TipsyChipsy komentáře u knih

Velice zajímavá kniha, která se zabývá osudy žen v okruhu jedné rodiny. Autorka Helena Malířová byla politicky uvažující inteletuálka a do této knihy skrytě vložila mnohé pokrokové názory na práva žen. Děj je situován do prvního desetiletí 20. století, kdy se ženy hlásí o slovo, v podobě volebního práva a třeba práva na předmanželský pohlavní život. Hrdinky této knihy ještě vězí v pohodlnosti biedermayeru 19. století, ale už cítí, že svoboda čeká a nebude zadarmo. Všemi osudy prochází jako červená nit osoba neodolatelného muže Marcela, který je záporný element a hrozba sexuálního zmatení mysli. Děj knihy je jakoby roztříštěn, přesto však se čtenář dočká jakéhosi spravedlivého finále. Tato kniha je úžasná a stále aktuální.

3 14.01.2025

Krásně napsaný román odehrávající se u Sázavy, kousek od Prahy. Tento spisovatel je opravdu úžasný a divím se, že není více slavný. Nejen, že skvěle ovládá popis reality, má bohatou a nápaditou slovní zásobu, číst to, je jako by tam člověk byl. Je vidět, že autor, zkušený novinář a šéfredaktor fakt uměl psát a popisovat. Ale to není vše, je i výborný psycholog, předestírá úžasný vztahový román o lásce, sexuální potřebě, nevěře, zrání, procitnutí. Hlavní hrdina mamánek objeví, že Nic není marno, Nic není zadarmo. Kniha také pěkně popisuje autentickou vesnici vorařů, jak to tam chodilo o bálech, ukazuje i těžký život řeznického podnikání v Praze a holešovické jatky. Prostě tohle je román, který dává to, co četba má dát, příběh i dojetí a samozřejmě potěšení.

5 13.01.2025

(SPOILER) Skvělá reportážní kniha, zobrazuje nejen osobní zážitek z hrůz války, ale i popis konfliktu. Autorka se v krátkých kapitolách dotýká dvou čečenských válek komplexně, z různých úhlů pohledu, má zajímavé úvahy, i drobné postřehy. Máme tu bývalého vůdce, teroristu anti hrdinu Šamila Basajeva. Dále nynějšího krutovládce Ramzana Kadyrova, který nastolil klid v zemi za cenu mučení opozice a režimu strachu. Není moc hezké, že Čečenci jednají s ženami v duchu tuhého islámu. Autorka se věnuje mírové aktivistce Zajnab Gašajevě a také do Čečenska jezdila a psala o něm Anna Politkovská. Zamýšlí se i nad současnou válkou na Ukrajině, vojáci okupované země Čečenska, zvaní Kadyrovci, okupují paradoxně Ukrajinu. Není to vůbec jednoduché. Autorka se zamýšlí konečně i nad Ruskem, co je to za zemi? Jsou Rusové schopni se stydět? Prý už někteří ano.

3 06.01.2025

(SPOILER) Román z roku 1931 popisuje životní úzkost a beznaděj, vnímané mladým intelektuálem v Berlíně, před nástupem Hitlera k moci. Je to hodně silná, vizionářská kniha a autor byl na seznamu, když o dva roky později, v květnu 1933 nacisté pálili knihy. Kniha vypráví příběh Jakuba Fabiana a jeho přítele Štěpána Labude, dvou humanitně vzdělaných mladíků, kteří jsou zklamáni životem. Nad jejich myšlenkami se vznáší duch velkého německého humanisty Gottholda Ephraima Lessinga, ale to jim nedává sílu. Atmosféra ve společnosti věští dvojí neštěstí, z radikalizace komunistů a nacistů. Je otázka, jak tomu čelit, k čemu se přimknout. Rádi by to zlo nějak zastavili, ale musí jen přihlížet a čekat. Jsou zklamáni z hlouposti lidstva. Fabian o sobě říká, že je nešťastný jako je jeho doba, že se potlouká světem a je mu jako tenkrát na gymnáziu, když čekal, kdy ho povolají. Cítí, že nic nemá smysl, je ochromen zánikem Evropy, čeká v čekárně, žije v provizoriu. Autor knihy Erich Köstner byl, dle této knihy, velký spisovatel, vizionář a humanista. Román se původně jmenoval Cesta do záhuby (Der Gang vor die Hunde) a autor jím chtěl varovat. Je aktuální i dnes. Je to o samostatně myslícím člověku stojícím na ztracené vartě.

3 04.01.2025

Velice cenná kniha tím, kdo ji napsal, autor je vnukem Heinricha Manna a zároveň synem Ludvíka Aškenazyho. Líčí historii své rodiny viděnou skrze jeho vzpomínky. Přestože kniha není narvaná fakty, spíše domněnkami mlhavé paměti, je zajímavá, můžeme si udělat obrázek o tom jak autor vidí vše ze své pozice. Jindřich Mann se snaží popsat a rekonstruovat komplikované dějiny jeho rodiny, která byla ve všech generacích štvána a nucena žít v emigraci. On sám se může považovat za Čecha, protože prvních 20 let prožil v Praze a toto je takové jeho nostalgické vyznání, kniha se v originále jmenuje Prag, poste restante. Moc milé a krásné.

2 27.12.2024

(SPOILER) Tato kniha se mi moc líbila a přišla mi hodně autentická, pravdivá, současná, zajímavá. Milenecký vztah, jeho počátek, průběh a zánik je popsán postupně a věrohodně. Mě po celou dobu bavilo to číst, stálo to za to. Přirovnala bych to k podrobné reportáži, věřila jsem tomu jako skutečnosti. Autorka popisuje postupné fáze vztahu a zpočátku by čtenář nevěřil, jakého příšerného obšourníka si hrdinka příběhu namluvila. Podle mě je to unikátní svědectví, perfektně zdokumentovaný a vystavěný případ, jak se žena zblázní do muže, postupně procitá ze zamilovanosti a stejně ho miluje a nakonec je těžké se od tohoto závadného objektu odpoutat. Není to zamilovaná romantika, ale racionální rozbor vztahu. Je to poučné a pravdivé, protože muži jsou lovci a ženy naivky. Celý příběh je poznamenán osobou Milana Kundery, což k tomuto tématu dost sedí.

3 22.12.2024

(SPOILER) V první eseji této knihy mě zaujalo zamyšlení nad kořeny toho, proč je naše slovanská část Evropy stále o krok za germánsko-románským západem. Důvodem je, že Slované přišli do Evropy v nové vlně, která nenavázala na antiku, jako Germáni. Proč Slované nikdy nepřišli s něčím novým jako osvícenství, reformace, unitářství a nebo příběh, legenda, která by zdomácněla na západě? Na to má vliv jazyková bariéra, i kdyby Slované měli myšlenky, na západě je nebudou nasávat, protože se nedokážou naučit slovanské jazyky. Kdežto naopak to funguje.

V druhé eseji o Rusku jsem na jednu stranu obdivovala obrovské množství zdrojů, analýzu situace, pestrost názorů na politiku Ruska. Autor cituje mnoho současných autorů, většinu ironicky glosuje. Na druhou stranu jsem při čtení měla chvílemi šoky z jeho názorů (na válku na Urajině, Krym, Gruzii).

Třetí esej už byl takový odvážný manifest, jak chce Michal Téra zachránit naši společnost, jak zabránit zhoubné fanatické ideologii zničujících trendů (za ty považuje klimamánii, gendermánii a islám). Naději na záchranu vidí v přimknutí ke katolické tradici a těsnější spolupráci slovanských národů střední Evropy. V této části knihy nemohu téměř s ničím souhlasit. Jedině snad s tím, že jsou potřeba i takovéto názory, které jdou proti proudu, proti duchu zpráv, podsouvaných podle tónu doby. Autor také varuje před utahováním šroubů osobní svobody, tlačení do nových dogmat.

4 09.12.2024

(SPOILER) Hezky napsaná knížka. Autorka při pátrání po historii vlastní rodiny podává obraz Olomouce po osvobození Rudou armádou, pohledem německých obyvatel. Příběh je sice beletrizován, ale je to blízké literatuře faktu. Čtenář si udělá trochu obrázek, jaká byla nálada v obyvatelstvu a v jaké situaci se ocitli Němci. Nebojte se této četby, je to kruté, ale autorka střídá křivdy a útrapy v minulosti s pátráním v současnosti, a na konci je trocha dojetí a červené knihovny, aby čtenář trochu pookřál.

6 03.12.2024

(SPOILER) Kniha napsaná rabínem, s vyjímečně autentickým ponorem do brooklinské židovské rodiny a komunity. Jde o Židy ze Sovětského svazu, v New Yourku žijící, pěstující ladovský (pocházející z údajného města Ladov) chasidismus. Síla jejich víry je neuvěřitelná, domnívají se, že pro Pána světa je židovský život nejdůležitější. Židé jsou jedno tělo, jedna duše. Když trpí jedna část těla, trpí celé tělo a celé tělo musí pomoci té části, která trpí. Odehrává se to někdy v 50. letech, v období kdy Stalin vraždí židovské spisovatele. Život v židovské komunitě je líčen hodně autenticky i díky různým židovským názvům, jako Ribono šel olam, Gemara, Zohar, Rošo, Benoni, Cadik, Mašgiach… Setkáváme se s jejich odporem k Ježíši Kristu, symbolu kříže, je to pro ně symbol pogromu, utrpení Židů. Umění, malířství je považováno za hříšnou, gójskou, pohanskou činnost. Židé z této komunity nosí pejzy, plnovous a tím vyjadřují, že se hrdě hlásí ke své víře.
Kniha řeší spor mezi otcem a synem, mezi židovskou tradicí a uměleckou tvorbou. Vzájemná paličatost je slabost a síla. Z hlubokého rozporu v židovském srdci malíře Ashera Leva vzejde monumentální umělecké dílo, obraz, který způsobí srdcervoucí finále této úžasné knihy. Takových vzácných a hlubokých knih se poštěstí číst za život málo.

4 03.11.2024

(SPOILER) Autor obšírně analyzuje migrační krizi Evropy. Když to člověk čte, je zděšen z různých důvodů, které jsou výborně vysvětleny, autor přináší podrobné příklady terorismu, sexuálního násilí, střetu nekompatibilních kultur. Proti sobě staví bezbřehou svobodomyslnost, naivní dobrotu Evropy a ateismus a proti tomu fanatismus islámu, fatvu (to je dle knihy náboženská vražda) a blasfemie (zločin rouhání). Vyvrcholením apokalypsy bude blízká budoucnost Evropy, kterou budou kormidlovat islamisté pryč od evropských kulturních tradic. Tok dějin se otočí zpátky do středověku.
Kniha je hodně zneklidňující a vybízí k zamyšlení. Myslím, že ač kniha oplývá fakty a odkazy, přece je celá sepsána manipulativně, aby migrace vyzněla jako naprostá katastrofa. Ale co když to dopadne dobře? Je pravda, že míšení tolika nekompatibilních kultur je těžké, ale je to příležitost pro lidstvo. Lidé se musí naučit žít spolu a tolerovat se.

6 01.11.2024

(SPOILER) Bondy píše, že většina memoárů je nuda, ale on nechce psát o malichernostech, které se dějí každému. Píše jen realitu a pěkně to nahustil, podrobně a intenzivně. Toto je zdrojový text, už v jiných knihách (Udělej si ráj; Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé) jsem četla, jak poprvé přišel k Honze a ta mu jen pootevřela dveře, protože víc otevřít nešly, jaký tam měla bordel. Byli mladí, líní, nezaměstnaní, žili jak vandráci, kradli, chlastali, souložili, dávali se zavřít do blázince, vymýšleli blbosti… Do toho Bondy hledal tu správnou filosofii a jeho známí byli stalinisti, trockisti, marxisti, surrealisti, expolionalista, fašista, katolíci a různě podobně. Myslím, že díky upřímnosti, se kterou se svěřuje a přiznává k nejhlubším myšlenkám, (třeba že jako ateista měl kardinální problém, zda je bůh) si získal srdce čtenářů.

5 20.10.2024

Kniha mě dosti zaujala. Okupace viděna z pozice Čechů za protektorátu je zajímavý úhel pohledu. Je to psychologicky dobře zobrazená sonda do duše obyčejného člověka, který ač zdánlivě dál normálně žije, musí zvažovat a přemýšlet jak se chovat, mluvit, tvářit a zažívat vnitřní strachy. Kniha ukazuje, že mravní imperativ byl za nacismu pro některé lidi jasným ukazatelem, jakou cestou se dát, a to jako racionální volba, s plným vědomím důsledků.

4 10.10.2024

Perfektní podrobná vědecká práce, zobrazující KT Dachau chronologicky od vzniku 22. března 1933 a popisuje jeho proměny na pozadí dějin až do osvobození 29. dubna 1945. Fungoval nejprve v míru pro politické odpůrce, pak ve válce pro národy celé Evropy a také jako zdroj levné pracovní síly pro podzemní továrny nebo i místo pro pokusy na lidech. Vše vymýšlel a vedl Heinrich Himmler, vůdce SS. Autor Stanislav Zámečník, vězeň Dachau 1941-45, nastudoval obrovské množství zdrojů a sepsal je do přehledně utříděné, čtivé a přitom fakty nabité knihy.

8 28.09.2024

Za tuto knihu jsem moc vděčná, už dlouho jsem prahla po tom, dozvědět se něco víc o této ženě. Nemám však ani slov, jak sdělit, co se mi teď honí hlavou. Jana Černá byla asociální osoba a jak se nestarala o pět dětí, bylo otřesné chvílemi číst. Měla pět manželů, byla šestkrát v blázinci a jednou ve vězení. Ale přesto v sobě měla něco, po čem stojí za to pátrat, co člověka přitahuje. Byla inteligentní, charismatická a pohybovala se mezi tolika později slavnými umělci. Doufám, že ještě narazím na další díla, která ještě více psychologicky, umělecky, rozeberou tuto osobu, protože myslím, že to má ještě potenciál. Díky autorce Anně Militz za práci na knize a objevení tolika dokumentů o Janě.
Z nekrologu Jiřího Žantovského:
…urputně oškrabuje povrch z každé konvence, z každého pozlátka, z každé životní formy až na dřeň všednosti a zas ke kořenům divokého vína…….jít až na dno života, až na práh pekla, odkud se jí zdálo, že vede krůček na okraj ráje.

3 28.09.2024

Tato kniha je unikátní svou výpovědí o vývoji nejen města, ale i společnosti. Kateřina Bečková, historička, spisovatelka, předsedkyně Klubu za starou Prahu podává asi těžko dohledatelné informace o průběhu zbourávání. Čtenáři vysvětluje vzácnost domů, očím skrytý význam, proč jsou tyto stavby v něčem hodnotné. Majitelé nechají domy schválně zvenku chátrat, aby vypadaly odpudivě, a nikdo netuší, že skrývají třeba barokní vnitřek nebo úchvatné schodiště. Není to jen výčet zbouraných baráků, jsou to příběhy na jedné straně významných staveb od dobrých architektů, a na druhé straně hrabivých developerů a majitelů ohrožených nemovitostí. Je vidět, jak se na to musí, nejprve se slíbí, že se to nezbourá celé a pak se nějak poruší statika toho, co se nemělo bourat, a jde to k zemi všechno. Zapůsobilo to na mě a díky této knize se na ulice Prahy dívám trochu jinak, uvědomila jsem si, že povrchní dojem není hlavní, každý dům může (a nemusí) být cenný a něčím výjimečný. A to je kouzlo Prahy a mělo by se chránit.

5 17.09.2024

Tyto vzpomínky načtené na Rozhlasu poslouchám stále dokola. Prostě mi učarovalo, jak Dušan Jeřábek (*1922) vypráví o svém dětství v Brně a rodu Jeřábků. Autor je syn právníka, spisovatele Čestmíra Jeřábka (*1893), vnuk spisovatele, učitele Viktora Kamila Jeřábka (*1859 v Litomyšli). Jeřábkové mají předky s tradicí typografů a nakladatelů v Praze,- sahající do roku 1685 (Jan Karel Jeřábek). Dětství ve 30. letech je popisováno mile, autenticky, zachycuje setkání s mnoha významnými lidmi. Zajímavé jsou také postřehy o vztazích mezi Němci a Čechy v Brně, o jejich vzájemné koexistenci, spíše než symbióze. Vzpomínky končí po válce a noblesně nekomentují nastupující režim. Je zajímavé, že na tuto knihu časově navazuje tajný deník jeho otce Čestmíra Jeřábka, který vyšel pod názvem V zajetí stalinismu, a vypovídá o novém režimu od února 1948, a to s velkou upřímností, odporem a znechucením. Celkově mám nejen z této knihy, ale i z celé rodiny Jeřábků, její tradice, vzdělání a kulturnosti, dobrý, povznášející pocit.

4 14.09.2024

Genocida polských vesničanů byla příšerná jatka, asi nejkrvavější genocida ze všech genocid, když jsem to četla, bylo mi fakt špatně. Vraždící Ukrajinci se snažili, po vzoru Německých fašistů a analogické genocidy židů, stejně vyvraždit Poláky a brali to systematicky. Chodili od vesnice k vesnici, sekerami to řezali, i 99 vesnic za noc (krvavá noc 10.-11.7.1943). Dnes jsou však uctíváni. Je s podivem, že v roce 2015 přijala Ukrajina zákon, který trestá toho, kdo by zpochybňoval, že odbojáři UPA a OUN (Banderovci) mají status Bojovníků za nezávislost Ukrajiny 20. století. Polský historik Grzegorz Motyka touto knihou jasně shrnul aktivity Banderovců za války, jak “čistili Ukrajinu od Poláků, a porovnal to s odvetnými aktivitami jejich polských protivníků (Armija Krajova), které se nedají srovnávat, bezohledná krutost Banderovců byla extrémní. Na konci války a po válce se Banderovci zaměřili na boj proti plukům NKVD, proti Sovětům, a díky tomu jsou dnes na Ukrajině ctěni jako národní hrdinové, stateční bojovníci za svobodu Ukrajiny.
Citát:
Ukrajina vykročila směrem oficiálního zamlčování organizovaného charakteru volyňského masakru a popírání odpovědnosti ukrajinského podzemí za tento zločin.

8 26.08.2024

(SPOILER) Tento román Theodore Dreiser dopsal těsně před smrtí a udělal jím skvělý závěr trilogie i svého díla a života. Zobrazil v něm styl života v přepychu a bohatství, ale za neutuchající aktivity a pracovitosti Franka Cowperwooda. Pěkně vystihl různé ženy, jejich společenskou obratnost, úroveň, způsoby, půvaby, inteligenci, diskrétnost. Bylo napínavé, jak organizuje nejen budování rodící se městské hromadné dopravy v metropoli Londýně, ale také soužití s manželkou, jejím najatým gigolem, svůj vztah s jinou ženou, utajování před manželkou a před novináři a k tomu i další sexuální úlet. Stojí na jedné straně opravdová láska trochu jednodušší hysterické manželky a na druhé straně důstojná racionalita jeho milenky. Je tam tolik psychologických strategií a tajných úvah, jak to bývá ve víru mimomanželských vztahů. K tomu geniální vize finančníka, který přináší americký kapitál do Evropy.
Román má úžasný závěr, který se stupňuje až k metafyzickému bodu, ale to není vrchol, vrcholem je návrat k prvotním Dreiserovu tématu jeho románů, je to lidskost, sociální spravedlnost a soucit s nejchudšími. Krásné.

4 14.08.2024

Kniha mě potěšila, protože dobře popisuje život Vladislava II. Autorka vystihla komplikovanost postavení knížete - krále vzhledem k mnoha příbuzným (Oldřich, Svatopluk, Konrád, Vratislav), kteří měli nárok na trůn, vztah k Římskému králi (Konrád III, Friedrich Barbarossa), k biskupům (Jindřich Zdík, Daniel), bratrům (Děpolt a Jindřich). Boje o moc ve 12. století byly velice turbulentní a toto je jeden z mála románů, který na ně vrhá světlo.

3 09.08.2024

(SPOILER) Už už máte pocit, že to pochopíte, že rozlousknete klíč, šifru, k tomu dílu. To mě hnalo k opakovanému poslechu (teď na Rozhlasu je to skvěle Kamil Halbich), sledování filmu na YouTube a čtení komentářů. Možná proto se také ze samotného autora, pana Dr. Franze Kafky, stal kult, skrze něho, bádání o jeho životě, hledáme odpověď na otázku záhady jeho románů.

Vymyslela jsem si takovýto svůj klíč k románu: Proč se všichni ve vesnici u Zámku chovají jak blbci? Prostě jsou všichni spolčeni proti K. Představuji si, že to, co čteme v románu, je jen zlomek toho příběhu, děje se toho mnohem víc. Je to paralelní děj. Všichni mají společný cíl, aby se K decentně, po dobrém, zbavili. Prostě jim vadí. Normálně se s ním sice baví, ale ve skutečnosti jim leze na nervy. Možná ho pomlouvají, nastrčí mu milenku, aby ho ovládala, a dva špehy. Ta milenka je domluvená se špehy. Všichni lžou a vymýšlejí si, mají z něj možná legraci. Na oko si s ním povídají, ale jen nezávazně. Skutečně pomocnou ruku mu nikdo nepodá. Možná mají takové instrukce, možná jde o rafinovanou strategii, jak se K zbavit nenásilnou cestou. Přemýšlím o zákulisním ději, je komplementární k tomuto, je tajný, má obrovský, epický děj, jak za nitky tahá třeba pan hrabě a všechny svoje poddané instruuje, jak mají K házet klacky pod nohy. Každá scéna románu je jen krátký snímek černobílého filmu, u kterého se dá přemýšlet, co je za tím, co nebylo v románu popsáno.

Tak to je můj objev, můj způsob v chápání Zámku. Teď už konečně jsem docela spokojená, už už jsem přišla na to, jak to číst… Na první čtení divné dílo se mění v něco docela zajímavého.

Četba Zámku je geneze, přemýšlením o tomto románu mě napadaly a napadají mnohé situace z mého života, nebo analogie z historie, které něčím Zámek připomínají. A teď si myslím, že hodnota tohoto díla je v duševní cestě, kterou čtenář při chápání urazí. Nevím, jestli má ta cesta konce, ale určitě se dostaví uspokojení z osobního mentálního výkonu.

17 24.07.2024