Zakuti v oceli
Miroslav Žamboch
Svět tvoří pustina, pustina zamořená chemickými, genetickými a radioaktivními jedy. Čtyři století po globální válce ji lidé chtějí zpět, potřebují víc zdrojů, surovin, víc prostoru k životu. Kromě zamoření jim v tom však brání pohrobci Staré války – postupně se rozpadající, ale stále aktivní autonomní bojové stroje a s časem degradující válečné umělé inteligence. Matyáš Sanders je technik, mechanik, jeho prací je chránit ostatní před útoky nebezpečných strojů. Ve své práci patří k nejlepším a na základě vlastních zkušeností věří, že se blíží den, kdy bude planeta opět patřit lidem. Jako mechanik jednotky profesionálních žoldnéřů poskytujících ochranu dálkovým obchodním konvojům k tomu může sám značnou měrou přispět. Ocel není ten nejodolnější materiál… Stroje by neměly zabíjet lidi…... celý text
Přidat komentář
Má první kniha od tohoto spisovatele a asi i poslední .Prvních 200 stran šílená nuda, už jsem myslel že to ani nedočtu.Pak už je to lepší. Konec jako by nijakej, asi už ho to nebavilo psát.
Mohla by to být dobrá kniha ale po vynechání pasáží o ničem a viselektování tak na 150 stran.
Kniha se četla dobře trochu tam byla inspirace od Bartošových žoldnéřů, trochu od Predátorů a spousta nového a dobrého, popis uvěřitelný a akce dobrá rozhodně stojí za přečtení jen je počítat že místo klasiky fantazy tady se jedná o čisté sci-fi, na druhou stranu kniha tolik nechytne čtenáře do spárů a nebyl problém knihu odložit a vrátit se k ní druhý den a pokračovat to jsem například u Nočního klubu nedokázal :-)
Žamboch, ten se nedá hodnotit méně než čtyřmi hvězdičkami :) Klasický akční příběh s docela pěknou pointou :) Pěkně vymyšlený svět, tak jak je u něj standardem...ale mou srdcovkou stejně zůstává Koniáš a Bakly. Trochu my to stylem připomínalo jeho Predátory, jen v jiném světě.
V mých očích pan Žamboch opět nezklamal. Nelze srovnávat s Koniášem nebo Baklym, protože se jedná legendy autorovi tvorby a překonávat se budou jen velmi těžce. Co se ovšem srovnávat dá, je nepopiratelný rukopis, kdy od prvních řádků víte koho čtete. Pečlivě stavěný příběh, kde není řečeno nic zbytečně a každá drobnost má v průběhu děje svá opodstatnění. Jak už u Žambocha bývá zvykem dokáže bravurně celý příběh postupně dotáhnout do eskalujícího konce, kdy na čtenáře čeká překvapení v podobě neočekávaného závěru. Zkrátka i toto dílo plní vše, proč mám Žambocha tak rád.
Za posledních 15 stran hvězda navíc. Tam je Žamboch v kondici a konečně zjistíme, proč se titul jmenuje tak divně. Jinak slušné "postapo", ale Drsnému spasiteli se nevyrovná. Hlavní hrdina je takovej bezbarvej. Ač v Žambochově tvorbě tahle kniha patří spíše k těm slabším kouskům, na české poměry pořád kvalita.
Místy zdlouhavý děj, ale konec zkratkou, jako by už autora nebavilo něco vymýšlet. Dočíst se dalo, ale ke znovupřečtení asi nenaláká.
S přivřenýma očima 50%. Příběh mi přišel hrozně odfláknutej, jako by autor nevěděl co s hlavním hrdinou a tak prostě nejdůležitější části na začátku a na konci vynechal.
Máme tu pěkně načrtnutý postapokalyptický svět s uvěřitelným uspořádáním. Zajímavý děj. Slušnou akci. Ale ten hrdina mi byl úplně ukradenej... :)
Vlastně mi to celé připomnělo dojmy, které jsem měl po shlédnutí filmu Terminator Salvation. Trochu snahy se scénářem, přimět herce k dobrému výkonu, odstranit nelogičnosti a mohl to bejt supr film. :)
Štítky knihy
roboti umělá inteligence, AI české sci-fi postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
2007 | Drsný spasitel |
2009 | Na ostřích čepelí |
2003 | Bez slitování |
2004 | Ostří oceli |
2010 | Čas žít, čas zabíjet |
Mně se líbila, každému sedí něco jiného.. Mám raději příběhy, kde se "střílí", i když proti Koniášovi taky nic nemám :)