Zajíček
Miroslav Kapek
Příběh o kariéře neúplatného pracovníka lidové kontroly a o jeho vítězství nad samými zloději, podvody a chytráky v zaměstnání i ve spolku libochovických zahrádkářů systematicky využívá poetiky pohádky a míří i ke klasicky pohádkovému šťastnému rozuzlení, přiznačnému pro všechny Kapkovy příběhy.
Přidat komentář
Citát z knihy, který mne oslovil:
„No řekněte, není to nádhera? Všude kolem rozkvetlé broskvoně. Zdá se mi, že kvetou i ve mně.“ Růženka se osmělí a přistoupí k němu. Uchopí ho pod paží a zlehka se k němu přimkne. V rudnoucím Zajíčkovi se rozehrají všechny cévy a žilky. Má dojem, jako by v něm všechno brnkalo. „Neslyšíte nic?“ ptá se hloupě. Růženka udiveně vzhlédne. „Co bych měla slyšet?“ „Brnkání.“ „Ne, spíš brnění. Cítím, jak se chvějete. A přechází to i na mne. Ani ona není ve hrách lásky zběhlá, a tak se trochu zastydí. „Co se vám víc líbí? Hory, nebo to kvetoucí údolí?“ „Broskve, nejvíc ty broskve!“ zadrmolí nesrozumitelně Zajíček, snažící se zahnat hříšné myšlenky, neboť nechtěně pohlédne do dívčina záňadří. „Jsem rád, že se vám tu líbí,“ dodá a marně se pokouší zavřít oční víčka.
Takový hrdinové se už dneska nerodí? Málo. neb každý si rozmyslí zda si udrží práci, či se skrz nadměrnou poctivost postaví do fronty na ni.
Autorovy další knížky
1972 | S Elvírou v lázních |
1978 | Zajíček |
1980 | Hrdinové v průvanu |
1983 | A je to gól! |
1983 | Hříšná kopa |
Příjemná nenáročná oddechovka.