Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222384/bmid_zaklinac-zaklinac-bourkova-sezona-Dmb-222384.jpg
4
2512
2512
Zaklínač série
Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače – dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji... Andrzej Sapkowski se na stránkách samostatného románu vrací ke svému nejpopulárnějšímu hrdinovi. Zaklínač Geralt znovu bojuje, cestuje a miluje, Marigold zpívá a lítá z průšvihu do průšvihu, čarodějové intrikují… a nad celým světem se stahují mračna – přichází bouřková sezóna.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , LeonardoOriginální název:
Sezon burz, 2013
více info...
Přidat komentář
Oddechovka, taková "větší povídka". Potěší některé odkazy do ságy i odkaz komiksové série do tohoto dílu.
Mám rád Zaklínače v hrách i knihách a tenhle přídavek mě velmi potěšil. Sapkowski umí prostě dobře psát a celá jeho série je pro mě něco jako pro holky červená knihovna, mohl bych pořád číst další díly a nestěžoval bych si. Bouřková sezóna je vlastně příběh z několika povídek v hororovém nebo detektivním stylu spletených zručně dohromady a je to fajn.
Autor umí používat jazyk, některé hlášky nutí člověka se rozchechtat. Příběh nemá nouzi o akci, i nějaká ta lechtivá scéna se objeví. Objeví se i hromada různých bestií. Všecko tak nějak funguje, ale příběh už nemá šťávu jako ty předešlé.
A to jsem slyšela audio knihu, která je načtená naprosto skvostně.
Milý návrat do světa zaklínače, který ocení zejména Ti, kteří mají za sebou ságu. Ta Sapkowského pomrknutí byla pro mě o to příjemnější, že zjemňovala místy zbytečně obhroublý děj...
Avšak jestli bych měl něco vypíchnout, tak to bude střední část věnující se Geraltovu hlídkování po Vysočině, cesta do Novigradu a děje na Rissbergu. Ta je za plný počet. Ne náhodou to bude tím, že nejvíce připomínala děje budoucí...
Takový milý "dodatek" k Zaklínačské sérii. Záměrně dávám dodatek do uvozovek, protože jde o prequel celé ságy. Tomu odpovídá i struktura knihy, která je spíše souborem několika povídek spojených v román zdánlivě banální zápletkou o ukradených mečích. Při pátrání po nich se samozřejmě Geralt nachomýtne k celé řadě nešťastných příhod. Rozhodně od toho nečekejte nic víc přelomového, jinak budete zklamáni. Vlastně by mi ani nevadilo, kdyby to bylo celé více povídkové jako první dvě knihy. Ale ve výsledku je to jedno. Ať už vedly Sapkowského k napsání jakékoliv zištné či nezištné důvody, jsem rád, že jsem se mohl ještě jednou podívat do Geraltova světa a na konci knihy(kdy už se to opravdu vezlo na vlně nostalgie a emocích) mi bylo opravdu smutno, že už to končí. A právě tenhle pocit mě přesvědčil o tom, že tomu dám i tu pátou hvězdu i když si jí to asi objektivně nezaslouží. A hlavně, teď mám skvělý důvod dát si celou tu ságu znovu:-)
Doplnkový příběh zaklínače. Četl jsem po prvních dvou dílech ságy, takže mě překvapil civilnější pohled na Geralda a humoristické prvky. Bouřková sezona nemá takový švih jako sága, ale pořád je parádní četbou, s koupí netřeba váhat.
Som rád, že sa aj toto dielo dočkalo slovenského prekladu. Dej síce nenaväzuje tam, kde skončil posledný diel, za to nám ale Andrzej ponúka pohodovú (možno už poslednú?) jazdu po boku nestarnúceho Geralta a dáva tým bodku za svojím životným dielom, ktoré sa zapísalo na popredné priečky celosvetovej literárnej tvorby nielen v oblasti fantasy.
Na Bouřkovou sezónu jsem se moc těšila. Byla jsem zvědavá na Geraltovo putování, jaké bude mít dobrodružství. Zprvu jsem byla zklamaná, nedokázala se začíst. Až asi 10. kapitolou se to konečně rozjelo. No... Nebylo to špatné, ale čekala jsem něco zcela jiného a lepšího.
Přečteno do tří dnů, stránky se otáčely samy, nikde jsem se nezasekla a přesto musím nerada souhlasit s výhradami části čtenářů, že kniha postrádá kouzlo povídek i propracovanost ságy. Cosi "Bouřkové sezóně" chybí, jakýsi tmel, jiskra... nadšení. Trochu Sapkowskiho podezírám (možná neprávem), zda nebyl veden ani tak múzou, či touhou vrátit se do zaklínačova světa, leč jeho motivace mohla být mnohem pragmatičtější. Zaklínač je holt slepice, co stále nese zlatá vejce.
Konec skuhrání: setkání s Geraltem bylo veskrze příjemné a leckterý spisovatel by nejspíš bez váhání obětoval tchyni, aby dokázal napsat dílo takhle chytlavé, plné živoucích postav, inteligentních postřehů, humoru, dobrodružství i akce. Hodnocení 75% odráží mé pozitivní, lehce rozervané dojmy - nějak ten příběh (dle mého názoru) úplně nedržel pohromadě. Jestli se ovšem Sapkowski uvolí napsat další knihu o zaklínači, zase ji budu netrpělivě vyhlížet a koupím při první možné příležitosti. Pochvalu zaslouží Robert Pilch, kromě již zmíněné čtivosti (na které má výborný překlad svůj výrazný podíl) jsem narazila snad na jedinou drobnou chybičku v textu. Kéž by se každé dobré knize dostalo takhle kvalitní péče.
Je docela legrační, jak řada čtenářů začíná svůj post slovy "Nevím, co proti té knize máte, já myslím, že je dobrá..." a přitom má hodnocení 85%. Takže dobrá asi je, a "něco" proti ní má jen málokdo.
Na Bouřkové sezóně je strašně zajímavé, že poskytuje jiný čtenářský zážitek člověku, který četl Zaklínače od začátku a jiný tomu, kdo Geralta ještě nezná. Myslí, že v obou případech silný a výjimečný, ale jiný. Pro druhou skupinu je to zajímavý lehkým perem napsaný román, který jim otevře cestu do kouzelného světa. Ale první skupina ví, že je to vlastně strašně smutná knížka, protože my už víme, že Korál podruhé v kritické situaci "neuteče před bitvou" a jak to dopadne, víme, kde využije své znalosti - jistě načerpané i ze spisu získaného v aukci v Novigradu - Marti Sodergern a jak to dopadne...
Říkám si, jestli Sapkowski nenapsal Bouřkovou sezónu právě kvůli tomu, aby mohl na své čtenáře takhle pomrkávat, zkoušet jejich pozornost a hlavně jim v poslední kapitole Geraltovými ústy poděkovat. Kdo nebyl dojatý, není mistra hoden :-)
Tato kniha je ze všech románů o zaklínači jedna z nejlepších. Ale stejně je tam spousta zbytečných stránek. I když má tato kniha většinou děj a většinou se i něco děje, tak tomu stále něco chybí jako v povídkách.
Po všech těch knihách a hrách předtím je tohle již vyzrálé dílo se zajímavým příběhem a vším, co k tomu patří. Aby taky ne, když první příběh Geralta začal již před mnoha a mnoha lety. Kniha se mi líbila, i když Geraltovi souboje bych snesl o něco hlouběji, podrobněji a detajlněji popsané, abych si mohl vychutnat zaklíačský um.
Je to první kniha Zaklínače, co jsem přečetl. I přestože moc žánr fantasy nemusím, mě poměrně chytla. Geralt se mi zapíše na dlouho do paměti.....
**
"Trápí mě žaludeční vředy a nechutenství, takže hodovní síně už pro mě nejsou. Projevila se u mě jaterní choroba, tudíž mám zakázáno i pít. Fujarka, no dobrá - ta se mi ještě postaví, ale je fuška, aby vydržela stát, takže i ten sex spíše unaví, než potěší. Co mi ještě zbývá, he?"
"Politika?"
"Bravo Marigolde, jako obvykle přesná trefa."
**
Bouřková sezona je lehká oddechovka bez nějaké hlubší zápletky, která nepostrádá Sapkowskeho vtipný, odlehčený styl, ovšem nějak neubíhá. Člověka nezajímá, co bude dále. Všechno jako kdyby se už stalo v jiných knihách. I tak si ji ovšem člověk rád přečte. Sága je však někde jinde.
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Od povídek ušel Andrzej Sapkowski pěkný kus cesty, takže by jeden řekl, že románová forma mu už nebude cizí. Přesto s každou další knihou dokazuje, že je v jádru povídkářem, jen to mlží kapitolami a rozsahem. Podobně je na tom i Bouřková sezóna, tvořená sledem epizod, které spolu komplikovaně souvisí, přičemž ústřední dějová linka se mezi nimi motá se zoufalstvím osamocené staré panny na vesnickém bále. Pravda, k ústřednímu zvratu dojde hned zkraje, až si člověk říká: „Fíha, ta přímočarost je osvěžující, uvidíme, jak se to vyvrbí dál.“ Jenže ejhle, na ukradené meče se brzy zapomene a rozjede se zápletka s čarodějkou. Pak čaroději. Pak s démony. A pak už se zaklínač nechává vláčet událostmi, které on sám jen občas ovlivní. Ale abych nebyl za škarohlída, bavil mě jazyk, kterým autor promlouval, bavily mě jeho hrátky se stylistikou, bavily mě postavy vytvářené pro potěchu duše. Nejde sice o Sapkowského opus magnum, ale jako nostalgické připomenutí jeho vrcholné formy to funguje bezvadně.