Zápisky z Mrtvého domu
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Tragický zlom v osudu autora, který tak úspěšně vstoupil na literární dráhu - jeho zatčení pro účast v revolučním kroužku, odsouzení k smrti a po udělení milosti uvěznění na Sibiři -, byl sice přerušením jeho tvůrčí činnosti, zato mu však dal nahlédnout do takových nepřístupných zákoutí života, že kniha, kterou z této zkušenosti vytěžil, se stala mezníkem v literatuře vůbec. Vstoupili s ní totiž do literatury zcela jiní hrdinové, než jací ji zabydlovali dosud. Prostí lidé, ať už zločinci nebo carským režimem za zločince označení, kteří defilují v tomto líčení "trestancova roku", jsou vyhraněnými prototypy charakterů i představiteli různých společenských vrstev. Proto skládají svými osudy obraz poměrů mnohem širší, než by se zdálo. Vnesli totiž s sebou do bran věznice všechny své minulé starosti, minulá utrpení, motivaci svých "zločinů", všechnu svou bídu, ujařmění, bezmocnost i marnou vzpouru. A vnesli tam také i drobné projevy svého lidství, které geniální umělec dovedl postihnout v mnoha dojemných i otřesných scénách, u příslušníků i té největší lidské spodiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , OdeonOriginální název:
Записки из Мёртвого дома (Zapiski iz Mjortvogo doma), 1861
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem vzala z police v knihovně jen náhodou, ale jak může být náhoda skvělá. Protože tato kniha je úžasná, přečtla jsem ji za jeden den. Tolik myšlenek a mouder. Všem doporučuju.
" Naděje uvězněného člověka, je dočista něco jiného než naděje svobodného člověka."
Skvělá knížka. Sice nevhodná k přečtení najednou, ale stojí za to. Ve většině knih podrobné popisné pasáže nečtu s velkou chutí, tady tomu bylo naopak. Celá kniha je vlastně jedna velká charakteristika života ve vězení; nenudila jsem se ani na chvíli. Jediné mínus pro mě představovalo to, že se mi pletla jména. Zkrátka jakmile se v jakékoli knížce vyskytne více jak jedno ruské jméno, šíleně se mi pletou, znějí mi všechny stejně :). To ovšem vůbec není chyba autora, to je má osobní indispozice :)
Jak už Dostojevskij napsal, všichni jsou v jádru dobří, pod tvrdou slupkou se skrývá zlato. Jde jen o to ho objevit, mnohokrát nás to stojí víc úsilí, než jsme ochotni obětovat. Pomůže vůbec vězení a nucené práce jako potrestání zločinců? Jak komu; společnost se cítí bezpečněji, když zločinci neběhají svobodně po okolí, ale co ti zločinci, jak kdokoliv může tušit, co se jim honí v hlavách? Vždyť pro každého je trestem něco jiného, někdo by se ve vězení zbláznil za měsíc, jinému ani dvacet let nevadí a po propuštění se navrátí k původnímu stylu života. Ostatně, k čemu jinému by se měl vrátit, když nic jiného nezná, že.
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2020 | Idiot |
Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Úžasné charakteristiky postav a popis poměrů ve vyhnanství, které Dostojevskij zažil.