Zákon Azylu
Lucie Lukačovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479408/bmid_zakon-azylu-bft-479408.jpg
4
139
139
Zákon Azylu série
1. díl >
Kde jsou monstra, jsou i lovci. A náš svět je jich plný – monster i těch, kdo je loví. Heslo každého v téhle válce zní: „Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ V současné Praze to platí dvojnásob. Jestli to někdo poznal na vlastní kůži, je to Benedikt. Zbavený ochrany organizace lovců se může spolehnout jen na pomoc výstředního antikváře a dívku, která je někdy děsivější než všechna monstra. Vypravěčský styl Lucie Lukačovičové je svižný, dovedně proložený akcí i chvilkami oddechu. Její příběhy plynou bez zádrhelů a hluchých míst. – Monika Hrňová, Sarden.cz... celý text
Přidat komentář
Tak nějak nevím, pro koho je kniha určena. Začátek a konec je tak pro děti 8-12 let. Střed bych doporučil děvčatům kolem 15 let.
Paní autorka (ve vší úctě k ní) by si měla určit kdo je její cílová skupina. Některé dialogy jsou více než úsměvné, několikrát mi projelo hlavou- Takhle přece nikdo nemluví a už vůbec ne kluci v jejich věku. Mišmaš nesourodých citátu na začátku každé kapitoly je naprostá hovadina. Knihu jsem přečetl až na podruhé a musel jsem se k jejímu dočtení přemáhat.
Možná by se mi víc líbilo, kdyby se děj věnoval jen typicky českým (pražským) strašidlům. Takhle to byl trošku zvláštní mix, přesto ne úplně špatný. Jednoznačně čtivý, zajímavý nápad. Jen mi přišlo, že psaný tak nějak pro mladší čtenáře, jednodušším jazykem. Druhý díl mám každopádně nachystaný.
Je to škoda, mělo to pěkný potenciál, ale autorka by si musela vybrat, co chce vlastně napsat. Takhle to bylo trošičku jako když pejsek a kočička pekli dort. Při vší úctě k autorce. Pro mě by bohatě stačilo, kdyby se děj točil kolem pověstí a bájí Prahy, výlet do Jižní Ameriky bylo zbytečné odbočení od děje a snaha o detektivní zápletku chabá a vlastně i těžko uvěřitelná. Vše nakousnuté, nespojené a moc to u sebe nedrží.
Bohužel. Dávám 3/6 a do dalších dílů se pustím až mi dojdou jiné knihy ke čtení.... A to jen tak nebude.
Lovec nadpřirozených monster Benedikt kdysi pracoval pro organizaci Azyl. Nesouhlasil však s některými z jejích pravidel, proto se rozhodl z organizace vystoupit a začal škodící nestvůry lovit na vlastní pěst. Nyní se doslechl o útocích na duchy a stvoření ze starých pražských legend. Protože se domnívá, že by od monster měl chránit nejen lidi, ale klid by měl být dopřán také dobrým duchům, začne pátrat po neznámém pachateli. Na pomoc si vezme ducha Gabriela a golemku Yissl. Jde však o složitější případ, proto je třeba, aby spojil své síly také se svým bratrem Teodorem, s nímž se po smrti rodičů přestal stýkat.
V této oddechové fantasy mě nejvíc zaujalo propojení pražských legend a postav v nich vystupujících spolu s mýty exotické Argentiny. Toto nesourodé spojení dávalo smysl. Bylo cítit, že autorka si danou tématiku dobře nastudovala a ví, o čem a proč píše. Ze všech poměrně rozmanitých postav jsem si nejvíce oblíbila ducha Gabriela. Doufám, že s ním budeme mít tu čest i v následujících dílech. Jenom detektivní zápletka se mi zdála trochu slabší..
Zákon azylu jsme společně četli v červnovém společném čtení, které pravidelně pořádá Dragell v rámci svého Čtenářského klubu. Knížku jsem částečně četla v papírové podobě a částečně poslouchala jako audioknihu na Audiotéce, kde je zdarma součástí členského obsahu. :o)
4/5 *
Nebylo to špatné, ale ani mě to moc nechytlo. uvidím, zda se pustím i do dalšího dílu.
Kde jsou monstra jsou i lovci. A náš svět je jich plný - monster i těch, kdo je loví.
Hlavní hrdina Benedikt se před pár lety rozešel s organizací Azyl, i se svým bratrem Theodorem. Nyní loví monstra na vlastní pěst. Oporou mu je jen jeho věrný přítel Gabriel. Filozofie Azylu je totiž taková, že monstra jsou monstra a lidé jsou lidé. A s tím Benedikt ne vždy dokáže souhlasit. Když ale v Praze začnou být ohroženi lidé i duchové, Azyl s ním znovu naváže spolupráci. Tím spíš, když případ vypadá jako osobní vyřizování účtů s oběma bratry.
Dokážou Theo a Ben spolupracovat? Nebo nepřekonají minulé křivdy?
Autorka skvěle propojila náš současný svět se světem nadpřirozena. Zasadila děj do Prahy a později do Jižní Ameriky, což bylo velice originální. Navíc použila reálně dohledatelná místa, ke kterým se vážou i určité paranormální jevy. No vážně jsem si občas říkala, zda je to všechno vůbec vymyšlené. Není autorka skutečně členkou Azylu?
Velice se mi líbilo, že použila v každé zemi její dobové nadpřirozené bytosti. V Praze to byl vodník, golem nebo hořící vůz tažený kozly. V Buenos Aires zase Luz Mala nebo Supaye. Díky knize jsem si i legendy o těchto bytostech vygooglila. Je vidět, že autorka má mýty a legendy jednotlivých zemí vážně zmáklé.
Popichování mezi bratry bylo rovněž skvělé. Často jsem se usmívala a někdy dokonce smála nahlas. U některých hlášek se vážně nedal smích zadržet.
Postavy byly vykresleny tak živě, jako kdyby skutečně existovaly. Nejvíce jsem si oblíbila Benedikta. I když mnohdy jednal ukvapeně a na vlastní pěst, vždy se snažil každému pomoci.
Hlavní detektivní zápletka byla trochu přitažená za vlasy. Chápu že autorka chtěla poukázat na to, že i malá chyba v minulosti se s námi může vléct a formulovat nás do budoucí podoby. Jen si prostě nemyslím, že by zrovna tahle křivda eskalovala až do takových rozměrů. Příběh mne i přesto hodně bavil.
Obálka knihy je naprostý skvost.
Hodnocení: , 5/5
,,Obyčejné lidské zlo umí být horší než zástup pekelníků."
Příjemná fantasy oddechovka. Skvělé jsou různá Pražská strašidla a báje. Kniha je jich plná a autorka umí různé příběhy skvěle zapojit do knihy a děje. To samé platí o pro mě neznámých legend a bájí Argentiny. Dotud je to fajn, ale to jen do chvíle, kdy se kniha začne tvářit jako detektivka a řešíme napadení Pražských duchů. Vysvětlení tohoto případu je totiž vyloženě nepochopitelné a je škoda že si s detektivní zápletkou autorka nedala více práce. Indicie podle kterých poznali o koho se jedná, by totiž z logické stránky nepoznal vůbec nikdo a celé to odbyté vyšetřování kazí dojem z rozsáhlé části knihy.
Fantasy s cestopisnými prvky a spoustou našich a Argentinských duchů a strašidel je rozhodně dobrou volbou, ale bez detektivní zápletky, nezápletky by se kniha v pohodě obešla a naopak by byla daleko lepší. Tímto padá do průměru.
Přiznám se, že pro mě kniha úplně nebyla, ani témata ani postavy. Ale nemůžu rozhodně říct, že byla špatná. Hodně dobrodružství, bojů a odkazů na náboženství (to říkám jako absolutní ignorant v tomto oboru), díky kterým se pro mě kniha zpočátku stala dost velkou intelektuální výzvou :D Jediné, co bych za sebe vytkla, bylo předávání informací čtenáři, které se dělo v dialogu, což je super, ale místy mi přišlo poněkud vynucené, že by postava zrovna tohle řekla, třeba až tak obsáhle. Jinak to byla fajn výpravná fantasy vyšetřovačka s příšerami, promyšlenou magií a zajímavými settingy. Přečíst druhý díl mě to nemotivovalo, ale přesto jsem ráda, že jsem se s tímhle českým fantasy dílem seznámila.
Nepřidám se k místnímu fan klubu. Mohla bych o tom psát hodně dlouho, ale nakonec se moje dojmy dají shrnout do jednoho slova - nuda. Od první stránky do poslední, s výjimkou několika málo replik, jsem jenom protáčela oči v sloup a říkala si: "Samozřejmě, že se musí stát zrovna tohle."
Samozřejmě, že ten záhadný týpek na začátku má dlouhé vlasy a magický meč.
Samozřejmě, že hlavní hrdina najde golemku, které může vysvětlovat úplné základy, zatímco zapomene, že není člověk, protože vypadá a chová se úplně jako člověk.
Samozřejmě, že se hlavní hrdina opije a vyspí s jedinou ženskou v okolí, která je k dispozici a samozřejmě, že ona je... pardon, to by byl spoiler.
Spoustu "samozřejmě" později se pak dostáváme k tomu, že kniha samozřejmě musí mít happy end a všichni jsou šťastní až do smrti. Nebo i po smrti.
Kromě těch několika vtipných replik to tak zachraňuje pouze to, že autorka je očividně vypsaná a alespoň stylisticky knize nelze nic vytknout. Tři hvězdy přesně a víc ani ťuk.
Velké překvapení. Příběh je propracovaný, vyprávění zajímavé a navíc zasazené do Prahy s použitím místního nadpřirozena.... prostě paráda. Moc se mi to líbilo.
Jen... poslouchala jsem audio, tady by to možná chtělo doladit, ale na příběhu to nic neubralo.
Ještě před pár lety bych Vám tvrdila, že české autory nečtu. Což donedávna byla taky pravda, ale zjistila jsem, že česká fantastika mě dostala. Stejně jako tahle kniha.
Musím přiznat, že jsem ke knize nečetla ani anotaci, takže když jsem zjistila, že se odehrává v Praze bylo to pro mě překvapení. Příjemné. Sedl mi styl psaní, humor, sarkastické postavy, nesourodá partička hrdinů (miluju tě Gabrieli) i propletení s pověstmi Prahy. Jo tohle mi prostě sedlo ve všech směrech.
Vítám vás u dnešní recenze, ve které se podíváme na knihu další české autorky, Lucky Lukačovičové s názvem Zákon Azylu, jež je první v sérii z jednoho světa s názvem Azyl, no děj tohoto dílu je ukončený a další díly jsou volným pokračováním, proto se nemusí bát ani ti, kteří dlouhé a rozvleklé série nemají rádi.
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji nakladatelství Epocha a samotné autorce, s níž kontakt mě přivedl na tento knižní svět.
Pojďme už ale na hodnocení.
Tuhle knihu jsem dlouho odkládala a upřednostňovala jsem jiné. Vlastně ani nevím, proč, nebo jak jsem k tomuto rozhodnutí došla. No konečně jsem se do ní pustila a musím říct, že jsem ráda, že jsem ji odložila, protože bych jinak musela čekat na třetí díl, když mi přišla někdy v březnu / dubnu spolu s druhým dílem.
Z ostatních pohledů ale samozřejmě lituji, že jsem ji nezačala číst dříve, protože byla skvělá. Autorka krásně vykreslila svět a to, proč se Ben oddělil od Azylu. Také vztah mezi bratry byl skvěle popsán.
Je i vidět, že je autorka zcestovalá, protože skvěle popisuje jiné kultury a místa, stejně tak jsem ráda za přísun španělštiny, které jsem, ke svému překvapení, i rozuměla.
Líbilo se mi i vyřešení celé zápletky… vůbec by mě to nenapadlo a situace po rozlomení talismanu byla prostě nej.
Doufám, že se i další díly ponesou v tomto duchu a na oplátku slibuju, že knížku budu všude doporučovat.
Jestli bych knihu doporučila se nejspíše neptáte, takže rovnou komu?
Rozhodně všem, kdo mají rádi fantasy, monstra, přátelství, rodinu, perfektní zápletky a postavy a všem, kteří mají rádi tvorbu tuzemských autorů a knihy z Prahy, ale zároveň i jiných destinací.
Lehce napsaný a čtivý příběh, plný akce, tajemna a napětí. Hrdinové jsou sympatičtí, hned jsem si je oblíbila a prožívala jsem děj spolu s nimi. Nejvíc se mi líbilo, že ačkoli knížka nenechá čtenáře vydechnout, je navzdory nepopiratelné akčnosti veskrze milá. I po závěrečném lítém souboji ve mně zůstal hřejivý pocit, že všechno pro všechny dobře dopadlo.
Mám moc ráda české fantasy a navíc mytické bytosti, které jsou tradičně spojeny s Prahou u mě získávají body plus. Příběh se velmi dobře četl a měl zajímavou zápletku.
Toto bylo velmi příjemné překvapení. Mám ráda trochu fantastiky v Praze, tady bylo ještě propojení s Argentinou a pěkně to hrálo dohromady. Žádný potoky krve, za což jsem byla ráda. Postavy byly fajn, nejvíc mě bavil Gabriel.
Další díly ráda přečtu taky.
Benedikt, duch Gabriel a golemka pátrají po entitě s jihoamerickými kořeny, která likviduje pražské přízraky. Benedikt zároveň řeší svůj vztah k mladšímu bratru, se kterým přetrhal styky po smrti matky. Líbilo se mi zapojení tradičních pražských strašidel i výlet do Argentiny. Oddychové zábavné čtivo se sympatickými hrdiny.
Příjemné čtení. Není to žádná akční řežba od začátku do konce, kdy se hlavní hrdina brodí po kolena v krvi a hází jednu trefnou hlášku za druhou ale i tak jsem se bavil. Druhý díl si určitě nenechám ujít. Nenechám si ujít vývoj hlavních postav protože jsou zajímavé.
Nečekala jsem, že mne kniha bude takto bavit. Pustila jsem se do čtení bez jakýchkoli očekávání a proto jsem byla velmi mile překvapena.
Mám ráda podobné knihy a proto mi tato velmi sedla. Postavy byly skvělé. Velmi jsem si oblíbila Gabriela a Yissl.
Kniha byla velmi dobře promyšlená a dokonale propracovaná, velké plus vidím v tom, že se kniha odehrává téměř celá v Praze.
Bylo to příjemné a oddechové čtení a tímto velmi děkuji autorce za takto povedený kousek.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Zelený drak, karmínový lev / Před branou zázraků |
| 2016 |  Žena se lvem |
| 2021 | Zákon Azylu |
| 2009 | Město přízraků |
| 2017 | Hořící kůň |
Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, jsou to příběhy, v nichž se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve svém nejnovějším románu. A protože je Azyl nadnárodní organizace, najdete v románu kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáte s pražskými strašidly a odkazy na argentinskou literaturu a hudbu.
Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Lucie Lukačovičová z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelným při soubojích s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. Zákon Azylu v sobě totiž ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.
Tango ve vyváženém rytmu
Ať už se Benedikt a jeho přátelé prohánějí uličkami Starého Města nebo bojují na argentinské půdě s nočními můrami, je radost jejich eskapády sledovat. Díky detektivní lince vás udržuje Lucie Lukačovičová v neustálém napětí. A ačkoli děj neuhání vyloženě jako splašená mula, střídáním atraktivních lokalit okořeněných souboji se zajímavými monstry docílila toho, že se při čtení nebudete nudit.