Pani jazera

07.12.2022

Kdo má rád fantasy, tuhle ságu prostě přečíst musí!!! Úchvatné počtení... první dva povídkové díly mě tolik nebavily, ale od chvíle kdy se forma knihy změnila na román, je to prostě pecka! Pan Sapkowski má skvělý styl psaní, doslova jsem se nad těmito knihami tetelila blahem.. díl od dílu lepší a lepší, konec perfektní..miluju Geralta, Yeniffer, Ciri, Marigolda, Regise, trpaslíky a všechny hrdiny tohoto příběhu :) jedna z nejlepších fantasy sérií, není plná sáhodlouhých popisů, děj se sune kupředu rychle a svižně a donutí vás se smát i brečet......
Řadím hned za Malazskou ságu padlých po bok Hry o trůny..

24.11.2022

Neuvěřitelně silný závěr ságy. Doporučuji si hned po něm znovu přečíst poslední kapitolu (Epilog: Něco končí něco začíná) ze II. dílu. To abyste nebyli smutní. Po závěru VII. vás to překvapí. Můžete si vybrat.

Teď už k samotné Paní jezera:
První část se čte bez debat hůře. (Až tedy na Geraltův pobyt v ovíněném knížectví mezi ne/bezpečnými strašidly a krásnými ženami) Zatímco předchozí díl poletoval sem a tam v prostoru a čase zaklínačova světa, zde Ciri (v kapitolách jí věnovaných) k tomu všemu otevírá ve Věži Vlaštovky brány světů úplně nových. Včetně takových, co byste nečekali. A prchaje před Elfy hledá cestu domů. Vybavil se mi Londonův Tulák po hvězdách.
Doma zatím vrcholí válka. Popis bitvy u Brenny ve druhé polovině knihy je snad nejdelší a nejsyrovější popis bitvy, války, té nezměrné odvahy i hrůz, jaký jsme kdy četl. A když se daleko odtud konečně (nečekaně rychlým střihem) všichni dobří i zlí hrdinové sejdou v závěrečném střetu, bere to dech.
Nakonec je to jednoduché. Ten ohromný epos je o stejně jako většina stěžejních děl literatury o lásce, nenávisti, o pomoci druhým a obětování se pro ně. Příběh o dobru a o zlu. Byť zde skoro nic není černobílé, rozhodnutí jsou složitá a motivy občas nejednoznačné. Proti prvním povídkám je v tom méně pohádek a více skutečnosti.

22.11.2022

Já si nemůžu pomoct, ale čekala jsem od Zaklínače mnohem víc. Tento díl se mi zdál nejslabší, přeskakovala jsem stránky..

16.11.2022

Byť hodnotím stejně jako předchozí knihy série, vnímám Paní jezera jako jednoznačně nejslabší díl. Rozporuplný konec bych ještě odpustil (Sapkowski aspoň, na rozdíl od Martina, svoji ságu dopsal), vadilo mi však v této knize do extrému dohnané používání odborných termínů bez náznaku vysvětlení a latinských citátů. Některé čtecí chvilky jsem tak trávil třeba 5 minut čtením knihy a 10 minut dohledáváním významů. Tyto ukázky autorova rozhledu se objevovaly v celé sérii, zde ale na můj vkus překročily únosnou mez. Pořád je to ale ta čtivá sága z fantasy světa, který ač plný odevšad vypůjčených prvků působí jako celek originálně.

31.10.2022

Po nadšení z obou povídkových knih i většiny ságy je finále těžkým zklamáním. Jakoby si autor nevěděl rady co dál s dějem a tak se raději utápí v nekonečných popisech toho co má která čarodějka na sobě.
Přibližně v polovině knihy jsem si uvědomil, že už mě vůbec nezajímá jak to dopadne a tenhle pocit už mě neopustil.

31.10.2022

Tak po měsíci četby jsem se dostala k poslednímu dílu ságy. Ten pro mě byl možná zpočátku trochu zmatený, ale nakonec jsem se chytila a čtení si užívala jako u předchozích šesti knížek.

Když pominu povídky, které už jsem vychválila zvlášť, celá sága mě ohromně bavila, i když místy pro mě bylo náročnější pochopit všechny ty intriky a politické kejkle, takže občas jsem si musela připomínat, co se dělo v předchozích knížkách. Za celou ságu se setkáme s opravdu velkým množstvím postav. Bavily mě například průšvihy Marigolda. Z těch vedlejších jsem si zamilovala nejvíc Regise a trpaslíky, tu veselou a zároveň statečnou chasu. Ocitáme se v nádherném, propracovaném světě, s Geraltem a jeho bandou prožíváme putování přes celý svět, válku, občas i zabití nějakého toho monstra, když se najde příležitost. Tak moc jsem vždy chtěla číst, těšila se, až si ke knihám sednu, ale zároveň jsem nechtěla číst moc rychle, abych nebyla hned na konci. A už tam stejně jsem, chybí mi přečíst už jen Bouřkovou sezonu (tu budu chtít ohodnotit zvlášť, slyšela jsem, že je to trochu zvláštní/jiná kniha, takový návrat do tohoto skvělého světa), a už teď je mi smutno, že do týdne budu mít přečtenou i tu. Myslím, že potom se dostanu do čtenářské krize, protože se obávám, že žádná knížka, kterou vezmu po Zaklínači, mi nebude připadat dost dobrá... :( :D

27.10.2022

Neměl jsem v úmyslu hodnotit jednotlivé díly předlohy, soudím, že vhodnější je zhodnotit sérii jako ucelený útvar, a to mám pochopitelně v úmyslu zde. Začnu názorem na autora.

Sapkowski je zapšklej pšouk, egocentrickej mrzout, jenž si myslí, že jeho prdy smrdí výrazně méně než ty moje, a to se mi pochopitelně příčí. Svojí averzí vůči autorově osobě však nejsem předpojatý a své hodnocení zakládám čistě na díle toho prašivého psa.

Zaklínač je dílem ovšem důstojným, leč potenciál díla, i mé očekávání zůstalo nenaplněné. Jakožto fanoušek herní série, jsem od díla očekával silnou autorskou vizi, která dodá příběhu šťávu a pohltí čtenáře po celou délku série. Zatímco hra je založena na průzkumu světa, autentickém životu zaklínače, jež se potuluje na Stezce smlouvajíc žold za zakázky, knižní série si zakládá na interakcích mezi Geraltovovo etickým kodexem a škaredým světem, ve kterém plní svůj účel. To je jeden z mnoha důvodů, proč jsem názoru, že povídková forma zde funguje lépe, neboť Sapkowski, narozdíl od G.R.R. Martina, utváří děj za pochodu. Co tento přístup ovšem způsobuje je značná vyumělkovanost příběhu i jeho neuvěřitelnost. Z mého pohledu, nedostatek autorova zaujetí příběhem je největší nedostatek díla, to ovšem neznamená, že je jediný. Než se přesunu k následujícím nedostatkům, toužím zdůraznit, že závěr díla je urážka čtenáře. Dobrá, přijmu fakt, ze Sapkowski si nevěděl rady, a tak nechal závěr do velké míry otevřený interpretacím. Co mu ale neprominu je závěrečná bitva, ke kterému dílo svým sekajícím se tempem spělo. Neuspokojivý závěr to vskutku byl, co jsem si během této finální scény taktéž uvědomil je, jak slabý citový vztah jsem si k jednotlivým postavám vybudoval. V jednu doby totiž začali padat hlavy a se mnou to ani nehnulo, a to nejsem žádnej necita. Sapkowki měl sedm knih na to ve mně probudit kapku sympatie, to, že v tom neuspěl považuji za druhý velký přešlap série. Nyní pominu několik dalších nedostatků a přesunu se k bodu poslednímu. Je jasné, že všechny tyto nedostatky na sebe nějakým způsobem navazují, nakonec jeden nedostatek probouzí nedostatek druhý. Zde je to do očí bijící, jelikož jestliže autor neuspěl v probuzení emocionálního zaujetí u čtenáře, každá scéna, kde těmto postavám jde o holý život, okamžitě ztrácí na důležitosti.
Abych to zjednodušil do pár vět, příčinami mizerného příběhu je jednak neucelená autorská vize, a druhak psychologie postav. Nechápejte mě špatně, v mnoha případech se Sapkowski trefí, a oduševnělost postavám nechybí, jindy nicméně, udělá z hlavních protagonistů příběhu absolutní tupce. Dodatečně, ze samotného Geralta má Sapkowski v oblibě dělat buď simpa, či ženu, se kterou cloumají hormony a sama si není vědoma svých činů a rozhodnutí. Rozumím tomu, že osobnost postavy je mnohovrstvá, z mého pohledu však dochází k vážnému dizekvilibraci, kdy harmonie Zaklínačovi postavy je narušena těmito malichernými vlastnostmi. Následkem je čtenářovo, tudíž moje, odtažitost a nezaujatost k postavám, se kterými je pochopitelně třeba sympatizovat.

Věnovat sáze pozornost nebude pro čtenáře ztrátou času, pobaven však bude jen zřídkakdy a intelektuálně stimulován jakbysmet. Tleskám CD Projektu, vyprodukovali po všech stránkách velkolepé dílo, knižní předlohu využili jako stavební kámen, zanalyzovali ho do nejmenšího detailu a tak čtenáři hrát hru udělá vetší radost než laikovi, jelikož pokud je pozorný, všimne si všelijakých odkazů na knižní sérii.

V poslední řadě zdůrazňuji, že má kritika se vznáší k celé knižní sérii, nicméně hvězdička, kterou jsem jako třešní toto dílo obdařil je cílena pouze na tento díl jako na závěr románové série. Sérii jsem odposlouchal jako audioknihu, věřím, že kdybych ji četl, byl bych rozmrzelý ještě více. Nicméně vzhledem k tomu, že dílo si pozornosti příliš nevyprošuje, mi Zaklínač v pozadí všelijakých činností dělal docela radost.

22.10.2022

(SPOILER) Asi nejzmatenější díl série - mnoho retrospektiv, retrospektivy v retrospektivách, tenhle díl na mě působil velice roztříštěně.
S osudy jednotlivých postav se autor taky moc nemazlil.
Celou sérii Zaklínače si časem nejspíš přečtu ještě jednou, ale spíš jen proto, abych pochopila, co mi uniklo (mnoho postav, spletité intriky, prase aby se v tom vyznalo)

Ach bože. Ono by to mohlo být TAK dobré! Ale není.
Jsem vážně nasraná, kolik času jsem obětovala sáze, která dohromady vůbec nefunguje. Což je škoda, protože svět samotný je vcelku funkční, objevují se zajímavé vedlejší postavy (upír Regis, trpaslíci, Milwa aj.), Sapkowski dokáže krásně přiblížit reálie jednotlivých povolání (fascinující popis Milwina lovu), umí krásně popsat detaily (výčty rostlin při popisu lesa či heraldických figur při popisu zástav). Sapkowski ovládá kompoziční postupy a na některých místech si s nimi hezky hraje; co ale "kurrrva mať " neumí, je dobrá fabule. Což je u sedmidílného díla trošku problém.

11.09.2022

Jednoznačně nejhorší fantasy sága, se kterou jsem se dostal do styku. Přivřu-li všechny své tělní otvory, pak bych ji ohodnotil nanejvýš 2/5. Vydržel jsem do konce jen díky svým sebepoškozujícím tendencím a fascinaci z kultovní aury tohoto díla (budu nadále věřit, že především zásluhou her). Zaklínač má relativně originální a cool svět. Nezvyklým prvkem jsou barvité popisy erotických pasáží, které potěší zejména čtenářky (¿čtenáře?) literatury typu 50 Shades of Grey. V mých očích se ale jedná o podprůměrnou fantasy, z níž se nějakým zázrakem podařilo vykřesat jedny z nejlepších RPG her. Nejspíš to bude tím, že Zaklínač funguje pouze v samostatných, krátkých příbězích, kterých se člověk ovšem také brzo přejí, nemá-li možnost do nich zasahovat. Pominu-li fakt, že celá zápletka se odehraje (resp. je nám retrospektivně sdělena) v polovině poslední knihy, tak jsem si během těch předchozích knih nedokázal vytvořit vztah ani k jedné postavě. A že jich je neopodstatněně mnoho. Od autistických upírů po čarodějky, jejichž hlavní předností je umět se hezky obléknout. Pouze dvě postavy mi vzdáleně připomínaly oduševnělé bytosti – Marigold a Milva. Jejich motivaci k putování s bandou degešů v čele s mlčochem Geraltem, jehož styl vedení výpravy nelze nazvat jinými slovy než "odnikud nikam", jsem nerozuměl. V tomto světě, kde je vše řízeno "osudem", nehrají inteligenční nedostatky našich protagonistů (ano, mám na mysli i Ciri a Yennefer) naštěstí roli. Vůbec jsem nepochopil dějovou linku Yennefer, která se rozhodne hledat Ciri (resp. Vilgefortzovu skrýš) sama, místo aby využila pomoci Lóže čarodějek, nebo svého bělovlasého gigola. Naštěstí má dostatečně silnou plot armor (#osud). Komentovat myšlenkové pochody té amorální zrůdy, kterou všichni hledají, raději nebudu. V závěru bych uvítal napojení příběhu ještě na pověst o blanických rytířích a na svět Star Wars.

02.09.2022

(SPOILER) Za mě je poslední díl docela zklamáním.
Pořád jsem čekala jak to dopadne s Ciri a Geraltem, jejím nárokem na trůn a tak, ale tady se vlastně celkem nic nevyřešilo. Půlku času se mluví o jiných lidech, kteří ani nejsou podstatní pro děj a půlku knihy se řeší kdo a kde a s kým. Většinu knihy se jen řeší kdo je s kým a proti komu. A celkově mi do toho nezapadal děj s Nimue. Prostě už mi to přišlo strašně splácané páté přes deváté.
Adasin přesně vyjádřila můj pocit z celé ságy.

27.08.2022

Nejdřív jsem chtěla komentovat každou knihu zvlášť, ale jednotlivé díly ságy se s výjimkou prvních dvou povídkových knih od sebe zas tak moc neliší, takže tenhle komentář je kromě zhodnocení poslední knihy zároveň zhodnocením celé ságy.

Zaklínač je určitě fajn fantasy a fandové žánru by si ho asi přečíst měli. Mě osobně ale jeho svět ani příběh vyloženě nezaujaly. Ani za sedm knih mě Zaklínač nevtáhl a často jsem s ke čtení skoro nutila, abych to měla konečně za sebou a mohla si ságu odškrtnout ze seznamu. Zejména v pozdějších románech mě už dost štvaly pasáže, kdy se např. Ciri s někým potká a začne mu vyprávět svůj příběh, takže už víme, že se z toho dostala a vytrácí se veškeré napětí. Nevím, proč nemůže děj běžet normálně chronologicky bez toho, aniž by přeskakoval na budoucí verze postav. Spíš než zajímavý je to pak až otravný. Další pasáže, které mi kazily zážitek ze čtení byly ty, kde se nestane vůbec nic důležitýho pro děj a ve kterých je napsáno například jen to, že se vesničané bojí bouřky.

Vůbec celkově mi přijde, že ne nijak extrémně složitý příběh je zbytečně natahován a ředěn různými odbočkami a vsuvkami bez valného významu pro děj. Místo aby příběh krásně plynul, je neustále rozdělován na menší a menší kousky. Pak nemá mít poslední kniha přes 500 stran, ale kdyby všechny vsuvky šly pryč, bylo by to tak 300. Občas jsem měla pocit, že se autor snažil nahnat stránky, přitom žádnej limit, co musí splnit, snad neměl.

Způsob, jakým je zejména poslední kniha napsaná, na mě působil spíš jako scénář k filmu/seriálu, kde se často v rámci jedné scény stříhá z místa na místo, aby bylo vidět vše, co se v ten okamžik děje na různých místech. Pak jsou tu i ty pasáže, kdy postava těsně před smrtí vzpomíná na zásadní okamžik ze své minulosti. V knižní podobně podle mě tenhle styl moc nefunguje, protože se to časem zvrhne do podoby několikařádkových odstavců oddělených hvězdičkou (značící změnu místa nebo času) na stránce a kniha pak působí spíš jako soubor poznámek než ucelený text. V případě, že v knize je víc postav, z jejichž úhlu pohledu chci děj odvyprávět, je mi sympatičtější způsob, který použil George R. R. Martin v Písni ledu a ohně.

V zaklínači je hodně skvělých postav (např. Geraltova družina), často zastiňujících ústřední dvojici Geralta a Ciri. Přijde mi ale, že s nimi Sapkowski moc neumí pracovat. Příběh mnoha z nich časem upadne a když se přestanou autorovi hodit, odstraní je, často jakoby najednou, kdy po dlouhé době jim zmizí plot armor a ony zemřou, aniž by to mělo celkově nějaký zásadní vliv. Potenciál mnoha z nich mi přišel nenaplněn, zato jsou knihy plné zmínek o náhodných postavách, které jsou v podstatě bezvýznamné.

U Paní jezera mi už došla se všemi zmíněnými věcmi, co mi vadily, trpělivost, proto oproti předchozím knihám snižuju hodnocení na 6/10. První tři knihy tak za 7/10, zbytek je na hraně mezi 6-7/10, celá sága taktéž 6-7/10.

12.08.2022

(SPOILER) Dovolím si na konci shrnout celé dílo.
První knihy, povídky, jsou úžasné a beru je jako nejlepší tvorbu. Baví mě jak jsou surové a zároveň je v nich spoustu filozofie. Povídka s drakem, ale i střípek ledu, kterému jsem nemohla přijít ze začátku na zub, ukazují krásnou podstatu jeho světa a nádechu temnoty v něm.
Když jsem se pustila do ságy, čekala jsem podobnou náturu. To se nestalo. Někdy jsem se musela do čtení nutit, někdy jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Někdy jsem se smála, někdy plakala a často chtěla knihy zahodit. Mělo to pro mě velmi kolísavou atmosféru a asi nedokážu docenit všechny pasáže. Paradoxně mě nevadily politické rozmluvy, ale spíše ty všechny zákruty a zatáčky. Milovala jsem však Brokilon, putování s trpaslíky a Regisem, boj Ciri s Bonhartem. Pak však ale zase přišla nějaká část, která to pro mě zabila.
Musím však uznat, že konec mi zlepšil celý pocit. Byla jsem trochu rozčarovaná po střetu s Vilgefortzem, ale podle stránek mi bylo jasné, že musí ještě něco přijít. Děkuji za ten konec. Myslím, že přesně takhle měl vypadat a vůbec není potřeba ho vysvětlovat. Protože had Uroboros se zakousl do svého ocasu, a protože něco skončilo je možnost začít něco nové.

10.08.2022

(SPOILER) Právě teď jsem dokončila poslech Paní jezera. Musím říct, že jsem z toho byla zprvu lehce zmatená a musela jsem trochu zagooglit, abych se dověděla, že ten konec je opravdu otevřený různým interpretacím. Prvně jsem se domnívala, že zemřeli, ale ve vteřině tam Geralt říká, že cítí svá zranění, a to mě zmátlo. Pokud však nezemřeli, proč Ciri odešla do jiného světa? Osobně se tedy přikláním k tomu, že zemřeli a přiznávám se veřejně, že se mi za chvíli asi slza ukápne. Bylo to opravdu dojemné.

Krásné a trošku dojemné zakončení dlouhé ságy. Tím vůbec nechci říct, že by Sapkowski vytvářel nějaký patos, jenom popisuju ten pocit, kdy člověk dočte poslední díl a ví, že tím to končí. Za mě Geraltova linka dostala logický a i snad správný závěr. Musíme to brát reálně a jenom pohádky končí tak, že všichni dostanou úplně vše, co chcou. No nic, teď si asi půjdu zahrát Witchera III. A zabít u toho pár monster ;)

21.06.2022

Závěrečný díl byl skvělý, lepší než předchozí. Zprvu jsem byla trochu zmatená ze skákání mezi dimenzemi a časy, ale poté vše do sebe zapadlo. Surovost míst i postav mě rmoutila a zároveň umožnila se opravdu vcítit do příběhu. A samotný závěr? Nečekaný, ale jsem ráda, že se postavy mohly vymanit.

08.06.2022

Po povídkách, které byli výborné, teď budu hodnotit pět knih a.k.a. Legendu o Geraltovi a Ciri. Hned z kraje napíšu, že jsem nadšen! Parádní jízda, kde poslední dvě knihy, dokonaly mojí závislost! Geniální vypravěčství u mě umocnil Sapkowského alkoholický humor. Lepší pojetí upírství, jsem snad nečetl! Moc se těším na Bouřkovou sezónu!

01.06.2022

Poslední díl se mi četl o mnoho lépe než všemi opěvovaná Věž Vlaštovky. Úvodní skákání dimenzemi mi vůbec nevadilo a dost příjemně odsýpalo. To jsem však netušil, co mě čeká dále. Nejsem fanoušek orgasmických výlevů, ale kapitola 8 a 9? No do p*dele, to byl nářez, který strčil do kapsy celou Hru o trůny. Následuje pomalejší oddychová a trochu nudná kapitola, která se zabývá důsledky války, jen aby se na závěr znovu rozpoutalo krvavé peklo. Závěr krapet poetický a s možností různých interpretací ... kdyby nebylo povídky Něco končí, něco začíná a následně videoher. Tleskám. Bravurní zakončení epické ságy, ke které mám výhrady, ale i přes to to byla fantastická jízda.

21.05.2022

Neskutočné finále zaklínačskej série...!

Píšem, naozaj neskutočné, pretože som sa od knihy nemohla odtrhnúť. Séria gradovala od prvej časti stále viac - už keď som si myslela že ma nemôže nič prekvapiť - zrazu som ostala v šoku.

Silne sa dalo z kníh poznať Sapkowského štýl, ktorý každou knihou bol viac a viac majstrovskejší... V posledných dvoch knihách ma veľmi milo prekvapil retrospektívny štýl písania príbehu, bolo to také príjemné osvieženie - niečo, čo čitateľa obohatí; akoby tento príbeh už nebol len príbehom, ale akosi zapečatený, verejne známa legenda v zaklínačskom svete...

Ale čo ma potešilo asi úplne najviac, bolo Cirino cestovanie medzi svetmi. Milujem také hranie sa s časom a priestorom, čo človeku otvára nekonečne veľa možností, ešte ďalšie prekvapenia a pocit akéhosi nekonečného tajomna, ktorý dopĺňa atmosféru celej knihy.
Tajomstvá sa otvárajú postupne, čas beží a vracia sa, svet sa prelína s iným...

Sérii by som nič nevytkla. Možno niekedy som sa nedokázala naplno sústrediť na opis jednotlivých bojov a pre množstvo mien mi chvíľu trvalo, keď som po pár dňoch vzala opäť do ruky knihu, zas a znovu dostať sa do plynulosti deja, ale nezmenila by som to za nič. Je to autorov štýl, jeho rukopis, odtlačok jeho majstrovskej mysle.

Dokonalé, k sérii sa v budúcnosti určite vrátim!