Zámek Gripsholm

28.07.2024

Audiokniha na ČRo v podání Viktora Preisse, byl pro mě tak pěkný zážitek, že se příběh snad stává mojí srdcovkou. Vážně.
I když v popisu úchvatné přírody a krásných míst, zároveň vykresluje až nereálně naprosto bezchybný vztah dvou mladých lidí, oproti tomu bohužel reálnou lidskou bezcitnost až krutost páchanou od cizí osoby na bezbraném dítěti ( jen proto, že si na něm léčí vlastní mindráky).
A nakonec celkově končí, jako v pohádce, protože i tady s láskou zvítězilo dobro nad zlem.

29.05.2024

jednoduchy pribeh, oddychove cteni, neurazi ani nenadchne

25.04.2019

Žádné hluboké myšlenky v tomto útlém dílku nehledejte, ale je napsáno svižně a vtipně (i když takový vztah bez mráčku, jaký je mezi hlavními hrdiny, mi připadá nereálný). To by samo o sobě nestačilo, kniha, která není založená na úvahách, musí mít děj, a ten je tu přítomen v příběhu děvčátka z jakéhosi podivného švédského dětského domova. Z poloviny je to čtení o dovolené a pro tento účel se knížka také skvěle hodí. Moci hodnotit takto, dal bych 70%.

25.03.2017

Ocekavani, ze si prectu o nejake romanci, se nevyplnilo. Co ze zacatku vypadalo jako odpocinkova cetba o stavu svedskych luk a vuni more, se rozvinulo do napinaveho pribehu. A to vse ve chvili, kdy se na scene objevilo dite....
Na tomto pribehu zaujme prave jeho nevsedni vsednost. Mohlo by to byt vsechno autobiograficke. Anebo je to preci jen pohadka?

21.05.2015

Tuto knížku jsem zakoupil v antikvariátu, protože byla strašně malá a černá, což jsou vlastnosti, které oceňuji na knížkách, ženách a rychlovarných konvicích. Navíc ji napsal Tucholsky, který si to v dospělosti hodil už z principu, protože ho štval Adolf Hitler, a to je přeci známka kvality. Až později jsem se dozvěděl, že se i přes ponurý design vlastně jedná o romantické letní čtení o páru skopčáků co jedou na dovolenou do Švédska. Přiznám se, že mě to trochu vylekalo, že tam budou nějaký plky o přírodě a květinách a tak, ale nakonec se ukázalo, že jsou mé obavy liché, protože Tucholsky všechny ty odporný věci, jako louky, přátelství a tak, podal naprosto svérázným stylem a jazykem (dolnoskopčácký plat), který snad poprvé v životě způsobil, že jsem četl optimistickou knížku a cítil se optimisticky. Tedy samozřejmě jen do momentu, kdy jsem zvedl oči od knihy a uviděl nějaký tlustý smradlavý lidi nebo seroucí psy.