Populární knihy
Nové komentáře u knih Kurt Tucholsky
Výlet na Rheinsberg / Zámek Gripsholm
„Dvě nedlouhé konverzační prózy z počátku a konce Tucholského kariéry mají několik předností a několik problémů. K plusům patří brilance a sugestivnost ztvárnění lehkého až lehkomyslného tance nad propastí, jakéhosi civilizačního úniku na prahu pekla první světové války, potažmo nacistické hrůzovlády. Epizody v obou prózách vykreslené jsou zároveň přínosným vhledem do dobové „životní stylistiky“ a zčásti i do názorového univerza části tehdejší společnosti.
Rozpačitou záležitostí je naopak česká podoba obou próz. Překladatelka Eva Pilařová čelila náročnému úkolu a prokázala neuvěřitelnou stylisticko-lexikální bravurnost, o tom žádná. Potíž tkví v tom, že to nefunguje – konverzace jsou naprosto bizarní a tato přehnaná invenčnost a šroubovanost činí z jazyka ústřední cíl čtenářské pozornosti. Sám nevím, jak by se to dalo řešit lépe, nicméně v německém originále je zjevně základem hra s kontrastem dolnoněmeckých dialektů (Plattdüütsch) a spisovné němčiny (vycházející z hornoněmeckého základu) plus nějakými těmi zdrobnělinami. Oba tyto jazykové útvary existují a v autorově době byly zjevně mezi berlínskými čtenáři v dobrém povědomí. To ale pro český překlad neplatí – tam je řeč zejména obou ženských protagonistek plná jazykových deformací různého původu, leckdy patrně zcela smyšlených. Shodou náhod si manželka před lety koupila originál Rheinsbergu, tak jsem si pár stránek letmo srovnal a nedokážu se zbavit dojmu, že v němčině je konverzace hlavních hrdinů, která je pilířem obou próz, jaksi normálnější a obratnější nežli v češtině. Nejsem žádný germanista a nepodnikl jsem komplexní analýzu, ale zdá se, že to Eva Pilařová (a mohla na tom mít podíl i redakce) prostě trochu přepískla. Český text se mi sám o sobě líbí a obdivuju se té vynalézavosti, nicméně esenci Tucholského stylu je, jak se zdá, vzdálen.
Další minus jsou chybějící vysvětlivky s překlady jinojazyčných slov či citátových výrazů nebo kontextově nejasných záležitostí. Ke konci Výletu na Rheinsberg je tam například Klářina promluva „Půjdeme se ještě projít? Vzhůru do českých lesů!“, což nedává smysl, protože braniborské letovisko je od Čech zatraceně daleko. Německý originál ovšem má skutečně „in die böhmischen Wälder“, což je, jak jsem později dohledal, aluze na Schillerovy Loupežníky. I to samozřejmě mělo být uvedeno ve vysvětlivkách. Určitou záhadou je mimochodem rovněž to, že český text má mnohem méně kurzívy než německý. Doslov Jiřího Veselého je v mnohém přínosný, i když se snad až příliš zaměřuje na dobový kontext, a přílišnou váhu mu podle mě přikládá i v interpretaci jednotlivých próz. Sám je přitom kontextem doby svého vzniku (přelom 70. a 80. let) poznamenaný.“... celý text
— V_M
Zámek Gripsholm
„Audiokniha na ČRo v podání Viktora Preisse, byl pro mě tak pěkný zážitek, že se příběh snad stává mojí srdcovkou. Vážně.
I když v popisu úchvatné přírody a krásných míst, zároveň vykresluje až nereálně naprosto bezchybný vztah dvou mladých lidí, oproti tomu bohužel reálnou lidskou bezcitnost až krutost páchanou od cizí osoby na bezbraném dítěti ( jen proto, že si na něm léčí vlastní mindráky).
A nakonec celkově končí, jako v pohádce, protože i tady s láskou zvítězilo dobro nad zlem.“... celý text
— cmelda87
Zámek Gripsholm
„jednoduchy pribeh, oddychove cteni, neurazi ani nenadchne“
— IHT
Výlet na Rheinsberg / Zámek Gripsholm
„Dvě milostné novelky - jedna před první světovou válkou (Výlet na Rheinsberg, 1912) a druhá těsně před převzetím moci fašisty (Zámek Gripsholm, 1931). První psaná lehkým perem, bez stínu obav a strachu, druhá už s prvky šířícího se zla. Obě mají společné vylíčení něžné a nesentimentální romantiky, humoru a sem tam i ironického odstupu od světa povinností, světa mimo milenecký vztah. Dnešní optikou se zvláště první příběh může zdát takový o ničem, zkrátka po jeho dočtení nebudete vědět, o čem jste to před chvílí četli. Ale v době svého vzniku, tedy na začátku 20. století byla tato povídka neskrývavě moderní a svěží a pro mladou generaci především dílkem vymezujícím ze starého světa jejich otců a předsudků.
.
Prchavost Výletu na Rheinsberg zdánlivě pokračuje i v příběhu milenecké dvojice v Zámku Gripsholm, ale tato novela už je přece jen uzrálejší. Krásná kulisa švédského zámku, příroda, ležení v trávě, zámecká paní, milenecké žvatlání a pošťuchování, idealistický měsíc prázdnin ukradený ze světa povinností a reality. Může se zdát, že lehkost námětu jde ruku v ruce i s významem díla, ale opravdu musím docenit (zvláště po čtení celkem trudomyslných knih v poslední době), že je příjemné si po čase užít literaturu idylickou, lehkou a svěží jako letní vánek na prázdninovém výletě.
.
I tuto novelu je nutné číst optikou doby, ve které byla napsána, neboť v ní vrcholí autorova skepse vůči budoucnosti Německa, jehož občanství byl v roce 1933 zbaven a jeho knihy byly páleny. V této době již ale čtyři roky pobýval v emigraci a to právě ve Švédsku. Proto je zdánlivě idylický příběh lásky "narušen" linkou o pomoci dítěti, které trpí v dětském penzionátu pod sadistickou vedoucí. Ač se dítě podaří zachránit, je jen nevyřčenou a smutnou pravdou, že jiné tu musí zůstat a trpět. Tím se i předznamenává smutný konec autora samotného, který v roce 1935 předčasně ukončil svůj život.“... celý text
— Carlita.cte
Výlet na Rheinsberg / Zámek Gripsholm
„Čekala mě cesta vlakem do Veselí nad Lužnicí a následné bakchanálie v pivovaru Kamenice, tak jsem si balil do báglu pár svejch švestek, koukal jak venku padaj vločky, pak mi škytlo ve vafkách a já si řek ty vole, co budeš dělat ve vlaku? Budeš se snad bavit s lidma ty troubo? Nebudeš, co? Tak začni myslet a vezmi si na cestu nějakou knížku, co se vejde do kapsy. Zalovil jsem teda ve svejch oblíbenejch barevnejch brožurkách a jednu vylosoval. Když jsem to hned za Vršovicama otevřel, ocitnul jsem se v úplně jiným světě.
Byl to svět, kterýmu nerozumím ani po silné fermentaci mozkových buněk kdejakým sajrajtem. V první části jede jeden vometák se svojí...ať už je to kdokoli, na dovolenou a ona je myslím dost mešuge. Mnohem víc, než já po kloko, a to ona je střízlivá, Vážení. Docela se tam jedou slušný nesmysly. Chodí se tam furt někam na hrad, přijde tajnej balíček a ti trumpeti ho tam zapomenou. Pak odtáhnou zpět do velkoměsta a já fakt netuším, o čem to bylo. Za oknem je cedule Tábor, a já načínám druhej příběh.
Seznámil jsem se s dalšíma lidma, co si to zase štrádujou někam na dovolenou a ta pani bude asi zase mešuge. Vystoupil jsem z vlaku, a tak to budu muset dorazit asi jindy.
Tak, to doražení bylo nakonec docela rychlý i když jsem doufal, že se mnou něco šlehne o zem, proberu se až na konci knížky a budu vědět, co se tam dělo. To se bohužel nestalo, tak jsem to přetrpěl. Kdybych měl napsat něco, co mi dávalo smysl, byla by to moje cesta do Kamenickýho pivovaru. Z knihy mi nedávalo smysl nic. Jediný, co vím o druhý části bylo, že dva pošahanci jedou kamsi na dovolenou, a teď bacha, je tam hrad, nebo aspoň zámek. Všichni si tam cosi žvatlají a já místo posledních stránek začínám vidět bílé světlo na konci tunelu. Najednou se přiblíží poslední stránky a hádej co. Vím snad co se tam semlelo? Zabalili si kufr? Ztropili tam nějakou výtržnost? Spadnul na Sibiř meteorit? Spousta otázek na závěr. A moje odpověď? Samozřejmě nemám tušení a uvěřím úplně každýmu.“... celý text
— žlučníkář
Kurt Tucholsky knihy
1963 | Panoptikum |
1967 | Zámek Gripsholm |
1980 | Výlet na Rheinsberg / Zámek Gripsholm |
1968 | Zámok Gripsholm |
Žánry autora
Tucholsky je 2x v oblíbených.