Zakázané ovoce
Jojo Moyes
Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Foreign Fruit, 2004
více info...
Přidat komentář
Je to už několikátá kniha od této autorky, kterou jsem četla. Knížku jsme přečetla během týdne. Moc se mi líbila. Jen se mi moc nelíbil zdlouhavý úvod.
Tuto knihu jsem četla opravdu dlouho, asi jsem se za šla ztrácet v postavách. Sice se nakonec osudy všech propojily, ale přesto bych čekala lepší vysvětlení určitých situací.
Bohužel za mě nejslabší ze všech knih Jojo. Ač jsem se snažila, nějak mi nešlo se zorientovat v postavách a místy i v ději. Od této autorky jsem přečetla všechny knihy, až na poslední, kterou budu číst až po vánocích, ale opravdu nejnepovedenější. Všechny ostatní byly super, krásně se mi četly, ale Zakázané ovoce mezi ně nepatří
Další skvělá kniha od mé oblíbené autorky !! Četla jsem jí jedním dechem. Poutavý, zajímavý a zamilovaný příběh. Skvělá oddechovka.
Pokud hodnotím knihu tím správným úhlem pohledu (nenáročná, oddechová literatura, prostě cajdák), musím konstatovat, že to šlo ... Dvě linie příběhu, které od sebe dělí několik desítek let a který obsahuje příjemnou dávku sentimentu, tajemna, osudovosti a nepostrádá konec, který je vlastně asi nejšťastnější možný. Ale nepochopila jsem úplně přesně, jak to bylo s tím těhotenstvím?!
První část byla pro mě nudná, obyvatelé Arcadie divní a když už jsem se tímhle čtením konečně prokousala a začalo to být pro mě zajímavé, tak byl konec první části. Další části byly zajímavější, konečně se příběh propojil, ale stejně mi to přijde takové nedotažené, většinou jen takové náznaky a domyslete si to jak chcete... no, nebyla to klasická Jojo.
Dnes v noci dočteno. Pomalý rozjezd, ale na konci, možná už vprostřed, neskutečně strhující. Opět krásný příběh o lásce trvající téměř půl století. Na konci slzy. Ty ale prostě musí být!
Musím uznat, že jsem měla velký problém se začíst, ale po asi sté stránce už to odsýpalo. Měla jsem velký zmatek z druhé části, a přemýšlela nad propojením a autorka příjemně překvapila. Moc příjemné čtení.
Jíž několikátá kniha od Jojo Moyesové kterou jsem četla.Trvalo my se do ní začíst,bylo to takové moc rozvláčné,ale ke konci už to mělo větší spád.Pro mně,ale zatím asi nejslabší kniha od autorky.
První část knihy byla hrůza (180 stránek!), už jsem ho chtěla odložit, jak to bylo nudné, zdlouhavé. Jako by to ani nepsala Jojo. Ale stále jsem tomu chtěla dát šanci, tak jsem se dočkala. Od druhé části to byla Jojo jak ji známe, četlo se to dobře, celkem pěkný příběh, ikdyž předvídatelný. Nicméně kniha i tak nedosáhne kvalit jejích předchozích, znovu ji už číst nebudu.
Příjemné počtení. První půlku jsem četla dost dlouho. Ani se mi do čtení velice nechtělo. Druhá půlka se už ale četla sama. První knížka od Jojo a koukám, že patří mezi slabší. Tak to se mám ještě na co těšit. :-)
Jojo opět nezlamala. Navíc příběhy, ve kterých se prolínají dvě časové linie a ve finále se protnou, patří mezi moje nejoblíbenější. Jediné, co bych vytkla, jako někteří přede mnou, rozvláčný začátek. Ale jakmile se příběh rozjel, užila jsem si jej. Takže za mne spokojenost :)
Ze začátku jsem byla rozpačitá, ale nakonec se mi příběh zalíbil. Zápletka jasná, ale díky Jojo jsem si čtení užila. V postavách dle mého není možné se ztratit. Na závěr jen tolik, že Zakázané ovoce krásně ukazuje, jak by byl život jednodušší, kdyby k sobě byli lidé upřímní.
Autorčin styl psaní se nezapře ani v této knize. Hlavní hrdinky jsou především ženy stíhané osudem, ale je zde i několik mužů, kteří se neuměli vzepřít dobovým konvencím tak jako ženské protějšky. Jejich příběhy nám ukazují, že pokud nejde člověk za hlasem svého srdce, zůstane celý život nešťastný. Trochu sladší než obvykle, odpočinkové počtení.
Docela zdlouhavý a poměrně nudný začátek, ale pak už to šlo.... Nedávno jsem četla 1 +1, tak jsem asi přesycená Jojo M. Dám si pauzičku, ale určitě si časem zase ráda něco od autorky přečtu.... Líbí se mi obálky všech jejích knih :)
Štítky knihy
Anglie pro ženy romance prolínání minulosti a současnosti maloměsto
Autorovy další knížky
2013 | Než jsem tě poznala |
2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
2018 | Sama sebou |
2015 | Stříbrná zátoka |
Ano, je to tak trochu jiná kniha známé spisovatelky. Má velmi pomalý rozjezd. Jak ale plynuly stránky, říkala jsem si, zda to není záměr. Městečko u moře má až ospalou atmosféru, kde jediným vzrušením zůstává dům, kde se střídají umělci a kde se odehrává úplně jiný život, než na jaký jsou dospívající dívky zvyklé.
Kniha vypovídající o tíze nevyřčených slov, které poznamenají celý život. Život, který plyne tak rychle a v takové době, že není možné počkat, až se vyřeší to, co by vyřešeno být mělo. Oči, které v pohledu do druhých očí nestárnou a vůle, která pomáhá rozhodnout se správně, když se dostaneme na křižovatku. Láska je v mnoha ohledech hlavně rozhodnutí. Rozhodnutí, jež některé postavy učinily, některé neměly možnost a některé zbytečně odkládaly.
Román nabývá na síle s přibývajícími stranami, tak, jak jsem u spisovatelky zvyklá. Potvrdila jsem si své přesvědčení, že pravdivé vztahy jsou životně důležité...V jednom konkrétním případě bych si přála pro postavu plný dům dalších dětí, které by ukázaly na to, že přes to vše, co prožila, je život darem právě s tím, s kým ten život sdílí. A na malicherné pomluvy je život opravdu vzácný, kéž bychom tím časem nemrhali.