Zákon chrličů
Eva Žilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218969/mid_zakon-chrlicu-218969.jpg
3
19
19
„Jen o výjimečné noci, kdy úplněk připadne na den letního slunovratu, obživne jediný z tisíců chrličů, kteří po celém světě drží stráž na střechách katedrál. V onu tajemnou noc jen jeden z nich dostane šanci zlomit své prokletí. Musí najít chlapce narozeného o letním slunovratu, který zaujme jeho místo a na celé věky si s ním vymění svůj osud. Kdyby selhal a chlapce nenašel, další příležitost už nedostane. Zůstane navždy zakletý ve strnulém kameni. Takový je zákon chrličů.“ Sbírka 17 tajemných povídek na hranici fantasy a magického realismu zaujme originalitou i stylem, a to včetně povídky oceněné Cenou Karla Čapka 2013.... celý text
Přidat komentář
Sbírka povídek různých žánrů, rozličné kvality a většinou krátkého rozsahu. Mimoto jsou to příběhy často velmi jednoduché, ale to nepovažuji za negativní jev. Nejvíce se mi líbí bradburyovská Konec prázdnin, Černý kocour, Pod postelí a titulní Zákon chrličů. Na závěr pochválím velmi povedenou obálku, která mi trochu připomíná obal alba německé kapely Agathodaimon, s názvem Chapter III. Ani to nepovažuji za nedostatek.
Zase jsem se jednou nechal nachytat anotací této knihy. Skutečně za přečtení stojí snad jen dvě povídky, a to "Poslední zázrak Marie Lazare" a "Křídla smrti", ale ostatní... Škoda slov! Kniha si zaslouží s bídou jednu hvězdu jen s ohledem na dvě povídky, které jsem uvedl.
Tedy, jak tohle, v přesyceném, kvalitním knižním světě, vůbec může někdo vydat? Vlastně, krom povídky, podle které je svazek pojmenován, nestály další povídky ani za starou Bellu. Navíc, chrlič neožívá takhle po dlouhé době, je to noční tvor, s letním slunovratem nemá vůbec nic společného a není omezovaný nějakým časem. Tak vlastně ani tato povídka nestojí za nic. A to s ní, údajně, paní spisovatelka vyhrála nějakou cenu - kdo to hodnotil? Vlastně bych kecala. Jedna povídka je tam velmi dobrá, i bez výhry v nějaké soutěži (možná něco vyhrála). Jmenuje se Poslední zázrak Marie Lazare. To je opravdu kvalitní a propracovaný příběh. U některých příběhů jsem se až zastyděla, protože má mladší sestřička dokáže napsat něco mnohem lepšího. Naštěstí, jsem kritik za houby, protože knihu jsem dostala v Dlážděné ulici vlastně za "hubičku". Nakoupila jsem totiž v tomto místním pražském antikvariátě celkem dost kvalitního čtení a prodavač mi tyto povídky věnoval zdarma. Věděl, co dělá. Po přečtení tohoto svazku jsem jej totiž věnovala jednomu bezdomáčkovi u nás v Benešově, aby měl alespoň nějakou kultůru. Když jsem se ho další týden ptala, jaké to bylo, odpověděl, že s kámošem potřebovali papír na balená cigára a že neměl čas to číst. Upřímný člověk a možná by se také zhrozil obsahem. Alespoň nějaký účel kniha splnila a někoho pořádně zahřála. Chtěla jsem dáti - odpad - , ale nakonec přeci jenom, ta snaha tady je a já doufám, že paní Žilková časem napíše něco kvalitnějšího. Z té spousty krátkých a kratičkých povídek v této sbírce by se našlo pár unikátů, které by si zasloužily minimálně dvě stě stran. Škoda, že ve Čtenářské výzvě není téma "Nejhorší kniha, co jsem tento rok četla" už bych tam měla první knihu. A to je teprve začátek roku a já věřím, že by tam zůstala až do konce. Koukala jsem, že jistý uživatel Terva, napsal ke každé povídce komentář, ohodnotil jí a přidal i obsahy. Se divím, že na to měl náladu, ale čest takovým lidem, protože alespoň další čtenáři vědí, do čeho jdou. Já to bohužel zjistila až po ohodnocení knihy a teprve teď si přečtu všechny komentáře k samostatným povídkám.
Snad ani jedna povídka mě nezaujala. Dětinsky psané a možná bych to nazval knížkou pro předškoláky.
Malá ochutnávka z povídky nazvané Život po Vánocích:
Přišel podzim a s ním mlha.
Sychravý opar visel nízko nad posmutnělou krajinou,
až nebylo možné odlišit klidnou hladinu rybníka
od jinovatkou zkřehlých luk.
Pak jednoho dne kdosi otevřel stavidlo
a voda z rybníka začala pomalu vytékat..........
Čtěte pozorně a zamyslete se – ale ne jako ten kapr – zamyslete se nad tím, že ta předešlá slova jsou zvučná. Paní Žilková má v několika povídkách krásné přírodní obraty. Navrhuji, aby začala psát nový umělecký směr. Malíři mají Krajinomalbu, tak ať Eva Žilková vymyslí novou literární „krabičku“ Krajinopsaní.. To jí jde. Obsahově jsou však všechny povídky spíše pro malé děti, jsou naivní, nedodělané a některé bych snad ani nenazval povídkou.
Celkové hodnocení všech povídek je zde:
Povídky, tak jak jsou vložené do knihy.
Černý kocour *,
Světla promenád ***,
Pod postelí *,
Kočičí svědomí **,
Oberon nesmí zemřít *,
Hladový anděl -odpad-,
Růže pro Alberta -odpad-,
Neposlušný tulipán *,
Špína **,
Zákon chrličů ***,
Poslední zázrak Marie Lazare ****,
Konec prázdnin **,
Život po Vánocích *,
Duše bez těla *,
Křídla smrti ***,
Noc splněných přání *,
Kruh – odpad-.
a u všech povídek jsem přidal komentář.
Některé povídky mi přišly průměrné, jiné mě nebavily vůbec. Kniha mě nezaujala.
„Vstoupili do jiných světů, kde se nad pustou krajinou vznášely barevné měsíce, či nad rozkvetlými loukami vycházela planeta s mnoha prstenci, anebo ze země namísto květin vyrůstaly drúzy blyštivých krystalů. Každý z těch světů byl jiný, a přece jedno měly společné - pohádkovou nádheru jakoby stvořenou z přediva snů. Jenomže oni věděli, že všechny ty světy jsou skutečné..."
Fantazy možná, magický realizmus nevím; já bych řekla takové malé horory s docela drsnou nebo neuvěřitelnou pointou. Pro mě asi nejlepší Černý kocour, Život po Vánocích a Křídla smrti.
Hvězdička navíc za ty nápady, takové horší 4.
Na knihu jsem narazila náhodou. Před lety jsou povídku Zákon chrličů četla v rámci letní povídkové soutěže na jednom blogu a moc se mi líbila. Snažila jsem se najít nějakou další tvorbu Evy Žilkové a nedávno narazila na tento útlý svazek. Musím říct, že se mi povídky velmi líbily.
Zákon chrličů
Hodně divná knížka. Depresivní. Hezká obálka.