftíky… Jde o komplexní obraz pracovního koncentračního tábora. Všichni už cítí konec války ve vzduchu, režim v táboře už není tak tuhý, a všichni věří v dobré zacházení a přežití… Je to ve všech směrech asi nejlepší román z tohoto prostředí, je uvěřitelný, má dějový spád, psychologicky a myšlenkově je na vysoké úrovni.
Kavárna na hlavní třídě
Antonín Eduard Včelička
Skvělé svědectví o postavení číšnického učně a politické situaci, autobiografické dílo. Géza Včelička velice barvitě, se smyslem pro detail vykresluje prostředí pražské kavárny, pohledem zevnitř. Děj je zasazen do roku 1927. Tehdy měla kavárna vysokou úroveň a důležitou společenskou funkci. Autor také popisuje politické poměry ve společnosti, kde národní socialisté a sociální demokraté začínají být válcováni komunisty. Je vidět, že vzdělanější a bohatší lidé vidí už tehdy v bolševismu moskevské nebezpečí. Autor autenticky zachytil politické názory a úvahy a take pražský první máj. Krásné a vzácné jsou také popisy jeho čtvrti, Řásnovky, kolem sv. Haštala a Anežského kláštera, bydlišť chudiny. Knize bych nevyčítala komunistickou agitaci, spíš bych vyzdvihla autentické svědectví o názorech, obzorech, obyvatel, a to bohatých i chudých, z období budování republiky, z 20. let.
Karel Pařík - Architekt evropského Sarajeva
Jan Boněk
Moc krásná kniha, velice přístupnou formou přibližuje Sarajevo jako město Slovanů s islámskou vírou, po staletí pod nadvládou Turků. Od roku 1878 okupované Habsburky a také modernizováno, čeští architekti měli jazykovou výhodu. Autoři dávají dobrý přehled o dějinné situaci a pozici českého architekta Karla Paříka, jehož dílo je neuvěřitelné, svou kvalitou i kvantitou. Kniha je úžasná také díky množství barevných fotografií všech možných staveb. Čtenář se nejen dozví o historii vzdálené provincie Rakouska Uherska, ale také si udělá obrázek o kráse monumentálních staveb, postavených ve stylu historismu, v místní podobě zvaného bosenský styl.
Ženy na popravišti: Tresty smrti vykonané v Československu na ženách v rámci retribučního soudnictví v letech 1945-1948
Ivo Pejčoch
Kniha se zabývá životopisy konfidentek gestapa, ženy které stály tiše v pozadí všeho teroru, donášely a tím posílaly svoje sousedy na smrt. Autoři si dali práci a dohledali mnoho informací o jejich životech, rodinách, původu a kniha má spoustu fotek. Po válce byly donašečky souzeny zvláštními soudy a 67 bylo popraveno. Je to obrovské množství poprav, za jakoby drobné prohřešky, které však přinášely smrt. Je zajímavé, že za první republiky nebyla popravena žádná žena. A od roku 1948 dosud jen 6 dalších žen. Také je zajímavé, že popravené konfidentky byly převážně české národnosti a s nižším vzděláním.
Pražský kruh
Max Brod
(SPOILER) V této knize jsem našla, co jsem hledala, Prahu v době, kdy v ní ještě žili Němci a Židé čeští a němečtí. Max Brod vzpomíná, analyzuje historii a komentuje spisovatele.
Co mě zaujalo:
Praha, město polemické, které ukládalo svým dětem mnohem složitější hledání uprostřed různorodých národnostních a náboženských okolností. Brod sebe vnímá jako že je Žid, kulturně blízký němectví a přítel češství. Byl přesvědčením sionista, stejně jako Kafka.
Brodovo vyprávění začíná v 19. století, kdy údajně panovala zpočátku mezi Čechy a Němci niterná symbióza, tehdy ještě neměli politické rozpory. Čeští spisovatelé měli německé vzdělání a němečtí spisovatelé opěvovali českou zem a historii. Ve starší generaci německých spisovatelů byli Židé, jako Fritz Mauthner, kteří se bez jakýchkoli pochybností počítali k Němcům a fanaticky si přisvojil jejich bojovný šovinismus. Z německých Židů se stávali za 1. světové války agresivní němečtí patrioti.
K pražskému kruhu:
Max Brod a Felix Weltsch byli od první třídy spolužáci v Panské ulici v piaristické (katolické) škole, měli i hodiny židovského náboženství. Na gymnázium šel Max do Štěpánské a Felix na Staroměstské náměstí, kde byl o rok výš Franz Kafka. Franz, Max i Felix se opět setkali na právech. Nejužší čtyřčlenný kruh doplnil slepý Oskar Baum. Všichni z Pražského kruhu milovali české básníky, všichni plně ovládali češtinu a neznamenala pro ně méně než němčina.
Tehdy se vše točilo kolem těchto německých časopisů: Prager Tagblatt byl liberální, časopis Bohemie byl pro nacionální Němce a časopis Prager Presse provládní, pročeský.
Brod se zamýšlí nad asimilací Židů, která nevyšla ve Španělsku odkud byli vyhnáni koncem 15. století, pak se Židé přimkli k Německu, kde však za nacismu byli krutě vyloučeni z německého světa. Byli zklamáni z nešťastného spojenectví volbou.
Brod navrhuje “lásku na odstup všude tam, kde na sebe prostorově narazí dvě skupiny obyvatel, z nichž každá má svůj charakter (napadá mě: co by řekl Brod na dnešní stav vztahů Židů a Palestinců?)
V roce 1900 žilo v Praze
415 tisíc Čechů + 14 tisíc Židů Čechů
10 tisíc Němců + 11 tisíc Židů Němců
Praha má tradici staleté židovské duchovnosti, byla zde první hebrejská tiskárna, roku 1512. Brodův předek rabi Elias ben Todros Brod napsal komentář ke komentáři talmudu. Praha byla po staletí městem židovských učenců.
Kafka citoval z talmudské antologie: “Stal se mi zázrak, proto chci zařídit něco užitečného pro lidi. … to je Kafkova syntéza realismu se zázrakem, s fantazií, s bohatou a hravou tvořivostí ducha, který neustále pracuje.
Brod se v knize hodně ohrazuje proti mylnému chápání Kafky jako dekadentního zoufalce, slabocha, magického strašidla. Podle Broda Kafka hledal prapůvodní smysl spravedlnosti, a to ne jako roztříštěný, asimilovaný Žid, nýbrž vnitřně ucelený, jenž našel svou vlast. Kafka se chystal k cestě do Palestiny. Byl to sionista.
Život s hvězdou
Jiří Weil
Román ukazuje psychologické rozpoložení židů za protektorátu v období transportů do gheta. Život byl plný strachu a také ponížení, vylučování ze společnosti, soupisů a zabavování majetku... Díky románu Jiřího Weila si můžeme představit, co prožíval takový člověk, nad čím přemýšlel, jak se mu převrátil život a jak nepochopitelná a bezvýchodná byla jeho situace.
