Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453325/bmid_zapisnik-alkoholicky-I2n-453325.jpg
4
893
893
Posledný pohárik... dnes už piaty raz. Michaela Duffková je mladá matka, ktorá sa rozhodla otvorene prehovoriť o svojej závislosti od alkoholu aj o zložitej liečbe. Chcete vedieť, prečo je také ťažké priznať si svoj problém s pitím? Prečo nie je prekážkou závislosti ani malé dieťa? Čo bolo pre autorku motiváciou, aby začala s liečbou a ako vyzeral prvý rok po nej? Všetky odpovede prináša otvorená a priama spoveď abstinujúcej alkoholičky. Úprimne zdieľaná skúsenosť o páde doslova na dno, ktorá vzbudila veľký záujem verejnosti.... celý text
Přidat komentář
No nevím. Na to, jaký cirkus kolem knihy o filmu je, jsem očekávala strhující čtení, což mě bohužel zklamalo.
Plný počet hvězdiček dávám za autorčinu otevřenost a odvahu jít s kůží na trh. Silný, navíc reálný příběh, o kterém budete ještě dlouho přemýšlet. Jen tak mimochodem, díky za tu bezchybnou češtinu. To se poslední dobou v knihách českých autorů moc nevidí.
Těžko knihu soudit....
Je to příběh ze života, je to realita, se kterou se setkal každý třeba ve svém okolí, v rodině...Čekala jsem asi trochu jinou formu psaní a trochu obsáhlejší příběh, trochu mi vadilo shrnutí předchozího textu do ,,výpisu" z blogu, takže jsem se chvílemi zarazila, že mám asi špatnou knihu, že se text opakuje.
Sama jsem s lidmi s tímto problémem částečně pracovala a troufám si říci, že by se každý v částech příběhu našel.
Největší chyba, kterou tady vidím, je bydlení u tchýně, připomíná mi to jeden konkrétní příběh z mého okolí, až jsem se chvílemi lekla, kdo to píše.
Nevím také jaký byl opravdu vztah s manželem, ale pokud bych měla soudit jen dle první knihy, tak bych od něj odešla, někdy mi to totiž přišlo jak psychické týrání, ať už před, při i po léčbě. Ale kdoví ...
Paní Míše přeji krásnou budoucnost a děkuji jí za osvětu a za pomoc lidem s podobnými problémy. Nikdy neříkej nikdy, může do toho spadnout kdokoliv, tato doba tomu jde naproti.
Samotný příběh 5 hvězdiček. Forma zpracování a menší obsáhlost knihy to srazily na 3
Autorčina osobní zpověď, kdy se rozhodla vylíčit svůj život s alkoholem. Jak do toho „spadla“, jak jí pomohlo její okolí i léčba a jak se drží rok po ní.
Právě je v kinech stejnojmenný film, natočený podle této knížky. Rozhodně se na něj chystám, ale mám raději, když si nejprve přečtu knižní předlohu a až poté se podívám na film. Proto jsem si knížku koupila a přečetla jedním dechem.
Musím se přiznat, že hned úvodní poděkování mi vehnalo slzy do očí a v tu chvíli mi bylo jasné, že tato kniha se mnou zamávám.
Je psána lidsky, otevřeně, osobně. Měla jsem pocit, jak kdyby Míša svůj příběh vyprávěla své kamarádce a tím jsem všechno více prožívala. Místy jsem nevěděla, jestli si mám ke čtení nalít skleničku vína anebo vylít všechen alkohol.
Příběh je to inspirativní, když nám autorka ukáže, že se dá odrazit ode dna, dostat se ze začarovaného kruhu a třeba tím pomoci i kdyby jednomu dalšímu člověku.
Pokud jste se někdy blízko potkali s někým, kdo má/měl problém s alkoholem, kniha vás rozhodně zasáhne ještě o něco víc. Moc se těším na film, protože je mi jasné, že to bude hodně silný zážitek.
Když kniha vyšla, strhl se kolem ní obrovský hukot, a tehdy jsem ji úmyslně ignorovala. Nyní se ten hukot strhl znovu kvůli nově natočenému filmu, a proto jsem se rozhodla dát tomu šanci. Za mě velké zklamání - autorka mi připadala jako obrovský sobec a za její pití mohli všichni kolem a jen ne ona. Její manžel má zřejmě svatozář. Navíc neumí psát, ale ok, původně to byl blog přetavený do knihy, ale ať se proboha nevydává za spisovatelku. Tou opravdu není.
Pokud bych knihu hodnotila za otevřenost, osobní příběh, tam není co vytknout. Je obdivuhodné, jak se autorka s démonem alkoholu poprala a moc jí držím palce. Taky určitě palec nahoru za zveřejnění jména. To má fakt grády. Z hlediska literárního mi ale kniha přijde hrozně slabá. Nevadí mi, že se toho furt dokola dost opakuje, ale vadí pár nesrovnalostí, když třeba píše, že je ráda doma s knihou, ale pak neví, že existuje Magnesia litera, to mi nějak k vzdělanému člověku nejde. Pak taky mi chybí něco z vnitřního světa, je tam zmíněno, jak visí na psech, ale vlastně skoro nejsou zmíněni. Kdo se o ně staral, když ona nemohla? A taky pořád pohovory do práce... Ale nic víc. Připadá mi, že hodně obviňuje okolí, manžela, kamarádky... takové zjednodušování. To mě nebavilo.
Velké zklamání. Kniha je k mému překvapení rozdělena na 3 části s krátkým dodatkem. První část je příběhem alkoholu, který autorka velmi pěkně popsala. Příběh je prokládaný fb bloky, které jsou vlastně shrnutí předchozího vyprávění. Přijde mi to zbytečné, ale ok. Druhou a třetí část hodnotím jako zbytečné natahování knihy, kde je spoustu slov o ničem. Dodatkem jsou vzpomínky rodiny na autorky těžké období, což mi přišlo zajímavé, přesto od jejich vyprávění jsem čekala trošku více..
Knihu jsem četla, protože se chystám na film.. doufám, že zfilmovaná bude pouze první část.
Kniha je psána opravdu nezajímavě, ale pro lidi, kterých se problematika alkoholismu týká, to má jistě velkou cenu.
Přesně jak píše v komentáři Bastien581, není třeba nic dodávat. Zde tolik zmiňovaná repetitivnost se opět odvíjí od faktu, že se jedná o původně blog doplněný o pár dalších zápisků a uspořádaný do knihy. Autorka to nicméně nezastírá, a pokud tu knihu opravdu čtete, tak to víte a nemělo by vás to překvapit. Literární hodnota za mě žádná, autorka nemá nijak vytříbený literární (ani žádný jiný) styl, ale věřím, že jako výpověď pro lidi, kteří si procházejí podobnou zkušeností, to má hodnotu opravdu vysokou. Na Zápisník abstinentky se nechystám. Smekám nicméně před odvahou autorky jít s kůží na trh i s ohledem na vztahy, které popisuje se svými nejbližšími, a které raději nechci hodnotit.
Není to literatura, je to překlopený blog do tištěné podoby. Jako blog to funguje, jako kniha nikoliv. Literární hodnotu to nemá. Jako výpověď je to ale pro mnohé jistě téma.
Kniha se těžko hodnoti, v komentářích se casto objevuje, že v knize jsou porad ty same vety a ano asi opravdu ze pani sla do vinoteky je tam casto, ale ono to tam patří, když píše o tom jak to bylo... prijde mi, ze autorka se opravdu snazila sdelit vse, ale zaroven nektere veci vynechat... ale určitě je to kniha, ktera by nekomu mohla pomoci
(SPOILER)
Dumala jsem, kolik této knize dám hvězdiček, protože takový příběh se hrozně těžko hodnotí. U mě by asi počet hvězdiček nebylo hodnocení díla, ale hodnocení autorky a tu hodnotit nechci.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v letadle a kolikrát jsem se přistihla, že klimbám. Některé věci se tam dost často opakují.
Příběh jako takový je (jako každá autobiografie) zajímavý, ale nedokážu se ubránit pocitu, že to není tak do hloubky, jak by asi mělo. Například mi přijde, že u manžela a vztahu jako takového tam spousta věcí chybí a tím pádem mám pocit, že z manželovy strany tam nebyla vůbec žádná podpora. Autorka zmiňuje opakující se urážlivé sms, vyhrožování přes dceru, facky... A najednou bum! Chybí mi manžel a následuje happy end. Chápu, že autorka šla s kůží na trh a asi nechtěla zacházet do úplných podrobností, ale tohle by si možná zasloužilo trochu víc, abychom to pochopili lépe a nesoudili.
Smrt tatínka mě rozplakala a tohle mi přijde jako taková ta rána, kterou abstinent málo kdy zvládne. Míša jí zvládla a velmi jí za to obdivuji.
Tak či tak Míše smekám klobouk a držím palce!
Mé hodnocení je spíše neutrální, určitě zajímavé, nicméně chvílemi nezáživné, stále se opakující problémy, hádky. Obdivuji autorku, že šla s kůží na trh a vše popsala.
Z knihy mám smíšené pocity, asi jsem očekávala více do hloubky rozebrané téma alkoholismu, detoxu a léčby. Tato pasáž mi přišla stručná a hodně se opakující.
Druhá polovina knihy za mě byla slabší, neustále se opakující hádky s manželem, stokrát jinak a vlastně se člověk ani pořádně nic nedozvěděl. V závěru knihy naopak oceňuji pohled na věc i od ostatních členů rodiny.
Nicméně obdivuji, že šla autorka takhle s kůží na trh a fandím jí v založení Alkos centra.
Na knihu mám rozporuplný názor. Na jednu stranu obdivuji, že autorka zveřejnila svůj příběh, na druhou stranu mi nepřijde vhodné na veřejnosti takhle "pranýřovat" manželovi rodiče, popř. samotného manžela. Škoda, že na konci knihy není i pohled na věc jejího tchána s tchýni, dost by mě zajímal jejich názor a možná by to i objasnilo spoustu věcí. Ale jak její manžel na konci knihy sám prozradil, že autorka nemá jednoduchou povahu, tak to mluví za vše. Nejsem fanoušek takových blogových zápisků (raději si je přečtu přímo na blogu než knižně), ale četlo se to celkem dobře, jen ze začátku se dost opakovaly v každé další kapitole věci z předchozí kapitoly. Fandím autorce v založení Alkos centra. Je potřeba více mluvit i o takových tématech.
Autentické zápisky jak snad do toho člověk může spadnout. Přečteno během pár dní a určitě chci jít na film.
Přiznám se, že jsem čekala více příběhů z doby, kdy autorka pila, když další knihou je Příběh Abstinentky. Ale jinak se to četlo dobře. Myslím, že je super, že se do toho autorka vůbec pustila, je třeba o tom dávat vědět, že se tyhle věci dějí obyčejným lidem. Strašně ji fandím, že to zvládla na první léčení a ukázala světu, že to jde.
Přepisy blogů nebo jiných stránek z internetu nejsou obecně moje oblíbené a tady se mi to potvrdilo.
Téma je hodně těžké a klobouk dolů před autorkou, že dokázala zabojovat. Jen mi tenhle styl prostě nesedí.
Zápisky alkoholičky Míši, která začala pít na mateřské dovolené v domě manželových rodičů, vypráví o jejím boji s alkoholem a pozdější nemocí. Svěřuje se také s manželskými problémy, kdy se chtěla rozvést, s manželem si každý našel nového partnera, aby se zase dali dohromady. Podívala jsem se i na její třináctou komnatu na ČT, kde už se chlubila druhým dítětem.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Čteno skrz mediální kampaň na film. Nějak jsem čekala větší bombu... vic pribehu o piti, mozna vice pohledu od zucastnenych osob, kdyz uz byla v lecebne nebo budovala centrum, jak to slo, vice hloubky...je to cele povrchove, posledni cast je uz takova ma me rad, nema me rad - jak z beckoveho filmu. Nicmene klobouk dolu pred odvahou priznat verejne tabu v České spolecnosti a ukázat, co se v mnoha rodinach děje a za co se zeny/muzi stydi, cim se trapi a jak je nekdy zivot na rodicovske ,,dovolene" nicivy a pod permanentním tlakem. Zaroven nechapu, jak mlada holka v dnesni dobe se muze opakovane dostat do jináče a strasne se divit. A chlap by zaslouzil metal za trpelivost, ikdyz me teda pak prisel jako pekna backora a srab. Blog byl mozna jiny, lepsi, a vypsat jen prispevky by bylo ucelene, tohle je desne povrchove zobecnene. Ale je super ze ukazala tema piti (v cesku kazdy normalni prece pije, viz reklamy) a taky, jak spatne funguji lecebny, je malo detoxu, pomoci a moznosti kam zavisle na prani rodiny dostat.
Pokračování se mi libilo více skrz pribehy alkoholiku.