Zámek
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70303/bmid_zamek-65947909e16e6.jpg
4
1359
1359
Hlavním hrdinou románu Zámek je mladý zeměměřič K. Přijíždí neznámo odkud do neznámé vesnice, aby zde provedl geodetické měření. Brzy si všimne, že mu místní obyvatelé nevěří a bojí se ho. Situaci zpočátku příliš nerozumí, ale postupně pochopí, že celý zdejší život ovlivňuje prostřednictvím různých více či méně významných byrokratů tajuplný zámek nad vesnicí. Proč ten, kdo ho do vesnice povolal, mu najednou začíná házet klacky pod nohy? Absurdně groteskní Kafkův román patří mezi jeho vrcholná díla. Do dnešních dnů má tato kniha stovky, ne-li tisíce fascinujících výkladů a je naprosto jisté, že nenechá v klidu ani současného čtenáře, protože Kafka ve své rozporuplnosti - to je 20. století, kam všichni alespoň jednou nohou patříme.... celý text
Přidat komentář
Tohle samozřejmě není knížka na pláž. Ostatně je v ní i dost sněhu. Zámek je hluboká fikce. Většina událostí a rozhovorů má symbolický význam, jenž není na první pohled k rozeznání. Kostra příběhu je v celku jednoduchá. Vesnice, škola, dvě hospody, zámek a pár postav. Těch pár postav ale funguje v jakémsi uměle vykonstruovaném prostředí, jemuž dominuje svět úředníků, tajemníků a jejich pomocníků, kdy i ten poslední pomocník pomocníka tajemníka má nesrovnatelně vyšší moc, než obyčejný člověk. Jak říkám, je to fikce. Na mě ovšem toto dílo nepůsobilo jako výsměch úřadům, ani jako manifestace proti jejich moci. Podle mě si Kafka svět úřadů půjčil jen jako podklad pro své absurdní drama.
Kdo by se chtěl dostat více Zámku "pod kůži", tomu doporučuji Zámek, jako rozhlasovou hru ve špičkovém zpracování i obsazení: Vladimír Dlouhý; Jan Hartl , Václav Vydra , Pavel Landovský , Nela Boudová , Simona Stašová , Taťjana Medvecká, Arnošt Goldflam , Jiří Lábus , Vilma Cibulková , Tomáš Töpfer... Režie: Jan Vedral. Skutečně DOPORUČUJI!
Od střední si pamatuju, že nám češtinář doporučoval, ať si přečteme "Zámek", ale až později, že je na to brzy. Když jsem si myslela, že už na to mám věk, knihu jsem si sehnala v antikvariátu. Jsem ráda, jak čtu níže, že nejsem jediná, kdo ji nedočetl nebo nepochopil. Myslím, že se nedá číst před spaním po dvou stránkách. Tak ještě nějaký ten pátek počkám a dám druhý pokus. Třeba dočtu a knihu ohodnotím.
Když jsem četla Kafkův Zámek na střední škole, tak jsem byla rozčílená. Ano rozčílená. Říkala jsem si, co s tím Kafkou všichni mají, když dokáže napsat něco tak naprosto šíleného jako je Zámek. Vůbec jsem nepochopila, co mi tím chce říct. Je zvláštní, jak se to vnímání v čase mění. Na Kafku musí být prostě člověk připravený nebo do něj dozrát. Pořád nevím, co mi Kafka svým Zámkem sděluje, ale už mě nerozčiluje. Naučila jsem se pohybovat v jeho abstrakcích. A hlavně v symbolice. Protože jeho knihy jsou pro mě čtivé právě skrze symboliku. Pokud je přijímám jako prostý text - jsou nelogické a pro mě nepochopitelné. A tak Zámek vnímám na jedné straně jako život jednotlivce uvnitř systému. On proti němu nebojuje. Snaží se s ním žít ve shodě a je paradox, že při plnění svých povinností, které po něm systém žádá naráží na ostatní účastníky systému, kteří mu toto znemožňují. A to je tak vysilující. Je zajímavé sledovat osobnost pana K. Jak se vyvíjí v čase a v závislosti na vnějších podnětech. A na straně druhé vnímám Zámek jako sen. Nic z toho není skutečné. Je to jen iluze. Iluze člověka, který je vypravěčem. Tím vypravěčem je sám zeměměřič K. Nebo možná sám Kafka. Kdoví...
Krásně napsaná kniha o tom, jak je lehčí být buřičem, když nejste členem systému do kterého vstoupíte. Děláte takové věci, které by člověka ani nenapadly dělat, pokud by nepřišel odjinud, kde je toto vše normální. O tom, že nemusí být vše tak jak vypadá, zeměměřič nemusí být zeměměřičem a paní hostinská už vůbec ne hostinskou. Jo a buďte raději jako K. nebo Amálie, která se postavila systému i za cenu odsouzení, než jako Frída.
Jako u ostatních nedokončených Kafkových děl, i tentokrát u mě po přečtení vyvstalo hodně nezodpovězených otázek. Například: Proč neodjel? Student Agency měli vyprodaný všechny jízdenky nebo tam vůbec nemají zastávku? Měl homosexuální styk s Barnabášem? Natáčí se na Zámku gangbang videa pro Porn Hub a už tam měli dost chlapů, tak proto ho nevzali? Kde s Frídou dělali sex, v tělocvičně nebo ve třídě? Jak velký cecky měla hostinská? Byli jeho pomocníci Laurel a Hardy? Mají ve vesnici koupaliště? Chodil vůbec na záchod? Jak to, že postavy nemusí chodit kadit? Proč si nekoupil tank a nejezdil po vesnici tankem? Proč prvně neočekoval Foursquare než tam dojel? Jak dlouhý mají zeměměřiči metr, když měří zemi?
"Tohle je naprosto dokonalé dílo.." slyším stále v hlavě slova naší češtinářky. Ačkoliv mě Kafkova Proměna nenadchla, nedalo mi to a Zámek jsem si přečetl. A dobře jsem udělal. Už je to nějaký ten pátek, a stále nad ním přemýšlím - napadají mě totiž další a další interpretace. Která je ta správná a pravá, se už nedozvím, to věděl leda sám Kafka. Jistá je tu pouze útočnost díla proti úřednímu aparátu, pro Kafku tak typická. Je taky dost možné, že jiný účel dílo mít původně nemělo, akorát Kafkův styl psaní, vyjadřování a tok myšlenek zapříčinil, že v něm každý hledáme nějaký další smysl či poslání. Zda-li v něm je a jaké vlastně, na to musí každý přijít sám. Každopádně to je právě to, co činí toto dílo geniálním!!
Hodně štěstí při hledání cesty..
Milý Kafko promiň, že dávám jen jednu hvězdu...ale četla jsem to asi 3 měsíce...a jediné, co si z toho pamatuju, je zeměměřič K.
Knihu zamok som cital pred par rokmi a musim povedat, ze ziadna kniha ma tak nevtiahla do deju ako tato!Bravo!!!Odporucam precitat:-)
Tenhle vodopád,gejzír,tsunami myšlenek,tak vyjimečně těžká kniha jakou je. Chvílemi teče plynule,jindy ve velkých dávkách,třeba jako v podánní ukecané Olgy. Takhle řečnit,dovede jen Fidel Castro,ale o to tu asi právě jde. Mužeme si říkat co chceme,ale to neznamená,že jsme takzvaně svobodní. O lhaní,namlouvání čehosi,pořád to samé,stále dokola. My vás naučíme myslet,naše myšlení je pravda,naše víra je pravda,chtějte znát pravdu a zaručeně budete ti správní. Pravidla,zažitosti,lži.Neproniknutelnost zámku,tak jako to lidské pídění,někam patřit,iluze pravdy,realita neexistuje,jen ta naše zdánlivá pravda,je přeci skutečná,nebo se bojíme přiznat,že není. Stále jen ve svuj vlastní prospěch,něco vytěžit z jakkékoli situace společensky vynikat. Neexistuje tu,kladných hodných postav,každý si jde jen za svým.
Knihu doporučuju...lžu
Knihu jsem pochopil...lžu
Kniha se mi líbila...lžu
Nevím co napsat...tohle je neskutečnej nářez a o čem vlastně ..................... o všem.
V paměti mi nejvíc zůstal ten sníh. Jak stárnu, začínám si čím dál tím častěji připadat podobně jako K., který se brodí sněhem k cíli, ale prostě se nějak rychle setmí. Ani nevím, proč. Jestli je to vlivem vnějších podmínek, nebo mnou samotným... Že měl Kafka jaksi posunuté vnímání času, to jsem věděl už od gymnázia. Potíž spočívá v tom, že poslední dobou už mi to přestává být divné.
Tak jako kdysi psal Verne o vynálezech které ještě nikdo nevynalezl tak Kafka psal o věcech, které bohužel teď tomuto světu vládnou. Atmosféra knihy je poněkud depresivní, ale o tom to je. Boj jedince s mocenskou vládou. Zeměměřič který přišel aby dostal práci a i když ji nedostal zůstává dál a snáší nástrahy a ústrky. Klamm - reálná postava nebo mystérium!? A Frída? Jedná velká lež, lež a lež.
Nadčasovost díla hovoří za vše. Jen toho Kafku pochopit!!
Ať je dílo jakkoliv intelektuální, velice silné a jazyk a myšlenka prostě skvostná. Ano, toto napsal genius. Stavba vět i myšlenkové pochody této knihy, to je nadlidský úkol. Ale komu se to skutečně líbí? Kdo si to stále dokola užívá? Já ne. V polovině sklopil hlavu a přiznal, že to není pro mě. Zkušenost cenná, avšak ztráta času. Děj a příběh se nevyvíjí, což je v té byrokratické motanici sice smysl, ale čtenář si na své příliš nepřijde. Náročná četba plná ponurosti, zimy, prachu a zmaru. Nic veselého nečekejte. Leda v hašišovém opojení žasnout nad jazykem této knihy.
Blbost, blbost, blbost. Skončila jsem na 102 stránce a dál rozhodně číst nehodlám! Největší blbost, co jsem kdy četla. Měla jsem pocit, že si Kafka z čtenářů střílí. Jakoby zkoušel, kam až může zajít, protože takový hovadiny nemohl myslet vážně a navíc je ještě brát jako za projevy pomalu nejlepšího spisovatele na světě!!! Absolutně nechápu, jak se může Kafka počítat do povinné četby a učit se o něm! Zlatá triviální literatura, protože tohle byla teda síla. Stačí, hlavní hrdina se jmenoval pan K. (asi Kafka, že?!), a byl naprosto samolibý, divný, namyšlený, no prostě k zoufání! Celá vesnice i se zámkem působily tak nerealisticky, že to snad ani není možný! Spíš bych věřila, že existují Bradavice, než tohle! Proti Kafkovi rozhodně nic nemám, neznám ho, ale troufám si tvrdit, že je víc jak přeceněnej!
O ději se mi vůbec psát nechce. Byl zeměměřič, co přišel na zámek pro práci, ale samozřejmě na zámek se nedostal, k práci si ani nečuch, ale byl zaměstnanej! Jak se choval k těm pomocníkům, to bylo naprosto příšerný, a co to bylo s tou Fridou, tomu se mi ani nechce věřit. No a co se týče Klamma, nemám co říct.
Kafkův Zámek má mnoho interpretací, já se v mnohém ztotožňuji s tou, podle které je to metafora na beznadějný boj jedince s byrokratickým aparátem. Myslím, že to dokonale vystihuje i samotná atmosféra knihy - člověk je z ní střídavě v depresivní náladě a ve stavu, kdy se tomu všemu musí smát. I ta absurdnost děje by k tomu seděla. (Při čtení jsem si mimojiné vzpomněla na vyhlášky EU o tom, že pomazánkové máslo nesmí být pomazánkové máslo a rum nesmí být rum.) Když nad tím tak přemýšlím, připomíná mi příběh i marný boj člověka s životem, který je nustále svazován nařízeními shora. Člověk žijící v moderní společnosti nemůže být svobodný, což si uvědomuji pokaždé, když po mně úřady něco chtějí. Mám u toho i podobný pocit, jaký jsem měla při četbě Zámku. Bezmoc, beznaděj, zlost a nechuť.
Je zajímavé, jak Zámek působí na každého jinak. Já jsem například měl téměř neustálý vztek. Vždy, když K. požadoval, aby se něco udělalo, našlo atp., tak mu nikdo nebyl sto vyhovět. Každý ze sebe dělal blbce a ignoranta, jen aby zabránil K.ovi vstoupit na Zámek. A přitom byl někdy tak blízko... Ke konci už jsem chtěl na Zámek vstoupit taky, ale na rozdíl od hlavní postavy jsem věděl, že to není možné. Normálně jsem zhnusen tou všudypřítomnou byrokracii (jenom aby bylo všechno na papíru). Něco - nějaký závan naděje - mě ale drželo stále napnutého. Tady si myslím, že není co řešit.
90%
Mně to přišlo jako děsivě dlouhá noční můra, ve které se nikdo nechová normálně a nic nedává smysl, ale ani snící/hrdina to přirozeně není schopný prohlédnout, protože je součástí toho snu. Veškeré aktivní jednání hrdiny je jen zdánlivé, snová realita dává možná smysl snícímu, ale ne vnějšímu pozorovateli. Dalo by se to dobře číst i jako parodie, kdyby to nebylo tak smrtelně vážné, jak už tak noční můry bývají.
Skoro mám pocit, že zatímco práce historiků je popisovat dobu, která odešla, prací literátů (myšleno těch geniálních) je říkat zásadní věci o časech, které teprve přijdou a kterých se nejspíše ani sami nedožijí. Franz Kafka ve svém díle vyjádřil základní pocit dvacátého století. Asi bych se neměl pokoušet to nějak sám shrnout, neboť za to jistě sklidím jen posměch a skřípění zubů, ale aspoň naznačím, kterým směrem hledět. Tím základním pocitem je jistá shrbenost, ustrašenost, strach z moci úřední - a vede k tomu, že nakonec vždycky "přistoupíme na hru". A potom už není cesty zpět. Necháme se vtáhnout do soukolí a v konečném důsledku z nás zůstane jen masokostní moučka.
Zapomeňte na Saurona, Azathotha a Darth Vadera. Není strašlivějšího antagonisty než nedosažitelný Zámek. Specifikum zla v naší době není to, že vás umučí, ztrápí a zbaví života - to koneckonců dělalo vždycky. Na moderním zlu je nejhorší to, že vás naprosto drze osobně napadne a zasype vás výčitkami. Vlastně si za všechno, co špatného se vám děje, můžete sami. Příkazy, zákazy, nařízení a hrůzovládná slova OBČAN JE POVINEN. Školní docházka v tomto ohledu každého řádně vytrénuje; jako děti jsme zkrátka v podřízené roli a spravedlnosti není možné se dovolat - dítě přece nikoho nezajímá. A v dospělosti taktéž zvednu hlavu jen málokdo, i když by mohl, protože tuší, že by to dopadlo špatně - jednotlivec přece nikoho nezajímá. Ne každý se bojí byrokracie, ne každý se bojí státu, ale snad každý má hrůzu z nějaké té autority.
Určitě znáte ten pocit, když vás v nějaké diskusi o zcela neosobních problémech někdo osočí takzvaně "ad personam". Stačí jedno slůvko na vlastní obhajobu a už jste v defenzivě. A je jedno, že jste měli skvělé a pravdivé argumenty, najednou je spor osobní a malicherný a nelze zvítězit - každou další větou se dostáváte hlouběji a hlouběji. Není cesty ven. A je snad anabáze zeměměřiče K. něčím jiným? Alespoň teoretickou naději na úspěch má jen na počátku; v okamžiku, kdy se pokusí do Zámku a jeho kanceláří proniknout přes nižší úředníky, příštipkářením a upoceným bojem o každou píď.
Jak už tady bylo řečeno, to, že Zámek nemá konec, je vlastně tím nejpřesnějším zakončením. Jakmile se jednou vtáhneme do soukolí, jsme mleti a mleti, dokud nás nevysvobodí zubatice. O tempora, o mores! O Kafka!
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Skrýt reklamy
Skvostná alegorie. Dle mého názoru se jedná o "nejsilnější" Kafkovo dílo. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl.