Příliš chladný den

18.10.2021

Když jsem postupně sbíral odvahu na druhý díl této série, honili se mi hlavu dvě základní otázky: „Proč si to mé sebemrskačské já dělá?“, a „Zajímalo by mě, zda se autor za ty roky, a několik knih, někam posunul.“ Nyní, po přečtení, musím uznat, že nějaký posun opravdu proběhl. Bohužel ne v oblasti kvality, ta je stále otřesná.

Nejlépe to jde asi vidět na kvalitě textu. Prapodivné použití některých frází a slovních obratů mě nejednou donutilo zapřemýšlet nad zamýšleným významem. Ve dvou případech jsem si téměř jistý, že byly použity špatně. Občas jsem si až říkal, zda se nejedná o poněkud nezkušený překlad z cizího jazyka.
Dále tu máme použitý slovník. Ten kombinuje modernější a hovorové výrazy s více vznosnými a literárními obraty, což sice poukazuje na úctyhodnou slovní zásobu autora, výsledek je však značně nesourodý a často rušivý. Vytváří to obraz autora, který má za sebou nejednu lekci kreativního psaní, ale zatím se mu nepodařilo najít ten správný způsob jak je zúročit.
Konečnému dojmu navíc nepomáhá ani autorova až dětinská potřeba opírat se do jiných knižních sérií. Člověk by čekal, že když už někdo parazituje na tvorbě jiného autora, aniž by do ní sám přidal cokoliv originálního, bude mít alespoň trochu soudnosti.

V jedné věci ovšem posun opravdu proběhl. Pan Hury se tentokrát rozhodl vykrádat nejen pana Sapkowského, ale přidal k tomu i nemalou inspiraci z knih pana W. Kinga. Pokud tedy pod pojmem inspirace chápete, že hlavní hrdina vypadá, je vybaven, a chová se, jako jedena celkem známá postava ze světa Warhammer. On náš Torwolf není už ani tak moc Geralt jako spíš Gotrek.
A kupodivu právě toto knize prospělo. Děj, který je více zaměřený na zkoumání a poznávání nových, ohromujících, světů autorovi sedí mnohem víc. Zejména o druhé třetině knihy, kdy se hlavní hrdina vydává na cestu neznámou říší pod horami, mohu upřímně říct že funguje. Je to jeden z důvodů proč jsem knize dal lepší hodnocení než předchozímu dílu. Druhým je pak skutečnost, že mi jednotlivé postavy tentokrát nelezly tak moc na nervy, a dokonce i děj tentokrát dával více méně smysl, a nenechal žádné větší nevyřešené linky.

Stále však nevím, zda bych knihu někomu opravdu doporučil. Pan Hury stále budí dojem autora, který se hledá. V knize cítím spoustu jeho osobních názorů, které však nejsou zapracovány tak, aby v díle působily přirozeně. Mám za sebou dvě knihy, téměř 450 stran, a stále vám nedokážu říct kým je hlavní hrdina, případně jaký je jeho životní cíl. Znám spoustu z jeho názorů, ale žádné z jeho cílů.

Pár poznámek pro autora: Věřte tomu nebo ne, pokud mi budete jen popisovat, jak je vaše postava úžasná, skvělá, a kolik už toho dokázala, jak se setkal s mocnými netvory a zabil nejednoho boha, nebudu tomu věřit. Zejména pak tomu nebudu věřit, když téměř každý sebemenší střet dostane tohoto hrdinu na lopatky, nebo jej za něj vyřeší někdo jiný. Budí to dojem chvástajícího puberťáka, který mi představuje svoji fan-fikci. Byl bych mnohem raději, kdyby jste mi tyto události představil prostřednictvím svých knih.