Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342513/bmid_cas-opovrzeni-n1I-342513.jpg
5
4466
4466
Druhá část ságy o Zaklínači (v pořadí čtvrtá kniha včetně povídkových souborů). Svět zachvátily plameny běsnící války. Čarodějové intrikují a Ciri, prchající před smrtelným nebezpečím, se ocitá daleko od Geralta i Yennefer. Sama, opuštěná, ztracená - s pocitem, že byla zrazena těmi, kterým bezmezně věřila. Pátrání po zmizelé princezně však navzdory zprávám o její smrti stále pokračuje, a Geralt žel není jediný, kdo Ciri hledá. Zaklínač i Lvíče z Cintry se stali objektem vysoké politické hry, která může zabít nejen je, ale také všechny, kdo jsou jim blízcí. Ostatně, věštba přece tvrdí, že princezně kráčí v patách smrt... Nutno podotknouti, že kniha je doslova plná nádherných ilustrací Jany Komárkové.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , LeonardoOriginální název:
Czas pogardy, 1995
více info...
Přidat komentář
Knížka mě nebavila tak jako Krev elfů, ale nebyl vůbec špatná. Líbí se jak se tam všechno vyvíjí. Zase jsem si svět zaklínače zamilovala o něco víc. Co mě trošku mrzí je to, že už tam moc nejsou ty nestvůry. Na ty jsem se těšila. A ješttě tam je jedna věc co mě mrzí a to jsou ty jména. Je jich tam strašně moc a kromě některých základních se v nich hodně ztrácím. No a ten konec? Už abych měla další díl. Knížku jinak hodnotím kladně.
Začínají tady chybět fantastická zvířata, netvoři a další všemožná havět, která dělá tento svět tak poutavým. On ten příběh všemožných humanoidů je také zajímavý, ale ta třešnička tomu prostě chybí. Jednorožci mě fakt neberou.
Příběh se nám hezky posunul a máme se na co těšit.
(SPOILER)
!!! SPOILERY !!!
tak doteď to byla procházka růžovým sadem a v tomto díle začíná pořádná řež..krev teče otoky, rube se každý s každým..a ne že ne...mocní přestávají znát bratra, aliance se hroutí...světem čarodějů letí klam a zrada..a jak obstojí Zaklínač ?? a jak obstojí Dítě Překvapení ?? lidstvo je drceno válkami a požáry..Ciri zjišťuje, že umí hodně..ale spoustu by se ještě potřebovala naučit..drsná, až psychedelická pasáž s pouští dává poznat, že navzdory všemu je to dívenka, a v nitru i docela křehká..která ale vstává a jde dál....
Geralt si líže rány v Brokilonu, Yennefer zmizela...mistr Marigold se snaží přežít a daří se mu...a já se těším domů, ať můžu tevřít další díl...
p.s. nejen mapu, ale i nějakou obrázkovou přručku všech potvor a stvůr by to chtělo...
„Nebýt zaklínačových hloupých skrupulí, jeho nepraktické ohleduplnosti, mnoho pozdějších událostí by proběhlo zcela jinak. Nemálo by sej ich patrně vůbec neudálo. a dějiny světa by šly jiným směrem. Leč historie kráčela svou cestou – a prvotní příčinou toho byly zaklínačovy zábrany. Když se nad ránem probudil a pocítil nutkání, neučinil to, co by na jeho místě udělal každý : nevyšel na balkón a nevymočil se do vázy s popínavými řeřichami. Měl své skrupule. Oblékl se v tichosti, aby neprobudil Yennefer, která spala nehybně a velmi tvrdě a tkřka neznatelně dýchjíc. Vyšel z ložnice a zamířil do zahrady.“
„Vyrazila jsem si přední zub,“ zašišlala čarodějka nevrle. Bla rozcuchaná, zašpiněná od omítky a sazí, na tváři měla velkou krvavou podlitinu. “A nejspíš si zlomila nohu,“ dodala, když vyplivla červenou slinu. „To jsi ty, zaklínači ? Jakým zázrakem jsem zhučela rovou na tebe ?“ „Taky by mě zajímalo.“ „Terranova mě vyhodil z okna.“ „Můžeš vstát ?“ „Nemůžu.“ „Potřebuji se dostat dovnitř. Nenápadně. Kudy ?“ „Jsou všichni zaklínači stejně praštění?“ odplivla si Keira podruhé a kvikla, pokoušejíc se zvednout. „V Garstangu se bojuje! To je magická válka, vře to tam, až pukají zdi. Ty asi hledáš trable, co ?“ „Ne, hledám Yennefer.“......
„Vím,“ řekl, „ co ti brání v rozumném zvážní situace. Vím, co ti znemožňuje střízlivý odhad a úsudek. Tvá arogance, Geralte. Odnaučím tě aroganci. Pomocí této hole.“ Zaklínač přimhouřil oči a mírně zvedl meč. „Hořím nedočkavostí.“ O několik týdnů ozději, již téměř vyléčen dryádami a vodou BROKILONU, Geralt uvažoval, kde v průběhu boje udělal chybu. Došel k názoru, že během boje neudělal žádnou. Jedinou chybu učinil předtím : měl utéci, než souboj začal.“
„Je mi zima,“ zachvěl se Marigold, až zapraštěly haluze, na kterých odpočívali. „Mohli bychom zapálit....“ „O tom ani neuvažuj,“ zarazil ho zaklínač. „Zapomněl jsi , kde jsme ?“ „Oni vůbec—„rozhlédl se vyplašený básník. „Žádný oheň ?“ „Stromy nenávidí oheň. Ony též.“ „Hrome. Budeme se klepat zimou? A sedět v téhle tmě ? Když natáhnu ruku, nevidím vlastní prsty...“ „Tak nenatahuj ruku.“
..ano, i když je to těžké, i když to bolí, i když je tam strach, spousta emocí, málo nadějě...i tak jdu dál hurá na další díl.....
Zatím asi nejlepší díl Zaklínače (i když samotný zaklínač je trochu upozaděn - což ale vůbec nevadí, strasti jeho osudové Ciri jsou neméně zajímavé). Kniha je plná napětí, zvratů, emocí, akce, překvapení... A také postav a (často nevyslovitelných) jmen králů, mágů a zemí, v jejichž množství je trochu těžší se vyznat. Ale autor naštěstí důležité události a spletitosti politiky vysvětluje vícekrát, z různých úhlů, takže se (alespoň hrubě) pochopit dají. Gradující napětí a neustálé nečekané zvraty udržují čtenáře v lačnosti po čtení a držení palců Ciri, Geraltovi i Yennefer v jejich strastech. Vsuvky s Marigoldem jsou pak skvělým humorným odlehčením. Fascinuje mě i autorova schopnost vypodobnit různé epizodní postavy a nátury, včetně svérázného humoru a hantýrky. Také "citace" z knih jako předkapitoly jsou skvělé. Příběh mě prostě chytl, ačkoliv rozhodně nejsem fanda fantasy.
Zatím nejpovedenější díl, konečně děj nabírá na obrátkách a napětí se dá místy krájet. K naprosté dokonalosti mi opět chybí pouze mapa pro lepší orientaci, jinak zcela perfektní!
Poslouchala jsem audioknihu,příběh mě baví,jen mě mrzí,že každý díl mluví někdo jiný.
Super série. Jen asi doporučuju si buď zahrát hru nebo se podívat na nový zaklínačský seriál. Já jsem se v knížkách vždycky dost ztrácela a seriál mi hodně pomohl si zapamatovat některé postavy. Možná i proto mě tento díl bavil zatím nejvíc... Jinak bezvadný příběh, klobouk dolů autorovi. Jen říkám, je celkem oříšek se někdy hlavně v tom mraku jmen vyznat.
Tahle část mi sedla. Jen si občas říkám, jestli je vůbec oprávněné Zaklínače od trojky dělit na díly, ty konce jsou prostě jasnou směrovkou k další knize, tentokrát ještě silněji než předtím :-)
Další skvělé pokračování příběhu o Geraltovi a Ciri. Nicméně ale bohužel strhávám jednu hvězdu za kapitolu někde uprostřed knihy, kdy se řeší pouze to, který král vyhrál jakou bitvu, kde zaútočil a kde zase ne, to mě příliš nebavilo. Ostatní části, kde se vyskytuje Yennefer, Geralt nebo Ciri jsou bezchybné a čtivé jedním dechem.
Upřímně obdivuji pana Sapkowského, že se mu podařilo napsat něco tak poutavého, jako je Zaklínač, který dle mého názoru propojuje někdy i generace. Myslela jsem si, že když se mi líbil první díl původní ságy, druhý bude pokulhávat, ale není tomu tak. I druhý díl mne doslova pohltil a již se těším na další vypravování o mém milovaném Geraltovi a rostoucí Ciri. Stane se Ciri vládkyní země zděděné po babičce Calanthé? To je pro mne stále jedním velkým otazníkem. Těším se, až sama zjistím, jak to všechno podle pana autora dopadlo. Netuším sice, kdy se k dalšímu dílu Zaklínače dostanu, ale jistě to bude brzy. Jazyk, který je použit, je velmi dobře srozumitelný, občasné pasáže ve starší mluvě a elfštině knize dodávají ten správný "říz." Gradující napětí čtenáře udržuje u knihy, a i když někdy začne polevovat, stane se nenadálý zvrat, který situaci uvede do jiných otáček a čtenář je hned zase lačný po dalších stránkách. Jistě doporučuji dál. Jako jen občasný čtenář fantasy se až podivuji, jak mne knihy pana Sapkowského uchvacují a to už něco znamená. Alespoň u mě tedy.
Zase jsem si uvědomil, že nejlepší věc na sérii Zaklínač je její vtipnost. Opravdu jsem se u některých pasáží musel smát nahlas a to se mi moc často nestává. Taky se mi moc líbí, jak jsou nám všechny doplňující informace o světě postupně dávkovány a všechno je nám vysvětleno citací z knihy před začátkem další kapitoly. Na rozdíl od jiných fantasy sérií, kde často na konci knihy najdete seznam všech jmen a slov, ze kterého vám jde hlava kolem. Příjemně mě překvapilo popis bloudění v poušti. Při čtení jsem měl opravdu pocit, jako bych to zažíval se Ciry. Vedro, žízeň, strach a chuť to vzdát. Jedinou výtkou, kterou mám se týká pasáží, které popisují "politiku války." Upřímně se v tom začínám už pomalu ztrácet a doufám, že se mi podaří udržet krok.
Třetí díl ságy je stejně na úrovni jako dvojka. Příběh Siri mi přijde snad ještě o něco zajímavější než ten Geraltův. Jinak stejně jako u předchozích mi ten děj přijde až hodně analogický politické situaci prostředka dvacátého století. Opět bych také zmínil (místy) nepatřičně moderní slovník. Ale za mě jako jo, dobré!
Když jsou v knize hlavní hrdinové Ciri, Geralt, Yennefer, Marigold tak je kniha čtivá na 5 *. Ale uprostřed knihy kdy se jen řeší který král zvítězil. Která vojska které území dobyla. Pro mě to bylo moc jmen, moc míst, moc jsem se v tom nevyznala. Naštěstí to trvá vždy jen chvíli a pak je tam zase Ciri a čtení mě baví. Obstarala jsem si další díly tak hurá do vymyšleného světa.
DruHý díl románu z pera mistra Sapkowského jsem opět schopný opěvovat hodiny, příběh se v tomto díle zabývá více vedlejšími postavami než Geraltem, ale to vůbec nevadí. Ješté lepší než krev elfů, už se těším na křest ohněm
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
(SPOILER) Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?