Zákon Azylu

15.03.2023

Výborné postavy, které mě hrozně bavily, a zároveň příběh plný zajímavých detailů a informací o monstrech a mytologii. Příjemně se četl a potřebuju na scéně víc Gabriela.
Na druhou stranu některé scény působily dost zkratkovitě a téměř filmové střihy mi místy byly proti srsti. Zábavnost postav a jejich vnitřní život ale všechny drobné nedostatky nahradily.

12.02.2023

LOVEC, DUCH A GOLEMKA

Společně jdou po monstru, které ohrožuje lidi i duchy.
Benedikt (lovec) se po smrti rodičů nestýká se svým bratrem Teodorem. Dříve společně bojovali pod štítem Azylu a teď se jejich cesty znovu propojí v boji za společný zájem.
Golemka je nezranitelná, má vizáž mladé dívky, nemá duši a dělá co jí Benedikt řekne.
Duch Gabriel může samozřejmě procházet zdmi nebo posednout člověka.
Celý příběh mi vlastně připomněl sérii s Tomášem Koskem od pana Kotlety, jen tohle je bez sexu a vulgarit, což mi rozhodně nevadí :-)
Je to moje první kniha od paní Lukačovičové a určitě ne poslední :-)

Moc pěkná čtivá fantasy s velice sympatickými postavami, které jsou uvěřitelné a jednají vcelku logicky. Děj pojednává o lovci démonů a strašidel v Preze a okolí:), jeho pomocníci jsou duch a golemka. V knize řeší problém s démonem z Argentiny a musí si jako společníka přibrat bratra, s kterým 10 let nemluvil. Velice by mě potěšilo, kdyby paní Lukačovičová napsala další díl....a teď se dívám, že už je na světě, takže hurá do něj!!!

04.12.2022

Čeká nás cesta z Prahy až do lithiových dolů v Argentině. Našimi průvodci jsou dva znesváření bratři, jeden lovec celosvětové společnosti Azyl a jeden vyhnanec z tohoto společenství. A taky duch antikváře a jedna neživá živá bytost. Azyl dbá na pořádek, který narušují monstra - duchové a jiné entity. A že se jimi Praha jen hemží. Každé náboženství má svou mystiku a na jejích základech stojí praktické efekty důležité pro boj s monstry. Bohužel i lidé mohou být monstra.

Kniha je zalidněna postavami, jež jsou dobře vykreslené a nemají jednoduchý vnitřní život. Co se duchů týče, mají místy humorné glosy. Mimochodem, zahradník Strahovského kláštera má schopnost vidět duchy, je to tím, že hodně čte brakovou literaturu. Obávám se, že je to pravda! :-)

Moc se dobře se to četlo, takové to čtenářské potěšení to přináší, jak je člověk zalezlý v teple s čajem nebo sklenkou vína, venku je hnusně a vy se necháte unášet dějem, kdy se střídavě bavíte a bojíte, ne to není to správné slovo, obáváte, to je to pravé. Moc se těším na další knihu z pera paní Lukačovičové.

08.11.2022

Skvělá kniha, která odbývá od začátku do konce. Autorka má nejen smysl pro budování příběhu (byť zápletka je velmi jednoduchá), ale i pro humor a nenásilné literární berličky, které nahrazují protivný "vypravěčův hlas z hůry", když je potřeba čtenáři předat nějaké informace, které nevyplynou z kontextu.

24.09.2022

Obecně je Lucie Lukačovičová jednou z mých oblíbených autorek a vím, že ve svém případě na její knihy můžu vždy vsadit.

Zákon Azylu můžu jen doporučit s velkým “D”. Kniha rozhodně nezklamala, naopak ještě předčila moje očekávání. Milovníkům fantasy okoření četbu velkou špetkou nejrůznějších legend a mytologie z různých koutů světa a kromě samotného boje s monstry přidá ještě pořádnou kapku nějaké té detektivní prácičky a vyšetřování.

Nedočkavě očekávám pokračování!

19.08.2022

Lehce se vyhýbám čtení knih českých autorů nebo knih s dějem v ČR, ani nevím proč, prostě je to tak, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Když jsem se dívala na další knihy, které autorka napsala, říkala jsem si, že to asi nebude zrovna úžasná a strhující fantasy věc, ale... líbila se mi obálka a o golemech vím maximálně to, co bylo v jedné hooodně staré české pohádce s Werichem, tuším. Kniha byla v poklidném tempu, občas se tam objevila nějaká energičtější scéna, ale tak celkově na mě působila opravdu až jednoduše. Nevím, na jaké obecenstvo byla cílena, ale asi na o dost mladší čtenáře. I tak mohla být napsána trochu složitěji a více květnatě, mladé čtenáře bych tolik nepodceňovala. V některých scénách se z ní dalo "vyždímat" víc, byla by pak kvalitnější a čtivější. Za mě na druhou stranu zajímavý nápad. Lepší průměr = oddechovka, kterou máte za pár večerů přečtenou.

23.04.2022

Krásná obálka, ale celkem průměrné čtení. Začátek byl hodně zmatený, přeskakoval z jedné postavy ke druhé a zbytečně zahlcoval množstvím nedůležitých informací. Pak už to bylo lepší a celkem dobře se to četlo, ale něco mi tam ještě chybělo.
Postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila. Nedokázala jsem si k nim vybudovat vztah, aby mi záleželo, co s nimi bude. Pokus o romantickou linku byl jen naťuknutý, ale bohužel nedotažený.
Nebylo to špatné, ale víckrát už bych si knihu nepřečetla. Případně až zase něco nového od autorky.

11.03.2022

(SPOILER) Už dlouho si brousím čtenářské zuby na zářivou hvězdu české SFF scény, L. Lukačovičovou. U této knihy mě zaujala jak opravdu povedená obálka, tak zajímavá anotace. Jakože po přečtení si mohu jenom povzdechnout, že je opět poněkud zavádějící. Ale k tomu se dostanu.
Poměrně vysoká očekávání byla zpočátku naplněna více než uspokojivě. Autorka píše velmi čtivým a zábavným stylem. Nemám ve zvyku tahat čtečku v kabelce a otevírat ji v tramvaji, ovšem tentokrát mě příběh zaháčkoval a já knihu prakticky nedala z ruky.
Asi největším plusem pro mě byl hlavní hrdina Benedikt, sympatická, dobře propracovaná postava s uvěřitelnými problémy a přístupem k životu. Další hrdinové, tedy vyjma Gabriela, ten se taky hodně povedl, už nebyli žádná hitparáda. Teodor si zasluhoval rozhodně víc prostoru a třeba vietnamští sourozenci už byli placatí jak oblázek. Ale Benedikt to zvládl uhrát, takže palec nahoru.
Kdo ovšem v tomto směru dostává totální mínus je postava Yissl. Na to, kolik poradců autorka při tvorbě měla, mě zaráží, že nikdo neupozornil na zjevnou závadu – „Jsem jen kus hlíny, můj pane,“ pronáší golemka, aby o dva odstavce níž bledla hrůzou při představě bolesti při tetování. Jako fakt? A dostávám se k anotaci – tohle rozechvělé, přecitlivělé stvoření připomínalo spíš labilní empatickou středoškolačku než nějakou věkovitou, nota bene umělou (a ještě ke všemu děsivou?) bytost. Nad milostným jiskřením mezi Benediktem a golemkou jsem tloukla hlavou do zdi. Vyznával by hoch city třeba notebooku? Možná jo, ale je to dost úchylný. Samotné Yissl by každopádně slušela větší dávka Aspergera, podle mého by do příběhu vnesla humor a odlehčení. No co už, prostě smůla.
Druhou skvělou složkou byl děj. Jak už jsem psala, neobsahoval ani jedno hluché místo, tady musím vyzdvihnout i logickou soudržnost bez větších zádrhelů. Jediné slabší místo byl Benediktův úlet s indiánkou, kdy oba vědí, že ho nejspíš čeká problematický sestup do dolu (kvůli tomu tam přece přijeli!), ale s lehkým srdcem hupnou do postele, aby holka lovce okamžitě nakazila siflem. Teda pardon, prokletím, ale důsledek je tentýž. Projev inteligence (= schopnost přežít) a prozíravosti na úrovni zbrklého teenagera. No co nadělám.
Jen mi v celé smršti scházela místa případného zklidnění a ke konci už mě kontraproduktivně ta spanilá jízda božích bojovníků začala nudit. Geniální věci jsou jednoduché, tohle bylo překombinované až hrůza.
Ovšem poslední věta byla naprosto luxusní, za ni další palec nahoru.
No a po dočtení vyvstaly další námitky. Vývoj postav. Jestli k nějakému došlo, tak buď v mikrometrech, nebo jsem jej nezaregistrovala právě pro zběsilý uragán událostí. Vyřešili bratři vůbec svůj konflikt? Benedikt vztah k Azylu? Konečný přerod Tomáše se nedal nazvat vývojem, nýbrž obratem na obrtlíku, to se taky nepočítá.
A pak – opět vzhledem k té armádě „radilů“ (dokonce i na sourozenecké vztahy, hustý) – návštěvu psychiatra (pozor, nezaměňovat s psychologem) zaplatí občanovi ČR pojišťovna vždycky. To jen k faktické správnosti textu, i když věřím, že mystické záležitosti jsou bez vady.
No a jako poslední – vzduchoprázdno. Chápu, že svižný děj by popisy zpomalily, nicméně jednak bych právě zpomalení uvítala, navíc – třeba bych ráda věděla, jak vlastně Benedikt vypadá (je taky blonďák jako Teodor?). Prahu samozřejmě znají všichni (ne, opravdu ne, ale vykládejte to Pražákovi), takže není nutné zmínit sem tam detail okolí, a tak dál. Argentinu a Buenos Aires máme zmáknutý taky všichni, o tom žádná. Aby mě kniha opravdu pohltila, musím si představit i prostředí, a tady jsem měla velký problém.
Takže za tři, k mé lítosti žádný zázrak.

17.02.2022

Moje první setkání s autorkou a už teď vím, že rozhodně ne poslední. Zakon Azylu se nejen skvěle četl, ale byl nabitý nadpřirozenem, (nejen!) pražskými duchy a strašidly, skvělými postavami (nejvíc jsem si oblíbila Yissl a sarkastického ducha Gabriela, takové společníky bych taky brala :),rodinnými problémy a jednoduchým, přesto zajímavým dějem.

Nejvíc se mi líbilo to míchání různých kultur. Zprvu jsem se lekla, pravda, obávala jsem se, že to bude ne přirozený mišmaš, ale to propojení dávalo smysl a čtenář se neztrácel – navíc se taky dozvěděl dost nového.

Za mě skvělé, oddechové a místy i úsměvné čtení. Další knížka od autorky objednaná!

22.01.2022

Tak tohle je super oddechovka na dva víkendové zimní večery u rozpáleného krbu se sklenkou bílého vínka. Golemka Yissl je skvělá postava a určitě bych si přečetl nějakou další knihu, kde bude vystupovat.

11.12.2021

Knihu jsem četla, velmi se mi líbila a to zejména proto, že se odehrává v Praze...např. postava vodníka...který nakonec sehraje zásadní roli v boji nejen proti démonovi, ale i v boji s jedním z hlavních hrdinů..těším se na další knihy autorky

10.12.2021

Fajn čtení, dobře jsem si u něj odpočinula. Děj působí logicky a věrohodně, což oceňuji.

11.11.2021

Četla jsem od autorky několik povídek a na knihu jsem se moc těšila. A ačkoliv byla kniha trošku jiná než povídky, které jsem znala, tak jsem byla absolutně nadšená! Líbilo se mi prostředí i atmosféra, hrdinové byli sympatičtí, objevovaly se neotřelé nápady a hloubka autorčiných znalostí je úžasná (takže jsem se i hrozně moc naučila). Nadchla mě kombinace nadpřirozena různých oblastí a fandím klasickým bytostem českého prostředí. Prostě krása!

07.11.2021

Většina knihy se odehrává v Praze a jeho blízkém okolí, a to mě těší, jelikož si myslím, že naše země a naše stověžaté město nám má co nabídnout. Hlavně tedy, když se jedná o historií, báje, legendy a starou dobrou mytologií.

Kniha je napsána pěknou čtivou češtinou. Děj plyne rychle a přímočaře. Příběh je velmi lineární a točí se vlastně jen okolo hlavní skupinky hrdinů. Autorka je dobrý vypravěč a do příběhu vás hned vtáhne a veze vás v něm jak na horské dráze. Na první pohled jsem si říkal, že půjde o přímočarou zábavnou věc, ve které jde hlavně o atmosféru mýtické noční Prahy a lov monster, jenž se skrývají v jejich stínech. Ono to je zábavné to ano, je tu dost chytlavých a dobře napsaných soubojů s monstry, jenž mají hustou atmosféru, ale ten příběh není tak jasný a jednoduchý, jak se mi na první pohled zdálo. Onen přechod z lovu a pátrání na doslova rodinné drama nebyl pro mě zrovna optimální volbou pro základ příběhu a vymodelování hlavního záporáka. Motivace i celkový vzniku byl za mě velmi přiřazeny za vlasy. Působilo to na mě až moc strojeně. Chápu kam autorka svým příběhem mířila, na co se snažila poukázat, ale mě to moc nesedlo. (Nebudu to více rozvíjet nechci spojlerovat).

Jako celek hodnotím knihu kladně, jedná se o fajn jednohubku, která zabaví a nenudí. Nejedná se sice o nic dech beroucího, ale je tu spousta zajímavých nápadů a dobře napsaných postav (pražský vodník je super). Autorka navíc literárně pěkně popisuje děj a místa, takže si to člověk dokázal dost dobře představit. Tak jako bych si dokázal představit Zákon azylu jako vícedílnou sérii, kde Benedikt a jeho přátelé bojují proto démonům a přízrakům z podsvětí.

17.10.2021

Sakra, sakra, sakra! (vesměs úchvatně pozitivní zvolání, ale prosím, čtěte celou recenzi)

Herdek filek krucajs element, tohle je tedy opravdu oříšek! Tak skvělá kniha, ale... Ale pořád skvělá!

Během čtení se mi střídalo mnoho emocí, kolotoč zarytých postojů, úžas nad rozmanitostí postav, smutek nad nevyužitým potenciálem Yissl, neskutečné propojení mezi autorem a čtenářem...ale... Jo, zase ale...

Na začátku vše vypadá skvěle. Postavy, situace, akce i veškerá omáčka okolo. Lucie umí psát, píše nádherně, neskutečně poutavě, její čeština i zvolené výrazy jsou skvostné, lahodné a smyslné, tajemné tam, kde je potřeba. Klobouk dolů...ale (jo, já vím...) na začátku jsem měl pocit, že se vše děje bez čtenáře. Prostě děj pluje svým tempem a směrem, který mi není úplně jasný. Ne, že bych byl snad úplný idiot (doufám), ale přijde mi to trochu přímočaré. Následujeme první stopu, prostě jdeme. Pak se najednou ocitneme v intermezzu rodinně společenských problémů různého kalibru, uspíšení děje (SPOILER: sex je divnej) a strašidelně svištíme dopředu, přičemž tempo a důvod ví jen autorka a hlavní postava jen tuší. Prolíná se minulost, dávná minulost a čtenář (tedy já) je zmaten... Končí to předvídatelně nepředvídatelným Gordickým uzlem, přičemž ale...Stojí to za to!!!

No, nevím, jestli vám mí milí čtenáři má recenze pomohla, nicméně čtyři hvězdy nedávám ze soucitu, ale proto, že mě to bavilo.

ALE jedno vím jistě. Tuto knihu si přečtu i po druhé. A pak znova... LuLu (jak familierně autorce přezdívám) má co nabídnut a mám pocit, že násobné přečtení bude na síle jen přidávat!

02.10.2021

Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, tak jsou to příběhy, v nich se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve své nejnovějším románu. A protože Azyl je nadnárodní organizace, najdeme v knize, jíž dal název Kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z Latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáme s Pražskými strašidly, nebo odkazy na literaturu a hudbu Argentiny. Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Autorka z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku Chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelných soubojů s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. On totiž v sobě Zákon Azylu ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu toho zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.