Zakázané ovoce
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383268/bmid_zakazane-ovoce-VKD-383268.jpg
4
853
853
Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2018
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Foreign Fruit, 2004
více info...
Přidat komentář
První třetina mě moc nebavila, ve druhé jsem se pak trochu ztrácela. Ale jsem ráda, že jsem vydržela, protože třetí část mi to vynahradila, četla jsem ji jedním dechem a nemohla se odtrhnout. To už byla zase ta moje oblíbená Jojo, která mě tak baví.
Já jsem se do knihy hned začetla a chtěla jsem vědět, jak se dál budou nebo nebudou odhalovat tajemství minulosti. Kniha je rozdělena do několika částí. V první je hlavní hrdinkou mladá Lottie, v další Daisy, která jako architektka přestavuje dům, který byl útočištěm bohémů a terčem v očích místních obyvatelů. Já vím, ze Jojo má výkyvy, ale toto dílo bych k těm horším nepřidávala..
Začátek mě vůbec nebavil, nemohla jsem se do toho začíst. Pak už to v jedné třetině začalo být lepší. Celkově se mi líbil docela ten nápad - propojení minulosti s přítomností, odhalení nějakých tajemství, které čtenář vlastně znal hned na začátku. Bylo to dost předvídatelné. Taky jsem čekala na nějaký větší střet Sylvie s Lottie, ale to se nedělo. Takže to bylo takové docela o ničem.
Jako ostatní kolegové - měla jsem co dělat, abych knížku neodložila jako nedočtenou. Prvních tak 120 stránek byla čistá nuda, protivní lidé, nafrněná a nejistá matinka, nedozrálá děvčata a praštění bohémové, rozervaní a tápající. Prostě vztahový seriál jako vyšitý. Pak se objevila Daisy a jenom díky ní jsem to doklepala do konce, no, budiž, aspoň ta nakonec věděla, co chce.
Měla jsem problém se do knížky začíst. Když už jsem se začetla, knížka mě hrozně chytla. Jenomže najednou se příběh přerušil, to mě strašně štvalo, byla jsem z toho otrávená a na nové postavy jsem vůbec nebyla zvědavá. Nakonec se mi podařilo se začíst znovu. Knížka se mi nakonec vlastně líbila. Jenom mě trochu mrzelo, že jsme o příběhu Lottie, Guye a Celie na konci knihy nezjistili víc, chtěla jsem si o nich ještě trochu počíst.
Velké množství jmen na začátku a promíchaný děj způsobil, že jsem se hodně ztrácela a upřímně mě kniha moc nebavila. Od poloviny knihy už to bylo lepší a knihu jsem dočetla.
Chvilku mi dalo, než jsem se začetla. Přiznám se, uvažovala jsem, že odložím nedočtenou. Ale nakonec to bylo docela dobré. Rozhodně má tato autorka lepší kniny.
Nevím přesně jak zhodnotit.....to že tam bylo dost postav ani tak nevadilo, ale spíš mě zklamalo množství milostných linií. 3 páry, z toho dva dle mého trošku příběhově odbyté a třetí, který měl být spíše okrajovým byl rozebrán detailně. Vcelku pro mě asi zklamání.
Trochu slabší Moyesová.
Poklidné čtení, dějově žádné velké zvraty. Změna dějové a časové linie trochu příběh nabourá.
Prostě oddechovka.
Příběh poklidného přímořského anglického městečka, které naruší jeho nové osazenstvo. Do jedné vily se nastěhují umělci a bohémové, kteří jsou trnem v oku původním obyvatelům. Dvě přítelkyně – Lottie a Celii, však ono osazenstvo velice přitahuje a láká k návštěvě. Co se zde odehraje, bude mít důsledky i po padesáti letech.
Když jsem se po pár stránkách začetla, knížka mě velmi chytla. Moc mě bavilo porovnání tehdejší společnosti (kolem roku 1950). Upjaté paničky versus bohémové. Ve vile, kde žili umělci, bych se hned ráda ocitla a užívala si jejich nevázaného a svobodného života. Dalším plusovým bodem bylo moře, které nás provází celou knížkou.
Od začátku to bylo dost zdlouhavé, ale v první polovině mi to až tak nevadilo. Pak jsme se ale dostali do druhé části knihy, a to byl pro mě kámen úrazu. Autorka nás hodila do současnosti s novými postavami, takže čtenář chvíli tápe. Když si začne dávat vše dohromady, tak v podstatě vše pochopí dřív a je mu jasné, kam autorka spěje. Navíc se zde objevila moje neoblíbená hate-to-love pasáž, kterou já prostě v knížkách nemám ráda.
Druhou částí jsem se opravdu náročně prokousávala a měla jsem sto chutí to i vzdát. Kdyby autorka pokračovala v plynulém vyprávění první části, myslím, že by to bylo více čtivé. Kniha se mnou navíc vůbec nic neudělala, ač tu bylo hodně emotivních pasáží, nechalo mě to chladnou a s postavami jsem se nedokázala sžít.
Chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale ve finále to byl moc pěkný příběh. Příběh o složitých vztazích, hluboké a zároveň mnohdy nenaplněné lásce lásce, kompromisech, hledání sama sebe....
Mám ráda umění a architekturu, a tak mě hodně fascinovala část o domu Arcadia a jeho bohémských obyvatelích. I ta retro nálada anglického přímořského městečka byla příjemná. A celou dobu jsem jim záviděla to popíjení černýho čaje s mlíkem, takže jsem si ho samozřejmě musela taky několik dní po sobě vařit :) Nicméně už trochu míň mě bavily některé postavy. Hlavně Daisy, která se většinou chovala jako ufňukaná neracionální husa, takže jsem se s ní jako s hlavní hrdinkou horko těžko ztotožňovala, nebyla mi moc sympatická. Děj byl taky docela nenápaditý a předvídatelný. Ale ve finále se to četlo docela dobře, to jako jó. Kdyby to bylo zfilmované, představuju si výsledek jako něco z kategorie "německý romantický". Toš tak...
Chvili trva se zacist, nakonec to ale neni vubec spatne cteni. Mozna bych to ani nenazvala cervenou knihovnou, proste takovy pribeh ze zivota.
PS: Prala jsem si jiny konec...
Kniha patri spis ke slabsim pribehum autorky, ale i tak se mi moc libila Dum byl tak uzasne popsany, ze jsem hlavni hrdince strasne zavidela :) Sympaticke postavy i prostredi, oddechovka ke kave jak delana
Začátek mě moc nechytl, ale potom se to začalo proplétat a brát na obrátkách a musela jsem číst a číst..
První část byla super. U druhé jsem ze začátku nechápala, jestli má navazovat, nebo je to další příběh... Pak se to naštěstí vše propojilo. Styl autorky mám ráda, takže nemůžu než pochválit, protože knížka je čtivá :-)
Štítky knihy
Anglie pro ženy romance prolínání minulosti a současnosti maloměsto
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Čekala jsem od tohoto díla JOJO víc, ale po vícero zápletkách opět nezklamala.