Zaklínačka Lota

07.11.2024

Zaklínačka Lota nám servíruje nový pohled na svět, kde se meče lesknou, kouzla létají a nebezpečí číhá za každým keřem – ovšem tentokrát z pohledu ženské hlavní hrdinky, která se s životem nepáře. Lota je sympatická hrdinka, u které vás sice občas zaskočí ostrá slova a cynický pohled na svět, ale zároveň vám její prostořekost vykouzlí úsměv na tváři. Je to zaklínačka s tvrdou slupkou, a přestože neplýtvá emocemi, má jistý šarm, který vás nutí číst dál. Pokud hledáte klasický příběh o boji dobra se zlem, tady najdete spíš rozmazanou hranici mezi oběma světy – což je osvěžující i poněkud vyčerpávající zároveň.

Autorka v Lotě vytvořila postavu, která není jen kopií zaklínačských archetypů, ale je samostatná, trochu divoká a trochu drzá. Ačkoli místy je dialog dost peprný a naivně ironický, většinou dodává příběhu ten správný říz. U soubojů si užijete akci – každá scéna je pěkně vykreslená, bez toho, aby působila přehnaně dramaticky. Kniha nám tak nabízí solidní porci napětí, kde příšery nejsou jen kulisou, ale opravdovou hrozbou. Lota se do každého střetu vrhá s elegancí dravce a její „pravidla přežití“ přicházejí do hry ve chvílích, kdy by i čtenář raději vzal nohy na ramena.

Co se týče světa, ve kterém se Lota pohybuje, ten je sice propracovaný, ale občas může působit trochu jednotvárně. Přesto nechybí originální bytosti a jedinečné lokace, ačkoliv některé prvky fantasy nám už mohou připadat povědomé. Pokud jde o kouzla, alchymii a nejrůznější kouzelné artefakty, kniha nabízí zajímavý pohled, aniž by se ztrácela v složitých popisech. Trochu zamrzí, že se na některé aspekty světa občas nedostane víc prostoru, což zanechává pocit, že by tento svět mohl být bohatší.

Styl psaní je svižný a lehce se čte – autorka nezdržuje, zároveň ale občas ráda přidá špetku poetiky. Nicméně, někdy se zdá, že si děj odskočí do slepých uliček, které ho moc neposunou dál. Výsledkem je, že příběh působí lehce roztříštěně a některé linie se rozplynou dříve, než by je čtenář ocenil naplno. Pro ty, kdo mají rádi rychlý spád a energii, je to ideální čtení, i když se možná neubráníte pocitu, že některé zápletky zůstaly poněkud nedotažené.

Zkrátka, Zaklínačka Lota je knihou, která nabízí solidní porci zábavy, pár nezapomenutelných momentů a hrdinku, která se vám možná vryje pod kůži. Přestože má své slabší chvilky a občasná klišé, je to fantasy, které stojí za to si přečíst – ať už hledáte příběh s ostrou hrdinkou, nebo si chcete užít nenáročné dobrodružství. Lota vás vtáhne, občas pobaví, občas překvapí, a i když možná nakonec neudělá revoluci ve vašem seznamu oblíbených knih, rozhodně ve vás zanechá jiskřičku, kterou zažehne právě její nezkrotný přístup k životu (a zabíjení příšer).

07.04.2024

Před nějakým časem jsem přečetla Zaklínače od Sapkowskiho. Říkám si proč ne, vida přebal :-D Nebudu tvrdit, že se počáteční šok nekonal. Podobnost najdeme ve všelijakých potvorách, které je třeba likvidovat, ve tvrdém výcviku dětí, v lektvarech atd. Tahle kniha je mnohem přímočařejší. Žádné politikaření, romantické vztahy, pletichy. Rovnou tvrdě na věc. Slušnou, vzletnou mluvu nečekejte, násilí (i to sexuální) na dětech je běžné, zrovna tak intimnosti každého s každým, rovněž od útlého dětství. Nicméně si autorka odepřela detaily, takže čtení těchto pasáží není nikterak pobuřující, či nechutné. Poté, co jsem si zvykla na styl jednání postav, to bylo parádní čtení. Lota je skvělá, pokračuji Psí zimou a moc se těším.

09.02.2024

Četlo se to dobře.
Můj šálek kávy to není.
Některé povídky jsou lepší, některé nezajímavé.
Jako celek kniha nedrží. Jediné co mi vyplynulo, že zaklínači jsou dobří k zabíjení a do postele. A pokud za to dostanou zaplaceno, tím líp pro ně.
V zaklínačském světě jsem byla poprvé a tak nevím jestli mi víc nesedí toto prostředí, nebo styl jak ho pojala autorka. Takže jedno ani druhé aktivně vyhledávat nebudu.

23.01.2023

Skvělý počin a musím říct, že jsem se bavil. Někde sice byly slabší momenty, ale vykreslení atmosféry středověku je prostě parádní.... středověk byl zkrátka krutý a líbí se mi jak je paní Neomillnerová schopná popsat pocity postav a to, jak je daná doba postupně semele. Co se sexuálních scén týče......kdyby jich bylo méně, nevadí ale kdo jsem, abych posuzoval libido jiných? :D ....mně se popis těchto scén v knize líbí, opravdu ano, mají to nepopsatelné ...."něco".

Co mne trochu mátlo je občas velmi svižný střih mezi událostmi a občas mi chvíli trvalo než jsem se zorientoval jak se postavy dostali sem či onam....ale jinak.....skvělá práce.

04.02.2022

Od Petry Neomillnerové jsem četla naposledy 5. díl série "Tina Salo", a to v době jeho vydání. Prakticky nic už bych si ze série nevybavila, kromě toho, že si tam šli po krku nějací upíři a docela mě to bavilo. Jako úplně první jsem četla Hry na bolest. Když jsem si všimla, že dvě povídky ze "Zaklínačky Loty" byly otištěny už tam, snažila jsem se rozpomenout o čem byly - marně. Zřejmě to bylo proto, že "Mlynářčina náruč" a "Stříbro je, když..." pro mě spolu s "Vlasy jako tráva" patřily k nejslabším ve sbírce. Taky jsem ale tehdy ještě neměla přečteného "Zaklínače", takže mě nemohlo zaujmout, v jakém rozsahu Neomillnerová od Sapkowského zaklínače převzala.

Tentokrát mě zaujala hned první povídka - ne snad, že by "Temná záležitost" byla kdovíjak pamětihodnou povídkou sama o sobě, ale zaujalo mě, jak pracuje s "dítětem překvapení". Nikdo mě nepřesvědčí, že v tom nebyl záměr udělat jasnou paralelu mezi vztahem Geralt/Ciri a Volmar/Lota. Ale když jsem později četla "Psí zimu", poněkud mě zklamalo, že tam Lota vzpomíná na to, jak ji matka dovedla do zaklínačské školy (snad by se to dalo vysvětlit tak, že Lota prvních pár let nežila ve Škole, i když se tam narodila). Docela mě pobavilo, jak se Volmar chtěl jistého předmětu prostě jen zbavit za jakoukoliv cenu. Všechny moje předchozí dojmy z povídky bohužel zastínil závěr, kde se nejdřív tlačilo na břicho a pak byl přeříznut pupečník, aniž by ho nechali dotepat. A nebylo tam nic o tom, že by Lotu osušili. Ale aspoň ji prakticky hned po porodu nechali přisát... No rozhodně jsem skončila s dojmem, že už nejsem ta správná cílová skupina.

"Noční lovy" jsou důvodem, proč se o Neomillnerové říká, že píše "fantasy porno". Tahle povídka o Škole je tak prvoplánová, že moc nevidím důvod ji nějak obsáhleji komentovat. "Vlasy jak tráva" jsem zase prakticky hned zapomněla, takže k nim také nemám co říct. "Mlynářčina náruč" byla ve skutečnosti docela dobrá, ale kvůli rozsahu tam bylo víc náhod, než mě baví. Na té mě nejvíc zaujalo, jak otevřeně se zde přiznavá (více než) inspirace Sapkovským.

Další povídka, která mě bavila byl "Kronerčin kluk". Motiv vymodleného dítěte je vlastně velmi tradiční, ale zpracování mě bavilo a rozsah umožňoval zahrnout i nějaké momenty zajímavé z hlediska vývoje hlavní hrdinky. V rámci knihy je to jedna z nejlepších povídek - taková, kterou si přečtu znova, až zapomenu, jak to bylo.

"Půl krve" je o střetu mezi dvěma zaklínačskými školami a patří k těm drsnějším povídkám v knize a tak trochu jsem čekala, že jde o doplněk k příběhu z "Psí zimy" (ale ne) nebo o přípravu půdy pro nějakou zápletku s Temnými. Jako samostatný příběh je to podobně jako "Noční lovy" hlavně demonstrace toho, jak to ve světě zaklínačů chodí. Myslím, že tu je taky nějaké využití Sapkowským nezmapovaného prostoru (ten se o dalších zaklínačských školách sice zmínil, ale nikdy se jim příliš nevěnoval).

"Stříbro je, když..." byla pro mě doplňková povídka. Pro Lotu jde sice o zásadní momenty, ale pro mě jako čtenáře to byla prostě taková obyčejná krátká fantasy povídka. Zajímavější mi přišel "Zmetek z temnot". I tady jsem ale dočetla s dojmem, že jde o doplněk.

Víc mě bavil krok stranou, kterým byl Torgeho příběh "Otec rodiny". Patří k těm propracovanějším a samostatnějším. Jde samozřejmě o něco, co se nutně muselo stát (když tedy Neomillnerová neučinila zaklínače po vzoru Sapkowského neplodnými), takže žádné velké překvapení, ale taky bych si ji někdy v budoucnu klidně přečetla zas.

Celkový dojem ze sbírky byl slabší než dojem z "Psí zimy" - kvalita povídek docela kolísá. Nejvíc mě bavily ty, kde bylo nejmíň sexu. Ve výsledku mě nejvíc bavilo rozvíjení Andrzejových zaklínačů Petřiným způsobem. Jinak to pro mě bylo po těch letech trochu zklamání - sice jsem si nepamatovala, o čem byly příběhy, které jsem už četla v minulosti, ale zato mi rozhodně přišly lepší a originálnější tehdy než teď. Taky jsem zjistila, že jde o mnohem jednodušší vypravěčský styl, než jsem si myslela. To abych se čtením téhle i dalších sérií pohnula, než budu opravdu moc stará.

23.07.2021

Příběhy byly zajímavé, svižné, ale hlavně čtivé, určitě budu s Lotou pokračovat.

26.04.2021

Líbila se mi více než Psí zima, kniha ze stejného cyklu. Jednotlivé povídky byly rozmanitější a pro mě tím i zábavnější. Co mi vadilo, byla mapa na začátku knihy, na které jsem nenašel téměř žádné ze zmiňovaných měst. Kdyby tam nebyla, vyšlo by to na stejno.

21.02.2021

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál.
Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.

31.01.2021

Kopírování velkých autorů a jejich postav je úplně v pohodě, pokud to udělá člověk, který ono plagiátorství přetaví ve svou vlastní vizi s osobitou originální poetikou, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a umí psát. Většinou to dobře nedopadne, ale zde se to podařilo na výbornou !

Vzory Zaklínačce Lotě jsou samozřejmě Zaklínač od Sapkowského a potom libovolný Nářez od Františka Kotlety. Sice nedosahuje nadčasovosti, kvality, ani vypravěčské velikosti obou zmíněných, ale roste v mých očích díky jiným ctnostem.

Styl Petry Neomilnerové je takový, že Geraltovy krušné životní osudy proti těm Lotiným vypadají jako nedělní relace Teletubbies na Nově. A brutalita sexu, vulgarismu a násilí je taková, že by se i František Kotleta červenal za ušima.

Tohle je naprosto naturální a surové fantasy. Život se s hrdiny vůbec nemaže. Lota a její kamarádi musí často dělat i překousnout věci, z kterých člověku zůstane hořká pachuť žluče na patře. Jejich činy a rozhodnutí nejsou sympatická, ale ani vyloženě zlá. Jsou jen výsledkem tvrdé reality kolem nich, kterou vám ostatní, příběhově a morálně nablýskané a akceptovatelné fantasy nikdy neukážou. Ještě jsem neměl tu čest číst fantasy, kde by mi autor ukázal bez příkras veškerou bídu a hnus, který sebou dobrodružný život přináší. Zde se mi to dostalo vrchovatě.

Ten závan hnusné a nepříjemné reality mě fakt dostal a díky němu jsem se s hrdiny dokázal nádherně sžít a opravdu jim fandit. Ani život se s vámi nesere jako scénář americké komedie a všechno co během něj uděláte, není vždy vzor ctnosti a obdivu. A stejně tak je to i s hrdiny v téhle knize.

Moje nadšení se ale samozřejmě netýká jen toho, že je to hrozně brutální a ušukané. Naopak. To nejdůležitější přichází nyní :

Velmi surovému a nepřikrášlenému pojetí odpovídá i styl vyprávění. Není zde ani gram vaty. Ani jediné zbytečné písmenko. Žádné otravné popisy toho, jak vypadá límec vedlejší postavy, jakou barvu má tráva a co všechno leží na stole v chalupě. Autorka vás nemá za kretény. Očividně věří, že máte nějakou fantazii a zbytečnosti a podružnosti si domyslíte. Vyprávění se tak soustředí na ty naprosto podstatné záležitosti a přímou řeč. A přesto zde nic nechybí, nic důležitého není vynecháno. Všechno odsýpá šíleně rychlým tempem. Není zde sebemenší šance se nudit. Takhle to naprosto miluju ! Kéž by tímhle způsobem psalo více autorů.

Rovněž i každá z povídek má svoji silnou atmosféru a dobrý nápad. Styl vyprávění, síla charakterů hlavních postav a hlavně neuvěřitelná sugesce a vtažení do děje ve spojení s dobrými nápady, sypanými na čtenáře kadencí kulometu, to byl ráj číst.

Co bych bral ovšem jako mínus, je občasná zmatečnost, kdy jsem si některé pasáže musel přečíst dvakrát, abych pochopil, kdo co komu říká. Druhý nedostatek pramení z ctnosti - všudypřítomný sex mohl být jen lehce redukován, aby jako koření příběhu moc nevyčníval. A perverzní narážky vypadaly občas trapně... ale pak jsem si uvědomil, že se vyskytují hlavně v pasážích, kdy je Lota a její kamarádi v pubertě. No...a kdo v tomhle věku neměl v hlavně podobné věci ?

Čistý plný počet to není, na čtyři hvězdy je to moc dobré. Přikloním se k osobnímu dojmu, už jen proto, že od knihy jsem se od začátku do konce nemohl odtrhnout a četl jsem jako přikovaný, pevně a sugestivně vtáhnutý do Lotina světa.

15.01.2021

Prakticky s nikym v knize se nemuzete ztotoznit. Vsechny postavy jsou vyhradne zle a i pres hledani v nich nebylo mozne najit sympatie. Pritom spousta dobrych napadu. Jedna kniha u mne staci.

17.08.2020

Tohle mě bohužel moc nebavilo. První povídky mě málem odradily v pokračování. Zajímavější bylo až pár posledních, hlavně ty s Urianem. Nesedl mi styl autorky. A ne, vulgarsimy a fakt, že se v jednom kuse píchá nebo o tom aspoň mluví, mi nevadilo. To spíš způsob vyprávění mi nepadl do noty.

01.07.2020

I když styl Neomillnerové je velmi odlišný od Sapkowského, "svět zaklínačů" přebírá velmi zdařile. Neexistují zde dobré a špatné postavy, ale každý hrdina má stinnou stránku, stejně jako většina nestvůr není až tak nestvůrná, fantasy svět není krásný a čistý, ale bláto a smrad z něj stříkají na každé straně a příběh není podáván kompletně a lineárně, ale je třeba si domýšlet určité věci. Narozdíl od Sapkowského je zde mnohem méně erotiky, ale mnohem více sexu a celkový styl knížky je trochu více "vulgární". Ale taková už Neomillnerová je a komu to vadí, je lepší knížky od ní nečíst.

19.04.2020

Kniha se snaží akorát přiživit na fenoménu zaklínače od Sapkowského. Samotná zaklínačka Lota má většinu knihy akorát nohy do praku, nedovede poskládat kloudnou větu, pokud v ní nejsou aspoň tři nadávky a to její "drsňáctví" je místy až trapné. Neměl bych s tím vším problém, kdyby to byla "Pirátka Lota", "Loupežnice Lota" nebo "Nějakájiná Lota", ale určitě ne zaklínačka.

15.02.2020

Tohle mi dalo zabrat. Nešlo ani tak o obsah, jako o formu, kterou je to napsané. Nesrozumitelné, kostrbaté, nelogické. Kdybych nevěděla, že se mě na tu knihu zeptá osoba, která mi jí doporučila, už bych jí snad odložila a to většinou nedělám. Teď se jen modlím, aby mi nepřihrála další dva díly.

06.02.2020

Tak tohle mě fakt baví. Zaklínačka je vtipná, drsná, jednoduše super.

17.01.2020

!!SPOILERY možné !!!

"Zaklínač?"
"Hm."
"Dělala to se zaklínačem?" Král se možná bojí smrti, ale pocit pohany je teď silnější.
"Naposled dneska ráno. Co se ti nezdá?"

tak..ani knïhobudka, ani knihovna, ale Levné knihy...a moje první setkání s Petrou Neomillnerovou..a že to byl přímý direkt..teď jsem měla dlouhéé předlouhéé období spíše jiných žánrů, z fantasy mi rukami procházel naposledy pan Pratchett, Zaklínače jsem potkala naposledy před lety na gymplu v Geraltově podání a tohle je holt jiná polívčička..
přesně literatura toho typu, kdy jste zhnusení, úzkostní, zasažení rovnou do tváře..a stejně musíte číst dál, protože chcete vědět, co bude...a fandíte jim, zmetkům ...
na můj vkus (přičítám i nepolíbenosti žánrem a Petrou) moc násilí, zejména znásilňování (Lota v centru dění, a taky Torge a mistr Kurt)...přemíra sexu - no budiž..jen mi moc nešla do hlavy ta kombinace - jakože před chvílí mě někdo znásilnil, ale nejlepší bude vytřepat to z hlavy souloží..nehledě na tělesné následky a další používání postižených otvorů k jiným činnostem ?? mno, asi jsem furt moc hnidopich...
úvod byl celkem v pohodě, kdy se seznamujeme s Lotou a okolnostmi jejího narození...pak ale Škola - jsem si říkala, zda je tolik bitek, hladu, násilí na dětech opravdu nutné..jasné, Zaklínači postupně ztrácí "člověčinu", ale tohle ?? pak přepadení Školy landswartskými..kam se hrabe obyčejná řež na Rankovo umučení a Lottino další znásilnění ?? (ale zaklínačky tohle fakt nesou dobře...) se nedivím, že lidi se v přéíbězích dívají na zaklínače jako na nelidská, necitlivá, profetovaná promiskuitní monstra...v tomto momentě ve mně převládalo zhnusení a zděšení, zda je toho fakt potřeba tolik..tak jsem si dala pauzu...a pokračovala po 2 dnech povídkou "Stříbro je, když..." a až k "Otcovi rodiny" a byla jsem nadšená..vše se tak nějak uklepalo, uklidnilo, "zlidštilo"..nechyběl pověstný humor, přímý tah na branku, meče svištěly, krev tekla, ale bylo i milosrdenství a chuť dělat nejen kšefty, ale i to, co je sice zadara, ale správné....a mně najednou bylo dobře..vše zapadlo ve skládačce na svá místa...a jsem moc ráda, že jsem to s Lotou a kluky táhla zase o dům dál...

asi zkusím ještě další Lotiny příběhy..;) Howgh !!!

07.01.2020

Vypadá to, že zaklínači jsou pěkná sebranka a život mají poměrně obtížný už od útlého dětství, protože jejich Škola je svého druhu internátní ústav, kde malé zaklínáčky nikdo nešetří a za sebemenší prohřešek dostávají pořádný výprask. Tím pádem jeden k druhému dost lnou a jejich přátelství jsou pevná, nerozlučná a zároveň drsná a neomalená. Mezi chlapci a dívkami také značně fyzická. :o) Lota a její nejlepší dva kamarádi nejsou výjimkou. Mají k sobě blízko, a i když ve svém pestrém životě navážou spoustu všelijakých, většinou krátkdodobých, vztahů, tak na sebe nedají dopustit, pomáhají si a ochraňují se.
Kniha obsahuje několik volně navazujících Lotiných dobrodružstí, u kterých absolvuje spoustu soubojů a utrží nepočítaně zranění. Bojuje s příšerami, zrůdami, zplozenci temnot, upíry, ale také s lidskou závistí, chamtivostí, zradami i léčkami. Stejně jak drsná byla zaklínačská výchova, tak je i drsná jejich mluva a životní styl. Born to be wild. :o)

03.07.2019

Knížka neurazí ani nenadchne. K Sapkowskému to má sice hodně daleko, ale číst se to dá. Bohužel kvalita jednotlivých povídek je dost rozházená. Ze začátku mě to moc nebavilo, pak mě to chytlo aby to pak ke konci opět kleslo (pěkný dvojsmysl, že :). Navíc mi v poslední povídce chyběla ta Lota.

23.06.2019

Prvních dvě povídky povídek mi děj pršel hodně zmatený, a přišlo mi, že mezi odstavci autorka hodně skáče v ději ještě před dokončením myšlenky, tak už jsem si začal říkat, že knížka asi nebude nic moc, ale časem se to lepšilo přišlo mi že, všechno začíná lépe navazovat a začalo se mi i lépe číst. Přes to že se jedná o zaklínačku Lotu, tak musím hodně jako fanoušek zaklínače Geralta srovnávat s ním. Některé části povídek mi přišli hodně podobné s Geraltem a i v povaze je jistá podobnost mezi Ciri a Lotou, ale je to jen drobnost, kterou jde bez problému přehlédnout. Teď už k příběhu, Lota je ze začátku až moc citlivá a nemyslí na budoucnost potažmo zimu, ve které zaklínači prostě musí žít z toho co vydělali přes zbytek roku. Docela mě zarazilo, když přišla k nějaké odměně a rozhodla se, že část výdělku jen tak daruje, to mi k zaklínačce prostě nějak nesedělo, naštěstí ji po krátké době potkali jisté události, které ji v tomhle změnili a trochu i dospěla, tak se začala chovat více jako zaklínačka. Nejlepší byla asi poslední povídka, protože trend rostoucí kvality s počtem stran se pořád držel, takže poslední povídka byla na vrcholu, a i příběh byl takový pěkně návazný, vyrovnaný, a i postavy, které k zaklínačům moc nepatři děj dobře obohatili.
Co jsem si četl ostatní komentáře, tak jsem si všiml, že se dost lidem nelíbí, že se pořád jebe, mě to tak vůbec nepřišlo sice jebalo se dost, ale nebylo to nějak detailně popisováno a jednoduše je to jedna z věcí která k zaklínačům patří. Celkově bych knížku ohodnotil docela dobře, sice měla pomalejší začátek, ale čím déle jsem četl tím lepší to bylo, takže pro fanoušky zaklínače zajímavé čtení, které stojí za to alespoň zkusit.